Nový film Zacka Snydera má za sebou první týden veřejného promítání, během kterého si z řad diváků stihl vyposlechnout nejrůznější kritiky, ať už kladné nebo záporné. Jak ale film vidíme my? Náš vlastní pohled na tuto dlouho očekávanu záležitost vám předkládáme rovnou ve dvou recenzích; možná ne zase tak protichůdných, aby nám mohli dát za pravdu všichni z čtenářů, ale ani tak shodných, aby nemohly být zastoupeny argumenty ze všech stran.
Thomas: 60%
O Strážcích se říká, že je to nejlepší comics všech dob. Proč tomu tak, by vydalo na slušnou esej, ale dá se to shrnout také ve dvou větách. Strážci jsou comics, který obrátil naruby klasickou podobu slušného superhrdiny a místo nablýskaných chlapců nabídnul samé slabochy, narcisy či brutální maniaky – klasické rozdělení na dobré a zlé neexistuje. Je to také comics, který ačkoli se vejde jen do jedné knížky, má perfektně propracovanou mytologii, jako kdyby vycházel už dlouhá desetiletí a zajímavým způsobem rozvíjí alternativní historii 80.let, ve kterých vznikal.
Jeho tvůrce Alan Moore o něm prohlásil, že je nezfilmovatelný, stejně se vyjádřil i první zájemce ze skupiny filmařů, režisér Terry Gilliam. Není divu, materiál by vydal tak na šest hodin a děj je plný dlouhých dialogů, velkého množství flashbacků a několika zdánlivě nepodstatných vedlejších linií. Navíc nemá prakticky žádné scény, gradace tempa je velmi pomalá a závěrečné rozuzlení je naopak možná až příliš velkým šokem.
Režisér Zack Snyder se namlsal úspěchem svého předchozího filmu 300 a pokusil se o stejný zázrak, jako když Peter Jackson točil „nezfilmovatelného“ Pána prstenů. Šel ale opačnou cestou – místo toho, aby nabídl vlastní verzi světa, která z předlohy pouze vychází, zkopíroval prakticky políčko po políčku celý comics. Dostal se tak do pasti z obou stran, kdy lidé znalí předlohy budou pečlivě hlídat každou změnu a kritizovat chybějící zápletky, naopak ti, kteří předlohu nečetli, budou zřejmě zmateni z velké porce informací a natahovaného děje.
Snyder je člověk, který je perfektní v detailech a velmi dobře vybrané a oblečené herce dokáže dobře nasvítit a natočit v jednotlivých scénách. Jenže mu chybí nadhled, nedokáže s dějem pracovat víc než jen tím, že tyto detaily (pokud možno zpomaleně) aranžuje. Podstata Strážců je jednoduchá, nadanější režisér by ji viděl a i přes nářky fandů by klidně obětoval spoustu věcí a vyjádřil je jinak a lépe. Dobře to ilustruje nedávný Wanted, který vznikl taktéž podle obtížně zfilmovatelného comicsu – a hle – změna prostředí a osekání jeho vnitřní kouzlo nezkazilo.
Strážci ve výsledku nejsou špatný film. Určitě je dobře, že tato adaptace vznikla a je skoro zázrak že po více než 20 letech vývoje ho konečně někdo dotlačil na plátno. Jenže obdivovat něco jen proto, že to vzniklo, nestačí. Své místo v historii comicsových filmů tak Strážci sice získají, ale místo nějakého prvenství tam nejspíše bude stát něco ve smyslu „ne tak špatný, abychom se mu smáli, ani ne tak dobrý, abychom uvěřili“. Být někde mezi, v šedém poli průměrnosti, je ale něco, co si „nejlepší comics všech dob“ ve své filmové podobě nezasloužil.
Hurley: 80%
Ať už z pozitivního nebo negativního hlediska, z filmové adaptace kultovního komiksového románu Alana Moorea se vyklubala především v rámci vlastního žánru dosud vskutku nevídaná záležitost, kterou ani přes veškerou její nablýskanou vizáž snad nelze nazývat popcornovým blockbusterem. A konkrétně od Zacka Snydera, který ještě před deseti lety točil reklamy na Budweiser, jsem to opravdu nečekal.
