Patrimonium Hyrkoonů

Hyrkoonové měli netypickou říši, než se smrskla na pouhá tři města, a byli to netypičtí lidé. Kde a jak žili? Proč o Patrimonium přišli? Byly jejich válečnicím předlohou Amazonky? Na to se podívá tento článek.

Patrimonium Hyrkoonů byla říše, která vzkvétala na Dálném východě na východní straně Kostí, mezi Kostmi, Yi Ti a Planinami Jogos Nhai. Už zanikla, nicméně Hyrkoonové a zbytky jejich říše tam existují dodnes, tedy se o této oblasti stále mluví jako o Hyrkoonu nebo starém Patrimoniu Hyrkoonů.

Území Patrimonia

Jak bylo velké a co všechno obsahovalo, se zpětně nezjistí, protože téměř zaniklo. Scvrklo se na pouhá tři opevněná města už před mnoha staletími, dost možná dřív, než se z Rudé pustiny u Dothrackého moře stala poušť. Nyní, když z něj zbývají už jen ona tři města, spadá celé do pohoří Kosti.

To je nejvyšší pohoří známého světa, přírodní bariéra mezi západním Essosem a Dálným východem. Táhne se po celé délce kontinentu, tedy 2414 km od Chvějivého po Letní/Nefritové moře (zhruba u jejich jižního úpatí je hranice těchto moří), na šířku dosahují 483 km. Jsou pojmenované po ostatcích těch, kteří je nedokázali přejít, nachází se v nich řeky, kaňony, jeskyně a podzemní moře, u nichž žijí různé divoké kmeny, o nichž ale není prakticky nic známo a nepatří mezi Hyrkoony, a jsou rozdělené na severní zasněžené Bílé kosti a jižní Suché kosti.

Bílé kosti, v dothračtině Krazaaj Zasqa, mají zasněžené vrcholky, je tam krutá zima a dosahují zhruba od Chvějivého moře k Ocelové cestě. V nich stojí první město Hyrkoonů, Kayakayanaya. Suché kosti jsou pojmenované po nedostatku vody, jsou obrušované písečnými bouřemi z Rudé pustiny na jejich západní straně, které je vytvarovaly do zvláštních tvarů, a stojí v nich město Bajasa-bhád. A zhruba uprostřed značí hranici mezi Bílými a Suchými kostmi město Samyriana.

Kosti jsou přitom pro přežití Hyrkoonů nesmírně důležité. Bránily a dosud brání Dothrakům vyjet proti jejich městům, zabránily jim expandovat po zničení centrálního Essosu a jeho přeměně na Dothracké moře i na východ. Jogos Nhai z druhé strany díky Kostem nemůžou expandovat do travin Dothraků, a i když mezi nimi a Hyrkoony nestojí tak nezdolatelná překážka jako hory, nikdy se jim nepodařilo přes ně prorazit a musí se vypořádávat s jinou přírodní bariérou.

Tou je Velké moře písků, obrovské pouštní údolí, kaňon u východního úpatí Kostí. Současné území, které Hyrkoonové bezprostředně ovládají, v podstatě leží mezi ním a Kostmi. Je široké zhruba jako Kosti a dlouhé zhruba od města Kayakayanaya na severu po Bajasa-bhád na jihu, tedy jen o málo kratší než Kosti. A zasahuje jak do Yi Ti, tak do Planin Jogos Nhai, které od současného Hyrkoonu odděluje.

V minulosti, než se z něj stala poušť, tam byly řeky a jezera, kolem nichž se rozkládalo centrum Patrimonia. Podle některých mistrů to dokonce bývalo vnitrozemské moře. Jenže vyschlo a nyní je na jihu spalující, zatímco čím severněji se člověk vydá, tím chladnější pustina to je.

Skrz Kosti i kolem Velkého moře písků pak existuje hromada stezek, ale jen tři hlavní cesty dost velké pro armády nebo obchodní karavany. Každou hlídá jedno z měst Hyrkoonů, kteří si za to nechávají dobře platit.

Ocelová cesta vede z Vaes Dothrak v Dothrackém moři skrz Krazaaj Zasqa do Kayakayanaya a potom kolem Velkého moře písků skrz Planiny Jogos Nhai do Města obchodníků v Yi Ti. Je pojmenovaná po mnoha bitvách, které se kolem ní odehrály, a cestují po ní karavany především do Vaes Dothrak. Je však nejzrádnější, plná vratkých provazových mostů, vede i skrz podzemní průchody, takže činí cestovatele zranitelnými vůči horským kmenům. A je tam navíc drsné počasí, zima, takže i stráže a průvodci z Kayakayanaya nosí navzdory svým starým zvykům kožešiny.

