Robert Kirkman se vyjádřil ke speciálnímu komiksu o osudu Negana

Začátkem měsíce to byl rok, co skončil komiks Živí mrtví. Tehdy vyšlo speciální číslo komiksu, ve kterém jsme se dozvěděli, co se stalo s Neganem, jehož osud zůstal v příběhu otevřen. Přečtěte si vyjádření autora komiksu, proč se Negan vrátil.

„P.S. Negan žije.“

Tak jsem ukončil svůj dopis na konci úplně posledního čísla komiksu. Takže vím, že si jistě myslíte, že jsem to plánoval už od té doby. Pravdou však je, že to tak nebylo. Přísahám.

Negan měl zemřít v čísle 174. Napsal jsem celou kostru toho čísla, které končilo Neganovou smrtí. Charlie Adlard mu zachránil život. Když si přečetl tu kostru, poslal mi odpověď.

Je to tady – je pryč.

Věděl jsem, že Negan nepřežije, takže to nebylo překvapení, na rozdíl od Andrey, ale i tak je to smutné. Pěkně udělané…

…až na to… ten způsob, jakým ho Maggie zastřelila, mě úplně nepřesvědčil. Chceš mi říct, že ho zabije, i když je v hloubi duše přesvědčená, že to nemusí dělat? Přijde mi to trochu nucené.

Čím víc znám Negana, tím víc si přeji, aby zůstal až do konce. Chci, aby se vykoupil. Nechci kritizovat tebe, ale spíše celou západní literaturu. Většina z nás bere trest smrti typu oko za oko za špatný, a tak to děláme jenom ve fikci. Málokterý záporák unikne bez toho, aby na konci příběhu nezemřel. Jako diváci vždy požadujeme, aby záporák zaplatil konečnou cenu. Proč to nemůžeme s Neganem změnit? Je naším největším záporákem, je na cestě k vykoupení a odpuštění, ale i tak má zaplatit konečnou cenu, tedy smrt? Představ si, kdyby přežil, co by to vypovídalo o naší společnosti?

Promiň za můj výlev, ale je to něco, co jsem o naší literatuře dlouho věděl, a teď byla správná chvíle vypustit to.

Dělej, jak chceš, je to na tobě.

Charlie

Víc nebylo třeba. Nikdy jsem tak úplně nechtěl Negana zabít, vždy jsem ho měl rád. Charlieho dopis mě přinutil k zamyšlení. Změnit Negana z největšího záporáka na dobrého člověka byla silná myšlenka. Charlie ten příběh vylepšil. Věděl, co je správné. Tak jsem si hned sedl za stůl a přepsal posledních šest stran toho čísla a skončili jsme s koncem, na který jsem skutečně hrdý a jsem rád, že jsem tu změnu udělal.

A tak Negan žije.

Už nějakých 20 čísel předtím jsem věděl, že příběh skončí, a nechtěl jsem své plány narušit tím, že bych mu dal další příběh. Myslel jsem, že číslo 174 je skvělým zakončením jeho příběhu, a to s tím, že ta malá scéna v čísle 193 je pěkným připomenutím toho, že přežil. A tak to mělo zůstat.

Ale někdy na jaře, kdy naplno propukla současná katastrofa, jsem seděl s pár svými kolegy a probírali jsme, jak poskytnout pomoc prodejcům, když znovu otevřou obchody, jak přilákat lidi a zvýšit jim tržby.

A tehdy… přísahám, že jsem v hlavě slyšel Neganův hlas.

Uvědomil jsem si, že se musí vrátit. Promýšlel jsem, co s ním udělám. Jestli jste pozorný čtenář, všimnete si, že v čísle 174 má Lucille nad hrobem dřevěný kříž, ale v čísle 193 už je to kamenný náhrobek. Věděl jsem, že jsem Lucille nechal ležet v nemocnici ve speciálu o Neganově minulosti… a vždy sem přemýšlel nad tím, že by se Negan vydal na výpravu, aby její ostatky nechal skutečně spočinout. Začátek téhle výpravy se zdál jako dobrý námět na malý příběh. Poslal jsem Charliemu krátký dopis, a ten byl tím nápadem nadšený.

A tak jsme tady! Negan žije! Doufám, že jste si tento krátký a překvapivý návrat do komiksového světa The Walking Dead užili. Upřimně říkám, že nevím, jestli ještě někdy uvidíme, co se stane dál. Podle mě ten náhrobek v čísle 193 dostatečně vypovídá o tom, co se stalo… ale nikdy neříkej nikdy.

Ale asi nikdy. Asi.

Robert Kirkman

P.S. Clementine žije.

Poznámka na závěr od redakce: Všechny peníze z prodeje speciálu šly přímo prodejcům, Kirkman a tvůrci komiksu z něj neměli žádný zisk.

Foto: Image Comics