Planiny, které od Dothrackého moře odděluje pohoří Kosti, se zdají na první pohled stejné jako slavné území Dothraků. Je to však poměrně odlišné místo se zvláštními obyvateli a specifickou historií. Blíže se na ně podívá tento článek.
Planiny Jogos Nhai jsou region Dálného východu v Essosu, tedy v oblasti, kterou od dobře známé části Essosu odděluje pohoří Kosti. Rozkládají se hned za nimi, zhruba mezi pohořím Kosti, Zlatým císařstvím Yi Ti a pobřežím Chvějivého moře. A je to poměrně specifický region.
Krajina
Planiny Jogos Nhai pojmenované po jejich obyvatelích Jogos Nhai jsou nepřekvapivě, jak název napovídá, pláně a stepi. Ne však zdaleka tak úrodné, travnaté a bohaté jako Dothracké moře na druhé straně Kostí. Neuživí tolik lidí jako Dothracké moře, nestojí tam žádná města nebo vesnice, nejsou vyhledávaným cílem obchodníků, jsou výrazně sušší i než jejich jižní soused Yi Ti. Nebývalo tomu tak vždy, ale velké části tohoto regionu už dávno podlehly zhoršujícímu se suchu a musely se přizpůsobit.
Například tam namísto koňů a náročných druhů dobytka chovají zebroně, pruhované černobílé savce vyšlechtěné zkřížením koňů a pruhovaných zvířat z jihu, patrně zeber. Ti jsou schopni přežít mnoho měsíců jen na pleveli, cestovat dlouhé vzdálenosti bez potravy a vody, jsou velmi odolní a umí být pěkně divocí. A také se spokojí s ďábelskou trávou, což je tuhá, hnědá tráva schopná přežít drsné klima a málo vláhy. K nalezení je na některých místech v Rovině, v Dorne, v Rudé pustině, u Volantisu, a především právě v Planinách.
Je tedy celkem málo, co lze říct přímo o Planinách jako takových. Minimálně z pohledu informací shromážděných v Západozemí je známější spíš okolí. Planiny navíc nemají žádné formální hranice, nejsou žádnou formální říší, sahají v podstatě tam, kam dosáhnou Jogos Nhai.
Na západní straně sousedí s pohořím Kosti. To jsou největší velehory známého světa, přírodní bariéra mezi západním Essosem a Dálným východem táhnoucí se po celé délce kontinentu, tedy 2414 km od Chvějivého po Letní/Nefritové moře (na jihu zhruba značí jejich hranici), na šířku dosahující 486 km. A pojmenované jsou po ostatcích těch, kteří je nedokázali přejít. Rozdělují se na jižní Suché kosti a severní Bílé kosti, v dothračtině Krazaaj Zasqa – Bílé hory, a právě tyto Bílé kosti se táhnou po celé západní délce současných Planin.
Jsou v nich řeky, kaňony, jeskyně a podzemní moře. Také stovky stezek, ale jen tři cesty dost velké pro armádu či velké karavany a z nich jen jedna skrz Bílé kosti míří do Planin. Ocelová cesta z Vaes Dothrak vede přes Bílé kosti, strážní město Kayakayanaya a vstupuje do Planin kolem severního okraje Velkého moře písků, kolem něhož pokračuje na jih do Yi Ti. Jogos Nhai ji přitom často používají, protože často útočí na Kayakayanaya. Ale nikdy se jim nepodařilo ho dobýt.
Velké moře písků je pak obrovské pouštní údolí, kaňon u východního úpatí Kostí široké zhruba stejně jako Kosti a ne o mnoho kratší. Zasahuje proto i do Planin, zhruba svou severní polovinou, která je výrazně chladnější než ta jižní, a v minulosti hrálo důležitou roli. Než se z něj totiž stala písečná poušť, byly tam řeky, jezera, podle některých mistrů dokonce vnitrozemské moře, kolem nichž se rozkládalo centrum říše zvané Patrimonium Hyrkoonů. A Jogos Nhai tam velmi často pořádali nájezdy.
A mezi Velkým mořem písků a severním pobřežím leží u úpatí Kostí ještě jedna oblast, která tak částečně spadá do Planin, Kvílivé kopce obývané bandity a horšími živly. I tam Jogos Nhai občas vyráží. Kdysi se tam třeba měla odehrát bitva, v níž zabili posledního kamenného obra z Jhogwinů z říše Jhogwinů z nejsevernější části Kostí.
