Třetí série se stala osudnou pro dvě hlavní postavy

Seriál i po své třetí sérii potvrzuje, že žádná z postav nemá bezpečí zajištěno. V situacích, kdy jde o život, může zemřít kdokoliv a takový osud potkal další dvě hlavní postavy. Čí příběhy tedy došly ke svému konci?

Jelikož je For All Mankind seriálem, kde se postavy často dostávají do situací, ve kterých se jejich životy nacházejí v ohrožení, není žádným divem, že nějaké postavy musejí umírat. O to víc, když se seriál s každou svou řadou posouvá v čase do dalšího desetiletí. V první sérii jsme sice o žádnou hlavní postavu nepřišli, ale mezi důležitá úmrtí můžeme počítat ta od Dekea Slaytona a Shanea Baldwina. To už ale neplatilo v druhé řadě, v níž přišli o život manželé Stevensovi. A pokud jste si mysleli, že se smrt hlavním postavám alespoň na chvíli vyhne, musíme vás zklamat, jelikož i třetí řada připravila o život dvě z nich.

(Bombový útok si vyžádal spoustu obětí.)

Pokud se znovu podíváte na trailer ke třetí řadě, můžete v něm postřehnout, že obsahuje i několik scén ze samotného finále. A to včetně té, v níž se do NASA vrací Molly Cobbová. Molly přišla po druhé epizodě třetí řady o své postavení mezi hlavními postavami a v dalších epizodách jsme ji už neviděli. Jelikož se scéna s příchodem do NASA během celé řady neobjevila, bylo jisté, že se jí opět dočkáme až v posledním díle. A tak se i stalo. Ed totiž potřeboval poradit od zkušeného pilota, a tím nejzkušenějším je právě jeho kamarádka Molly, která proto přijela do Johnsonova vesmírného střediska. K jejímu neštěstí si pro to ale vybrala ten nejhorší možný den. Tento den, tedy 4. září 1995, se totiž skupina konspiračních aktivistů, s níž navázal vztahy Jimmy Stevens, zaměřila na budovu NASA a nechala před ní explodovat bombu, která si vyžádala spoustu životů. U této události se tvůrci nechali inspirovat skutečným bombovým útokem, k němuž došlo v roce 1995 v Oklahoma City před federální budovou Alfreda P. Murraha. V seriálu ochromil výbuch celou budovu NASA včetně řídící místnosti, v níž se nacházely například Molly či Aleida. Spoustu ze zaměstnanců bylo zraněných a kvůli tmě a kouři byli dezorientovaní. To se ale netýká Molly, která je na tmu kvůli své slepotě zvyklá. Jelikož se musela během svého působení v NASA naučit po středisku orientovat, nedělalo jí žádný problém dostat sebe a ostatní zaměstnance k východu. A jako pravá hrdinka nehodlá nikoho nechat napospas svému osudu, když dokáže dotyčným pomoci. Naposledy Molly vidíme, jak kráčí zpět do řídící místnosti, aby odtamtud dostala další lidi. Sice nevíme, co přesně zapříčinilo její smrt, ale v novinovém článku z 1. října se můžeme dočíst, že její tělo bylo z trosek vytaženo po sedmi dnech a že na počest této padlé hrdinky je Johnsonovo vesmírné středisko přejmenováno na Vesmírné středisko Molly Cobbové.

