Hoareové dosáhli ze Železných ostrovů až k Trojzubci, z malého ostrova v moři až k masivnímu Harrenovu, ale také z mocných králů až k údajnému prokletí. Tak se pojďme podívat na jejich příběh.
Hoareové byli starý šlechtický rod ze Železných ostrovů. Původně sídlili na Kosatkohoře, poté na hradě Hoareů na Velkém Wyku, kde měli Trůn z mořského kamene, než se přesunul k novým pánům ostrovů Greyjoyům na Štít, a v posledních generacích v Krásnotrhu a v Harrenově v nynějších Říčních krajinách.
Znak měli rozdělený stříbrným řetězovým ondřejským křížem na čtyři pole, na prvním zobrazovali zlatou válečnou veslici na černém poli, na druhém tmavě zelenou borovici na bílém poli, na třetím červený hrozen na zlatém poli a na čtvrtém černého letícího havrana na modrém poli – což reprezentovalo oblasti pod jejich nadvládou – loď za Železné ostrovy, borovice za Medvědí ostrov, hrozny za Stromovinu a havran za mistry ze Starého města, všechny spoutané železným řetězem. Vše proto, že se zvali nejprve volenými, poté dědičnými králi Železných ostrovů a nakonec i králi Ostrovů a řek.
Hoareové první
Ve věku hrdinů, kdy Západozemí včetně Železných ostrovů vládli První lidé, byl jedním takovým zvoleným králem Železných ostrovů Harrag Hoare. Tehdy bylo běžné, že každý ostrov měl svého kamenného a solného krále a nakonec se začal volit jeden nejvyšší, stojící nad nimi. Harrag pak vyplul s flotilou z Velkého Wyku, Starého Wyku, Štítu a Kosatkohory proti západnímu pobřeží Severu, kde králi Zimy Theonu Starkovi sebral Kamenité pobřeží, Medvědí ostrov, z nějž udělal základnu pro svého syna, a dlouhé pásy Vlčího lesa obrátil v popel. Jeho syn Ravos Plenitel pak z Medvědího ostrova pokračoval v nájezdech, než ho Theon osobně zabil, ale ani tehdy utrpení neskončilo. Štafetu převzal Harragův vnuk Erich Orel, než Theon své pobřeží konečně osvobodil.
Dalším ze zvolených králů byl Qhored I. Hoare. V království Roviny ho zvali Krutý, ovšem pro železné byl jeden z největších králů. Proto někteří rádi tvrdí, že to byl ve skutečnosti Greyiron nebo Blacktyde. Qhored už v mládí vyplenil Staré město a odvedl tisíce žen do zajetí, ve třiceti porazil říčního krále Bernarra II. Justmana a zajal jeho tři syny. O tři roky později je zavraždil, když mu Bernar nedokázal platit tribut, rozdrtil Bernarrovu mstivou armádu, načež Bernarra utopil jako oběť Potopenému bohu a vyhladil tak rodu Justmanů.
A když se chopil vlády? Tehdy mohli železní oprávněně tvrdit, že jejich výnosy platily, kdekoli byla cítit mořská voda nebo slyšet příboj. Byli na vrcholu. Vládli podél celého pobřeží Moře zapadajícího slunce od Stromoviny v „patě“ Západozemí až k Medvědímu ostrovu, mnoho lidí z pobřeží utíkalo ve strachu z Qhoredových plenitelů, a ti, kdo zůstávali, byli nuceni platit tribut. Jenže když v devadesáti po pětasedmdesátileté vládě zemřel, jeho nástupci přišli o většinu jeho zisků.
Navíc přišli i o možnost usednout na Trůn z mořského kamene s korunou z naplaveného dřeva na hlavě, protože se nakonec dost krvavým převratem při jedné královolbě dostali do čela ostrovů Greyironové a učinili se v rozporu se starými zvyky dědičnými králi.