Celou severní hranici potom tvoří pobřeží Chvějivého moře s dvěma velkými nepojmenovanými poloostrovy, a maličké království N’ghai, kde žijí lidé příbuzní Jogos Nhai. Což je neuchránilo před brutálními nájezdy. Potom na východě hranice v podstatě kopíruje vnitrozemské Krvácející moře a celé jižní Planiny sousedí s Yi Ti. Říká se totiž, že v minulosti Zlaté císařství Yi Ti, tedy tehdy údajně mělo jít o jeho legendárního předchůdce Velké císařství Úsvitu, zabíralo celou oblast současného Yi Ti a Planin, ale po události známé v Západozemí jako Dlouhá noc, generaci trvající celosvětové temnoty a zimy, se mělo rozpadnout a už nikdy nedosáhlo původní velikosti.
Vodstvo
Jak už bylo naznačeno, celá severní hranice Planin je pobřežím Chvějivého moře, polárního oceánu dosahujícího od západozemského Severu až na nezmapovaný Dálný východ. Existuje o něm hromada příběhů. O podivných světlech na obloze, kde démonská matka ledových obrů věčně tančí nocí a láká muže do záhuby. O Lidožroutském zálivu, kde lodě navždy zamrzají v ledu. O bleděmodrých mlhách pohybujících se po vodě, tak ledových, že zmrazí každou loď. Utopených duších, které v noci povstávají, aby stáhly živé do hlubin. Bledých mořských pannách s černými ocasy a zlomyslnou povahou. Či ledových dracích z živoucího ledu, očima jako modré krystaly, ohromnými průhlednými křídly a ledovým dechem. Ve skutečnosti jsou to velice bohaté a životem kypící vody. Žijí tam stovky druhů ryb, žraloci, narvalové, velryby, leviatani, krabi a humři, tuleni, mroži a lvouni. Jsou tam nejbohatší loviště ve známém světě.
V Planinách se navíc do kontinentu oceán zakusuje obrovským zálivem Leviataní ryk, právě mezi oněmi dvěma nepojmenovanými poloostrovy, jedním zalesněným, který záliv odděluje od Kvílivých kopců a Kostí, a druhým, který ho odděluje od Tisíce ostrovů. Je v něm dokonce pár ostrůvků. Nicméně Jogos Nhai o moře nemají vůbec žádný zájem, takže záliv ani loviště nevyužívají.
Všechny ostatní vodní plochy v Planinách jsou vnitrozemské. Východní hranici tvoří Krvácející moře pojmenované po rudé barvě květů tamějších endemických rostlin. Je velké, v podstatě podél celé hranice, a jeho jižní cíp zasahuje ještě do Yi Ti. A v tom severním u Planin je v něm malý ostrůvek. Také je s ním spojeno alespoň pět řek, pravděpodobně dvě v Planinách. Nebo Ubývající moře prakticky na hranici Planin a Yi Ti. To bývalo velkým jezerem, ale kvůli neustálému suchu je z něj už jen pár jezírek.
A pokud nebudeme počítat všechna jezera a řeky ztracené v nynějším Velkém moři písků, lze zmínit ještě dvě řeky v severních Planinách ústící do Chvějivého moře. Jedna u Tisíců ostrovů, druhá teče do království N’ghai s ústím ve městě Nefer. Ani jedna se přitom nemůže ani zdaleka rovnat slavným essoským veletokům, což jen hlouběji dokládá věčné problémy se suchem.
Lidé
Planiny Jogos Nhai nejsou říší. Nejsou žádnou sjednocenou politickou entitou. Jsou pojmenované v podstatě jen jako oblast, kde žijí jejich jediní známí obyvatelé, Jogos Nhai. To jsou nomádi, proto nestaví města, neorganizují se do království, nepředělávají podobu své země. Nade vše si cení svobody, nikdy dlouho nezůstávají na jednom místě. Žijí v jurtách, stanech a v sedlech zebroňů. Jinak by je ostatně Planiny ani neuživily. Mnozí by je proto srovnávali s Dotrhraky z opačné strany Kostí. Akorát ve skutečnost jim nejsou tak moc podobní.
Jsou průměrně o hlavu menší než Dothrakové, podsadití, křivonozí, mají velké hlavy, malé obličeje, snědou až lehce nažloutlou pokožku, muži i ženy mají špičatou lebku, první dva roky života si totiž svazují hlavy. Ženy jsou úplně holohlavé, údajně všude vyholené, muži si nechávají úzký pruh vlasů uprostřed hlavy.
