Rod Reyneů (vymřelý rod)

Bohatí, pyšní Reyneové jsou už minulostí, došli brutální zkázy. Co k ní vedlo? Proč se nedokázali zachránit? Co s ní měl společného Tywin Lannister? Na to vedle slavné písně Deště Kastameru odpoví tento článek.

Reyneové byli urozený rod s červeným lvem ve skoku dívajícím se přes rameno s rozdvojeným ocasem, zlatým jazykem a drápy na stříbrném poli ve znaku. Sídlili v Kastameru v severních Západních krajinách. Kastamer si vybudovali coby podzemní sídlo kolem velkého komplexu dolů, jeskyní a tunelů, kde těžili stříbro a zlato, což z nich učinilo boháče a propůjčilo jim značnou moc. V seriálu dokonce měli svého času být druhý nejbohatší rod v Západozemí po Lannisterech (v knize zdaleka nebyla pravda) a až poslední lord Reyne tam měl vybudovat hrad tak obrovský jako Casterlyova skála (Kastamer v knize se Skále rozhodně nerovná) a dávat své ženě diamanty větší, než kdy nosila lady Lannister.

Reyneové na vzestupu

Také byli ale velice starý rod z doby Prvních lidí (staré kroniky tvrdí, že ze zlatého věku Prvních lidí, což se používá pro úsvit věku i věk hrdinů dohromady) a díky svému rostoucímu vlivu si začali říkat lordi. Není známo, jestli si někdy přisvojovali titul krále, přesto nějakou dobu drželi nezávislé území. Kastamer se totiž stal součástí království Skály a Reyneové vazaly Lannisterů, až když se král Loreon I. Lannister oženil s dcerou z rodu Reyneů.

Od té doby následovali své krále a poté lenní pány Lannistery a o něco více se proslavili zvláště za vlády Targaryenů. Na začátku vlády Jaehaeryse I. například navštívila jeho sestra Rhaena několik západních a říčních lordů včetně Reyneů, když se po prožitých útrapách během vlády Maegora I. nechtěla zdržovat u dvora a hledala místo, kde by mohla mít vlastní. Zpočátku ji Reyneové nadšeně vítali, ale brzy se objevily problémy jako všude a Rhaena odletěla, když si uvědomila, že Reyneové se buď báli, nebo chtěli získat její dračici.

Už o čtyři roky později ale Kastamer navštívil přímo Jaehaerys I., takže měli s Targaryeny i tak dobré vztahy. A hned ten samý rok se ser Alastor Reyne, zbrojmistr Casterlyovy skály a šampion Západních krajin, účastnil velké pranice na turnaji k dokončení Dračího doupěte.

Účastnili se pak i Tance draků, občanské války mezi polovičními sourozenci Rhaenyrou Targaryen a Aegonem II. o železný trůn, kdy se stejně jako Lannisterové postavili za zelené Aegona II. V seriálu Rod draka tehdy působil ser Martin Reyne, tato postava ale nevystupuje v knize. Tam žil lord Reyne, jenž vyjel se západní armádou pod velením lorda Jasona Lannistera. Doputoval až k bitvě na jezerním břehu. Tehdy nepřátelé zatlačili už bojem velmi unavenou armádu západu do Božího oka, stovky mužů zemřely v boji mezi rákosím, stovky dalších se utopily. Celkem dva tisíce vojáků to ráno padlo, včetně lorda Reynea, což z bitvy činilo tu nejkrvavější z celé války a začalo se jí přezdívat krmení ryb.

Podobnému neúspěchu čelili i o mnoho let později během první Blackfyrovy rebelie, kdy se Daemon Blackfyre snažil uzurpovat železný trůn svému polovičnímu bratrovi Daeronovi II. Tehdy se ser Robb Reyne, jeden z nejlepších rytířů své doby, připojil k Daemonovi a spolu s ním prohrál. Zjevně to ale ještě neznamenalo závažné důsledky pro jeho rod, není jisté, jestli se s ním totiž spojili i ostatní Reyneové. Důsledky přišli později, s generací dětí lorda Roberta Reynea.

Někdy zhruba v té době měla v seriálu žít ještě lady Alys Reyne, kterou jako vítěz turnaje ve Stráži u Jasné vody korunoval královnou lásky a krásy ser Arthur Dayne, alespoň podle jeho seriálového zápisu v Bílé knize. Ale ostatní Reyneové chtěli dosáhnout ještě výš a způsobili zánik svého rodu.