Hoareové andalští
Přehoupnutí kyvadla od Prvních lidí k Andalům v Západozemí neznamenalo pro Železné ostrovy zásadní kulturní a náboženské proměny. Spíš naopak, Andalové na ostrovech nakonec podlehli, asimilovali se do kultury železných a zůstalo věčně nejistým, zda a který pán tam strpí mistry nebo septony. Jednu důležitou změnu ovšem přinesli.
Během invaze Andalů do Západozemí nejen Hoareové vycítili jedinečnou šanci, jak se zbavit nenáviděných Greyironů. Spojili se s Orkwoody, Drummy a Greyjoyi, pozvali na ostrovy andalské válečníky a společnými silami zabili krále Rognara II. Greyirona, čímž ukončili rod Greyironů. A podle pověstí poté hráli prstový tanec, nebezpečnou „hru“ s přehazováním sekyrky, aby zvolili nového krále. Harrase Hoarea známého jako Pahýlovitá ruka, protože v tanci přišel o dva prsty.
Arcimistr Haereg má nicméně za to, že se Harras dostal k moci jednoduše díky sňatku s dcerou mocného andalského válečníka a získání jeho značné podpory. Vládl pak třicet let a díky zdrojům a vlivu Andalů si i jeho rod začal předávat korunu dědičně. Samozřejmě ne bez podobných úskalí jako Greyironové, komplikovaných ještě jejich spojením s cizinci. Kněží a Harrasovi protivníci pomlouvali Harrasův rod, že má andalský cejch, když měl andalskou královnu, a obviňovali Hoarey, že jsou falešnými králi. S tím souhlasil i arcimistr Hake, který je zval „černých vlasů, černých očí a černého srdce“. Arcimistr Haereg ale naopak vychvaloval, jak na Železné ostrovy přivedli víru v Sedm, odrazovali od plenění a podporovali obchod a podle něj byla v očích železných jejich neodčinitelným zločinem zkrátka nezvyklá tolerance.
S podporou víry Sedm, odrazováním od plenění a podporou obchodu (začali vyvážet železo, olovo a cín a dovážet dřevo a potraviny namísto placení železnou cenou – loupení) měly obecně velký problém mnohé generace Hoareů. Vlastně je jen málo železných mělo rádo, jen se jich většinou dostatečně báli.
Wulfgar Hoare Ovdovoč čelil odporu kněží Potopeného boha, když povolil stavbu prvního septa na Velkém Wyku. Horgan Hoare Knězovrah, Wulfgarův pravnuk, rovněž, když nechal postavit další na Starém Wyku, posvátném ostrově, kde se kdysi pořádaly královolby. Tedy spíše se jednalo o masakr septona a věřících, než jen o odpor. Takže na oplátku zase začal masakrovat kněží Potopeného boha. Fergon Nelítostný, Othgar Dušeprázdný, Othgar Démonofil, Craghorn Rudý úsměv, všichni měli hlasité odpůrce, když se snažili navázat lepší vztahy se zbytkem světa a přejít z násilí k obchodu. A pak železní dosáhli nového vzestupu a krize během vlády tří Harmundů.
Harmund I. Hostitel byl první gramotný železný král. Měl rád knihy, na svém hradě Hoare na Velkém Wyku (není známo, kdy ho postavili a přesunuli se tam z Kosatkohory) vítal cestovatele a obchodníky a držel ochranou ruku nad septony a septami. Harmund II. Handlíř strávil mládí jako svěřenec Lannisterů, navštívil Vysokou zahradu, Staré město, hodně cestoval, byl první železný král, jenž dorazil na kontinent v míru a jednal o obchodu. Také se oženil s princeznou Leliou Lannister, dcerou krále Skály, vyznával Potopeného boha i víru v Sedm a mluvil o osmi bozích. Když se to nelíbilo žádné z církví, prohlásil, že bůh má opravdu jen sedm tváří a Potopený bůh je vlastně Cizinec. Což mnoho železných opět rozčilovalo, ale jeho děti i tak vychovával ve svérázném výkladu víry v Sedm.