Vždy jsme věděli, že Molly v jistou dobu přivedeme v této řadě zpátky, ale nikdy nebyl ten správný moment. Nakonec se nám to hodilo až na samotném konci. Že bude perfektní osobou k tomu, aby poradila Edovi s jeho šílenou cestou na povrch Marsu, obzvlášť i proto, že má zkušenosti s kaskadérským pilotováním. Ale pak došlo na tu bombovou tragédii a zprvu jsme to ani neměli v plánu, ale řekli jsme si „Kdo jiný než Molly Cobbová by se pustil do takového hrdinského činu?“ Zná chodby v JSC lépe než kdokoliv jiný, protože jimi procházela poslepu, osahala si rohy všech stěn. Ať by se nacházela v jakémkoliv stavu, byla by osobou, která by to po celém dni zabalila jako poslední. Vrátila by se tam. Když přemýšlím o tom, jak jsme ukázali její úmrtí, byli jsme toho názoru, že pro ni bude vhodným koncem ukázat, jak se hrdinně vrací chodbou zpátky, dokud nezmizí v kouři. Navozuje to krásný a také tragický dojem a částečně to odkazuje na začátek druhé série, kdy vyskočila z jeskyně, aby zachránila Wubba, i když věděla, že riskuje vlastní zdraví. Připadalo nám to jako perfektní chvíle pro její postavu. (…) Když vezmete v potaz, že když byla součástí Mercury 13, nemohla do budovy NASA ani vkročit a stát se astronautkou, a nyní nese celý komplex její jméno. Pro její postavu je to úžasný příběh, odpovídající uznání toho, co pro vesmírný program v našem seriálu přinesla. – vyjádření Bena Nediviho

(Nové středisko NASA nese jméno po Molly.)

I druhé úmrtí hlavní postavy je spjaté s výbuchem před JSC. Když Jimmy Stevens nakonec pozná, že jeho noví „přátelé“ nejsou až tak dobří a chystají něco nekalého, rozhodne se o tom zavolat své švagrové Amber. Než jí stihne všechno říct, je přerušen a aktivisté jej svážou a zavřou do dodávky. Amber po telefonu předá informace Karen Baldwinové, která je v NASA, a ta se zajde podívat po Jimmym ven. Podaří se jí ho najít v zaparkované dodávce, ve které se však nachází i bomba. Okamžitě proto pošle Jimmyho pryč a když se chystá varovat ochranku před budovou, aktivisté to spatří a nechají bombu ihned vybouchnout, než je stihne někdo zastavit. Lidé venku jsou tedy zavaleni troskami budovy a mezi takovými je i Karen. Tu nalezne ještě při životě Jimmy a drží ji v jejích posledních momentech za ruku. Karen tak alespoň umírá s vědomím, že se jí podařilo Jimmyho zachránit.

Upřímně, šlo o něco, co nás napadlo až v pozdější části psaní scénáře. Věděli jsme, že chceme odvyprávět jinou verzi bombového útoku v Oklahoma City a ukázat onen bublající hněv ve společnosti, který k němu vedl, a jehož terčem se nyní stal vesmírný program, jenž hraje v našem světě mnohem větší úlohu. Ale usoudili jsme, že ten útok musí postihnout jednu z našich hlavních postav, aby ta bombová tragédie nebyla jen intelektuální, ale i emocionální. Nám to, že Karen, která měla asi ten nejpůsobivější a největší vývoj v průběhu všech tří řad, a která se nacházela před dalším krokem ve svém životě a hodlala dosáhnout mnoha dalších věcí, tímto způsobem přišla o celou svou budoucnost, připadalo jako ta nejtragičtější verze tohoto příběhu. A skutečně to tragédie je, jako tomu bývá i u opravdových událostí, které si vezmou velké počty životů. Proto pro nás nebylo vůbec snadné toto obtížné a emocionální rozhodnutí udělat, protože jsme velkými fanoušky Shantel a toho, co do seriálu a své postavy vnesla. Ale přišlo nám to jako vhodný příběh k odvyprávění. – vyjádření Matta Wolperta

(Karen se stala jednou z obětí útoku.)

Třetí sérií tak končí působení hereček Sonye Walger a Shantel VanSanten. Redaktorům ze stránky TVLine se poštěstilo udělat s Shantel rozhovor o jejím odchodu ze seriálu a my jsme ho pro vás zde přeložili.

