Ačkoli od vydání jejich prvního svazku uplyne letos teprve 23 let, mají v historii komiksu Strážci (Watchmen) už dlouhou dobu předplacenou neoficiální pozici absolutní jedničky žánru. Čím je tento grafický román výjimečný a jaká byla historie jeho vzniku?
Název: Watchmen – Strážci
Autoři: Alan Moore, Dave Gibbons, John Higgins Nakladatel: BB art, Crew Překladatel: Viktor Janiš Obálka: Dave Gibbons Rok vydání: 2004 (původně v sešitech Watchmen #1–12 (září 1986-říjen 1987); DC Comics) Počet stran: 416 Provedení: hardback Originální název: WatchmenNěco málo faktů
Na první přečtení obsahu vypadají Strážci jako jiný další superhrdinský komiks ve stylu X-Men nebo Fantastické čtyřky. Parta převlečených lidí se snaží zabránit zničení světa. Co na tom? Tak hned prvním rozdílem je svět, který se vlastně má zachraňovat. Strážci se odehrávají v alternativní realitě 80.let, kdy USA a tehdejší Sovětský svaz stojí na pokraji zničující jaderné války. Noviny každý den přinášejí zprávy o nových a nových lokálních konfliktech, které eskalují napětí. Prezidenti už už mají prst na spouštích jaderných zbraních. Lidé propadají depresi. Jak je to možné?
V návalu těchto zpráv tak snadno zapadne, že zemřel jistý Edward Blake. Ten kdysi patřil ke skupině lidí, která si říkala Krotitelé zločinu a byli to superhrdinové posvěcení a hýčkaní Spojenými státy. Jenže lidé nesouhlasili s jejich často brutálními metodami, a tak Kongres vyhlásil zákaz všech superhrdinských akvit – kdo se zkusí navléct kápi a chytat kapesní zloděje, porušuje zákon a bude potrestán, pokud bude chycen.
Alternativní realita roku 1985
Aneb kdo zabil Kennedyho, jak USA vyhrály válku ve Vietnamu a proč je Richard Nixon stále prezidentem. Někteří z bývalé party se s tím smířili a někteří ne. Mezi ty, kdo nemávli rukou nad smrtí Blakea, přezdívaného Komediant, je jeho bývalý parťák přezdívaný Rorschach. Na vlastní pěst zahájí pátrání, do kterého zatáhne dříve nebo později své další kolegy.
A jsme u druhého hlavního rozdílu oproti klasickým bezproblémovým komiksům. Bývalí maskovaní hrdinové totiž nebyli žádní andílkové a skrz flashbacky poznáváme jejich většinou velmi pochybné či přímo špatné vlastnosti. A takoví lidé měli (nebo stále mají) v rukou osud celého lidstva…
Kdo za to může?
Výjimečný a nestandardní komiks je dílem výjimečného a nestandardního autora komiksů. Alan Moore ve svých grafických románech velmi rád používal dvě osvědčené metody. Rád parafrázoval či alternoval aktuální dobu (či její výklad) a často si také půjčoval ať už z knih nebo z komiksů známé postavy a používal je pro svůj (ne příliš optimistický příběh). V Lize výjimečných bojují v alternativní viktoriánské Anglii bok po boku slavné románové postavy jako dobrodruh Alan Quatermain, doktor Jekkyll nebo kapitán Nemo. Z pekla popisuje konspiraci (a vysvětluje motivaci) vedoucí k řádění Jacka Rozparovače. V jako Vendetta ukazuje, jak by vypadala novodobá Anglie, kdyby v ní vládl totální režim, a anarchista převlečený jako středověký atentátník odstartuje revolucí tím, že vyhodí do vzduchu Big Ben.
V polovině 80.let spolklo slavné vydavatelství DC Comics (patří pod něj Batman nebo Superman) menší konkurenci Charlton Comics a přemýšlelo, co udělá s jejich upadajícími hrdiny. Alan Moore, který tehdy ještě v DC spokojeně pracoval (rozhněvali se až v roce 1989), přišel s nápadem, kde by vzal některé hrdiny z jejich komiksů a vytvořil příběh, ve kterém by je buď hned zabil, znetvořil či nějak demytizoval. Vedení se tato varianta, že by to jeden z mála fungujících sešitů z díly Charlton Comics s hrdinou jménem The Shield koupil hned na začátku, příliš nezdála, ale myšlenku na celý projekt samurajské kolektivní kriminálky nezavrhla.
