Historie Západozemí (11): Rok falešného jara

Turnaj v Harrenově předurčil průběh následujících let. Zapříčinil totiž sled událostí, které vedly k pádu rodu Targaryenů.

Bratrstvo z Královského lesa bylo konečně poraženo, Cersei Lannister, i když bez vyhlídky na pohádkovou svatbu, dospívala u dvora, Jaime Lannister se stal rytířem, narodil se princ Aegon a svět se začal oteplovat natolik, že lidé uvěřili v přicházející jaro. Ale ve skutečnosti za vším ještě stále číhala zima.

Když se uvolnilo místo v Královské gardě, Aerys se rozhodl jmenovat do ní nejstaršího a jediného fyzicky zdatného syna Tywina Lannistera, přestože byl nejmladším rytířem, jaký se k ní kdy připojil. Jaime na to byl patřičně hrdý, avšak později, a Tywin od začátku, věřil, že Aerys to nemyslel jako čest, ale urážku Lannisterů, která měla za účel zbavit rod dědice a Aerysovi zařídit rukojmí.

Tywin totiž nevěděl, že původně tento plán částečně vzklíčil i v hlavě Cersei, jež navrhla bratrovo jmenování do řad gardy a Jaimeho přesvědčila, aby s ním souhlasil. Chtěla tak zabránit zasnoubení Jaimeho a Lysy Tully, o němž v té době uvažovali Tywin s Hosterem Tullym, a udržet bratra u dvora a u sebe, protože očekávala, že zůstane žít v hlavním městě a on by jednou musel převzít Casterlyovu skálu na opačné straně kontinentu.

Aerysovi se ten nápad zalíbil a novinku oznámil přede všemi během zasedání dvora. Tywin mu proto navenek poděkoval za čest, jakou prokázal jeho rodu, ale ve skutečnosti zuřil, předstíral onemocnění, odstoupil z pozice pobočníka a k jejímu zděšení i s Cersei odjel do Casterlyovy skály.

Král, když zjistil, že se do města patrně nevrátí a neublíží mu, uznal jeho odstoupení a na jeho místo najal lorda Owena Merryweathera, přestože šlo o ne zvlášť schopného starého muže, jehož hlavní kvalifikací byla ochota pořádat okázalé hostiny a pochlebovat.

A jakmile byl Tywin pryč, Aerys se mohl zaměřit na dalšího údajného nepřítele, syna Rhaegara, jenž si byl dobře vědom otcova chování a nesouhlasil s ním. Mezi nimi tak začalo růst napětí a i dvůr se začal rozdělovat na příznivce prince a loajální muže krále. Aerys totiž sice byl bláznivý a krutý ke skutečným či domnělým nepřátelům, ale velmi štědrý co se bohatství a titulů týkalo vůči těm, kdo se těšili jeho důvěře, takže mnozí měli dobrý důvod, proč ho držet u vlády.

Ale i Rhaegarovi podporovatelé byli z vlivných kruhů. Patřili mezi ně lord Jon Connington, ser Mooton, mnoho Dornů, jako strýc princezny Elii princ Lewyn Martell z Královské gardy, nebo ser Arthur Dayne, Meč jitra, další člen Královské gardy a Rhaegarův nejlepší přítel.

Udržet mír mezi těmito frakcemi padlo na velmistra Pycelleho a pobočníka, kteří si s tím ovšem vůbec nevěděli rady. Pycelle dokonce zaslal do Citadely dopis, v němž vylíčil napětí a rozdělení dvora silně připomínající události před Tancem draků a žádal radu. Bál se občanské války a zoufale hledal dostatečně uspokojivé řešení pro obě strany.

A do toho se lord Whent rozhodl uspořádat turnaj, který pokoří všechny do té doby pořádané turnaje. Mnoho lidí navíc věřilo a dodnes věří, že byl podobně jako při druhé Blackfyrově rebelii jen zástěrkou financovanou princem Rhaegarem, aby se mohl setkat s urozenými lordy z celé říše a uspořádat Velký koncil, kde by získal podporu pro sesazení otce z trůnu, protože o jeho konání se rozhodlo krátce poté, co lorda Whenta navštívil jeho bratr z Královské gardy.

Na krále tak rádci nejprve naléhali, aby ho zakázal, a někteří zašli tak daleko, že navrhovali zapovězení veškerých turnajů. Jeho pobočník ale zasáhl s tím, že takové události jsou velmi populární u urozených i prostých a zakázat je nebo postavit mimo zákon by jen vrhlo špatné světlo na Aeryse a posílilo Rhaegara.

Král si proto na radu Varyse usmyslel, že nejenže turnaj bude, ale že se na něj sám dostaví, což bylo od Šerodolu poprvé, kdy opustil Rudou baštu. A také rozhodl, že to bude skvělá příležitost pro oficiální přijetí Jaimeho Lannistera do Královské gardy.