I kulturu mají podobnou jen na první pohled. Žijí v malých rodinných klanech se dvěma vůdci. Jedním je náčelník zvaný jhat. Ten vede klan do války a na nájezdy. Jen výjimečně se objeví jhattar, tedy jhat jhatů, vůdce Jogos Nhai jako sjednoceného národa, který tradičně vlastní pohár vyrobený z pozlacené lebky císaře Lo Bu z Yi Ti. Obvykle když se Jogos Nhai dostanou do velké války. Tucty jhattarů třeba vedly Jogos Nhai proti městu Kayakayanaya. A druhým vůdcem je měsíční pěvkyně, kněžka, léčitelka, soudkyně a vládkyně ve všech ostatních záležitostech včetně obchodu a migrace.
Striktně se přitom dodržuje, že jhatem může být pouze muž a měsíční pěvkyní pouze žena. Přesto se dívka může vydat na cestu jhata a chlapec usilovat o kněžskou vůdčí pozici. Musí s ní však přijmout i související identitu, tedy jhat se oblékat a žít jako muž, měsíční pěvkyně se oblékat a žít jako žena, bez ohledu na jejich biologické pohlaví. A všichni Jogos Nhai se k nim posléze chovají právě podle toho, jak vystupují. Pro cizince je tak matoucí je rozlišovat, ale Jogos Nhai na tom tak docela nezáleží. Ostatně, nejslavnějším jhattarem byla žena Zhea.
Není tedy překvapivé, že se od Dothraků liší i způsobem boje. Jsou to nájezdníci, spoléhají na bleskové výpady, nepříteli se většinou nestaví. Vyrazí do útoku, vyplení místo a zmizí, jakmile se ukáže armáda. Nehrnou se do otevřených bitev, raději se vrací do Planin, komplikují zásobování nepřítele, pokud někdo napadne Planiny, snaží se ho donutit k ústupu nebo ho vyhladovět. V čemž jsou docela dobří, protože jsou prakticky neustále ve válce a nemají zájem o mír. Však i pokud by některý klan stál o mírovou dohodu, byl by jen jeden z mnoha, a nakonec by stejně jen vzal tribut a pokračoval v nájezdech.
Válčí především s Yi Ti, v minulosti s Patrimoniem Hyrkoonů v Kostech, nyní s městskými státy pozůstalými po Patrimoniu, vyráželi do království N’ghai tak často, až ho téměř zlikvidovali. S ostrovními Ibbeňany, pokud se pokusí obsadit pobřeží Planin, což moc nedělají, protože země na druhé straně Kostí jsou bohatší. Válčili s Jhogwiny. Jen nikdy neválčí mezi sebou, jejich náboženství zakazuje Jogos Nhai válčit s jinými Jogos Nhai. Mladí muži sice vyráží krást kozy, zebroně a psy jiným klanům, dívky zase unášet si manžele, ovšem tyto činy vnímají jako posvěcené rituály, při nichž nemá být prolita krev, ne jako akt války.
V podstatě proto ani v Planinách nefunguje hospodářství. Jogos Nhai se soustředí na uživení sami sebe, obchod provozují minimálně. Chovají zebroně, které (nebo jejich kůže) občas vyváží do okolních zemí, pijí jejich fermentované mléko, k dalšímu obchodu se mohou dostat díky karavanám na Ocelové cestě, pokud na ně nezaútočí. Akorát není vyloučeno, že praktikují otrokářství nebo se alespoň účastní obchodu s otroky, protože když válčili s Patrimoniem Hyrkoonů, měli unášet Hyrkoony do otroctví. Nebo na druhou stranu, občas se některý z nich ocitne v otrockých okovech na západě.
Historie
Lze těžko odhadnout, kdy se v Planinách objevili Jogos Nhai. Pokud můžeme věřit starým legendám, hlavně těch z Yi Ti, Planiny stejně jako současné Yi Ti patřilo Velkému císařství Úsvitu, údajné první lidské říši. Podle legend vznikla před více než deseti tisíci lety a jejím prvním vládcem byl Bůh na zemi, jediný syn Panny stvořené ze světla a Lva noci, což jsou bohové Yi Ti a patrně to byli i bohové Velkého císařství. Měl vládnout deset tisíc let, než vystoupal ke hvězdám a přidal se ke svým předkům.
Po něm nastoupil jeho nejstarší syn Perlový císař, který měl vládnout tisíc let. Ten byl následován Nefritovým císařem, ten Turmalínovým císařem, Onyxovým císařem, Topazovým císařem a Opálovým císařem. Každý z nich vládl kratší dobu a potýkal se s většími těžkostmi než jeho předchůdce, neboť na hranice říše útočili divocí muži a hrozivé bestie, menší králové a rebelové byli stále vzpurnější a jejich lidé se navíc začali oddávat hříchu.
