Charles Manson: Malý darebák Charlie

Seriál Aquarius nám přinesl osobnost z jedné temnější kapitoly amerických dějin. Pojďme si tedy o Charlesi Mansonovi něco povědět, na úvod si probereme jeho dětství a rodinné zázemí.

Charles Milles Maddox se narodil 12. listopadu 1934 v Cincinnati v Ohiu 16leté Adě Kathleen, čtvrtému dítěti bohabojných Nancy a Charlese Maddoxových. Z toho můžeme usoudit, že nebyl zrovna chtěné dítě. Jeho matka se pár měsíců před porodem vdala za nádeníka Williama Mansona, jehož jméno dostal i malý Charles. Jeho pravým otcem byl ale nejspíše plukovník Walker Scott, jenž měl podle rozhodnutí soudu, kde ho Charlesova matka v roce 1936 žalovala pro uznání otcovství, platit do doby Charlesových 18 let měsíčně 5 dolarů výživného. Podle zdrojů tak ale nečinil.

Charlie se svou matkou Kathleen. Foto: timerime.com

Kathleen milovala tanec a byla tvrdohlavá, stejně jako její matka, která ovšem milovala Bibli. Její víra byla fundamentalistická, avšak ne fanatická, a nemanželské dítě bylo nejedním z důvodů třenic mezi ní a její život milující dcerou. Kathleeinin otec zemřel na zápal plic, když jí bylo 13 a matka s tolika dětmi a penzí, která jí jen tak tak vystačila, musela do práce. Nejstarší dcera Glenna se po pár letech manželství rozvedla, což nechtěla Nancy akceptovat, ale na druhou stranu alespoň mohla vychovávat svou vnučku Jo Ann v bohabojném prostředí.

Rodinu potkala brzy další tragédie, když se roku 1933 druhé dceři Aileene na výletě na oslavu její promoce zahlenily dýchací cesty, a po 17 měsících zemřela. Nancy se ještě více upnula na své zbývající děti, a ačkoli pro své okolí uplatňovala určitou shovívavost, děti hodlala vychovat podle slova Božího. Po Glennině druhém sňatku se ještě více soustředila na své dvě nejmladší děti. Osmnáctiletý Luther bez mužského vzoru s matkou, která se ho snažila vychovat komandováním a vírou, vyrostl v drzého floutka, a Kathleen byla pro matku ještě větší starostí.

Luther, Aileene, Glenna (s brýlemi) a Ada Kathleen Maddoxovi. Foto: kolekce Jo Ann

Kathleen se nehodlala oblékat cudně, toužila po krátkém moderním účesu, make-upu a chtěla na sebe upozorňovat. Ráda chodila do kina, tančit a bavila se a popíjela se stejně starými kamarády. Kathleen by se toho všeho dokázala pravděpodobně vzdát, ale tanec byl pro ni vším. Podle Nancy byl nástrojem samotného Ďábla a své vzpurné dceři ho zakázala. Kathleen ale chodila tančit tajně, a i když nebyla prvoplánová kráska, stejně jako její matka, svou osobností chlapce přitahovala. Aby nepoutala pozornost ve městě, vydávala se za tancem přes most do vedlejšího města s nespočtem klubů. Tady Kathleen potkala 23letého plukovníka Scotta, který patnáctiletou dívku snadno okouzlil. Začali se spolu vídat, většinu času strávili na tancovačkách a pitím alkoholu.

Na jaře 1934 Kathleen zjistila, že je těhotná. Plukovník Scott jí řekl, že byl odvelen, ale brzy se vrátí. Toho se Kathleen ovšem nedočkala, náš milý plukovník se jí zapomněl zmínit, že je ženatý. Nancy se i přes svou víru dcery nezřekla a pod slibem, že začne žít bohabojně, svou dceru z domu nevyhodila. Když Kathleen došlo, že se její milovaný nevrátí, zuřila a rozhodla se, že se vdá. Toužila po muži, jakým byl její otec a nejspíše také aby plukovník žárlil. Kathleen se provdala za Williama Maddoxe v srpnu 1934, kdy na žádosti o sňatku uvedla, že jí je 21 let, protože matka by se sňatkem rozhodně nesouhlasila. William v době sňatku možná věděl, že dítě nebylo jeho, jak naznačily záznamy ze soudu o určení otcovství o pár let později.

Nancy svého vnoučka i přes hřích jeho matky zbožňovala a usmyslela si, že bude vychován ve víře. Kathleen svého syna milovala, ale v 16 letech si chtěla ještě užívat života, což bylo s životem matky a manželky neslučitelné. Svého syna nechávala občas u babičky či své sestry, aby se mohla jít bavit do víru noci. Občas zmizela spolu se svým bratrem, který ji uvítal jako společnici ve svých radovánkách, na celé dny. Bavili se po barech a údajně sem tam okradli nějaké další návštěvníky barů, ale toto nikdy nebylo potvrzeno.

