Historie Železných ostrovů

Železní jsou často považováni za nejméně úspěšné Západozemce z chudých, malých ostrovů. Jejich historie však nemluví jen o mnoha ztrátách, které je potkaly, ale i o mnoha velkých činech.

První ostrované

Železné ostrovy byly osídleny už před mnoha tisíci lety Prvními lidmi. Nebo, jak tvrdí kněží Potopeného boha, zejména Sauron Slanojazyk, lidmi z oceánu, podobnými více rybám a mořskému lidu než zbytku lidstva, protože je Potopený bůh stvořil ke svému obrazu. Anebo, jak teoretizoval arcimistr Haereg, lidmi zpoza Moře zapadajícího slunce, jež s sebou měli přivézt i Trůn z mořského kamene z mastného černého kamene ve tvaru krakatice nalezený na březích Starého Wyku.

Která verze je pravděpodobnější nebo jak vypadala minulost železných, je ovšem složité určit, protože se na ostrovech nikdy nedařilo učencům a těm, kdo by se jí zabývali. Proto lze vycházet právě pouze z Historie železných lidí arcimistra Haerega a spisů arcimistra Hakeho.

Každopádně zůstali po svém usídlení izolovaní od zbytku Západozemí a nezačali tak uctívat staré bohy lesa (na ostrovech ostatně prý ani nežily děti lesa), ale vytvořili si vlastní náboženství odpovídající jejich prostředí a způsobu života, Potopeného boha. A stejně jako se na ostrovech nejspíš neobjevily děti lesa, neexistují zmínky, zda je zasáhla Dlouhá noc a Jiní. Tyto legendy, nejznámější na Severu, se na ostrovech příliš nevypráví. Zato se objevují jiné legendární postavy.

Jednou z nich je Dagon Drumm přezdívaný Nekromant, legendární nájezdník. Dalšími Torgon Strašlivý, Jorl Velryba, Hrothgar ze Štítu s rohem přivolávajícím krakatice, Drsný Ralf či Balon Černá kůže, který prý bojoval se sekerou v levé ruce a kladivem v pravé a žádná lidská zbraň mu nemohla ublížit.

A ještě slavnější je Šedý král z věku hrdinů. Tento muž měl bojovat s Naggou, mořským drakem, postavit si svou síň a trůn z jeho kostí, oženit se s mořskou pannou a vládnout po tisíc let. Přinesl prý na zem oheň, když se tak dlouho posmíval Bouřlivému bohu, protivníku Potopeného boha, až k zemi vyšlehl blesk a zapálil strom. Také prý naučil lidi tkát sítě a plachty a vytesal první válečnou veslici z tvrdého světlého dřeva Yggu, démonického stromu, jenž se živil lidským masem. A většina nejstarších železných rodů tvrdí, že patří mezi jeho potomky. Kromě Goodbrotherů, ti říkají, že jsou potomky nejstaršího z jeho bratrů.

Ať je ale na této pověsti něco pravdy nebo ne, faktem zůstává, že se dlouho schopnému mýtickému Šedému králi žádný jeho nástupce nepřiblížil. Prý měl stovku synů, kteří mezi sebou začali válčit, dokud jich nezbylo šestnáct. A ti si mezi sebe měli rozdělit osm hlavních ostrovů, kterým po dvou vládli, aniž by někdo z nich dokázal převzít moc nad všemi.

I pokud ale žádní synové Šedého krále neexistovali, každý ostrov byl nejprve vlastním královstvím, jemuž vládli dva králové – skalní a solný. Skalní vládl ostrovu a vymáhal spravedlnost, solný velel moři. Někdy to prý dokonce bývali otec a syn a často spíš působili, jako kdyby solný král byl korunním princem a dědicem toho skalního. Ovšem neznamenalo to, že by se skutečně stal po svém otci králem skalním. Železní totiž kromě tohoto unika měli ještě jedno, a to, že si své krále volili na královolbě. Dokonce, údajně, je přitom několikrát stejným způsobem i odvolali.

A jednou věštec Galon Bílá hůl, vlivný kněží Potopeného boha, svolal kapitány na Starý Wyk, aby si zvolili Nejvyššího krále celých Železných ostrovů, čímž stvořil tradici králů s korunou z naplaveného dříví. Právě pod nimi se začala rozvíjet ta pravá historie Železných zasahující i zbytek říše, protože místo dosavadních pouhých nájezdů za kořistí začali své království rozšiřovat a dobývat další země.

Prvním Nejvyšším králem od dob Šedého krále byl zvolen Urras Greyiron Železná noha, nejslavnější nájezdník své doby. Po jeho smrti si trůn zkusil nárokovat jeho syn Erich I. Ošklivý, ale odstoupil, když mu Galon vyhrožoval smrtí za uchvácení moci bez posvěcení královolbou. Místo něj zvolili železní Regnara Drumma Požírače krkavců a takto pokračovali po další staletí. Během nich prý z rodu Greyironů vybrali ještě osmatřicetkrát. Po nich měly nejvíce králů rody Goodbrotherů a Greyjoyů, a ať byli nakonec odkudkoli, jejich moc nad zeměmi u Moře zapadajícího slunce kolísavě rostla a upadala.

Jedním z nejúspěšnějších a nejlepších byl Harrag Hoare. Pořádal nájezdy na říši krále Theona Starka, dobyl jeho Kamenité pobřeží a útočil na jeho Vlčí les. Jeho syn Ravos Plenitel si zase vybudoval základu na Medvědím ostrově, odkud vyrážel na nájezdy, dokud ho Theon nezabil. A i jeho vnuk Erich Orel úspěšně útočil na Seveřany.