Turnaj v Harrenově

Aerys pár dní před zahájením celé slávy odhodlaně vyrazil a doufal, že jeho přítomnost mu znovu vyhraje lásku lidí. Jako jediný. Od Šerodolu se totiž vůbec nestaral o svůj vzhled a účastníci turnaje se zděsili, co se z jejich krále stalo. A nepomohlo ani jeho chování. Nálady se u něj střídaly z veselosti k melancholii lusknutím prstu. Byl schopný se hystericky smát, dlouho mlčet, najednou vztekle vyjet a jeho neustálé vzlykání všechny značně unavovalo.

Oproti tomu princ Rhaegar vypadal každým coulem jako vůdce a válečník. Vysoký, dobře stavěný, nezastavitelný vítěz ve všech kláních vzbuzoval nadšení a celý turnaj značně zachraňoval, takže i Jaime mohl vyslovit přísahu, zatímco se celá říše dívala a oslavovala mladého krásného rytíře, jenž se připojil ke Královské gardě. Jen Aerys věřil, že výkřiky radosti patřily jemu.

Kromě krále, prince a bílých mečů se ale do Říčních krajin až na Tywina Lannistera sjelo mnoho urozených z celých Sedmi království. Mezi účastníky i diváky byli bouřlivý lord Robert Baratheon, lord růží Mace Tyrell, princezna Elia a její dámy, dědic Zimohradu Brandon Stark se svými sourozenci Eddardem, Benjenem a Lyannou nebo bažinářský lord Howland Reed.

Právě toho si podle vyprávění jeho dcery Meery vyhlédli tři mladí panoši. Byli to chlapci ne starší než patnáct let a Howland už dosáhl dospělosti. Jenže jako všichni bažináři byl malý a štíhlý a vlastnil pouze tříhrotý oštěp, takže byl snadným terčem pro šikanu. Srazili ho na zem, utahovali si z něj, postrkovali ho a kopali. A nikdo mu nepřišel na pomoc, dokud se neukázala Lyanna Stark, která začala křičet, že Howland je vazal jejího otce, vzala turnajový meč a panoše rozehnala.

Pak zjistila, že Howlanda kromě ponížení i poranili, takže ho vzala do stanu Starků, vyčistila mu rány a ovázala je a představila ho svým bratrům. Pak ho přesvědčila, aby se zúčastnil zahajovací hostiny turnaje, protože je urozený a má stejná práva jako kdokoli jiný, Benjen mu sehnal vhodný nový oděv a Howland se tak v Harrenově spřátelil se Starky.

Během hostiny, na kterou nakonec spolu s nimi šel, pak vystupoval princ Rhaegar. Zazpíval smutnou a nádhernou píseň a přiměl Lyannu vzlykat tak, že ji Benjen škádlil kvůli slzám, což mu vztekle oplatila a vylila mu na hlavu číši vína.

Howlandovi se zase nejvíc ze všech zalíbila Ashara Dayne, Eliina dornská společnice, překrásná dívka s fialovýma očima, střídající partnery mrknutím oka. Protáčela se na parketu se svým bratrem Arthurem, Barristanem Selmym, Oberynem Martellem, Jonem Conningtonem a nakonec, na žádost Brandona, i s Eddardem Starkem, jenž byl příliš plachý, než aby ji o tanec požádal sám.

Howland i Lyanna si ale později všimli i oněch tří panošů. Lyanna na ně upozornila bratry a Benjen navrhl, že Howlandovi sežene koně a zbroj, aby se mohl pomstít. Howland však váhal. Jeho zraněná pýcha volala po pomstě, ale oprávněně se bál, že by stejně prohrál, udělal ze sebe blázna a zahanbil své přátele. Nebyl rytířem a po rytířsku bojovat neuměl. Pouze se před spaním s Eddardem pomodlil ke starým bohům a nejspíš by na celou záležitost zapomněl.

Ovšem další den se jako jeden z účastníků turnaje objevil tajemný rytíř. Nebylo to nic nevídaného, vlastně jde o oblíbenou zábavu, že se někteří zapíší pod vymyšleným jménem, zakryjí si tvář a bojují anonymně. Například i Barristan Selmy se o to pokusil, když mu bylo deset let.

A i tento rytíř vypadal trochu podměrečně. Byl malý, celou zbroj měl poskládanou z různých nesourodých kousků a navíc mu neseděla, a sice nějakými schopnostmi oplýval, jenže protože se utkal jen se slabšími protivníky, nejspíš nepatřil k nejlepším.

Ale jeho schopnosti nebyly to, co k němu přitáhlo tolik pozornosti. Tajemný rytíř se štítem s bílým čarostromem se smějícím se obličejem, podle toho pojmenovaný Rytíř smějícího se stromu, vyzval všechny tři rytíře, k nimž patřili nezvedení panoši, a za hlasitého povzbuzování, protože nešlo o populární muže, je porazil. A když rytíři zkoušeli vyplatit zpátky majetek, o který porážkou přišli, neznámý si určil podmínku, že naučí své panoše cti, takže všichni okamžitě dostali tvrdou lekci.

