Daredevilovo zmrtvýchvstání: jen další mýtus amerického boha

Stejně jako Batman a mnoho dalších komikových hrdinů, i Daredevil si zažil svoje „znovuzrození“, restart, který ho opět vyhoupl do popředí žánru. A stejně jako za Batmanovým, i za Daredevilovým nejznámějším komiksem stojí dnes již legendární Frank Miller.

Článek obsahuje komiksové spoilery, vyzrazení děje a zápletek velké části komiksu.

Frank Miller stojí společně s Alanem Moorem za řadou komiksů, které posunuly žánr. Z Millerovy tvorby je ten nejznámější The Dark Knight Returns (Návrat Temného rytíře), grafický román o návratu starého Bruce Waynea. Pokud se chceme zaměřit na Daredevilovo zmrtvýchvstání, nesmíme opomíjet Návrat, který předcházel restartu Muže beze strachu. Nalezneme zde totiž mnoho paralel a především v závěru budeme moci porovnat, jak se Millerovi podařilo do příběhu zapracovat v každém komiksu nejpatriotičtějšího hrdinu dané komikové stáje.

Daredevil: zmrtvýchvstání začíná jako temná noir detektivka, kde Muž beze strachu poletuje ulicemi, zatímco za zády plánuje jeho největší protivník, Kingpin (Wilson Fisk), jak Ďábla strážného zničit. Nechce s Daredevilem bojovat silou, nechce se stavit proti neohroženému Mattu Murdockovi v červeném obleku, ale proti Mattu Murdockovi, právníkovi, chce mu pomocí tahání za nitky rozložit jeho identitu.

Miller zde tak poukazuje na významnou slabinu všech superhrdinů a na primitivnost mnohých předchozích záporáků. To, že Miller odebral většinu superschopností z Daredevilova světa, mělo za následek, že se Muž beze strachu ocitl v pozici Temného rytíře, a tak se museli zákonitě proměnit i záporáci, muselo se tedy jednat o inteligentnější padouchy, kteří jednají více pomocí své mysli než těla či svých schopností. Na tuto pozici se nejvíce hodil původně nepřítel Spider-mana, Kingpin, jenž ovládal všechno a všechny.

Miller tak dohnal korupci (nastiňovanou v mnohých komiksech) do maximálního extrému a pomocí ní srazil Matta Murdocka společně s jeho tajnou identitou na kolena. Ukázal tak, že hrdinové musí nosit masky nejen „aby ochránili své blízké,“ ale také aby ochránili sebe, svůj život, který především u „červeného ochránce“ hraje významnou roli – Batman se totiž ve svém návratu může zahrabat do podzemí a být tam užitečnější než na povrchu – Muž beze strachu je však potřebný stejně ve dne jako v noci, jeho největší slabinou je tedy odkrytí identity. Ovšem to neplatí pouze u něj, ale i u skoro celého zbytku hrdinů, Miller tak ukazuje na primitivnost mnohých komiksů. Vezměme si příklad, kdy se Lex Luthor snaží najít úlomek kryptonitu, aby mohl složitě srazit Supermana na kolena, když by (zjednodušeně řečeno) stačilo jeho jméno napsat na zeď. Miller odkrývá, že překážky existencionální a psychické (jak je to vidět i v Návratu) rozloží hrdiny více než utrpení fyzické.

Z fyzických útrap se musí hrdinové zákonitě vzpamatovat, z těch psychických útoků samozřejmě také, avšak ona „rána“ jim zůstane i do budoucna. A tím se dostáváme k hlavní výpovědní hodnotě první poloviny komiksu. Jak píše Umberto Eco, hrdinové vždy musí jít do bitvy, ale za pár stránek se vrátit zpět (prakticky tam, kde začínali), aby mohly příběhy nerušeně pokračovat. Právě proto je Daredevil: zmrtvýchvstání významným komiksem, ač se jedná o příběh v sérii (který zkrátka musí nakonec zajet do starých kolejí), nebojí se Miller nechat na duši Muže beze strachu šrámy, které mu může zahojit pouze nová série. Tím je ale zároveň tento příběh znevýhodněný vůči Návratu Temného rytíře, který si jakožto grafický román mohl dovolit odvážnější a neohraný konec.

Muž bez naděje je muž beze strachu a Muž beze strachu je Daredevil

Komiksy, které posunuly žánr, se vyznačují také reakcí na společnost a aktuální dění, ať už jsou to Mooreovi Strážci či právě Millerův Návrat temného rytíře (oba komiksy navíc odráží hrozbu atomové války a představují alternativní historii). Daredevil sám jako postava ukazuje na zkorumpovanost a zneužívání moci. To Miller ve svém Zmrtvýchvstání dohání do extrému potopením Matta Murdocka pouhým taháním za nitky Kingpinem.

Jak to, že se tedy Daredevil: Born Again nezařadil mezi komiksy jako Watchmen či The Dark Knight Returns? Po brilantně vystavěném a napsaném příběhu první poloviny ukazující pád hrdiny na samotné dno přichází zmrtvýchvstání, které však Kingpin nepřenese, a mohli bychom říci, že zde dohnal Muž beze strachu krále zločinu na hranu jeho vlastní příčetnosti. Kdybychom byli v Gothamu, Wilson Fisk by si nejspíše najal Jokera (jako to udělali mafiánští bossové v Temném rytíři), v New Yorku však sáhne po nebezpečném supervojákovi, který (jak později zjišťujeme) dostal stejné sérum jako Captain America. V tomto místě nastává hlavní problém.

Již v Návratu Temného rytíře využil Miller na konci příběhu vlasteneckého siláka, který bojoval proti hlavnímu hrdinovi. Zde však nejen že závěrečný souboj zapadal do ladění komiksu, navíc k němu i veškeré události směřovaly. Zatímco ve zmrtvýchvstání se jedná nejen o narušení atmosféry noir detektivky, což by se snad dalo Franku Millerovi ještě odpustit, ale především zde autor odbočuje k zbytečné vedlejší lince s Kapitánem Amerikou a ze všeho především zde narozdíl od Návratu ukazuje, že Matt Murdock může mafiánského bosse porazit pouze jako bdělý strážce a nikoliv jako právník. Jaká je tedy výpovědní hodnota komiksu?

Vzhledem k množství amerických vlajek na závěru, Daredevilovi porážejícího horu svalů a vítězství právě bdělého strážce namísto právníka nutno konstatovat, že Miller tímto dílem neposunul žánr, nýbrž pouze odvyprávěl další z mnoha mýtů amerického boha nové doby.

Foto: MARVEL