William Manson měl své marnotratné manželky brzy dost. V dubnu 1937 podal žádost o rozvod a po asi dvou a půl letech bylo manželství rozvedeno. Podle soudního výnosu z procesu o určení otcovství, u kterého Charlie poprvé spatřil svého pravého otce, nebyl Charles jeho dítě, tudíž se o něj William nemusel nijak starat. Kathleen s malým Charliem poté střídavě žili u Nancy a Glenny. Kathleen si po rozvodu nezačala hledat práci, ale manžela. V říjnu 1938 se zasnoubila s usvědčeným zlodějíčkem, ale jejich vztah vyšuměl do ztracena. V srpnu 1939 potkala na procházce muže jménem Frank Martin. Kathleen ho navedla na myšlenku, že by si spolu mohli užít a telefonicky přivolala bratra. Později ho Luther napadl a jejich kořist činila 27 dolarů. Pár hodin po nahlášení zločinu byla brzy dvojice vypátrána a zatčena. Luther dostal deset let a Kathleen pět.

Charlieho sestřenice Jo Ann Thomasová, jeho babička Nancy Maddoxová a Charlie.
Foto: Simon & Schuster, z kolekce Jo Ann

Babička s tetou Charliemu vysvětlily, že sice bude moci matku po následujících pět let vídat, ale nebude s ní moci žít. Aby mohl matku navštěvovat častěji, žil u své tety Glenny a strýčka Billa, místo u své babičky v menším městečku McMechen, kde většina obyvatel patřila mezi střední třídu a žili tu jen běloši. Ženy se staraly o domácnost, kterou zajišťovali svými platy muži. Děti byly vychovávány k úctě k rodičům, chlapci se učili držet zbraň a neprojevovat city a děvčata vařit, šít a starat se o potřeby mužů a dětí. Skoro dokonalé malé město, které si žilo samo pro sebe a nikdo a nic nenarušovalo jeho pořádek. A do toho přišel Charlie.

Dům Thomasových. Foto: mansonblog.com, Heidi

Malý Charlie byl protiva. Když se usmál, dokázal rozzářit místnost, ale v jeho velkých očích už trochu problikávala temnota. Neustále něco rozbíjel a vymýšlel si. Skoro každý den něco vyvedl a vždy z toho vinil někoho jiného. Potřeboval centrem pozornosti, a když se mu jí nedostávalo, věděl, jak ji přitáhnout, i když to nebylo tou správnou cestou. Charliemu mohlo stabilní prostředí u příbuzných prospět, ale jak uvedla jeho sestřenice Jo Ann, moc tomu nevěřila. Charlie byl prý pořád z něčeho nešťastný a nikdy neudělal nic dobře. Jo Ann se tak stala starší sestrou a rodiče jí nakázali, aby na Charlieho dohlížela.

Charlie se v první školní den vrátil domů s brekem. Jeho paní učitelku si pamatovaly generace za generacemi, své žáky ovládala hlasem a jednáním a byla postrachem dětí z celého města. Charlieho strýc nechtěl, aby šel jeho synovec ve šlépějích své matky a jejího bratra a chtěl z něj vychovat pořádného chlapa. Aby mu dal důvod se vzmužit, navlékl ho na druhý den ráno do šatů jeho sestřenice a donutil ho v nich strávit celý den. Aby nikdy nezapomněl na tu potupu a věděl, že nic horšího, než že ho uvidí lidé kňourat, být nemůže. Charlie v pozdějších letech (stejně jako vše ostatní) tento incident zveličovat a své dětství popisoval jako ještě mnohem horší. Díky této lekci se uzavřel do sebe, a spíše než aby se potuloval s dětmi venku, držel se doma. Jeho studijní výsledky byly chabé a v pozdějším věku měl jen chabé základy čtení.

Tím, že byl Charlie malý a měl prořízlou pusu, k sobě přitahoval pozornost a byl často šikanován. Jeho sestřenice se ho pokoušela ochraňovat, ale většinou se to obrátilo proti ní. Časem začal Charlie projevovat násilnické sklony a zálibu v nožích. Rád držel zbraně, čehož mu strýc dopřával, protože zbraně byly podle něj pro muže dobré. Ale Charlieho hlavní láskou se stala hudba. Thomasovi měli piano a Charlie u něj dokázal sedět hodiny. Jednou ho dokonce dotáhli do kostela, kde i zpíval.

Malý Charlie těsně před prvním školním dnem. Foto: kolekce Jo Ann

Luther nedokázal ubohé podmínky vězení vystát a po pár letech z něj utekl, ale byl rychle dopaden. Kathleen se chovala příkladně, a tak byla v roce 1942 propuštěna na podmínku. Život s Thomasovými, kde bylo Charliemu podle jeho slov pořád něco nařizováno, zformoval jeho pozdější životní filozofii, že pro děti je lepší, když jsou hned od svých rodičů po narození odděleny a mohou žít svobodně bez omezení. Charlie byl samozřejmě nadšen, že bude žít opět s matkou. První týdny po znovushledání později uváděl jako nejšťastnější dny svého života. Bohužel toto období nemělo dlouhého trvání. Ale o tom si povíme v dalším článku.

Druhý díl článku: Z darebáka protřelým kriminálníkem

Zdroje:
Greg, King: Sharon Tateová, Polanski a Mansonovi vrazi; Garamond, 2000
Guinn, Jeff: Manson; Simon and Schuster, 2013
Emmons, Nuel & Manson, Charles: Manson in His Own Words; Grove/Atlantic, Inc., 2007
Accuracy Project http://www.wargs.com/…/manson.html