Rod Strongů (vymřelý rod)

Rod Strongů se mohl zdát tak nedůležitým, že se ani nemluví o jejich údajně dlouhé historii. Ovšem jen dokud si nezatančil s draky a neochutnal kletbu Harrenova.

Rod Strongů byl urozený rod z Říčních krajin. Nebylo řečeno, kde sídlili původně, jen díky znaku s modročerveno­zelenou trikolórou svisle protínající bílé pole znázorňující přítoky Trojzubce, pokud ho používali od začátku, se lze domnívat, že někde v okolí řeky. A později se stali pány Harrenova. Tvrdili o sobě, že pochází už z doby Prvních lidí, ovšem není známo, zda už tehdy drželi lordský titul nebo čím významným se mohli zapsat do historie. Jejich historie se totiž začala slibně rozvíjet až od dobývání Západozemí Targaryeny, kdy si mohli k lordovi přičíst i tituly mistr našeptavačů, správce lodí nebo pobočník krále.

Během válečného tažení Aegona Dobyvatele, když se jeho pozornost obrátila na centrální Západozemí, se totiž rozhodli připojit do rebelie proti Harrenovi Hoareovi, králi Ostrovů a řek. Tento železný lordy kolem Trojzubce utlačoval a ožebračil svou říši o majetek i poddané, když přikázal vystavět masivní Harrenov za obětování příliš mnoha zdrojů a tisíců životů. A protože odmítl před Aegonem Dobyvatelem pokleknout, říční lordi se nenechali pobízet. Přešli včetně rodu Strongů na stranu Targaryenů a vyrazili s nimi proti Harrenovu, kde Harren i se svými syny neslavně skončil v dračím ohni.

Aegon takové rozhodnutí odměnil a po smrti lorda Altona Celtigara učinil ze sera Osmunda Stronga svého čtvrtého pobočníka. Docela schopného. Když třeba král slyšel o ničivém útoku na Město vysokých stromů na Letních ostrovech, pověřil ho a velmistra Gawena vztyčením hradeb kolem vznikajícího Králova přístaviště, aby se vyhnul stejnému osudu. Stavba trvala šest let a Osmund na ni pečlivě dohlížel. Nebo tři roky po dokončení hradeb Osmud s lordem Aethanem Velaryonem, lordem admirálem a správcem lodí, a Aegonovým mladším synem Maegorem vyrazili na Kamenoschody proti lysénským pirátům pirátského krále Sargosa Saana. Akorát o čtyři roky později Osmund zemřel.

A když zemřel i Aegon, po něm vládl a zemřel jeho starší syn Aenys a po něm neprávem vládl a zemřel jeho mladší syn Maegor, nastoupil na trůn Aenysův syn Jaehaerys I. Ten ku příležitosti dokončení Dračího doupěte, masivní stáje pro draky, uspořádal velký turnaj, kde ve velké pranici zvítězil ser Lucamore Strong, schopný, statný mladý blonďatý býk, oblíbený mezi poddanými i dvořany. Rok na to vydechl naposledy i člen Královské gardy ser Willam Vosa, načež Jaehaerys připnul bílý plášť Lucamorovi.

Byl to pak právě Lucamore, kdo o dva roky později během své hlídky spatřil návrat královy neteře Aerey na drakovi Balerionovi, a on, kdo ji v příšerném stavu protáhl skrz dav přihlížejících k velmistrovi. Poté vyprávěl, že Area byla kost a kůže, horečku měla tak vysokou, že ji cítil i přes svou zbroj, v jejích očích byla krev a něco se pohybovalo pod její kůží, jak ji stravovala záhadná nemoc z neznámých krajů, kam jednoho dne prostě zmizela na dračím hřbetu. Takže není překvapivé, že mu král následujícího dne zakázal o princezně dál mluvit – a že princezna brzy na to zemřela. V té době ovšem Strongové stále ještě sídlili na neznámém místě v Říčních krajinách a změna přišla až o mnoho let později.

Po necelých dvaceti letech zemřela Aerina matka, králova sestra princezna Rhaena, tehdy faktická lady Harrenova. Král ji tam coby vdovu usadil, když z celé harrenovské posádky Towersů zbýval pouze neduživý nezletilý lord a pár jeho posledních věrných. Rhaena se o ně až do své smrti pomáhala starat, a když nakonec nezbyl nikdo, kdo by se hradu mohl chopit, Jaehaerys jako nového lorda jmenoval bratra všemi oblíbeného gardisty, rovněž slavného rytíře sera Bywina Stronga.

Jen Lucamore mu ještě tentýž rok způsobil nemálo vrásek a první velkou hanbu pro vzmáhající se rod. Zjistilo se totiž, že porušil svou přísahu – v tajnosti se oženil, dokonce třikrát, přičemž jeho manželky o sobě vzájemně nevěděly, a dohromady s nimi měl šestnáct dětí.

