Původní americký snímek The Evil Dead je hororovým fenoménem nejen v zahraničí, ale dokonce i u nás se mu na začátku 90. let v prvním velkém přívalu západní produkce podařilo zapsat nicnetušícím Čechoslovákům tvrdě do paměti. Jak ale tahle klasika obstojí dnes?
Není žádnou ostudou říct, že Smrtelné zlo, první díl z původní filmové série Evil Dead, k dnešnímu dni v jistém smyslu zestárlo zdaleka nejvíce. Není to ale ani tak proto, že by tento film byl sám o sobě z celé trilogie nejstarší, jako spíš proto, že do jisté míry byl zastaralý už v době svého vzniku. Právě díky tomu tak hodnocení prvního Smrtelného zla můžeme rozdělit na dvě části…
K části první je naprosto klíčový kontext toho, jak tento film vznikal. Že ho jeho tvůrci udělali na koleně a zaplatili ho z vlastních kapes a z příspěvků od pár investorů. Že se spoustou masek a různých praktických efektů se muselo improvizovat přímo během natáčení. Že se jedná o debut tehdy jednadvacetiletého režiséra, že všech pět hlavních aktérů, kteří nás celým filmem provází, měli v té době teprve velmi málo hereckých zkušeností… A tak dále, a tak dále.
Už jen díky těmto skutečnostem je The Evil Dead fenoménem pro prakticky kohokoliv, kdo se zajímá o filmařinu jako takovou, protože právě tito lidé si uvědomují, že vzhledem k okolnostem, za jakých tento film vznikal, se jedná v podstatě o mistrovské dílo. S tím ale bohužel moc nepochodíme u současných diváků, kterým moderní horory posunuly toleranční laťku vůči grafické hrůze a explicitní brutalitě do úplně jiných sfér.
Reinvence onoho takzvaného „gore“ a „splatter“ žánru je sice určitě něco, čím se původní Smrtelné zlo ve své době zapsalo do filmových dějin, byla by ale chyba zároveň tvrdit, že tento snímek nelítostnému zubu času dodnes odolává právě díky svému šokujícímu vizuálu. Tím se také dostáváme k oné druhé části toho, jak lze první Smrtelné zlo hodnotit. Přestože po vizuální stránce tento film nepopiratelně zestárl, v jiných ohledech by dnes snad ani nemohl být aktuálnější. Právě až čas totiž ukázal, že na této Raimiho klasice není důležité ani tak to, co vidíme, jako spíš to, co nevidíme. Nadčasovým se totiž The Evil Dead stal především díky režisérově geniální práci s napětím a sugestivní atmosférou, která nás nutí vžít se do pocitů prkenného Bruce Campbella, pro kterého se dějiště zdánlivě poklidné lesní chaty změnilo v morbidní pekelné doupě šílenství.
První Smrtelné zlo vás prostě nikdy nenechá vydechnout. Pokud na scéně zrovna nedominuje explicitní brutalita (v čele s dodnes velmi odvážnou scénou znásilnění jedné z hrdinek samotným lesem), jsou postavy spolu i s diváky týrány alespoň psychicky. Raimi totiž po celý film využívá opravdu širokou paletu filmařských prostředků jen k tomu, aby udržel vaše smysly neustále ve střehu. Od kradmých pohybů kamery přes zlověstné svícení až po přepálenou zvukovou stopu, která nás vždycky nechá na vážkách, zda se k hrdinovi blíží nové nebezpečí, nebo se jen noční vánek opřel do dřevěné houpačky na verandě.
O tom už ale kultovní odkaz prvního Smrtelného zla zpravidla nemluví. Pravda, tento film skutečně položil základní kámen nové vlně krvavých hororů spoléhajících na šok a nechutnost, téměř žádný z těchto samozvaných následovníků (a to bohužel v čele s jeho remakem) ale zároveň nedokázal napodobit sílu napětí původního Smrtelného zla, která při závěrečných titulcích nechá všechny vaše smysly naprosto vyčerpané. Díky tomu, co The Evil Dead divákům ukazuje – od démony posedlých postav až po šokující krvavé scény, se stal základním kamenem kultovní hororové série. Avšak díky tomu, co divákům neukazuje, jak nechává pracovat naši fantazii a jak si podrobuje naši pozornost, právě díky tomu se stal i jedním z nejlepších hororů ve filmové historii.