Král Qhored I. Krutý Hoare zase ovládal celé pobřeží Západozemí, po kterém mohla být cítit mořská sůl nebo slyšet vlny. Proto také Hoareové používali znak rozdělený na čtyři pole, která mimo jiné znázorňovala i hrozen rudého vína za Stromovinu, černého havrana za Staré město a smrk za Medvědí ostrov.

Ačkoli někteří tvrdí, že ve skutečnosti mohl být Qhored spíš Blacktyde. Není se co divit, že si ho chce přivlastnit více rodů. Když byl ještě mladý, vyplenil Staré město a přivedl tisíce rukojmích – mladých žen. Ve třiceti porazil říčního krále Bernara II. Justmana a zajal jeho tři syny. A když Bernarr po třech letech nemohl dál platit výkupné, zavraždil je v Krvavé věži Štítu a rozdrtil i Bernarrovu armádu, která si pro něj přišla. Bernarra samotného utopil jako oběť Potopenému bohu, čímž ukončil jeho dynastii.

Když pak držba Medvědího ostrova a dalších míst jako Mys krakatic zakolísala, upevnil na nich svou moc například i král Loron Greyjoy, Starý kraken. Ale po jeho smrti Medvědí ostrov údajně vyhrál v zápasu Rodrik Stark, který ho dal Mormontům, Rodrikovi synové zase vybojovali Mys krakatic a úspěch na Severu se už nepodařilo obnovit ani Balonovi V. Greyjoyovi Studenému větru, přestože zničil slabou flotilu krále Severu.

Podobný případ byl Erich V. Harlaw. Ten pro železné vybojoval ztracený Krásný ostrov, ale ve stáří o něj přišel, a nepomohl mu ani jeho udatný a schopný syn Harron Harlaw, jenž ve Starém městě zabil krále Garetha II. Gardenera z Roviny. Přičemž podobný kousek se povedl i králi Joronovi I. Blacktydeovi známému jako Zhouba dívek. Ten zajal Gylese II. Gardenera, umučil ho a rozsekal jeho mrtvolu jako návnadu pro ryby. A také pořádal nájezdy na Stromovinu a údajně odtamtud unášel každou ženu pod třicet let.

Velký úpadek zažily Železné ostrovy i pod vládou Theona III. Greyjoye. Nedokázal totiž dále nutit Gardenery a Hightowery platit daně, vyjel proti nim, ale porazil ho lord Lymond Hightower. Ten pak obnovil zvyk nevolnictví ve Starém městě na tak dlouho, aby mohli železní, které zajal, tvrdě dřít na opravě hradeb.

A ani praktiky skalních a solných králů a královolby nakonec nevydržely věčně. Je tomu snad 5 000 let zpátky, kdy zemřel Nejvyšší král Urragon III. Greyiron Smělý. Jeho nejstarší syn Torgon se tehdy dlouho zdržoval na Klikatici, protože měl vlastní pevnost na jednom z tehdy ještě neosídlených Mlžných ostrovů (později Štítových) u pobřeží Roviny. Jeho mladší bratři tehdy doufali, že by mohl být zvolen někdo z nich, ale železní odmítli na Torgona čekat, svolali královolbu a zvolili Urrathorna IV. Goodbrothera. Jenž si okamžitě vysloužil přízvisko Špatný bratr.

Jeho prvním aktem totiž byla vražda všech synů starého krále a i během následujících dvou let vlády si udělal mnoho nepřátel. Až když se Torgon Zpožděnec konečně vrátil domů, prohlásil výsledek královolby za nezákonný, když se nemohl účastnit, a kněží Potopeného boha a kapitáni, kteří měli nového krále dost, s ním souhlasili. A rozsekali Urrathorna na kousky.

Na jeho místo rovnou nastoupil Torgon, a to bez zvolení, a spolu s ním dobře a spravedlivě vládl i jeho syn Urragon. Sice jim během té doby i přes jejich sílu Mallisterové sebrali Orlí mys, ale proti jejich vládě nikdo neprotestoval. Dokonce nikdo, včetně kněží, neprotestoval, když Urragon převzal korunu po svém otci jako Urragon IV. a rozhodl se vládnout po jeho smrti sám. Nebo když takto pokračovali až k Urrathornovi V.

Když se blížil jeho čas, chtěl, aby žezlo převzal jeho prasynovec Urron, tehdy solný král Kosatkohory. To už však Potopení muži odmítli strpět a vynutili si královolbu. Posvátný obřad byl vždy v jejich režii, aby nakonec nepřišli o veškerý politický vliv nešťastnou královolbou, a nehodlali o takovou moc zcela přijít. Ovšem přišli.

Urron Rudá ruka Greyiron při ní zavraždil všechny své rivaly, kapitány a půlstovku kněží a věštců a stvořil dědičný trůn. Místo toho, aby byl Nejvyšším králem, přisvojil si titul krále Železných ostrovů a ze všech skalních a solných králů udělal své lordské vazaly. Místo koruny z naplaveného dříví, kterou si každý král vybíral sám, nechal vyrobit černou železnou korunu a především, zničil všechny, jež se mu odmítli podřídit. Čímž byl zrušen dekret Galona Bílé hole, že železní nesmí válčit mezi sebou.

A tak, přestože jeho potomci i on se museli vypořádávat s půltuctem větších rebelii a alespoň dvěma povstáními nevolníků, zatímco lordi z pevniny využili příležitosti a začali dobývat území ukradená železnými, zajistil svou dynastii na dalších tisíc let. Do doby, kdy na ostrovy vtrhli Andalové.