To zjistil jeho bílý bratr ser Ryam Redwyne a vše prozradil lordu veliteli Královské gardy, jenž Lucamora zajal a předvedl před Železný trůn i s jeho ženami a dětmi. Obrovský skandál po celém městě… a všeobecné obveselení poddaných. Jen lord velitel se neušklíbal. Naopak vyžadoval pro Lucamora trest smrti. Ale Lucamore před králem přiznal svou vinu a prosil o milost. Král dokonce milost zvažoval, jenže podle septona Bartha, tehdejšího pobočníka, obrátil, když Lucamore dodal, aby to udělal pro dobro jeho žen a dětí. Prý tak nepřípustně předhazoval své zločiny jako polehčující okolnost, tudíž král prohlásil, že mu nebudou sloužit žádní křivopřísežníci. Králova Alysanne dodala, že Lucamore nejen porušil přísahu gardisty, ale i svatební sliby, takže žádná z jeho svateb nemůže být právoplatná a jeho děti jsou jen bastardy. Také rozhodla o vině jeho manželek – sice nevěděly o druhých dvou, ale věděly, že je Lucamore rytíř Královské gardy a má zapovězeno se oženit. Tedy je prý na místě omilostnit je, ale ne jeho.

Poté Lucamora jeho bývalí bílí bratři vykastrovali a poslali na Zeď k Noční hlídce. Dva jeho synové se ho rozhodli doprovázet, zatímco jedna z jeho dcer se dala k víře a stala se septou. Jeho manželky pak byly poslány do exilu mimo Královo přístaviště – první s jejími dětmi se ujal její „švagr“ lord Bywin, druhé a jejích dětí lord Daemon Velaryon z Náplavomarky a třetí s dětmi poslali k lordu Boremundovi Baratheonovi do Bouřlivého konce. Nikdo z nich nadále neměl právo používat jméno Strong, takže podle toho, kam se dostali, užívali bastardí přízviska Řeka, Vodský a Bouře, zatímco Lucamore získal přízvisko Lačný. Všechny jeho činy rovněž byly zaznamenány v Bílé knize Královské gardy a zpívá se o nich v humorné písni. Nebyl to ovšem pád Strongů v nemilost, dokázali se ještě zmátořit. Alespoň než je zničila druhá hanebná milostná zápletka.

V době vlády Jaehaerysova nástupce Viseryse I. byl lordem Harrenova úspěšný lord Lyonel Strong. Stal se správcem lodí a poté, co král ze dvora propustil Ottu Hightowera (když se mu nelíbil Ottův tlak na to, aby svým dědicem místo dcery z prvního manželství jmenoval syna z manželství s Ottovou dcerou), pobočníkem krále. Ze tří manželství měl také čtyři děti – sera Harwina, Laryse a dvě dcery, podle velmistra Munkuna a septona Eustáce rovněž bastarda Alys. A i když ho někteří měli za tupce, protože mluvil pomalu a byl tichý, ve skutečnosti byl velmi inteligentní a učený. Však si v Citadele, než studia opustil, ukul šest článků mistrovského řetězu a měl důkladné znalosti práva. Ač nebyl zrovna mírný – když se například říkalo, že králův bratr Daemon měl milostné pletky s jeho tehdejší dědičkou Rhaenyrou, navrhoval, aby Daemona popravil pro zradu. Nicméně zabít vlastní krev je v Západozemí ošemetné i pro krále, a tak se Daemon ocitl v exilu.

Bohužel Lyonel navzdory svým snahám zabezpečit svůj rod příliš brzy zemřel. Jednoho dne se na Harrenově rozpoutal ošklivý požár, jemuž padli za oběť Lyonel i jeho dědic Harwin, a nikdo dosud neví proč. Někteří to měli za nehodu či důsledek údajného prokletí Harrenova, jiní podezřívali Daemona, lorda Corlyse Vealryona, nebo mladšího Laryse Stronga. Nebo dokonce krále Viseryse. A všichni by mohli mít důvod jít hlavně Harwinovi po krku.

Harwin Strong známý jako Kostilam, prý nejsilnější muž v Sedmi královstvích své doby, kdysi sloužil jako kapitán městské hlídky Králova přístaviště a už předtím žil s otcem u dvora, kde se seznámil s princeznou Rhaenyrou. Podle mnohých tak důkladně, až se stal jejím milencem. Dokonce by mohl být biologickým otcem jejích prvních tří dětí, Jacaeryse, Luceryse a Joffreyho, jež měla oficiálně se serem Laenorem Velaryonem – o němž se zase široce věří, že byl gay.