Naše hodnocení: 100 %
FOTO: Renaissance Pictures, New Line Cinema
#5 daiterr: Já jsem sice mladší ročník, takže to porevoluční objevování tohohle filmu jsem nikdy nezažil, ale jinak bych s tvým komentářem nemohl souhlasit víc. :)
Tenhle film jsem poprvé viděl na jedné horské chatě, kde jsme měli předmaturitní rozloučení se střední. Psal se rok 1988, bylo nás v pokojíku tak 12 a čučeli jsme jako blázni na malou, černobílou atrapu televize, zvanou poeticky „Pluto“. Můžu říci, že moje smysly, které do té doby v podstatě nepoznaly kromě pár čtených hororů nic z jakési neznámé a vizuální morbidity – dostaly takový nášup toho absolutně tehdy neuvěřitelného démonického zla, že jsem to pak zkousával hezkých pár týdnů. Samozřejmě jsem tehdy netušil, že zrovna tohle moje setkání s hororovou scénou v podobě jakéhosi „lesního ducha“ či „ducha lesa“ a nebo „chaty“, přehrávané ve chřtánu rozžhaveného VHS přehrávače značky Orion, navíc díky TV Pluto v černobílé podobě, asi tak páté, či šesté vyblité kopie s jednohlasým dabingem, který byl udělán tak blbě, že nešel pořádně ani slyšet – tak že tohle moje setkání bylo setkáním s dnes už kultovní hororovou legendou. Jasně, s odstupem času to něco málo ztratilo na té morbidnosti, ale díky mistrovskému cítění Sama Raimiho, jako režiséra a báječnému ozvučení Josepha LoDucy – je to pořád super horor. Už tehdy to na té chatě udělalo na mě takový dojem, že jsem si slíbil, že až jednou… Však jistě znáte ty postpubertální sliby, že? Jenže já si nedávno ten sen splnil – zkusil jsem si zahrát na pisálka, inspiroval se tímto skvělým dílkem a napsal vlastní „Chatu“, takové poděkování tvůrcům, kterým tehdy bylo tak 21–22 let a film točili jen tehdy, když měli zrovna čas a nakonec ten film točil vlastně už jen Bruce se Samem, protože ostatní museli studovat a nestíhali.
Vážení – pro mne je to naprosto super film, se kterým jsem pak znuděně porovnával všechny horrory, co tehdy běžely, počínaje Démony, přes Návrat živé smrti a další a další. Dnes, jsa starý kmet, už na horory nekoukám, prostě tak nějak na to nemám nervy. To je prostě pro vás, mladé lidi. Ale i tak jsem se dokopal ke zkouknutí takzvaného „remake“ Evil Dead a upřímně – mohl to být zdařilý snímek, kdyby se to furt nesnažili napasovat jako „remejk“… Zkrátka – originálu se nic nevyrovná, takže vřele doporučuji shlédnutí původního Evil Dead, nejlépe někde v chatě v horách a v noci. Je to pak super zážitek, až se pak někde ozve to temné – "JOIN US…"o)
#6 HurleyProstě jeden z nejlepších hororů ever!
#2 Bori: :D jako ja mam na bluray co u nas vyslo sice jak pisi obrazove to neni žádna slava i tak ale bylo to super :) a trojka je spis dobrá oddechovka
já neviděl, musim asi dohnat všechny díly xD stejnej ročník… xD
#3 atacksuper film snad jeden ze tří prvních hororů co jsem viděl jestě od soumraku do usvitu a příběhy ze záhrobí a to sem 91 ročník :D