Železo proti železu

Dynastie Greyironů vládla i přes problémy až do dob krále Rognara II. Za jeho vlády už Andalové, jež přinesli na kontinent po bronzové éře železné zbraně, získali značnou část Západozemí a přicházeli i na ostrovy. Někteří železní proti nim bojovali, ale mnoho z nich zvolilo stejnou strategii jako Rovina nebo království Skály. Přijali je mezi sebe a začali s nimi uzavírat sňatky. Několik místních dokonce konvertovalo k víře v Sedm.

Nakonec se ovšem nová víra na ostrovech stejně neujala, železní pokračovali v uctívání Potopeného boha a naopak strhli mnoho Andalů s sebou, když jim, zejména žoldákům a válečníkům, umožnili usadit se na ostrovech a ukázali jim jejich způsoby. Díky tomu byl Rognar II. svržen aliancí Andalů, Hoareů, Orkwoodů, Drummů a Greyjoyů a rod Greyironů padl.

Možná v té době, možná o něco později se proslavili právě Drummové jmény slavných Dalea Děse, Roryna Plenitele a Gormonda Starootce s údajně stovkou synů.

Ale poté, když vzniklo mocenské vakuum, už neproběhla žádná nová královolba jako ve starých časech. Místo ní údajně železní hráli prstový tanec, který prý vyhrál Harras Hoare (se ztrátou dvou prstů, známý proto jako Harras Pahýlovitá ruka). Ačkoli je pravděpodobnější, což si myslí i arcimistr Haereg, že Hoareové byli učiněni dědičnými králi Železných ostrovů díky svatbě s nejmocnějšími Andaly.

Opět ale ne všem tento stav zcela vyhovoval. Potopení muži, kněží Potopeného boha, považovali Hoarey za bezbožné a falešné krále, s čímž plně souhlasí i arcimistr Hake. Podle Arcimistra Haerega spíš Potopeným mužům a některým železným leželo v žaludku, že Hoareové tolerovali víru v Sedm, odmítali plenění a podporovali obchod.

Byli pro toto propojení železné krve s andalskou známí jako černá linie nebo černá krev (arcimistr Hake tvrdil, že měli černé vlasy, černé oči a černá srdce), a přestože mnozí tradiční železní je nedokázali vystát, ostrovy značně pozvedli. Původně přišli z Kosatkohory, ale postavili si hrad na Velkém Wyku a nakonec se přestěhovali do Krásnotrhu a Harrenova v centrálním Západozemí, když se z králů Železných ostrovů stali králi Ostrovů a Řek.

Wulfgar Ovdovovač Hoare také povolil stavbu prvního septa na ostrovech na Velkém Wyku a jeho pravnuk Horgan Knězovrah i na posvátném Starém Wyku. Následovanou povstáním Potopených mužů, které Horgan nakonec povraždil. Stejně pokrokoví (ač neméně násilničtí) byli i králové Fergon Nelítostný, Othgar Dušeprázdný, Othgar Démonofil nebo Craghorn Rudý úsměv. Pravý vzestup za éry Andalů následovaný bouří ale železní prožili během vlády tří Harmundů.

Harmund I. Hostitel, první gramotný železný král, rád četl, vítal cestovatele a obchodníky a chránil septony a septy. Harmund II. Handlíř strávil dětství jako svěřenec Lannisterů, byl velký cestovatel, první železný král, který navštěvoval pevninu v míru, oženil se princeznou Leliou Lannister, dcerou krále Skály, domlouval obchody s Vysokou zahradou a Starým městem, následoval Potopeného boha i Sedm, takže mluvil o osmi bozích a věřil, že Potopený bůh je určitou podobou Cizince. A Harmund III. Hezký postavil mimo zákon nájezdy a braní solných žen. Také byl proti nevolníkům, a tak proti mnoha přívržencům starých způsobů.

Odpor Potopených mužů nakonec vyústil v rebelii rozpoutanou kněžím Ťuhýkem. Ten spolu se svými následovníky Harmunda III. sesadil. Také ho ve svém „spravedlivém“ hněvu připravil o oko, jazyk a nos. Harmundův bratr Hagon Hoare, Bezcitný a Hrozný, si pak přivlastnil trůn a obnovil všechny staré praktiky železných. Harmunda zavřel do sklepení, jejich matku Leliu nechal také znetvořit a vrátil ji do Casterlyovy skály.

Nepřekvapivě tím rozpoutal válku s královstvím Skály, jež se táhla několik let. V jejím závěru západ dobyl Velký Wyk a Hagona svrhl (zmrzačili ho jako on královnu vdovu Leliu a pověsili). Ser Aubrey Crakehall, jenž velel jednotkám Skály, uvažoval, že na trůn vrátí Harmunda, jenže ho našel v tak příšerném stavu, že mu poskytl milosrdenství bezbolestné smrt a vládu uzmul sám. Což mu dlouho nevydrželo, protože železní si v žádném případě nehodlali nechat vládnout cizincem.

I když je nutno podotknout, že ne všichni železní vždy stáli proti Západu. Takový Herrock Kenning, válečník známý jako Čubčí syn, založil na západě dosud existující rod Kenningů z Útesu. Během války s králi Skály totiž Herrock použil svůj válečný roh, jenž se v jeho rodě od té doby dědí, jako smluvený signál pro nevěstky z Útesu k otevření postranní brány. Jeho muži pak snadno dobyli město od Lannisterů, a i když se ho pokoušeli svrhnout tři železní králové, Herrock je všechny porazil, usadil se na Útesu, oženil se a stal se i se svými potomky Zápaďanem.

Králové Ostrovů a Řek

I přesto, že válka s Lannistery zanechala ostrovy nepřipravené na dlouhou a krutou zimu a způsobila hladomor, z něhož se zotavovaly celé století, Hoareové zůstali u moci. Arcimistr Hake prohlásil, že během této zimy zemřelo třikrát více ostrovanů kvůli hladu, než padlo v oné válce, a zpět na nohy jim pomohly především nájezdy na vzdálená, exotická místa jako Baziliščí ostrovy, Kamenoschody a Svárlivé země.