Rozhodně se k sobě měli. Na turnaji ku příležitosti svatby Rhaenyry a Laenora Rhaenyra věnovala svou přízeň Harwinovi. Tehdy se seru Cristonu Coleovi podařilo přivodit mu zlomeninu klíční kosti a loktu, načež Harwina šašek Hříbeček překřtil na Zlomilsikost. Nebo když se později Rhaenyra přestěhovala na Dračí kámen, odešel Harwyn s ní jako její přísežný štít a vůdce její strany černých. Přísežným štítem byl ovšem jen dočasně. Když se totiž rozpoutala bitka po poznámkách Rhaenyřina mladšího polovičního bratra Aemonda o jejích dětech a jejich otci, Viserys ho nekompromisně vyměnil za sera Erryka Cargylla z Královské gardy.

A když ho pohltil požár, není divu, že mnozí obviňovali Daemona, jenž se ucházel o Rhaenyru ve svých politických ambicích, Corlyse s jeho pomstou za syna Laenora, i Viseryse, s motivem zbavit se černé kaňky na svém rodě. Protože ač zakázal rozšiřování drbů o původu Rhaenyřiných synů a neváhal vytrhnout jazyky těm Velaryonům, kteří protestovali, aby takové děti neměly práva na Náplavomarku nebo jméno Velaryon, hnědé vlasy a oči a nosy pršáčky Strongů u tří chlapců údajných valyrijských rodičů nešly přehlédnout.

Ani tehdy ještě nemuselo ke zkáze rodu dojít. Larys Strong zvaný Larys Koňská noha kvůli noze pokroucené při porodu, takže ji za sebou musel táhnout a kulhal, se chopil Harrenova. Dokonce se dostal do malé rady jako mistr našeptavačů a lord zpovědník Viseryse I. a podobně jako jeho otec to byl mazaný muž. Málo mluvil, raději poslouchal, místo plků se soustředil na důležitá sdělení a byl celkově záhadou. Když bylo třeba, dokázal být přesvědčivý a smírný, ale víceméně neměl přátele a řídil se spíš vlastním rozumem než cizími radami. Není proto dodnes jisté, komu byl doopravdy věrný a o co doopravdy usiloval, když se po smrti krále Viseryse I. rozpoutala mezi jeho dětmi Rhaenyrou a Aegonem občanská válka Tanec draků.

Sloužil během ní Aegonovi II. na straně zelených, a to hned od začátku. Účastnil se tajné schůzky malé rady, kde se dohodli na korunovaci Aegona namísto jeho poloviční sestry Rhaenyry, a dokonce pořezal svou dlaň, aby o tom spolu s ostatními konspirátory uzavřel krvavou přísahu. A na jejich straně zůstal, i když nedlouho po začátku války Daemon na straně Rhaenyřiných černých dobyl Harrenov. Naopak prý mučil jednoho ze zabijáků, kteří na Daemonův příkaz zabili nejstaršího Aegonova syna, a připravil seznam černých, proti nimž měli hned na začátku války zakročit a utnout jejich pomoc Rhaenyře.

Ani když se válka dostala do bodu, kdy Rhaenyra s černými a jejich draky dobyla Královo přístaviště, zjevně nekolísal. Propašoval ven Aegona II. a jeho dvě zbývající děti skrz tajný tunel a nakázal rozdělit královskou rodinu tak, aby nemohli být dopadeni najednou. Sera Rickarda Thornea poslal s princem Maelorem do Starého města (což skončilo katastrofou), sera Willise Fella s Jaehaerou do Bouřlivého konce (což se podařilo). Aegona přestrojil za poddaného a poslal ho na Dračí kámen, kde ho podle jeho názoru Rhaenyra hledat nebude. Přesto asi nebyl Aegonovi slepě věrný. Spojil se s ním spíš pro zášť vůči Rhaenyře a jejímu nečestnému vztahu s jeho bratrem. Však i princ Aemond, Aegonův bratr, věřil, že Larys nějak přispěl k pádu hlavního města a jeho dobytí Rhaenyrou.

A to znamenalo skutečný pád rodu. O Harrenov se tehdy staral kastelán, ser Simon Strong, Larysův prastrýc. Byl už starý, a když se k hradu po začátku války blížil Daemon na svém drakovi, raději se vzdal a Daemon ho i jeho posádku držel jako rukojmí. Osvobodil je až ser Criston Cole, když po Daemonově odchodu do jiných bitev za zelené Harrenov znovu obsadil. Jenže protože prince Aemonda rozzuřil pád hlavního města, v němž podle něj měl prsty i Larys, označil Simona za zrádce. Prý se moc snadno vzdal Daemonovi. Donutil ho k nevyrovnanému souboji a jeho ostatky poté předhodil své dračici. Popravy se pak dočkali i všichni ostatní Strongové na hradě, legitimní i nelegitimní, s výjimkou údajné bastardí dcery Lyonela, Alys Řeky, jež se stala Aemondovou milenkou.