Znáte ty filmy, které vás na jedno zhlédnutí dokáží dokonale vyždímat? Komorní sci-fi noir baladu Scottova Blade Runnera nebo ponurou výpravu do nejtemnějších hlubin lidského pokolení Coppolovy Apokalypsy? Přesně takoví se, tedy pokud Malin Akerman zrovna nedělá zpomalené kotrmelce, snaží být i Snyderovi Strážci, což je, vzhledem k jejich předloze, přístup k převzatému tématu pravděpodobně nejchytřejší. Ale právě zde si takzvaný Nejlepší komiks všech dob na filmařích vybírá svou daň, protože i když vás Strážci vyždímají stejně dobře, jako snímky výše zmíněné, spíš než hutnost přítomnosti Mooreových vizí si na tom svůj podíl odnese téměř tříhodinová stopáž.
To může znalce komiksu vystrašit už v několika prvních minutách, kdy Snyder nejenže dodržuje předlohu políčko za políčkem, ale nebojí se ani přidat pár vlastních nápadů a úvodní hodinku si se samotným vyprávěním dává pěkně načas. Teprve až postupně získává odvahu pupeční šňůru ke knize odstřihnout a samotné finále filmu je pak dokonale takové, jaké by mělo být (navíc když k tomu připočítáme chytrý kompromis s poněkud groteskní částí závěru z originálu).
I zde ale celkovému vyznění z filmu dost podráží nohy dříve ne vždycky šťastný výběr scén určených k realizaci. Pokud například vedlejší linka pojednávající o konfrontaci alterega Hedvábného přízraku – matky a dcery, dostane stejný prostor, jako večerní klábosení mladého a starého Sůvy nebo až zbytečně dodržovaná zápletka se superzločincem v penzi Molochem, divák není připraven na to, že zrovna u tohoto sub-příběhu se dočká závěrečné pointy (zatímco Molochova úloha vyšumí stejně jako v komiksu a jak to v závěru dopadne s Hollisem Masonem se ani nedozvíme) a vedle hlavního příběhu tak tahle zápletka stojí dost nepatřičně a zbytečně.
Na druhou stranu ale nechybí ani věci, které by mohly dostat prostoru více: provedení alternativní historií dvacátého století ve Spojených státech prolínající se s úvodními titulky by mohlo být užitečné, kdyby se o něj režisér někdy během filmu hodlal opřít. Dle mého názoru s originálem neseznámený divák po prvním zhlédnutí nemůže mít dost dobře jasno o Minutemenech, ani o Keenově zákoně, jelikož oba pojmy jsou během filmu zmíněny všehovšudy jednou a oněch dobrých pět minut titulkové sekvence pro ně zůstane zmatečným sestřihem lidí v bizarních kostýmech, přičemž jeden z nich je homosexuál, druhý cvok a třetí se zamotal do otáčivých dveří.
Ať už ale projíždíme historii superhrdinů nebo sledujeme – opět pro mnohé možná chaotické – flashbacky, vše je doprovázeno geniálním dobovým soundtrackem (takže ne, ani Smashing Pumpkins, ani Muse, kteří řádili v trailerech), který velice úderně vyplňuje místa tam, kde už jsou vizuální média na ty audiovizuální jednoduše krátká. Když tak před finální kapitolou (a to prosím doslova; rozdělení knihy do dvanácti úseků je ve Snyderově podání až nečekaně jasně patrné) naskočí Hendrixova All Along the Watchtower, zaplaví vás takový pocit, kterého by se ve vás Moore nedořezal ani za sto let.
Vyloženě retro podívanou ale nečekejte, protože přestože Snyder konečně dokázal, že k filmovému umění a jeho historickým milníkům není docela slepý (Wagnerova Jízda valkýr, kterou Vietnamce strašili v již zmíněné Apokalypse, burácí stejně i zde, když rákosníky drtí dr. Manhattan), v kontrastu s těžce dolovanou aurou roku 1985 v sobě nezapře kluka, co chodil s Michaelem Bayem do školy, a vedle baretek, znělky z původních Krajních mezí a Nixonova frňáku jsou všudypřítomné duhově filtrované slow motion záběry na hrdiny v cool latexových uniformách ovládající víc bojových umění, než všechny Želvy Ninja dohromady, dost křiklavým a absolutně nijak nefungujícím kontrastem.