Reyneové na vrcholu

Robert byl bohatý a vlivný lord. Panoše mu dělal Tywald, dědic lorda Gerolda Lannistera, a Robertova moc mu zajistila dostatečnou atraktivitu, aby Gerold souhlasil i se zásnubami Tywalda s jeho odhodlanou, vznětlivou, ambiciózní Ellyn. Ta snila nejen o tom, že se provdá do bohatého rodu Lannisterů, ale že se stane rovnou lady Casterlyovy skály. Jenže jí do plánů hodili vidle, či spíše kámen, Peakové.

Povstali proti železnému trůnu, král se svými syny, Lannistery, Reyney a dalšími lordy vyrazil jejich povstání potlačit, z cimbuří Hvězdného bodce Peaků na něj spadl kámen a rozdrtil mu hlavu. Krátce nato byli smrtelně zraněni i Tywald a Robert a přežil akorát Robertův dědic Roger. Ten bez sebe zuřivostí, popravil sedm zajatých Peaků a dalšímu masakru těsně zabránil jen princ Aegon.

Akorát Ellyn se nehodlala vzdát svého snu. Přesvědčila Geroldova druhého syna Tiona, aby zrušil své zásnuby, a vzal si ji. Gerold, když viděl, jak rychle Ellyn konala po Tywaldově smrti, nesouhlasil, ale velice ho ničila ztráta jeho manželky, upadal do depresí a nakonec nechal syna dělat si, co chce. Navíc se odmítl znovu oženit, a tak se Ellyn stala faktickou lady Casterlyovy skály. A jak se Gerold čím dál víc přestával zajímat o své povinnosti a vládu, stala se tvrdou rivalkou lady Jeyne, s níž se Geroldův třetí syn Tytos oženil při stejném obřadu jako Tion s Ellyn.

Ellyn hostila turnaje, plesy, její přepychový dvůr byl plný hudebníků, umělců a kejklířů, i Reyneů. Velmi často se tam zdržovali například její bratři Roger a Reynard. Také toho využívala ke zlepšování pozice Reyneů v Západních krajinách, zahrnovala své příbuzné úřady, poctami a pozemky. Lord Ropušák, Geroldův šašek, prohlásil, že lady Ellyn musí být čarodějka, když nechala pršet uvnitř Skály po celý rok (déšť – rain – Reyne vyslovené stejně).

Načež přišla čtvrtá Blackfyrova rebelie, již Blackfyrové opět prohráli jako všechny ostatní. Jenže v ní v bitvě o Klidnoproudský most zemřel Tion. Ellyn tak svou pozici lady Skály ztratila, když novým dědicem se stal ženatý Tytos, a její vliv opadával. Navíc se Gerold probral z letargie, začal se víc angažovat ve vládě a připravovat Tytose. Ellyn se ještě pokusila situaci zachránit tvrzením o svém těhotenství, ovšem její lest neměla dlouhé trvání – těhotná nebyla a rychle se to ukázalo. Potom většina Reyneů odjela z Casterlyovy skály zpátky do Kastameru, jen Ellyn díky vdovskému právu, tedy že nový lord nemá právo vyhnat manželku toho předchozího, tam zůstala. Její rivalita s Tytosovou Jeyne proto ještě rostla a lord Ropušák ji nazval válkou lůn.

Ellyn proto podnikla poslední útok lůna. Podle mistra Beldona se snažila svést i Tytose. Jenže Tytos se cítil zastrašeně, nedokázal se k aktu vzchopit a nakonec všechno přiznal Jeyne, která to prozradila Geroldovi. A ten Ellyn rychle provdal za ovdovělého lorda Walderana Tarbecka, s nímž měla dcery Rohanne a Cyrelle a syna Tiona, a zůstala za něj provdaná až do smrti. Nicméně její snahy ani tak neskončily. Zejména když Gerold zemřel, lordem se stal neschopný Tytos a Ellyn Lannistery dál využívala. Za jejich zlato například zrekonstruovala Tarbeckovu síň, díky němu mohl její manžel zvýšit počet domácích rytířů z dvaceti na pět set, a samozřejmě prosperovali i Reyneové. Tytos totiž toužil být milován, takže rychle odpouštěl každou urážku a nechal se využívat, včetně štědrých půjček, které mu nikdo nesplácel. A na tom bohatli i Roger a Reynard.

Moc Lannisterů tak upadala a začali si to uvědomovat i lidé mimo Západní krajiny. Dokonce až v hlavním městě. Tam třeba Aegona V. Targaryena rozčílili Tarbeckové neúnosnými územními požadavky, a tak nařídil Tytosovi, aby to s nimi vyřídil. Tytos poslal lorda Denyse Marbranda, aby Tarbecky zajal a přivedl, jenže sestře přišel na pomoc Roger, Rudý lev a jeden z nejsmrtonos­nějších rytířů Západozemí a jeho vojáci muže Marbrandů zabili noc předtím, než dorazili do Tarbeckovy síně. A Reynard, okouzlující, mazaný a ne tak tvrdohlavý jako bratr, pak Tytose přesvědčil, že to bylo nedorozumění, měli Marbrandy za psance. Tudíž jim Tytos toužící po dobrých vztazích odpustil.