Alan Moore
Levičák, okultista, vegetarián. A mimochodem nejvýraznější komiksový autor současnosti. Tvůrce dalších slavných grafických románů V jako Vendetta, Z pekla nebo Liga výjimečných. Alan Moore nechtěl původně o variantě „vytvoř úplně nové hrdiny“ slyšet, myslel si, že k takovým postavám lidé nemůžou získat nějaký vztah. Když si ale poté uvědomil, že nemusí vymýšlet nové hrdiny úplně, prostě stačí okopírovat některé oblíbené archetypy (viz postava jménem Nite Owl, která nezapře inspiraci Batmanem) a přimyslet si k nim vlastní historii. Nápad byl na světě a teď už ho stačilo jen rozepsat.
Jeden sešit nestačí
Alan Moore dostal k ruce kreslíře Davea Gibbonse, který měl při práci relativně velkou volnost, často ale neměl vůbec co na práci. Moore sice základní myšlenku vymyslel během pár dnů a rychle začal psát, aby nemusel sledovat, jak vydavatelství propaguje ještě neupečené zboží (což bylo, je a bude zvykem všech vydavatelství), brzo mu ale došla slova a ze slíbených 12 sešitů měl příběh jen na necelou polovinu. Rozhodl se proto ještě více rozšířit historii jednotlivých postav tím, že přidal více flashbacků, zcela unikátním nápadem bylo potom přidání zdánlivě nesouvisející linie zachycující vyprávění krvavého dobrodružství ztroskotaného námořníka.
Když už byl komiks téměř hotový, objevil někdo jednu epizodu staršího televizního seriálu Krajní meze //(u nás běžela pouze nová verze), kde se podobným způsobem jako padouch ve //Strážcích zachová v předvečer jaderné války jeden z vědců. Vydavatelé tlačili na Moora, aby konec změnil, ten ale o tom ani nechtěl slyšet a prosadil si svoji původní verzi (kdo nečetl či neviděl, ať se nechá překvapit).
Jasný úspěch od začátku
Už když odevzdali Moore a Gibbons svůj výsledek do rukou vydavatelů, dostalo se jim mimořádného uznání. „To je kurva naprostá paráda“, nechal se slyšet slavný kreslíř Howard Chaykin, který byl proslulým škarohlídem první třídy. Další interní nadšené ohlasy donutily DC k nastartování nové kampaně limitovaných edicí a propagačních materiálů (obzvláště na dračku šla placka se známým žlutým smajlíkem včetně ikonické krvavé stopy).
Ihned po vydání zahájili Strážci frontální útok na první místa prodejnosti, kde se tou dobu už nějaký ten pátek vyhříval jiný čerstvý kůň ze stáje DC – dnes stejně legendární Návrat temného rytíře. Právě díky těmto dvěma svazkům se podařilo DC poprvé překonat v prodejích svého největší rivala, vydavatelství Marvel (má pod palcem X-Meny, Hulka, Spider-Mana a další). Významného ocenění se dočkal komiks během předávání literárních cen Hugo, kde jako první komiks v historii vyhrál.
Historie superhrdinů
Hlavní postavy komiksů mají za sebou nejen pohnutou vlastní historii, ale celou skupinu předchůdců. Dámy a pánové – toto jsou Minutemani. Úspěch Strážců samozřejmě ihned provokoval vydavatele k dalšímu pokračování, sám Alan Moore ještě před vydáním prohlásil, že by se rád vydal třeba příběhy první generace Strážců, které jsou v komiksu jen několikrát zmíněné. Jenže Moore ani Gibbons se nedohodli na procentech z příjmů, což postupně vedlo k tomu, že Moore po čase DC zcela opustil a už nikdy se nenechal přemluvit, aby na Strážce navázal.
Veškerá další aktivita (re-edice) byla čistě záležitostí DC a Moore dokonce úspěšně zabránil vydání figurek hlavních hrdinů, které už byly připraveny k prodeji. O adaptaci filmu ani nemluvě. Ačkoli byl Moore osloven už hned po vydání, aby napsal scénář, odmítl to a distancuje se i od aktuální adaptace. Původních 12 sešitů Strážců tak zůstalo zcela osamocených a nikdy už dále nerozvíjených. Možná právě to přispělo k výjimečnosti tohoto komiksu a určilo jeho neoddiskutovatelné místo v historii.