Kamenitá cesta v podstatě značí hranici Bílých a Suchých kostí, vede z Vaes Dothrak na jihovýchod do zničeného města Vaes Jini a odtamtud skrz Kosti do Samyriany. Pak pokračuje buď jedním, nebo oběma směry, to z map není jisté, na sever do Kayakayanaya/jih do Bajasa-bhádu, protože by jinak musela překračovat nepřekročitelné Velké moře písků. Což také znamená, že po ní karavany pravděpodobně míří hlavně do Zálivu otrokářů a Vaes Dothrak. Je plná hlubokých roklí a zrádných, úzkých serpentin, což znamená ošemetné a riskantní manévry.

A Písečná cesta vede z Qarthu skrz východní kout Rudé pustiny do Suchých kostí do Bajasa-bhádu a poté kolem jižního konce Velkého moře písků do Města obchodníků. Karavany po ní tak cestují mezi Qarthem a Yi Ti a kontroluje ji Bajasa-bhád, což mu díky velkému nedostatku vody umožňuje uvalovat vysoké poplatky za průchod. Navzdory tomu je to nejbezpečnější cesta ze všech tří – protíná jen krátký východní okraj Rudé pustiny, takže se vyhýbá kruté poušti, nehrozí na ní děsivá zima a sníh a nedělají na ní problémy Dothrakové.

Protože nelze zjistit, jakou oblast Patrimonium Hyrkoonů zabíralo, nelze s jistotou určit, že mu někdy patřily i další známé regiony. Zejména Kvílivé kopce severně od Kayakayanaya, kopcovitý region obývaný bandity a horšími, kde se měla kdysi odehrát bitva, v níž měli Jogos Nhai zabít posledního kamenného obra z Jhogwinů z říše Jhogwinů. Ta se měla rozkládat v nejsevernějších Bílých kostech a ani u těch nikdo neví, zda Patrimoniu patřily. Tatáž nejistota panuje i o pobřeží Chvějivého moře.

To je studené, polární moře, dosahuje od západozemského Severu až na nezmapovaný Dálný východ. Existuje o něm hromada příběhů. O podivných světlech na obloze, kde démonská matka ledových obrů věčně tančí nocí a láká muže do záhuby. O Lidožroutském zálivu, kde lodě navždy zamrzají v ledu. O bleděmodrých mlhách pohybujících se po vodě, tak ledových, že zmrazí každou loď. Utopených duších, které v noci povstávají, aby stáhly živé do hlubin. Bledých mořských pannách s černými ocasy a zlomyslnou povahou. Či ledových dracích z živoucího ledu, očima jako modré krystaly, ohromnými průhlednými křídly a ledovým dechem. Ve skutečnosti jsou to velice bohaté a životem kypící vody. Žijí tam stovky druhů ryb, žraloci, narvalové, velryby, leviatani, krabi a humři, tuleni, mroži a lvouni. Jsou tam nejbohatší loviště ve známém světě. Ale o Hyrkoonech není známo, že by se na moře vydávali.

Stejně tak není jisté, které oblasti patřily Patrimoniu na jihu u Nefritového moře, v které se mění Letní moře na této straně Kostí. Rozkládá se od Kostí až k Ašaji a dál do nezmapovaných dálav. Navzdory tomu, že je tak málo známé a trvá zhruba rok dostat se tam z Pentosu, je plné námořníků. Od jeho pobřeží nyní zbytky Patrimonia odděluje Yi Ti, ale v minulosti to mohlo být jinak. O tom lze teoretizovat proto, že na pobřežní obchodní stezce mezi Qarthem a Yi Ti už v oblasti Yi Ti leží město Asabhad, ale jeho jméno není vůbec podobné ostatním jménům yitiských měst, naopak je podobné jménům měst Patrimonia.

Města

Jaká všechna města zanikla při kolapsu Patrimonia, se už bude těžko zjišťovat. Zbyla jen tři velká sesterská opevněná města založená Patriarchy Hyrkoonů v Kostech, v nichž žijí poslední Hyrkoonové podle starých zvyků Patrimonia.

Kayakayanaya na Ocelové cestě ve východních Bílých kostech má hradby z černého čediče, černého železa a žluté kosti, a neustále je pečlivě hlídá a opravuje. Během tisíciletí totiž město čelilo a stále čelí mnoha útokům sousedních Jogos Nhai, kteří vedou v podstatě nepřetržitou válku s Hyrkoony, ať už v podobě nájezdů nebo v podobě výjimečných velkých válečných výpadů. Dokonce proti městu vedlo své khalasary alespoň tucet khalů. A místní válečnice oděné v kožešinách tam eskortují karavany přes Bílé kosti.