Další příklad upadající prestiže Lannisterů byl, když Tytos souhlasil se zásnubami své jediné dcery Genny s druhorozeným** Emmonem Freyem** s velmi malými prospekty, zkrátka s nevhodným nápadníkem. Na hostině, kde Tytos zásnuby oznámil, se Ellyn všemu vysmála a Roger vzteky vydupal ze síně. Není jisté proč, zda například měl v úmyslu dostat se v budoucnu díky tehdy ještě příliš malé Genně k Lannisterům po Ellyně neúspěchu znovu blíž. Jediný, kdo se odvážil nahlas protestovat, byl malý Gennin bratr Tywin, ale ani jeho protesty nezabraly.

Po pár dalších letech však přišla pátá Blackfyrova rebelie zvaná válka devítigrošových králů. Tehdy se devět obchodníků, žoldáků a pirátů ze Svobodných měst rozhodlo získat království pro každého z nich, a protože mezi nimi byl i poslední mužský Blackfyre Maelys, měli zaútočit i na Západozemí. A když se na trůn dostal Jaehaerys II. Targaryen, rozhodl se poslat velkou armádu na Kamenoschody, které dobyli, dřív, než se stihnou dostat na kontinent. Vyrazilo tak mimo jiné tisíc rytířů a deset tisíc pěšáků od Tytose pod velením jeho mladšího bratra Jasona, a to včetně tří nejstarších Tytosových synů Tywina, Kevana a Tygetta, i Rogera Reynea, jemuž Kevan dělal panoše.

Válka trvala skoro rok. Když Jason padl, velení západní armády se ujal Roger, který ji dovedl k několika vítězstvím, pasoval Kevana na rytíře a nakonec se vítězně zase vrátili domů s tím, že snad jednou provždy zažehnali hrozbu Blackfyrů. Jenže ještě netušil, jaká hrozba mu roste přímo před očima.

Úpadek Reyneů

Tytosův dědic Tywin s novými zkušenostmi a novým odhodláním, zahořklý vůči otcově neschopnosti, se rozhodl znovu přinést i přes Tytosovu neochotu nadvládu Lannisterů. Začal žádat splátky dluhů od otcových vazalů, a kdo nemohl platit, měl do Casterlyovy skály poslat rukojmí. Kevan k tomu založil společnost o pěti stech veteránech, aby pro něj tato nařízení vymáhal.

Roger situaci ani tehdy ještě nebral vážně. Tywinovu nařízení se vysmál, svým přátelům a vazalům řekl, aby nic nedělali. Lord Tarbeck zatím zvolil jinou taktiku, vyrazil za Tytosem, aby ho přesvědčil Tywinovo nařízení odvolat. Tam ho ale Tywin zatkl, načež Ellyn zajala tři Lannistery, dva z Lannisportu a Stafforda Lannistra, bratra Tywinovy snoubenky. Vyhrožovala, že je zabije, pokud jí nevrátí manžela. Tytos ignoroval Tywinův návrh, aby jí poslali Walderana ve třech kusech, jednom za každého Lannistera, a uvolil k výměně rukojmí pod dohledem Reynarda. Dokonce Tarbeckům odpustil dluh.

Tywina takový výsledek v žádném případě nemohl uspokojit, tudíž za méně než rok poslal havrany do Tarbeckovy síně a Kastameru s požadavkem, ať se přijdou zpovídat ze svých činů. Jak předpokládal Roger, Reynard, Walderan i Ellyn odmítli, vypověděli věrnost Lannisterům a povstali v rebelii. Bez svolení otce tak vytáhl se třemi tisíci vojáky a lučištníky a pěti sty rytíři, podle některých zdrojů se k němu připojili Marbrandové a Presterové, a zamířil nejprve k Tarbeckově síni. Dostal se tam tak rychle, že Tarbeckové neměli čas svolat vazaly, a tak se s Tywinem utkali jen s domácími rytíři, kteří všichni, včetně Walderana, padli v nebo byli popraveni po krátké krvavé bitvě.

Ellyn nato očekávala dlouhé obléhání. Vyslala havrany do Kastameru se žádostí o pomoc, a když k branám Tarbeckovy síně dorazil ser Kevan pod mírovou zástavou a požadoval, ať se vzdá, vysmála se mu s tím, že není jediný lev na západě, její bratři přicházejí a jejich drápy jsou stejně dlouhé a ostré jako jeho. Nicméně Tywin připravil obléhací stroje za méně než den, prorazil do hradu a vypálil ho, při čemž zemřela Ellyn i její syn Tion, poslední Tarbeck, když je trefil kámen z trebuchetu. Den a noc potom hořely plameny, dokud z Tarbeckovy síně nezbylo nic než skořápka. Tywin pak údajně donutil Ellyniny dcery Rohanne a Cyrelle přidat se k tichým sestrám a Rohannin tříletý syn zmizel, podle některých zpráv ho ser Amory Lorch hodil do studny.