V čem však režisér obstál na výbornou, je vynucený R raiting, kterým si film od ostatních komiksových adaptací staví nekompromisní bariéru, a sami zjistíte, že případný studijní průkaz jste na pokladnách museli vytasit ne kvůli bradavkám Laurie Jupiterové (o důvod víc, proč na to zajít), holému zadku Daniella Dreiberga (o důvod míň, proč na to zajít) nebo neonovému bimbasovi doktora Manhattana (bez komentáře), jako kvůli utrhnutým dětským nožičkám, superhrdinskému znásilňování a střílení těhotných Vietnamek.
Ani ve výběru hereckého ansámblu, z drtivé většiny tvořeného stoprocentně neokoukanými tvářemi, režisér nešlápl vedle. Správně si Snyder spočítal, že modře zářící postavu antických rysů za něj vždycky může udělat počítač, a tak raději vsadil na mimiku divadelního herce Billyho Crudupa, v jehož podání je flashback právě doktora Manhattana tím (jak v referenci na komiks, tak v otázce fungování filmu samotného) nejlépe zpracovaným. Zatímco na Crudupa jste ale sem tam někde narazit mohli (například v Burtonově Velké rybě), jména představitelů Komedianta a Ozymandiase pro mě byly až do zhlédnutí filmu španělskou vesnicí, což mělo jistě velký vliv na propojení charakterů daných postav s nimi.
A to především ve druhém případě, protože přestože Matthew Goode by svého komiksového předchůdce v houpání na hrazdě asi nepřekonal a ty svaly má opravdu jen na převleku (a to včetně bradavek; že by nějaký Snyderův špatný vtip?), charizma mu rozhodně nechybí, což z promo fotek a trailerů bohužel nevyčtete. Malin Akerman a Patrick Wilson v podání Hedvábného přízraku a Sůvy druhé generace pak bohužel zůstávají pár kroků pozadu, ne snad proto, že by jejich obsazení bylo špatnou volbou, ale jednoduše proto, že v příběhu na úkor ostatních získávají až příliš mnoho vlastních scén, což na rozdíl od nich nejsou sto utáhnout.
Kdo tyhle všechny ale strčí do kapsy, je herecký objev celého filmu Jackie Earle Haley, jehož přístup ke své postavě je naprosto dokonalý a z Rorschachova respektu neztratí nic ani po strhnutí jeho „tváře“ (jeho výkon v Rorschachově finální scéně dokonce považují za zdaleka nejlepší v celém filmu).
Je tedy proto trochu nefér, že celý ten přehršel kladů, které lze na režisérovu adresu vyjmenovat, smete ze stolu jeden velký zápor, se kterým už od začátku mohl počítat snad každý, kdo četl a viděl 300. Snyder si Mooreův opus zbožštil tak fanaticky, že ztratil jakoukoliv průbojnost a nakonec i nadhled. Osobně bych mu s radostí odpustil osekání nebo zjednodušení některých etap příběhu a zkrácení stopáže, kdyby pak čiré užasnutí z výsledku nemuselo být doprovázeno soustředěným zíváním.
Přesto určitě bude zajímavé sledovat vývoj filmových Strážců v následujících dekádách. Prozatím se jim rozhodně nedá upřít pozice, ze které ještě umocňují poselství loňského Temného rytíře, tedy že byznys v komiksových adaptacích je sice takový „oslíčku otřes se“, ale že tenhle oslík najednou dokáže i pěkně kopat a hollywoodští producenti budou za chvíli muset vyrukovat s mnohem složitějšími fígly, aby z něho vyklepali minimálně stejnou sumičku, jako doposud. Teprve časem se však ukáže, jestli se film dostane do popředí tohoto žánru, nebo zůstane jen pohyblivým odrazem v zrcadle své slavné předlohy.
Celkové hodnocení webu Watchmen.cz:
70%