Hoareové se proto snažili posílit železné, jak jen mohli, a o století později, v nové době expanze, dokonce dosáhli tam, kam žádný jiný železný. Qhorwyn Lstivý se vyhýbal válkám, raději shromažďoval bohatství a ztrojnásobil flotilu Hoareů. Jeho nejstarší syn zemřel na šedý lupus a prostřední Harlan zase po pádu z koně (existují i domněnky, že ho zabil Harwyn nebo Muž bez tváře), takže se bál i o další děti.

Ovšem jeho další syn Harwyn Pevná ruka měl jiné chutě. V mládí pořádal nájezdy na Kamenoschody, navštěvoval Svobodná města, prošel si dvěma lety zajetí na Baziliščích ostrovech a sloužil jako žoldák ve Svárlivých zemích, kde se připojil k Druhým synům. A když po otci zdědil korunu, naplánoval invazi do zemí okolo řeky Trojzubce.

Tehdy jim vládl král Arrec Durrandon a Trojzubec byl součástí Bouřlivého království. Jenže Arrec si nemohl dovolit hlídat rozlehlou říši táhnoucí se od Dornských mokřad až k Šíji, a tak bylo okolí Trojzubce slabé. Železní proto přistáli se stovkou válečných veslic jižně od Mořské stráže, přenesli je k Modrému bodci, jednomu z přítoků Trojzubce, naprosto rozmetali armádu Samwella Řeky u Rejdivého proudu, a s pomocí zrady lorda Lothara Brackena porazili i armádu říčních lordů s lady Agnes Blackwood v čele.

Pak se střetli i s Arrecem, jenž konečně se svými bouřlivými jednotkami dorazil z jihu, a svedli s ním bitvu u Krásnotrhu. Jenže krom Brackenů se k Hoareům přidalo mnoho dalších říčních rodů jako Charltonové, Goodbrookové, Peageové a Vyprenové, protože doufali, že jim pomůžou s vybojováním samostatnosti. A když Arreca porazili, oslavovali své vítězství. Ovšem Harwyn se nakonec rozhodl jinak. Převzal kontrolu nad Trojzubcem a korunoval se králem Ostrovů a Řek.

O šest měsíců později sice povstal lord Bracken, protože měl políčeno na titul říčního krále, ale jeho rebelie vyústila v to, že vyhladověl ve vraní kleci. A přestože Harwyn i zbytek vlády strávil více potlačováním rebelií říčního lidu spíše než řízením Železných ostrovů, nové ohromné království železných vytrvalo ještě nějaký čas po něm. Harwyn tak zemřel poklidně v posteli se solnou ženou.

Po něm nastoupil jeho syn Halleck, který se rozhodl jít v otcových stopách. Železné ostrovy během své vlády navštívil třikrát, zbytek strávil v Západozemí, kde vedl války proti sousedům – králi Skály, králi Roviny a králi Hor a Údolí. Neúspěšně. Dokázal si jen zabezpečit východní hranici k městečkům Šerodol a Růženín. A když náhodou nebyl ve válce, vládl ze skrovného věžovitého domu v městečku Krásnotrh, kde se mu zalíbil pohodlnější život.

A po něm Černý Harren, Halleckůvy syn, rovnou přikázal na kontinentu na březích Božího oka, daleko od moře, postavit Harrenov, největší hrad v Sedmi královstvích. Rozhodl se tedy usídlit svůj rod mimo ostrovy definitivně a se vší slávou. Stavba mu zabrala čtyřicet let, ožebračila centrální Západozemí i ostrovy, stála život tisíce zajatců a mnoho čarostromů a byla dokončena v den, kdy se v Západozemí vylodil Aegon I. a jeho sestry s armádou.

Když pak k Harrenovi dorazila Aegonova výzva, aby před ním poklekl a uznal ho jako krále sjednocených Sedmi království, Harren odmítl. Nedlouho na to mu tedy čelil v bitvě v rákosí na jižním pobřeží Božího oka, kterou prohrál. Malého vítězství dosáhl hned poté, když se dva Harrenovi synové rozhodli pomstít, přepluli jezero a v bitvě u skučících vrb Aegonovy jednotky přepadli a rozprášili. Jenže když se vraceli domů, oba je sežehl drak Balerion.

Říční lordi už pak neměli důvod stát na straně svého krále. Byl krutý, nenáviděný a očividně prohrával. Pod vedením lorda Edmyna Tullyho se přidali k Aegonovi a spolu s jeho muži začali obléhat Harrenov. Harren věřil, že Aegon se dovnitř nikdy nedostane. Obří, zbrusu nový hrad byl dobře zásoben a ještě lépe střežen. Navíc po ochozech rozestavil lučištníky a tomu, kdo zasáhne Baleriona, slíbil ty nejlepší země a ženu z rodu říčních zrádců. Jenže nepočítal s tím, že Aegon přeletí nad hradem a nechá Baleriona chrlit tak žhavý oheň, že se jeho věže začnou rozpouštět.

Tím byla všechna obrana prolomena, většina Harrenových mužů padla, pokud nestihli utéct k moři, Harren spolu se zbývajícími syny uhořel a rod Hoareů zanikl. I když jeho poslední člen stále ještě zbýval. Harrenův bratr byl tou dobou lordem velitelem Noční hlídky a měl na povel 10 000 mečů. Jenže se rozhodl pro čest a dodržení přísah, a přestože sledoval, jak jeho rod mizí, nezasáhl.