A Harmund III. Hezký zašel úplně nejdál. Zakázal plenění, plenitele hodlal věšet jako piráty, postavil mimo zákon braní solných žen, v podstatě postelových otrokyň – manželek, což také znamenalo, že jejich děti nyní měly být bastardy a ne právoplatnými solnými syny. A byl i proti nevolnictví. Tím ovšem naplnil pohár trpělivosti železných Potopeného boha. Kněz Ťuhýk proto povstal v rebelii a sehnal si dost zastánců. Podařilo se jim Harmunda s Leliou zajmout a korunovat Harmundova mladšího bratra Hagona. Navrátili pak staré tradice železných, Harmunda připravili o oči, jazyk a nos, prý aby ukázali, jaká je to zrůda, a uvrhli ho do kobky. Lelii s Hagonovým svolením uřízli rty, uši, oční víčka a jazyk a poslali ji zpět do Casterlyovy skály.
To na oplátku rozzuřilo tehdejšího krále Skály, Leliina synovce, který rozpoutal válku proti železným. Trvala sedm let, než západní velitel ser Aubrey Crakehall porazil Hagonovu armádu na Velkém Wyku, zmocnil se hradu Hoare a Hagona Hrozného sesadil. Nejprve ho nechal znetvořit stejně jako znetvořili Leliu a potom ho pověsil. Pak uvažoval, že na trůn znovu dosadí Harmunda, jenže ho našel naprosto zlomeného, zničeného a neschopného dalšího života, natož vlády, tudíž ho milosrdně ušetřil dalšího trápení.
Akorát se poté nepochopitelně rozhodl korunovat sám. Což znamenalo další půlrok nesmyslných bojů, než padl, když se snažil svůj titul si udržet, a pak konečně mír. Spíš kvůli vyčerpání ostrovů než čemukoli jinému. A na to zima a zimní hladomor, který podle arcimistra Hakea zabil třikrát tolik ostrovanů co předchozí boje.
Nicméně Harmund nebo Hagon stihli před brutální válkou zplodit potomky, nebo měli jiné příbuzné, protože královská linie Hoareů pokračovala dál, jen ne v hradu Hoare, jenž Aubrey nechal strhnout. Qhorwyn Hoare Lstivý byl například vychytralý král, válkám se vyhýbal a raději hromadil bohatství. Ztrojnásobil pak flotilu Hoareů, nařídil dodatečné zbrojení a soustředil se na to, aby odradil nepřátele od útoku a měl čas na obchod.
Jen měl docela smůlu v rodině. Jeho nejstarší syn zemřel na šedý lupus, a když nemocný Qhorwyn umíral, zemřel i jeho druhý syn, princ Harlan, po pádu z koně. A šest dnů po Harlanově smrti už si král Železných ostrovů mohl říkat Qhorwynův nejmladší syn, Harwyn. Někteří se proto domnívají, že Harlana zabil pro dědictví a moc on, jiní, že to byli Muži bez tváře. Každopádně Harwynova vláda odstartovala poslední nečekanou etapu rodu Hoareů.
Hoareové ostrovní a říční
Harwyn zvaný Pevná ruka rozhodně nebyl opatrný a mazaný jako otec. Spíš měl mnohem blíž ke starým způsobům železných. V mládí plenil Kamenoschody, navštívil Svobodná města, dva roky strávil jako zajatec na Baziliščích ostrovech, prodával svůj meč s Druhými syny ve Svárlivých zemích. A když se dočkal koruny, rozhodl se své zkušenosti zúročit.