A po Opálovém císaři nastoupila jeho dcera Ametystová císařovna, což se vůbec nelíbilo jejímu mladšímu žárlivému bratrovi. Proto ji svrhl, zabil, korunoval sám sebe jako Krevelového císaře, načež započal vládu teroru, mučení a otroctví, praktikoval temnou magii a nekromancii, za nevěstu si vybral tygří ženu, hodoval na lidském mase a svrhl dosavadní bohy, aby uctíval černý kámen spadlý z oblohy. Dle kronik z Dálného východu tato Pokrevní zrada rozpoutala Dlouhou noc, když se Panna stvořená ze světla obrátila ke světu zády, zatímco Lev noci přišel se svými démony potrestat lidskou zkaženost.
Temnota skončila teprve, když povstal velký válečník, který s mečem Světlonošem vedl zbytky počestných do bitvy za úsvit. Prý inspiroval lidstvo k boji a navrátil slunce a světlo do světa. Ovšem impérium se již obnovit nepodařilo, svět byl po dlouhé temnotě příliš poničený, každý lidský kmen se v něm vydal svou cestou v obavách z ostatních, z válek a vraždění, což mezi lidmi přetrvává dodnes.
Nejsou známé žádné příběhy o tom, že by se severní části, nynějších Planin, chopila nějaká jiná civilizace, nenalezla se po ní žádná sídliště, neví se, že by Jogos Nhai zničili nějaká starší města, tedy je možné, že šlo o neobydlenou oblast, buďto od samého počátku nebo po rozpadu Velkého císařství. A že ji v následujících letech obsadili předci dnešních Jogos Nhai. O nich totiž asi nejstarší zmínky pochází z Patrimona Hyrkonů z doby asi po Dlouhé noci, kdy Velké moře písků bylo zeleným, úrodným centrem říše, protože s Patrimoniem vedli neustálou válku. Pořádali na Patrimonium nájezdy, otravovali jejich studny, vypalovali jejich města, unášeli jejich lidi do otroctví. Hyrkoonové na oplátku prý zajaté Jogos Nhai obětovali svým krutým božstvům.
Rovněž už tehdy měli do Planin vpadávat císaři Zlatého císařství Yi Ti, značně menšího nástupce Velkého císařství, a naopak, Jogos Nhai pořádat nájezdy do Yi Ti. A válčit s Jhogwiny z říše Jhogwinů v severních Bílých kostech. Tedy známá je alespoň jedna bitva, ta poslední v Kvílivých kopcích, kde měl jhattar Gharak Šilhavé oko zabít posledního z Jhogwinů. Protože ale nikdy nebyla jejich existence prokázaná (jsou nalézány obří kosti, jen nikdo neví s jistotou, čí), nelze ani určit, kdy se to mělo stát. Jméno Jhogwinům dali Dothrakové, kteří žili na západním úpatí Kostí, než jim zkáza Valyrie umožnila expandovat, a kteří se několikrát pokusili probít i na východ skrz Kosti, ale také není známo, jak dlouho tam vlastně žili. Může se tak jednat o událost, pokud skutečnou, starou tisíce i jen pár set let.
Situaci trochu změnilo Období sucha. Mistři se domnívají, že ho způsobila situace, kdy se kvůli střídání jara, léta, podzimu a zimy v nepravidelných, dlouhých letech až příliš velké množství vody z oceánu postupně zachytilo na pólech v ledu, mořské hladina klesla a z mnoha území se stala poušť. Možná i ze známé Rudé pustiny. Nejvíc však zasáhlo Patrimonium Hyrkoonů ve srážkovém stínu Kostí. Jejich řeky, jezera a většina říše vyschla do Velkého moře písků a říše padla. A to mělo samozřejmě závažný dopad na hned vedlejší Planiny. Nejspíš to nezměnilo zásadním způsobem životní styl Jogos Nhai, ale výrazně to omezilo možnosti jejich výpadů. Jejich nejbohatší a nejbližší soused zmizel, přeměnil se v nepřekročitelný pouštní kaňon a jim zbylo hořké nepřátelství pouze s třemi pozůstalými městskými státy. Přičemž fakticky se už dokážou dostat jen k jednomu z nich, Kayakayanaya.