Aegon pak udělil prvnímu z říčních lordů, kteří před ním poklekli, Edmynu Tullymu z Řekotočí, titul lenního pána Trojzubce a vládce nového regionu, Říčních krajin.

Jen Železné ostrovy pocítily konec Hoareů mnohem hůř. Po Harrenově smrti upadly do chaosu a vynořilo se několik lidí, kteří chtěli získat Harrenovu korunu. Například Qhorin Volmark, vnuk sestry Harwyna Pevné ruky, prohlašoval, že je právoplatným dědicem černé linie. Až po dvou letech nakonec Aegon Targaryen dorazil i na ostrovy, Qhorina zabil, a když se mu železní konečně vzdali, dovolil jim uspořádat poslední „královolbu“, kde si zvolili lenního pána, Vickona Greyjoye.

Hned v další generaci, za vlády Aegonova syna Aenyse I., se ještě objevil psanec Harren Rudý, jenž prohlašoval, že je synem Harrena Černého, a zabral Harrenov. Porazila ho až královská armáda. A úplně posledního údajného uchazeče o trůn Hoareů zlikvidoval lord Goren Greyjoy. Odhalil amatérské spiknut korunovat údajného syna Qhorina Volmarka, čímž odkaz Hoareů skončil definitivně. I když…

V současnosti na ostrovech žije Harren Půlhoare, Euronův nájezdník tvrdící, že by mohl mít krev Hoareů, a lord Maron Volmark stále udržuje naživu připomínku svého příbuzenství s Hoarey přes ženskou linii.

Železné ostrovy jako součást Sedmi království

Železným ostrovům od pádu Hoareů, bez ohledu na to, zda nějaký jejich příbuzný doopravdy přežil, vládli Greyjoyové. Ti se od pevninské politiky i ostatních velkých rodů většinou drželi dál. Však už Vickon, když předával žezlo svému synovi Gorenovi, prohlásil, že by bylo pošetilé povstat proti drakům, proto je lepší s nimi spolupracovat. Goren se proto kromě zastavení pokusu o korunovaci domnělého Volmarka ve prospěch trůnu postavil i při náboženském pokusu o převrat.

To se totiž na ostrovech objevil údajný znovuzrozený Lodos, kněžský král, který vkročil do moře a zmizel, když se prý šel poradit se svým otcem Potopeným bohem, co má dělat, když se mu nedaří povolat krakeny proti drakům. Nový Lodos se také rozhodl postavit drakům, ale Goren poslal jeho hlavu zavařenou ve sklenici Železnému trůnu a král Aenys I. mu na oplátku zaručil určité výhody. Čehož Goren využil k vypuzení víry v Sedm z ostrovů. Samozřejmě ale ne všichni Greyjoyové byli tak dychtiví sloužit Železnému trůnu. Někteří se mnohem raději vraceli ke starým způsobům.

Jako takový se do historie zapsal především Dalton Greyjoy, lord Železných ostrovů a lord Žnec ze Štítu v době vlády Viseryse I. a v době tance draků. Železní ho proto považují za velkého hrdinu. Však to byl smělý, krvežíznivý muž, jakého milovali jeho muži, ale ne jeho manželky. Už v pěti letech uměl veslovat, v deseti plenil, plavil se se svým strýcem a plundroval s ním pirátská města na Baziliščích ostrovech, ve čtrnácti doplul až do Starého Ghisu, bojoval v tuctu potyček a měl čtyři solné manželky.

Poté, co zabil jednoho korzára, přivlastnil si jeho valyrijský meč Soumrak (což není nic neobvyklého, Drummové přišli k valyrijskému meči Rudý déšť tak, že ho Hilmar Mazaný vzal nějakému rytíři, dle jména a barvy možná Reyneovi ze Západních krajin, prý pomocí důvtipu a klacku), v patnácti bojoval jako námořní žoldák na Kamenoschodech, a když se jednou vynořil z bitvy zmáčený krví z tuctu ran, muži mu začali říkat Rudý kraken. Ještě tentýž rok usedl na Trůn z mořského kamene po smrti jeho otce. Cítil přitom, že přichází bouře, takže ihned začal budovat válečné veslice, kout meče a cvičit válečníky. A měl pravdu.

Nedlouho poté totiž zemřel král Viserys I. Targaryen. To bylo Daltonovi šestnáct let a on sledoval, jak Viserysovy děti, Rhaenyra a Aegon, korunovaný II., rozpoutávají občanskou válku o to, kdo převezme vládu. Říká se, že když vypukly první boje, Dalton se smál.

Obě strany okamžitě začaly shánět podporu a zelení Aegona II. nabídli Daltonovi post mistra lodí a královského admirála, když se na východním pobřeží utká s Mořským hadem Corlysem Velaryonem, jenž stál na straně Rhaenyry. Dalton raději ještě počkal na nabídku jejích černých, a opět se mu to vyplatilo. Tehdejší Rhaenyřin manžel Daemon Targaryen rozhodl, že se pokusí zahrát na Daltonovu krvežíznivost, takže požadavek zněl jen tak, že má útočit na jejich nepřátele na západním pobřeží. Tedy nemusí obeplouvat celý kontinent.

Dalton s nimi souhlasil a rozpoutal útok na Západní krajiny, z nichž už předtím lord Jason Lannister odvedl svou armádu k hlavnímu městu. Jeho manželka, lady Johanna, tedy zabarikádovala Casterlyovu skálu, jenže nemohla udělat moc pro zbytek zemí. Dalton spálil lannisterskou flotilu, vyplenil Lannisport, odvezl si zlato, obilí, zboží, stovky žen, včetně oblíbené milenky lorda Jasona a jejich bastardích dcer, zabral Útes a Krásný ostrov, kde si zabral další ženy, čtyři dcery lorda Farmana, a tu pátou, ne tak půvabnou, věnoval svému bratru Vernovi.