Naplánoval invazi do centrálního Západozemí kolem řeky Trojzubec, které tehdy patřilo bouřlivému králi Arrecu Durrandonovi. Jeho bouřlivá říše zahrnovala rozsáhlý region od Královského lesa až po Šíji, takže neměl zdroje ani možnosti bedlivě své hranice střežit, a navíc se jeho nadvláda vůbec nelíbila říčním lordům. Taková slabost se ale líbila železným a Harwyn proto nechtěl jen masivní nájezdy. Hodlal Arrecovi jeho říši rozervat.
Železní se vylodili jižně od Mořské stráže, přenesli stovku lodí na Modrý bodec Trojzubce a v podstatě měli spolu s náladou v oblasti vyhráno. U Rejdivého proudu se s nimi utkala jednotka sera Samwella Řeky, kterou Harwyn rozdrtil. Poté porazil armádu lady Agnes Blackwood, protože ji zradil lord Lothar Bracken. Jednak uprostřed nikdy nekončících sporů mezi Blackwoody a Brackeny a jednak uvěřil, že mu železní pomůžou zbavit se Durrandonů a převzít moc. Na Harwyna alespoň zapůsobila Agnesina odvaha na bitevním poli a nabídl jí, aby se stala jeho solnou ženou. Ta mu odvětila, že v sobě radši bude mít meč než jeho, a tak ji zabil. Čímž končil odpor říčního lidu.
Na druhou stranu se k Trojzubci konečně dostal Arrec se svou velkou bouřlivou armádou. Nebylo to pro něj lehké, mnoho říčních lordů jako Brackenové, Charltonové, Goodbrookové, Paegeové a Vyprenové ve snu o nezávislém království Arrecovy vojáky napadali, připravovali je o zásoby, snažili se je vyřídit, než mohli vůbec narazit na skutečné nepřátele. Nakonec Arrec dopochodoval ke Krásnotrhu, tržnímu městečku u Modrého bodce. Měl o půlku víc mužů než Harwyn a říční lordi, ale byl hůř zásobený a jeho vojáci byli unavení. Harwyn navíc obsadil brody na řece a Arreca snadno rozdrtil. Ten ztratil půlku mužů, dva bratry, sám taktak unikl a o Trojzubec přišel.
Říční lid začal oslavovat. Mysleli si, že Harwyn jim teď oblast přenechá a budou si po dlouhých staletích zase vládnout sami. Jenže Harwyn začal popadat vše pevně do svých rukou, vytyčil nové království, dosadil své lidi do čelních pozic a prohlásil se králem Ostrovů a řek.
Většinu vlády pak strávil potlačováním rebelií říčních lordů spíš než na Železných ostrovech. Třeba hned šest měsíců po vítězné bitvě proti němu povstal lord Bracken, takže ho Harwyn nechal zavřít do vraní klece, aby tam vyhladověl. A když ve čtyřiašedesáti zemřel v posteli se svou solnou ženou, nastoupil na jeho místo jeho syn Halleck Hoare s dalšími sny.
Na Železných ostrovech se jako král ukázal jen třikrát, dohromady tam strávil jen dva roky, ostrovy vnímal spíš jako zdroj bojovníků a zbraní než jako své panství. Víc se mu zamlouval kontinent, kde vládl ze skromného věžovitého domu v Krásnotrhu a válčil ještě krvavěji než jeho otec proti sousedům své velké říše. Nebyl ale tak úspěšný jako otec. Porazil ho král Skály a bouřlivý král, třikrát neúspěšně útočil na Krvavou bránu v Údolí Arryn, povedlo se mu akorát rozšířit své území na východ k Šerodolu a Růženínu.
Nejvyšší ambice však měl jeho syn Harren známý jako Černý Harren. Pyšný, domýšlivý tyran, nechvalně proslulý pro svou krutost, dodnes používaný jako strašidlo v dětských příbězích. Nerozšiřoval už sice své panství, ale zatoužil po honosnějším sídle než měl Halleck. Tak přikázal stavbu ohromného hradu Harrenov u jezera Boží oko, která zabrala téměř čtyřicet let, ožebračila centrální Západozemí i Železné ostrovy, stála život tisíce nevolníků připoutaných k saním nebo lopotících se na hradbách a pěti ohromných věžích, a mnoho čarostromů pro krokve a trámy.
