Jsou časy Římské říše nějak podobné současnosti?

Jsou časy Římské říše nějak podobné současnosti?

26.4.2015 0:58


Seriál A.D. The Bible Continues se odehrává v době, kdy světu vládl Řím. Je to éra nebývalého ekonomického rozkvětu a politické stability, pro který se vžil termín „Pax Romana“ neboli „Římský mír“ (27–180 n. l.).


Tento mír je do velké míry nepřímo vynucený absolutní vojenskou převahou Římské říše. Bránit se Římanům dávalo jen pramalý smysl. Vzpurné země bývaly pleněny, odbojní obyvatelé zotročováni.


(FOTO:ADTheSe­ries)


Naopak vstřícnost vůči Římanům se vyplácela. Přinášela benevolenci, politickou a náboženskou svobodu, příliv lidských i ekonomických zdrojů a vojenskou ochranu. Světový mír je tedy výsledkem globální pragmatické úvahy, která říká, že světový mír pod diktátem Říma je pro všechny výhodnější než relativní svoboda jednotlivých malých celků. Dochází tak k něčemu, co bychom dnes nazvali „globalizací“. Zboží a lidé mohou volně cestovat z jedné konce říše na druhou. Lidé migrují za prací. Funguje jednotná měna a většina obchodníků a vzdělanců je schopna se domluvit jedním jazykem – řečtinou. Římští vojáci se starají o pořádek v celé říši a plní i funkci světové policie.


(FOTO:ADTheSe­ries)

Římský mír ovšem není pochopitelně zadarmo. Kromě povinných daní je vynucována i božská úcta císaři. Zatímco většině národům je císařovo zbožštění víceméně lhostejné, pro Židy je to zcela zásadní problém: striktní monoteismus uctívání jiných bohů vylučuje. Mimo to Židé podle svých proroctví očekávali příchod ideálního vladaře – mesiáše. On je tím, kdo jednou nastolí Boží království. Římský císař je proto vždy chápán jako nežádoucí konkurent.

Nesnášenlivosti Židů vůči nadvládě Římanů má celou řadu dalších příčin. Židé sami sebe chápou jako svobodné lidské bytosti. Jsou Božím vlastnictvím, které nemůže být jen tak ovládnuto někým jiným. Pro Židy je celá jejich země svatá, darována Bohem. Zvlášť Jeruzalémský chrám je místem nejsvatějším. Židé se s pohany (a tedy i Římany) příliš nepřátelí. Zbožný Žid, například, neměl nikdy vstoupit do domu pohana, natož s ním jíst u jednoho stolu.


(FOTO:ADTheSe­ries)

Židé ovšem vůči své okupaci nezaujímají jednotný postoj. Někteří s Římany kolaborovali (např. saduceové). Jiní s nimi naopak aktivně bojují. Například zélóté se chovají v jistém smyslu podobně jako současní teroristé – dopouštějí se vražd svých protivníků za bílého dne na přeplněných veřejných místech. Někde uprostřed se nachází farizeové. Ti obezřetně vyčkávají na příchod pravého mesiáše, který se postará o konečné vítězství.

Z výše uvedeného vyplývá, že většině Židů nebude nikdy „římský mír“ plně vyhovovat. Židé se Římanům jeví jako nespolehliví a nečitelní partneři. Izrael má navíc tu smůlu, že jejich maličké území se nachází přesně na rozhraní několika velkých politických celků a kontinentů: Afriky, Asie a Evropy. Úzký pruh Palestiny je odedávna jednou velkou třecí plochou a bojištěm. (Ne nadarmo se zde nachází pověstný Armageddon, místo poslední světové bitvy.) Tím spíš by Římané rádi uchovali svůj mír právě zde. To ale není možné. Stále častější povstání vrcholí tzv. Válkou židovskou (66–70n.l), která končí dobitím Jeruzaléma a zničením chrámu. Následně je celý Jeruzalém srovnán se zemí.

Křesťané (pozdější označení následovníků Ježíše Krista) se narozdíl od židů, do této války moc nezapojili. Neměli tu správnou motivaci. Pro křesťany je Ježíš více než židovským králem. Kristus (mesiáš) je univerzální, věčnou autoritou a jediným správným Bohem. Křesťané navíc neměli potřebu bránit Svatou zemi silou. Místem Kristovy vlády se stává celý svět a to díky šíření dobré zprávy učedníky právě i pohanům.


(FOTO:ADTheSe­ries)

Jak tomu v dnešní době rozumět? Zjednodušeně řečeno, dokud křesťan žije na zemi, je běžným občanem jako kterýkoliv jiný člověk a podřizuje se současným politickým poměrům, i když nejsou právě ideální. Po smrti se však věřící stává občanem Božího království: F3,20: My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. Tato poměrně velká tolerance křesťanů vůči vládnoucí (nejenom římské) moci má svůj limit – a to je vynucená modloslužba. Díky ní umírají první křesťanští mučedníci.


(FOTO:ADTheSe­ries)


Jít na A.D. | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!