Dva roky pak vládl Moři zapadajícího slunce jako dávní králové s korunou z naplaveného dříví a plenil, co mu hrdlo ráčilo. Dokonce kvůli němu začal lodě stavět i lord Beron Stark, přestože Starkové už dlouho žádnou flotilu neměli. Vlastně se příliš nezajímal o probíhající válku. Ač formálně na straně černých, mnoho pro ně neudělal. Ignoroval i konec války a nástup úplně nového krále, Aegona III. Stejně jako příkazy skončit s nájezdy a vrátit se do králova míru.

Teprve až když ho jednou v posteli lorda Farmana jeho vlastní dýkou podřízla dívka Tess a skočila do moře, jeho vláda skončila. A protože se nikdy neoženil s kamennou ženou, jeho jediní dědicové byli malí solní synové, jež železní neviděli jako následováníhodné, rozpoutal se boj o nástupnictví.

Toho využila lady Johanna a pomstila se Daltonovi, byť posmrtně. Tak, že poslala na Železné ostrovy své muže a flotilu sera Lea Costaynea, lorda admirála Roviny. Ti zajali jednoho z Daltonových synů, lady Johanna ho nechala vykleštit a udělala z něj šaška pro svého syna.

Určité dobyvačné ambice měl i lord Alton Greyjoy, známý jako Svatý blázen, který podle arcimistra Haerega zamýšlel dobýt země za Osamělým světlem. Nikdo nikdy ale nepřekročil Moře zapadajícího slunce a ani netušil, co za ním leží, proto se úspěch nedal očekávat.

Větší úspěch měl až lord Dagon Greyjoy, poslední plenitel, jenž během vlády slabého Aeryse I. vedl železné v dalších nájezdech na pobřeží. Vyrážel až ke Stromovině, vypálil vesnici Malý Dosk, odvezl si polovinu bohatství Krásného ostrova a stovku jeho žen, poslal Železné na Sever proti lordu Beronovi a lord Tybolt Lannister kvůli němu urychleně rozšiřoval svou flotilu. Po jeho smrti už ale železní žádné velké nájezdy neuspořádali a alespoň do časů Eurona Greyjoye zůstali u drobnějších potyček a vazalských přísah.

V době Blackfyrových rebelií, kdy se legitimizovaný bastard Aegona IV., Daemon Blackfyre, a jeho potomci pokoušeli zmocnit Železného trůnu, stáli na straně Targaryenů, a víceméně se starali sami o sebe. Však též měli kvůli nehostinnosti ostrovů starostí víc než dost. Například lord Theomore Harlaw, děd současného lorda Rodrika, započal výstavbu Deseti věží, protože kvůli vlhkosti a nezdravému prostředí Drsnohradu přišel o tři novorozené syny. Akorát často měnil názor na podobu nového hradu, takže nakonec nechal vystavět deset různých pevností spojených chodníky a mosty. A nemálo železných tehdy konečně doopravdy navázalo vztahy s pevninou.

Podle Historie železných lidí například lord Torwyn Greyjoy složil krvavou přísahu s Hořkoocelí, Daemonovým vojevůdcem a bastardím bratrem, ale zradil ho nepřátelům. Lord Loron Greyjoy, známý jako Bard, byl zase velkým přítelem sera Desmonda Mallistera z Mořské stráže v Říčních krajinách, byť bylo jejich přátelství tragické. A lord Quellon Greyjoy se rovnou pokusil o veliké reformy a integraci železných s lidmi ze „zelených zemí“.

Sice kdysi bojoval s korzáry a otrokáři na Letním moři a v mládí velel stovce válečných veslic, která během války devítigrošových králů, poslední ze série Blackfyrových rebelií, napadla flotilu lorda Farmana a vyplenila Krásný ostrov, protože lord Tytos Lannister byl zoufale neschopný zásahu nebo obrany. Ovšem když se dostal na Trůn z mořského kamene, svůj přístup změnil.

Osvobodil nevolníky, zakázal nájezdy, odrazoval od braní solných žen, smlouval sňatky železných a lidí z pevniny a přivedl na ostrovy mistry. Celkově se snažil udržovat spíše mír. V čemž měl trochu větší úspěch než v udržování vlastního rodu. Třikrát se oženil, měl devět synů, ale jen čtyři z nich přežili do dospělosti. Balon, Euron, Victarion a Aeron.

Byli to právě oni, kdo Quellona přesvědčil, aby se zapojil do války rozpoutané mezi Targaryeny, Starky, Baratheony a Arryny, když zmizela lady Lyanna Stark a korunní princ Rhaegar, a král Aerys II. upálil Lyannina otce a bratra. Jenže to už Quellonovi příliš nesloužilo zdraví, a tak se nechal umluvit až po osudné bitvě u Trojzubce, kde Robert Baratheon Rhaegara zabil.

Vyplul tedy s padesáti loděmi proti Rovině podporující Targaryeny, zatímco zbytek sil nechal na obranu ostrovů před Lannistery, jež stejně jako on do té doby veřejně nevyjevili své úmysly. A bohužel zemřel v jedné z bitev v ústí Klikatice u Štítových ostrovů, naprosto zbytečné a rozpoutané jen proto, aby se mohli železní prohlásit za jedny rebelů.

Greyjoyova rebelie

Po Quellonovi spolu s novým králem Sedmi království tak nastoupil i nový lord Železných ostrovů, Balon Statečný, Požehnaný, Dvakráte korunovaný, Ovdovovač, Železný král, Mokrý král, Král krakatic, kapitán Velkého krakena a zarputilý následovník starých způsobů. Byl to velmi zručný námořník, už jako malý slézal Flintovy útesy, ve třinácti se stal zručným veslařem, v patnácti plul s Dagmerem Rozseklým na Kamenoschody, kde zabil svého prvního muže a vzal si dvě první solné ženy, a v sedmnácti měl vlastní loď.

