Recenze: Rezistence

Recenze: Rezistence

29.3.2015 15:40


Premiéra očekávaného pokračování ságy Divergence: Rezistence je za námi. Stává se pravidlem, že pokračování ság se ujímají jiní režiséři. Jak si Robert Schwentke poradil s dystopickým Chicagem a dějem z knižní předlohy?


Řadím se ke skupině čtenářů, kterým se sága Divergence líbí, ale druhý díl je příliš neoslovil. Už tomu tak bývá, že mezi třemi pokračováními bývá střed čtenářsky slabší a děj slouží jen jako vatová výplň. Film mě ovšem dovedl k zamyšlení, že jsem nejspíš špatně četla. Děj se sice posunul jen o kousek, ale Rezistence v sobě nese velký potenciál a události jsou odrazovým můstkem pro třetí pokračování. Nicméně, srovnávat knihu a film by bylo jako porovnávat jablka a hrušky… ba hůř: jablka a cibuli. Film se enormně odklonil od dějové linie knižní předlohy, a proto jsem se snažila zaměřit pouze na hodnocení filmového zpracování, i když jsem se občasnému srovnávání neubránila.

(Foto: Summit Entertainment, Lionsgate)

Do kina jsem přicházela raději bez velkých očekávání. Z kina jsem odcházela s dobrým pocitem. Neubránila jsem se dojmu, že je filmová Rezistence stejná jako Divergence. I když ji točili dva různí režiséři, po vizuální stránce se filmy podobají. Jen v Rezistenci se věci trochu víc rozpadaly na kousky… Děj začíná pět dní po rozvratu systému. Scénu zahajuje Jeanine svým varováním před divergentními. A právě Jeanine film i po dvouhodinové akční show zakončuje. Systém fungoval 200 let. A v průběhu (zhruba) dvou let ho tato mocichtivá žena dokázala zničit. Když se nebudete hluboce zamýšlet nad logikou dystopického světa v Chicagu, může se vám film líbit.

(Foto: Summit Entertainment, Lionsgate)

Z vlastní dějové linie jsme viděli jen málo, hromadu scén pokrývají simulace, snové sekvence a vzpomínky. Pro fanoušky možná zklamání, protože takto je film vystavěn na množství akce a vizuálních efektech, nikoli na hloubce příběhu. I přes délku však jedna scéna míjela druhou a člověk se nenudil. Akční scény byly natočené dobře. Chválím režii, kameru i všechny ty digitální triky. V simulacích šlo často o klišé, ale vizuálně byly působivé. Ohromně se mi líbily pohledy na oplocené Chicago. Schwentke nám působivě představil poničené město a ukázal nové lokality. Mohli jsme tak blíže poznat frakci Mírumilovných a Upřímných (i když ne tolik, jako v knize).

(Foto: Summit Entertainment, Lionsgate)

Pointa druhého pokračování (skříňka) byla vyzrazena hned v začátku a vedlejší postavy, na které se mnozí fanoušci těšili, ve filmu vůbec nebyly, anebo byly odsunuty do pozadí. Dokonce i Čtyřka zůstával stále stejně tajemný a málomluvný. Kate Winslet jako Jeanine opět nezklamala. Užili jsme si i přítomnost Naomi Watts a Octavie Spencer. Miles Teller jako Peter se stal dozajista nejoblíbenějším záporákem. Hlavní pozornost byla věnována Tris, což mnohé recenze kritizují, ale zrovna já v tom vidím spojitost s knižní předlohou. Tris je ještě stále šestnáctiletá slečna, která právě přišla o oba rodiče, v sebeobraně zabila kamaráda, a její bratr se postavil na stranu protivníka. Jejímu žalu, přehnané agresi a iracionálnímu jednání se tedy nedivím. Na místě je spíš kritika samotného nápadu dostat šestnáctileté do situace, kdy skáčou do/z rozjetých vlaků, pobíhají se zbraněmi v rukách a organizují povstání.

Dovolím si připsat ještě jedno velké mínus filmu, které se hodně odráží v závěrečném hodnocení. Ten film byl němý. Když jsem odcházela z kina po Divergenci, přehrávala jsem si v hlavě několik různých skladeb. A nyní? Nevzpomínám si na jediný song. Skladby zřejmě neseděly ke scénám, anebo nebyly dostatečně výrazné, jinak si to vysvětlit neumím. Celkový dojem z filmu byl ale velmi dobrý, i když jsem text pojala kriticky. Akce, emoce a Čtyřka :) Ráda si přečtu vaše oponentury anebo souhlasy v komentářích. Zvlášť se můžete těšit na článek shrnující rozdíly mezi knihou a filmem.


Jít na Divergent | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!