V den, kdy byl Harrenov konečně hotový a Harren se tam nastěhoval, se navíc v ústí Černovody vylodil lord Aegon Targaryen, aby započal své dobývání kontinentu. I k Harrenovi se dostala jeho výzva, aby před ním poklekl a uznal ho jako svého krále. Což Harren odmítl, protože za ním stálo mnoho velkých rodů a válečníků ze Železných ostrovů. Místo toho svolal vazaly, jakmile se Aegon přiblížil až k Trojzubci.
Potom zaútočil na Aegona na jižním břehu Božího oka v bitvě v rákosí. Aegon ho odrazil, načež se dva Harrenovi synové rozhodli pomstít. Překročili Boží oko s pomocí tlumených vesel na svých lodích, rozpoutali překvapivý útok a v bitvě u Smutečních vrb zasadili Targaryneům značné rány. Ovšem když se přes jezero vraceli zpátky, spálil je Aegonův drak Balerion.
Vedle toho si Harren nevedl lépe ani u říčních lordů. Roky rabování a ožebračování měly značný dopad na jejich loajalitu, takže nejmocnější z nich, lord Edmyn Tully, Harrena zapřel a připojil se k Targaryenům. Z něj si vzali příklad Blackwoodové, Mallisterové, Vanceové, Brackenové, Piperové, Freyové, Strongové a další, a když se značně přečíslený Harren zabarikádoval v Harrenově, obklíčili ho. Což by v normální válce ještě nemuselo o ničem rozhodovat. Hradby měl vysoké a silné, hrad dostatečně zásobený, aby přečkal obléhání. Dobýt ho silou by se říčním lordům sotva podařilo.
Aegon se tak rozhodl dát Harrenovi poslední šanci a vyjel s ním vyjednávat. Nabídl mu, že pokud se vzdá, nechá ho v klidu odejít jako lorda Železných ostrovů. Harren odmítl. Věřil v sílu Harrenova a přece jen, kamenné hradby nemůžou shořet. Aegon pak prohlásil, že rod Hoareů v noci vymře, a Harren se vrátil do hradu. Stále sebejistý, už ale s obavami. Takže slíbil bohatství a dcery říčních lordů komukoli, kdo dokáže zabít Baleriona.
Nikdo to nedokázal. Po západu slunce vyletěl Aegon na Balerionovi vysoko nad Harrenov, poté se vrhl dolů a zalil hrad plameny. Vše hořlavé, ať už věci nebo lidi, okamžitě chytilo. Kamenné věže a hradby začaly praskat a tavit se. Harren a jeho synové tehdy zemřeli v největší z věží, které se později začalo říkat Věž spáleného krále, a tím celý slavný, starý rod skončil. Nic nepomohla ani skutečnost, že Harrenův bratr měl na povel deset tisíc mečů. Byl to totiž lord velitel Noční hlídky a zůstal na Zdi, nepokusil se zasáhnout, i když jeho rodina umírala.
Meče železných pak převezli do Aegonfortu, aby se staly součástí železného trůnu, a jen pár Harrenovým podporovatelům se podařilo vrátit na ostrovy. Říká se, že ve Věži nářků Harrenova jsou dodnes duchové Harrena a jeho synů, jiné příběhy zase mluví o tom, že Harren a jeho synové se procházejí po Harrenově a každý, na koho pohlédnou, vzplane.
Hoareové poslední kapkou
Smrt Harrena a jeho synů tedy způsobila mocenské vakuum nejen kolem Trojzubce, ale i na Železných ostrovech. S Trojzubcem se Aegon vypořádal rychle, když ustanovil Říční krajiny a věnoval je Tullyům, ovšem ostrovy na tom byly hůř.