Samyriana neboli Město šedého kamene je vytesané do šedé skály v horách, které brání, přímo nad Kamenitou cestou v tak úzkém průsmyku mezi Bílými a Suchými kostmi, že se do něj vejde jen stovka mužů najednou. Býval akorát problém s jeho správným jménem, protože autor původně zamýšlel, aby zněl Shamyriana, jak ho i jednou zmínil v sáze, než se v oficiálním atlasu Země ledu a ohně objevil překlep Samyriana, který nakonec zvolil za pravou verzi. A materiály k seriálu rovněž používaly název Samyrian, což je stále chybné.

A Bajasa-bhád (také Bayasabhad), Město hadů, stojí na východním konci Písečné cesty, kterou stráží a přes kterou za vysoké poplatky provádí obchodní karavany.

Na západní straně Kostí na Kamenité cestě, tedy na druhé straně průsmyku vedoucího k Samyrianě, mimo odhadované území starého Patrimonia, leží ještě město kdysi zvané Yinishar, nyní rozvaliny Vaes Jini, v dothračtině Město koz. To má s Patrimoniem překvapivé spojení. Jeho staří obyvatelé totiž prý byli příbuzní lidem ze Samyriany, nebo alespoň velmi podobní.

Lidé

Kromě divokých, horských kmenů z Kostí, které ale nikdy nebyly součástí Patrimonia, jsou jedinými známými obyvateli této oblasti a samozřejmě nynějších sesterských měst pouze Hyrkoonové. Na poměry Západozemců velice exotičtí lidé.

V době Patrimonia jim vládli patriarchové Hyrkoonů, kteří založili opevněná sesterská města k ochraně západního pohraničí své říše před psanci, bandity a divochy z Kostí a za Kostmi. Nyní městům vládnou Velcí otcové, což jsou doslova otcové celého národa.

Jen oni totiž smí mít děti, patrně jen s městskými ženami, a tyto děti mají přísně předurčenou budoucnost. Dcery od malička vychovávají k tomu, aby se z nich staly líté válečnice, protože podle jejich víry jen ten, kdo může dát život, rodit, smí život vzít. Tedy armády měst tvoří výhradně ženy. Ty se tam učí jezdit a lézt dřív než chodit, jsou perfektně vycvičené s lukem, nožem, prakem a oštěpem a podle dobrodruha Lomase Dlouhokrokého, jenž nejspíš města navštívil, neexistují zuřivější bojovníci v celém známém světě.

Synové jsou potom vychovávaní ve všech ostatních neválečnických oblastech a při dosažení dospělosti je kastrují, aby jako eunuchové působili coby kuchaři, řemeslníci, farmáři, kněží, učenci, písaři a služebnictvo. Jen nejsilnější, nezdravější a nejatraktivnější muži, zhruba jeden ze sta, smí plně dospět, zplodit potomky a zařadit se mezi Velké otce. Nejspíš pro tento zvyk se říši říkalo Patrimonium.

Mistři v Západozemí však o jejich další kultuře mají jen velice málo informací, vážně o ní spekuluje akorát mistr Naylin ve spisu Rubíny a železo. Jedno z mravokárnějších vysvětlení, proč nebyli schopní podat ucelenější zprávu o Hyrkoonech, má být, že spousta mistrů je neskutečně posedlých dalším tamějším zvykem, tedy že válečnice tam nosí železné kroužky v bradavkách, rubíny zasazené do tváří a bojují s nahou hrudí, až jejich pojednání sestávají hlavně z neustálého připomínání tohoto faktu a nesoustředí se skoro na nic jiného.

Něco málo lze odvodit ještě ze znalostí o sousedních a dalších národech. Zejména mají patrně svou verzi kataklyzmatické události, která před tisíci lety zasáhla celý svět a zahalila ho do temnoty. Podle legend z Dálného východu, především Yi Ti, krvavá zrada Krevelového císaře, když svrhl z trůnu bájného Velkého císařství Úsvitu svou sestru, započala období temnoty známé v Západozemí jako Dlouhá noc. Každá kultura má svou verzi, co se během ní mělo dít a co přesně ji mělo způsobit, v Západozemí například měli proti lidem vyrazit Jiní (bílí chodci), a každá také mluví o velkém válečníkovi, jenž povstal, aby bojoval s temnotou. Podle následovníků R’hllora to byl Azor Ahai, podle Západozemců Poslední hrdina, jinde mu říkají Neferion, Yin Tar, Eldrik Lovec stínů. V Patrimoniu to byl Hyrkoon Hrdina, od něhož Velcí otcové odvozují svůj původ.