Nelíbila se mu proto mírumilovnost otce a po návratu z rebelie, když zjistil, že zemřel jeho mladší bratr Urrigon kvůli gangréně ve zranění po prstovém tanci hraném s Aeronem, se v něm vše definitivně zlomilo.

Zrušil většinu otcových reforem, mistrovi ze Štítu, jenž se pokoušel zachránit Urrigonovu ruku lektvary a sešíváním, nechal udělat totéž, takže mistr brzy zemřel spolu s Balonovou nevlastní matkou, která jeho dílo podporovala, začal stavět flotilu a jako nezlomný následovník Potopeného boha přestal jakkoli podporovat víru v Sedm (nevyhnal septony, ale zvýšil jim daně). Což docela vyhovovalo i ostatním železným.

Vlastně jediný mocnější železný, který ještě stále hostí septony, je lord Rodrik Harlaw v Deseti věžích. Je to totiž výjimečný muž. Shromažďuje informace, miluje čtení, říká se mu proto Čtec, a lidé kolem něj už vědí, že když si žádají laskavost, mají mu přinést nějakou zajímavou knihu. Hotho Harlaw mu třeba přinesl Knihu ztracených knih od arcimistra Marwyna, ač sám v ní hodnotu neviděl.

Balon ale na knihy nikdy nebyl. Místo nich si spíš všímal, že vláda nového krále Roberta je nestabilní, a tak si myslel, že nebude mít dostatek podpory nebo vůle utkat se s ním. Po šesti letech od konce Robertovy rebelie proto rozpoutal vlastní. Vyhlásil nezávislost Železných ostrovů a prohlásil se králem Balonem IX. Na začátku také několikrát drtivě vyhrál. Například spálil lannisterskou flotilu.

Jeho triumf však měl jen krátké trvání. Při pokusu vzít útokem Mořskou stráž zemřel jeho nejstarší syn Rodrik, jeho flotila byla poražena, a ukázalo se, že Robert možná nemá nejstabilnější říši, ale zato má obrovské charisma a schopnost přitáhnout dostatek následovníků, aby dal dohromady armádu. A také dostatek odhodlání, aby s ní vyrazil přímo na ostrovy.

Zatímco další vojevůdci přepadávali ostatní ostrovy, část armády vpadla i na Štít. Thoros z Myru s Jorahem Mormontem v závěsu jako první vpadli do hradu Štít, kde zemřel i Balonův druhý syn Maron, a Balonovi nezbylo než kapitulovat. Poklekl tedy a přísahal věrnost Robertovi, zatímco jeho poslední syn, desetiletý Theon, připadl jako rukojmí a svěřenec lordu Eddardu Starkovi.

Od té doby se rod Greyjoyů rozpadal. Balonova žena Alannys Harlaw nesla ztrátu dětí velice těžce, postupně přišla o rozum i o zdraví a odstěhovala se ke svému bratrovi do Deseti věží. Balon se musel snažit udělat dědice ze své dcery Ašy (v seriálu Yary). Musel i vyhnat svého bratra Eurona do exilu, protože znásilnil (nebo možná svedl) solnou ženu jejich dalšího bratra Victariona, kapitána Železné flotily. Přičemž ten, aby získal zpátky svou čest, ji prý musel zabít. Euron se pak během cest plných plenění, vraždění, násilnění a magie patrně pobláznil a stal se z něj nebezpečný muž.

A Balonův poslední bratr Aeron Mokrovlas mu také radosti nepřidal. Kdysi byl přívětivý muž s vlastní lodí, milující písně, pivo a ženy. Během rebelie se přidal k bratrům v nájezdech na pobřeží a málem se utopil, když se během bitvy o Krásný ostrov svedené se Stannisem Baratheonem potopila jeho Zlatá bouře (pojmenovaná prý po jeho schopnosti močit déle a dále než kdokoli jiný, díky které vyhrál sázku právě této lodi proti stádu koz, že dokáže jen svou močí uhasit oheň).

Věřilo se, že se Aeron ztratil na moři, ale rybáři ho objevili na pláži a v řetězech dovedli do Lannisportu, kde strávil zbytek rebelie jako vězeň. Údajně tehdy zabíjel čas soutěžemi v močení se lvy (znak Lannisterů), divočáky (znak Crakehallů) a kuřaty (znak Swyftů). Tato příhoda ho sice ještě nezlomila, ale nalomila, a když se po nějaké době po rebelii, po níž se vrátil domů, potopil znovu, doopravdy prodělal vážnou duchovní obrodu.

Oddal se Potopenému bohu, začal žít na plážích, nemá žádný smysl pro humor, každý nádech vidí jako dar, jenž je promrhán, pokud není použit k velebení a následování Potopeného boha, a tvrdí, že je prorok, jenž s bohem rozmlouvá. Na druhou stranu, není divu, že ho vzývá tolik železných, protože chodí mezi prostý lid hlásat slovo boží a nikdy neselhal při resuscitaci svých potopených následovníků polibkem života (v knize pravděpodobně umělým dýcháním).

Pátý král ve válce Pěti králů

Balona ovšem nikdy doopravdy nepřešla touha být králem, a tak tento ponurý život vedl jen do chvíle, kdy se objevila první příležitost. Jakmile se totiž rozpoutala válka mezi Starky a Lannistery, shromáždil flotilu, nařídil zajmout všechny lodě, které doplují na ostrovy, aby byl jeho útok překvapením, a opět se rozhodl nosit korunu. Stal se tak jedním z pěti králů, po kterých získala celá válka jméno. Opět Balonem IX., králem Železných ostrovů a (později) Severu, králem Soli a Kamene.