Rozpoutaly se boje o moc, v nichž se o slovo hlásil například Qhorin Volmark, protože jeho babička byla mladší sestrou Harwyna Hoarea, a tak tvrdil, že jako potomek Hoareů by měl být králem ostrovů. Až dva roky po své korunovaci Aegon na ostrovy osobně přiletěl, Qhorina zabil, tudíž se do čela rodu Volmarků dostal Qhorinův malý syn, a nechal železné zvolit si nového vládce, jímž se stal Vickon Greyjoy.
Nicméně kdo by čekal, že teď už bude od problémů pokoj a odkaz Hoareů konečně zaniká, mýlil by se. O jednatřicet let později se Qhorinův syn ocitl uprostřed konspirace korunovat ho králem Železných ostrovů, na stejném základě, na nějž se odvolával Qhorin, protože Sedmi královstvím vládl Aegonův méně schopný syn Aenys. Akorát lord Goren Greyjoy takový plán zadupal do země.
A čtyři roky na to se objevil další údajný Hoare odvolávající se na prapředky. Rudý Harren, psanec a bandita z Říčních krajin, tvrdil, že je vnukem Černého Harrena. Na svou stranu dostal některé ze sluhů na Harrenově a s jejich pomocí do hradu vnikl se svou bandou, aby ho zbavil tehdy nechvalně proslulého lorda Gargona Qoheryse. Uřízli mu genitálie, předhodili je psovi a nechali ho vykrvácet. Načež se Harren prohlásil lordem Harrenova a králem Řek.
I tehdy Aenys svou nerozhodností a nedůsledností situaci zkomplikoval, ne-li zhoršil. Dozvěděl se o tom při pobytu v Řekotočí, kde na něj lord Tully naléhal, aby nasedl na svého draka a rebely v Harrenově spálil. Jenže Aenys odmítl. Místo toho přikázal Tullyům sebrat tisícovku mužů a vydat se proti Harrenovu, a než ti stihli k hradu dorazit, Harren tam vybil služebnictvo a utekl do lesů.
Aenys pak poručil svému pobočníkovi Alynu Stokeworthovi, aby vzal flotilu do Údolí a vypořádal se s dalším rebelem, mladším bratrem lorda Arryna. Na poslední chvíli ho ale odvolal, protože se bál, že Harren může zaútočit na Královo přístaviště, a teprve po takové dlouhé ztrátě času poslal Alyna do Říčních krajin s několika sty muži, aby Harrena uštval. To se jim podařilo ve vesnici u Božího oka, ale Harren Alyna zabil, než ho samého zabil Alynův panoš Bernarr Brune.
Ani to však nestačilo, aby odkaz rodu, když už ne jeho jméno, úplně vymizel. O více než sto let později, když skončila občanská válka Tanec draků a lorda Daltona Greyjoye, jenž odmítl ukončit své řádění po západním pobřeží Západozemí, zabila jeho milenka, vypukl krvavý boj o nástupnictví na Železných ostrovech mezi Daltonovými solnými syny, sestrami a bratranci, protože neměl žádnou kamennou ženu, tedy žádnou „hlavní“ manželku z ostrovů, s níž by povil rodinu s přednostními nároky. Jedním z těch, kdo se o vládu ucházeli, byl i Sam Sůl tvrdící, že mezi jeho předky byli Hoareové.
K tomu je i dnes nájezdník Eurona Greyjoye, Harren Půlhoare, vzdáleně s Hoarey příbuzný, a i rod Volmarků si stále pamatuje na Harwynovu sestru, tedy na krev Hoareů ve svých žilách. Proto bylo o lordu Maronu Volmarkovi uvažováno jako o kandidátovi na krále Železných ostrovů po smrti samozvaného krále Balona Greyjoye při svolávání královolby, ale on nakonec v knize podpořil kandidaturu Victariona Greyjoye.
Foto: thehive1948, HBO, Rene Aigner