Dál mají dlouhé a hořké spory s Jogos Nhai po milénia. Údajně s nimi bojovalo už Patrimonium, kterému Jogos Nhai pálili města, otravovali studně, odnášeli tisíce Hyrkoonů do otroctví, zatímco Hyrkoonové údajně obětovali desítky tisíc nájezdníků jejich „temným a hladovým bohům“ (což je jediný známý popis náboženství Hyrkoonů). Válečnice Hyrkoonů proto divoce nenávidí Jogos Nhai. Na druhou stranu, s dalšími sousedy Yitici patrně mají mírovější vztahy, přes jejich města běžně z Yi Ti cestují karavany. A neobtěžují ani Dothraky na druhé straně hor pokud i je Dothrakové nechávají na pokoji.

Ostatně obchod skrz města Hyrkoonů závisí i na možnosti prodávat ve Vaes Dothrak a cestovat skrz Dothracké moře. Protože žijí vysoko v horských průsmycích, přežívají ekonomicky díky vysokým clům na procházející obchodníky a armády, a díky obchodu, jenž přináší i do měst Hyrkoonů. Karavany z Yi Ti tam cestují skrz hory do Vaes Dothrak, Zálivu otrokářů a Qarthu a zpátky, což znamená zboží z celého světa. Ačkoli není ani nemožné spatřit například válečnice Hyrkoonů na tržišti západně od Kostí.

Historie

Patrimonium Hyrkoonů je pojmenované po legendárním hrdinovi Hyrkoonovi. Ten měl podle jejich příběhů přinést zpátky úsvit během generaci trvající temnoty. Mají nejspíš i svou verzi důvodu této temnoty, jež se liší v každé kultuře, a není známo, jak to měl dokázat. Nicméně pevně věří, že zachránil život a nejspíš tento okamžik považují za vznik Patrimonia. Protože měl být údajně předkem Velkých otců (a před nimi možná Patriarchů Hyrkoonů).

Skutečné začátky Patrimonia ale nejsou známy. Jeho název se odvozuje od struktury, kdy mu vládli Patriarchové a poté Velcí otcové, a znamená spíš obecně „říše Hyrkoona“ odkazující právě na Hyrkoona Hrdinu, než označení pro cokoli jiného. Vzniklo a rozšířilo se ale v úrodném území řek a jezer na východní straně Kostí.

Velmi brzy se mezi ním a sousedními nomády Jogos Nhai rozhořely brutální hraniční války. Jogos Nhai otravovali řeky a studny, pálili města, unášeli lidi do otroctví, Hyrkoonové zase obětovali desítky tisíc Jogos Nhai bohům. Nepřátelství a nenávist trvá dodneška, stejně jako útoky především na Kayakayanaya, ostatní města před nimi totiž nyní štítí Velké moře písků.

Je také možné, že se někteří Hyrkoonové pokusili usadit i na západní straně Kostí, protože obyvatelé města Yinishar byli příbuzní nebo alespoň podobní lidem ze Samyriany. Mohli se tedy kdysi pokusit obsadit oba konce horského průsmyku Kamenité cesty, protože přesně na nich stojí Yinishar a Samyriana, nebo tam minimálně dosáhl jejich vliv. Než Yinishar zničili Dothrakové a udělali z něj Vaes Jini. Jen se jim nepovedlo dobýt jiná města Patrimonia, ač to párkrát, i za cenu nutnosti cestovat skrz hory, zkusili.

To se nicméně stalo až poté, co drtivý kolaps zasáhl střed Patrimonia. Přišlo totiž Období sucha, kdy řeky, jezera a většina Patrimonia vyschly do Velkého moře písků a kdysi mocná říše padla. Protože byli ve srážkovém stínu Kostí, vždycky jim hrozilo sucho. A protože období jara, léta, podzimu a zimy se střídají nepravidelně po dlouhých letech, velké množství vody z oceánu se postupně zachytilo na pólech v ledu, mořská hladina klesla a z mnoha území se stala poušť. Stejně jako z Patrimonia.

Nezmizelo ale úplně. Zůstala tři velká opevněná města postavená k ochraně horských cest v západním pohraničí Patrimonia a staly se z nich nezávislé městské státy, které si našly způsob, jak udržet svou relevanci a ekonomiku naživu.

Foto: Jordi Gonzales Escamilla