I Robb Stark byl mezitím korunován králem, a to králem Severu, a poslal na Železné ostrovy Theona s nabídkou spojenectví proti Lannisterům. Jenže jeho nabídka, že mu dá korunu, když mu s Lannistery pomůže, Balona urazila, protože ten uznával pouze platbu násilnou železnou cenou. Poslal proto Victariona získat Kailinskou držbu, což se mu pomocí Horečnaté řeky protékající nedaleko podařilo, a odřízl Robba od domova.

Ašu zase vyslal dobýt Pahorek v hlubokém lese, zatímco Theon, jenž se k Robbovi obrátil zády, Dagmer Rozseklý a v knize i Aeron Mokrovlas měli plenit Kamenité pobřeží. Ovšem Theon toužil po větší slávě, poslal Damgera (jen v knize) dobýt Torrhenův dvůr a sám dobyl Zimohrad. Což pro něj nakonec neskončilo dobře.

A dobře nic neskončilo ani pro Balona. Ten totiž náhle zemřel po pádu z mostu a hned druhý den se záhadně vrátil domů Euron, což vedlo ke spekulacím, že ho nechal zabít (v seriálu ho zabil sám). Železní se tedy ocitli bez vládce a znovu, poprvé od dobytí Aegonem Dobyvatelem, svolali královolbu.

Mezi kandidáty byli i Aša a Victarion, poměrně oblíbení železní, ale ačkoli mnoho lordů a především Aeron protestovali, však Balon si přál, aby po něm nastoupila Aša, zvítězil Euron Vraní oko. Kapitán Tichosti, lodě plné němých otroků, s rudým okem s černou duhovkou pod černou železnou korunou nesenou dvěma vranami ve znaku, s legendární páskou přes levé oko, pod níž má podle Theona černé oko plné zloby, zatímco jeho pravé je modré, stejně jako jeho rty od Stínu večera.

Je to navíc ohromně zdatný manipulátor a dokáže vést psychologickou válku s kýmkoli. Jeho bratři ho nenávidí, některé z nich v dětství dokonce sexuálně zneužíval, a bojí se ho, protože je zkušený, vychytralý, nelítostný, nebezpečný a neváhá obětovat i ty, kdo mu slouží, nebo kdo projeví jakýkoli nesouhlas.

Například lord Baelor Blacktyde, vyznavač Sedmi od doby, kdy strávil po Greyjoyově rebelii osm let jako rukojmí ve Starém městě, odmítl uznat Eurona za krále, a tak ho Euron nechal rozřezat na sedm kusů. Nebo lorda Sawane Botleyho nechal ze stejného důvodu utopit, jeho synům odebral tituly, polovinu jeho zemí věnoval Wynchům a zbytek spolu s lordstvím Saweneovu bratovi Germundovi.

A navíc se v něm nikdo nevyzná. Miluje plundrování, ale téměř nic z kořisti si nenechává. Má několik bastardů, avšak dělá, jako by neexistovali. Tvrdí, že byl v Ašaji, plul přes nebezpečné Kouřící moře a procházel se v ruinách Valyrie, má valyrijské brnění, prý i vlastnil dračí vejce, které však ani myrský kouzelník nedokázal přimět k vylíhnutí, a tak ho prý ve vzteku hodil do moře, a nepochybně si zahrává s magií.

Má prý pravý dračí roh, pomocí něhož na královolbě slíbil ovládnutí draků a dobytí Západozemí. Ihned po svém zvolení rozpoutal brutální nájezdy na Rovinu, dobyl Štítové ostrovy, část Stromoviny a připravuje se vyrazit proti Starému městu, přičemž zajatce hodlá prodávat do otroctví v Essosu. Dál zajal několik různých kněží, například i Pyata Pree, čaroděje z Qarthu, a jeho brutalita a vypočítavost se ukazuje ve všem, co dělá.

Když třeba dobyl Štítové ostrovy, věnoval Šedý štít serovi Harrasi Harlawovi, původnímu dědici lorda Rodrika, Hotha jmenoval Rodrikovým dědicem, Marona Volmarka jmenoval lordem Zeleného štítu, Andrika Neusměvavého, válečníka ve službách lorda Dunstana Drumma, jmenoval lordem Jižního štítu a na Dubovém štítu v Duboštítském hradu řádil nejvíc.

Uspořádal hostinu, kde přivázal lorda Humfreyho Hewetta vedle sebe a nutil ho dívat se, jak jeho nahé dcery a vnučky obsluhují železné a jak si jeho bastardní dceru Faliu Květinu vybral za milenku.

O své nebezpečné příbuzné se zatím postaral tak, že Ašu v nepřítomnosti provdal za Erika Ironmakera známého jako Spravedlivého a Kovadlinolamače (jelikož Aša utekla hned po královolbě, u oltáře místo ní stál lachtan), ovšem tak starého, že tvrdí, že plul s Dagonem Greyjoyem, a udělal z něj kastelána Štítu.

A Victariona, který sice nikdy nebyl pronikavě inteligentní, ale schopný a vytrvalý, a hlavně s Euronem nikdy nesouhlasil, rovnou poslal najít Daenerys Targaryen, dvořit se jí jeho jménem a přivést ji do Západozemí.

V seriálu se místo toho všeho rozhodl zabít Yaru a Theona a alespoň dle jeho slov se spojit s Cersei Lannister, ale jaký je v obou případech jeho skutečný cíl a kam Železné ostrovy dovede, nebo zda důležitou roli ještě sehrají právě Yara/Aša a Theon, to teprve uvidíme.

Foto: HBO, Talpress