Jak moc předem jste se dozvěděla o úmrtí své postavy?
SHANTEL: Myslím, že to byla sedmá nebo osmá epizoda, kdy jsem našim showrunnerům Mattovi Wolpertovi a Benovi Nedivimu poslala email s tím, že si musíme promluvit. A Ben mi další den odepsal: „Tobě to instinktivně došlo, že?“ A já na to odpověděla: „Umřu, že?“ A on: „Jo.“ Ještě mi řekl, že to rozhodnutí učinili zrovna ve chvíli, kdy jsem jim posílala ten email.

Jaká byla vaše reakce?
SHANTEL: Je to velmi hořkosladké. Vždycky jsme si byli vědomi toho, že kvůli časovým skokům bude štafeta předávána novým postavám, které to převezmou. Je to krásný vývoj života. Minulý rok jsem musela spoustu věcí nechat jít. Jako umělci tohle musíme podstupovat často. A nikdy neslýchám, že by lidi mluvili o tom, jak je pro ně jako pro umělce obtížné odejít od něčeho, do čeho dali celou svou duši. A ani jsem to nečekala. Tento seriál a Karen mě ale zaskočili… Já náš seriál miluji. A miluji ty lidi. A miluji Karen. A miluji ten svět, jaký jsme stvořili. Láme mi srdce, že jsem skončila.

Opravdu jste měla tušení, že Karen ve finále zemře?
SHANTEL: Obvykle to tak mívám. Nijak to s příběhem nesouviselo. Byl to pouze instinkt. Ale pociťuji to v každé sérii. „Kampak tohle povede? Všichni zamíří do vesmíru!“ A pak jsme začali s touhle řadou a zničehonic je Karen ve vesmíru ve svém hotelu a já si říkám: „Cože?!“ Nikdy bych nedokázala předvídat tolik různých poloh, do kterých se má postava dostane a jak se v nich vyvíjí. Napadá mě milion příběhů, které bych o Karen ještě chtěla odvyprávět, ale někdy ztráta, jak jsme se to nicméně dozvěděli už v prvním díle našeho seriálu, pohání příběh a lidi kupředu. A takto náš seriál funguje. Toto byla její labutí píseň. Konečně porozuměla, kým jako žena byla. Byla usazená. A šťastná. A pro jednou žila svou nejlepší verzi.

Jste zvědavá, co se přihodí ve čtvrté sérii?
SHANTEL: Dnes ráno jsem si psala s Krys a Cynthy, jelikož se připravují na začátek čtvrté řady. Říkám jim: „Povězte mi všechno. Jak vypadá natáčecí plac? Co máte na sobě? Jak vypadáte po časovém skoku? Povídejte!“

Podílela jste se na té pravděpodobně nejkontroverznější příběhové lince. Co si vy sama myslíte o onom milostném trojúhelníku mezi Dannym, Karen a Edem? Líbil se vám? Nebo naopak ne? Nebo něco mezi tím?
SHANTEL: Nešlo o něco, co by se mi nelíbilo. Chápala jsem to. A to bylo pro mě to nejdůležitější… Hezky se usadit a porozumět, co se Karen honilo hlavou. A nesoudit to, jelikož je to součástí její cesty. Nejdřív to bylo šokující. Nechtěla jsem, aby se to stalo. Nemyslím si, že by si někdo začal aférku a celou ji promyslel. Ale pro Karen to byl spouštěč k tomu, aby našla sama sebe. Ovšem, že je to kontroverzní. Dělat velké chyby a mít aférky… Takové věci kontroverzní jsou. A nevadí mi, že rozproudí konverzaci. A nevadí mi, že je Karen jen člověk. Jen jsem nechtěla, aby ta volba definovala a ovlivňovala celý její život. Což se u ní nestalo. U Dannyho ano. Byla jsem moc vděčná za scénu mezi Karen a Jimmym, protože jsme nikdy pořádně nepochopili Kareninu upřímnou lidskou perspektivu. A seriál odvádí nádhernou práci s takovými momenty, kdy dochází na zúčtování a uzdravení, a to mezi vším tím dramatem a sci-fi a Marsem.

Foto: Apple

Jaká názor máte na tyto dvě úmrtí, které ve finále třetí řady nastaly? Budou vám postavy chybět?