Roger tedy dorazil s dvěma tisíci rychle shromážděnými muži pozdě. Po vyčerpávajícím pochodu akorát spatřil plameny. Podle většiny zpráv měli Lannisterové třikrát tolik mužů jako Reyneové, podle několika pětkrát (tudíž Tywin musel vyjet s pěti sty rytíři, třemi tisíci vojáky A třemi tisíci lučištníky, aby měl dvakrát tolik, nebo tři tisíce přidali právě Presterové a Marbrandové). Roger tak doufal v jedinou možnou výhodu, moment překvapení, a zatroubil do útoku. Lannisterové se však z překvapení rychle vzpamatovali a rozhodly prosté počty. Roger tak musel utéct s půlkou mužů už po smrti, a jeho samotného trefila šipka z kuše mezi ramena.

Potom ho zachvátila horečka, byl slabý, do Kastameru ho dokonce museli odnést, a velení se ujal Reynard. Podle něj se Tywin přece nemohl probojovat do dolů a podzemní části hradu, zavedl tam tak své lidi a čekal. Tři dny po vypálení Tarbeckovy síně se Tywinova ještě zdvojnásobená armáda ukázala u Kastameru. Reynard mu poslal podmínky za kterých by se vzdal, tedy že znovu budou věrní vazalové výměnou za vydání Tywinových bratrů jako rukojmích. Roger k tomu údajně nabídl Tywinovi ještě souboj jeden na jednoho.

Tywin nabídky ignoroval. Nařídil svým mužům zapečetit vchody do dolů kamenem a hlínou tak, že nezbyla žádná cesta ven, poté jim přikázal přehradit blízký potok a odklonit ho k nejbližšímu vchodu. Voda snadno našla cestu skrze mezery v zátarasech a rychle doly zaplnila. Muži umístění u vzdálených konců prý slyšeli slabý křik, ale za úsvitu už bylo jen ticho – žádný ze tří stovek mužů, žen a dětí nikdy z dolů nevykročil. Na to Tywin nechal nadzemní Kastamer vypálit.

V seriálové verzi ještě měl tento střet několik odlišností. Rebelii se tam symbolicky říká střet lvů, v knize žádný název nemá. Cersei tvrdila, že mrtvoly popravených Reyneů, včetně dětí, pověsil Tywin z bran Casterlyovy skály, kde je nechal hnít po celé, několikaleté léto, v knize žádné nepopravil, všichni zůstali v dolech. Prý si tuto rebelii přímo pamatovala, ačkoli to je pochybné i v seriálové kontinuitě. Tywin byl velmi mladý, jeho jednání bylo považované za velmi působivé na takového mladíka, ještě ani nebyl ženatý a tak Cersei ani nemohla být na světě. Teprve po rebelii se stal Aerysovým pobočníkem (kdy vyhlazení Reyneů a Tarbecků byly jedním z důvodů, proč ho Aerys jmenoval), teprve jako pobočník se ženil, sloužil dvacet let a po jeho odchodu z místa uběhlo patnáct let v knize, sedmnáct let v seriálu do války pěti králů. Tedy by Tywin musel být o nějakou dekádu dříve ženatý a Cersei o alespoň dekádu starší a blížit se již padesátce.

Rovněž tvrdila, že Reyneové tehdy byli druhou nejbohatší rodinou v Západozemí a nestačilo jim to, což knize neodpovídá, a rebelovali proti Tywinovi, jenž ale tehdy ještě nebyl lordem, a ona ani Tywin vůbec nezmiňovali zapojení rodu Tarbecků. Ti byli krátce zmíněni pouze v doprovodných materiálech.

V každém případě tímto byly rody Reyneů a Tarbecků vyhlazeny a zbytky Kastameru a Tarbeckova síň zůstaly prázdné jako připomínka všem, kteří by se opovážili postavit Lannisterům. Doly Kastameru zůstaly zapečetěné. Tywinovi však tento zásah vysloužil respekt a strach po Sedmi královstvích, brutalita u některých vyvolala kritiku, ale všichni souhlasili, že navrátil řád do Západních krajin. Rovněž si vysloužil obdiv Aeryse II., který z něj udělal svého pobočníka. A nelze zapomenout na píseň Deště Kastameru o této revoltě.

Foto: HBO