Vzhledem k přítomnosti Aeryse a jeho paranoie se však začaly objevovat i názory, že tento rytíř skryl svou identitu hlavně proto, že šlo o nepřítele koruny, a tak Aerys nařídil Robertovi, aby ho našel a odmaskoval. Jenže po dokončení svých klání už nebyl záhadný člověk nikde k nalezení a dodnes nikdo neví, o koho mohlo jít. Aerys za ním ice ještě vyslal Rhaegara, ale i ten našel jen štít opřený o strom a po rytíři se slehla zem.

Rhaegar se místo toho začal znovu soustředit na turnaj a k ne příliš velkému překvapení všech v něm zvítězil. Avšak k obrovskému překvapení minul svou ženu, když s věncem modrých růží pro novou královnu lásky a krásy projížděl před tribunou. Místo ní přistály květiny na klíně Lyanny Stark. V tu chvíli všechny nadšené úsměvy a provolávání odumřely.

Hodina vlků, hodina draků

Asi rok po turnaji v Harrenově Lyanna zmizela. Není známo jak a není jistě známo ani proč. Dodnes se mnozí přou o tom, co mělo stát za činy Rhaegara a jaké pocity v sobě Lyanna chovala. Starkové ale jednoznačně její zmizení označili za únos a Robert Baratheon si rovnou s hrůzou představoval, jak Rhaegar jeho živelnou krásku kdesi drží a znásilňuje.

Brandon byl zase právě na cestě do Řekotočí, aby se oženil s Catelyn Tully, když si děsivou novinu vyslechl. Okamžitě tak změnil směr a vyrazil do Králova přístaviště se svým panošem Ethanem Gloverem, dědicem Orlího hnízda Elbertem Arrynem, Kylem Roycem a Joffreym Mallisterem. Dojel před Rudou baštu a před bránou vykřikoval, ať Rhaegar vyjde ven a zemře. Jenže zjistil, že Rhaegar s dívkou zmizel beze stopy a ve městě není. Tam zůstal pouze král Aerys.

A i kdyby hlava království netrpěla bludy, nemohla by si nic podobného nechat líbit. Všechny proto nechal pozatýkat, obvinil je ze spiknutí proti životu korunního prince a povolal jejich otce, aby se přišli zodpovídat ke dvoru. Jenže když to udělali, jediný, kdo přežil, byl Ethan Glover, jenž nejspíš strávil zbytek vlády Targaryenů a většinu rebelie ve sklepení Rudé bašty. Ostatní nechal Aerys bez soudu popravit a tu vůbec nejbrutálnější smrt přichystal pro hlavní aktéry.

Lord Rickard Stark se dvěma sty ze svých nejlepších mužů vyrazil na jih a nikdo z nich se nevrátil na Sever. Po vyslechnutí obvinění si vyžádal rozsouzení soubojem, oblékl si svou nejlepší zbroj a čekal na Aerysova šampiona. A Aerys rozhodl, že za rod Targaryenů bude šampionem oheň. Nechal Rickarda zavěsit k trámům v trůní síni a nařídil pyromancerům, aby pod ním zapálil hranici.

Brandon byl k tomuto divadlu přitažen také. Umístili ho do tyrošského škrtícího přístroje, těsně mimo jeho dosah nechal Aerys položit meč a Brandon se uškrtil ve snaze dosáhnout na jílec a odseknout svého otce dřív, než se uvaří v brnění. Byla to příšerná podívaná. Málokdo dokázal vydržet pohled na tak brutální a šílené dění a i nejednoho rytíře Královské gardy, především Jaimeho Lannistera, svrběly prsty na hrušce meče. Jenže, jak mu kdysi připomněl sám jeho velitel Gerold Hightower, když chtěl pomoci královně, zatímco ji král znásilňoval, přísahali chránit krále, ne soudit ho. A tak nikdo nijak nezasáhl.

Aerysův vztek se však stále upokojoval. Nařídil naopak Jonu Arrynovi, aby mu poslal hlavu Lyannina dalšího bratra Eddarda, nynějšího lorda Zimohradu, a Lyannina snoubence a syna svého vlastního bratrance, Roberta. Oba totiž v té době žili v Orlím hnízdě jako lordovi svěřenci. Ale Jon, jenž byl velmi rozumný a chlapce měl rád jako syny, když vlastní neměl, odmítl porušit přísahu, že je bude ochraňovat. Vztyčil zástavy k revoltě, z které se rychlostí blesku stala válka Uchvatitele trvající přibližně dva roky, a Západozemí se po třech stech letech změnilo k nepoznání.

Foto: Talpress, HBO