O to víc tedy zintenzivněli nájezdy do království N’ghai, až ho prakticky zlikvidovali a zůstalo z něj jen město Nefer a jeho bezprostřední okolí. A zejména se stali úhlavními nepřáteli Yi Ti. Zejména poslední dva tisíce let vojáci z Yi Ti často bojovali proti nájezdníkům Jogos Nhai. Podle mistra Yandela Jogos Nhai zničili tucet yitiských měst, stovku městeček a nepočítaně farem a polí. Proti tomu se mnozí generálové a božští císaři Yi Ti rozhodli na oplátku vtrhnout do Planin, ale jejich útoky většinou nekončily zrovna dobře. Útočící armáda může zabít mnoho Jogos Nhai, spálit jejich stany a jurty, vymínit si tribut, nebo některé dokonce přinutit přísahat věrnost božskému císaři, ale přeživší stejně nakonec prchnou, schovají se do Planin, komplikují zásobování, znepříjemňují nepřátelům pobyt, přepadávají a likvidují skupiny, na které si troufnou, a to dost dlouho, aby císařům došla trpělivost a vrátili se domů. A potom Jogos Nhai několik let nebo až generací znovu nerušeně sílí a znovu útočí.
Velké tažení se proto rozhodl podniknout 42. Šarlatový císař Yi Ti, Lo Han. Vyjel do Planin hned třikrát, ale vždycky se vrátil domů bez valného úspěchu. Až jeho syn Lo Bu sestavil mocnou armádu o údajně 300 tisících mužích a vyrazil do Planin, kde za sebou nechával spálenou pustinu. Odmítal mír, věrnost, poplatky, chtěl s Jogos Nhai skoncovat. Zabil miliony a měl skutečnou šanci je porazit. Navíc, protože Jogos Nhai proti Lo Buovi využívali svou osvědčenou taktiku, to jest rozutíkat se po Planinách před jeho armádou, Lo Bu svou obří armádu rozdělil na třináct menších a vyslal je různými směry. Což fungovalo.
Jenže se v popředí objevila Zhea přezdívaná Zeha Neplodná, Krutá, Zebroní tvář, mazaná jhat, která si vybrala už dávno život muže válečníka. Jogos Nhai pochopili, že proti Lo Buově armádě jsou ve své roztroušenosti bezmocní. Spojili se proto a ze schopné Zhey udělali jhattara. Zhea potom neotálela. Sestavila vlastní jednotky a soustředila se na každou z třinácti Lo Buových armád. Izolovala je, pozabíjela jejich zvědy a pícníky, nechala je hladovět, připravovala je o vodu, naváděla je do pustin a do pastí a potom je vždy zlikvidovala. Stačily jí na to pouhé dva roky.
Nakonec Jogos Nhai dopadli i poslední část armády, tu, v níž se nacházel sám Lo Bu, přezdívaný od těch dob Chlapec až příliš troufalý. I tu zmasakrovali, čímž ukončili rod šarlatových císařů. Když potom přinesli Lo Buovu hlavu Zhee, přikázala, aby z ní odstranili maso, a namočila lebku do zlata, aby si z ní mohla udělat pohár. Od té doby každý jhattar pije fermentované zebroní mléko z pozlacené Lo Buovy lebky. A na druhé straně, od té doby se Zheino jméno šíří Yi Ti a yitiské matky jí straší své zlobivé děti.
Od doby Lo Bua pak žádný další císař Yi Ti nevytáhl s tak masivní silou, a ač boje mezi oběma národy neustaly, Yi Ti ani jiný národ už Planiny nikdy tak existenciálně neohrozil. A vlastně ani Jogos Nhai ostatní národy. Dál bojují s Kayakayanaya, dál bojují s Yi Ti, ale tyto potyčky nejsou žádné ohromné války. Dokonce se ne úplně výjimečně ukážou i západně od Kostí. Občas na tržišti ve Vaes Dothrak nebo v Qarthu, někteří se ocitají v otroctví mimo svou domovinu.
Kupodivu přímo esenciální vliv ale měli na jedno místo hodně daleko od jejich domoviny, na vznik Svobodného města Braavosu v samé severozápadní špičce Essosu. To totiž založili otroci, kteří se vzbouřili proti svým valyrijským pánům při plavbě do nové kolonie na Sothoryosu a chopili se lodí. Mezi nimi byly i Měsíční pěvkyně z Planin a právě ty předpověděly, kam mají plout. Podle jejich vizí měli najít úkryt v laguně za hradbou stromy zakrytých kopců a mořských kamenů, kde je mlhy pomohou skrýt před očima dračích pánů. Na severu ne na jihu, kam původně mířili. Ostatní je naštěstí poslechli a věštba se vyplnila. V Braavoské laguně našli perfektně chráněný svobodný domov, jenž se během pouhých pár několika staletí stal světovou mocností. Proto je tam náboženství Měsíčních pěvkyň, byť původem z takové dálky, velice uznávané, dodnes patří k těm nejrozšířenějším a jejich chrám je ten vůbec největší.
Foto: Kevin Catalan, Marc Simonetti