Larys zatím zůstával v Králově přístavišti a měl potají pracovat na rozvratu Rhaenyřiny vlády. Když třeba Aegonova královna Haleana spáchala sebevraždu (po vraždě jejího syna a zmizení jejího manžela měla vážné psychické problémy), začaly se šířit pomluvy o Rhaenyřině účasti. Dvorní šašek Hříbeček ve svých pamětech přitom tvrdil, že zdrojem těchto pomluv byl Larys.

Po půl roce vlády paranoidní Rhaenyry se nicméně situace zvrhla i bez Larysova přispění. Ve městě se vzedmula vlna velkých a násilných protestů, zoufalí měšťané se dokonce vrhli do Dračího doupěte a pobili draky, a Rhaenyra z Králova přístaviště utekla. Rudé bašty se zmocnil jistý ser Perkin Blecha a jeho následovníci a korunovali králem Trystana Truefyra, údajného bastarda Viseryse I. – ačkoli víc než víra v Trystanův původ to bylo spíš využití příležitosti.

I Larys příležitosti využil. Vrátil se do Rudé bašty, kde předstíral podporu Trystanovi a Perkin mu přidělil čestné místo na jeho „novém dvoře“. Larys měl ale v úmyslu pouze docílit osvobození zajaté Aegonovy matky Alicent Hightower, velmistra Orwyla a lorda Corlyse Velaryona, proti němuž se Rhaenyra nakonec ve své zoufalé snaze vykořenit zrádce obrátila také. A když se k městu dostala armáda lorda Borrose Baratheona za zelené, nabídl se s nimi jménem Trystana vyjednávat. Jen místo toho s Perkinem Trystana zradil a město vzdal – však už nebylo za co dál bojovat, v té době Rhaenyra dosáhla Dračího kamene, kde už na ni i Larysovou zásluhou čekal Aegon II. se svým drakem a zabil ji.

Za to měli přislíbené milosti, všichni, kromě Trystana, jehož popravili. A Larys si ještě zabezpečil pozici souhlasem se zásnubami s Borrosovou dcerou Floris Baratheon. Zasadil se i o omilostnění Corlyse, protože Aegon sice byl na Dračím kameni a zbavil se soupeřky, jenže kolem zůstávala flotila Velaryonů, a zamýšlel se ho v tichosti zbavit po konci války – Corlys byl pořád jedním z nejmocnějších původních černých. Ale ani tehdy se nedala považovat jeho loajalita za neochvějnou.

Když se Aegon II. vrátil vítězně do města i s Aegonem Mladším, posledním Rhaenyřiným synem, padl návrh na jeho popravu. Corlys velmi pobouřeně protestoval a Larys krále přesvědčil, aby Aegona Mladšího ušetřil a netrestal ani Corlyse, to by jistě udělalo nepřítele z Corlysova následníka Alyna Velaryona. Místo toho ho seznámil s plánem na poválečnou čistku. Jenže zároveň potají upozornil Corlyse na spiknutí k jeho vraždě a přiměl ho pro jeho dobro přidat se k Larysovu vlastnímu pletichaření.

V poslední bitvě války, která se odehrála krátce poté, bitvě na Královské cestě, rozprášila černá armáda z Říčních krajin Borrosovu. Král se odmítl vzdát a jeho vyhlídky byly velmi chmurné. Larys tedy promptně propašoval Corlysovu zajatou vnučku Baelu na svobodu, aby nemohla být použita jako rukojmí vůči Corlysovi, a Aegon II. byl brzy otráven. Na jeho místo tak mohl nastoupit poslední živý Targaryen, malý Aegon III., jenž sám fakticky vládnout nemohl, a Larys s Corlysem měli najednou volné ruce. Uvěznili nebo zabili zbývající zelené loajalisty u dvora a přesvědčili zbytek vojsk kolem města, aby válku skončili.

Jenže to se do města kromě říčních lordů dostal i lord Cregan Stark, jehož Aegon III. jmenoval svým pobočníkem. Cregan sice patřil mezi podporovatele Rhaenyry, ale nelíbila se mu zjevná vražda Aegona II. A netrvalo dlouho, než donutil velmistra Orwyla přiznat, že použitý jed dal Larysu Strongovi, a sera Perkina Blechu, že pro Laryse rovněž pracoval na všech zradách. I Corlys přiznal podíl na plánování proti Aegonovi. Akorát Larys odmítl obvinění uznat i popřít. Což Creganovi nebránilo, aby odsoudil všechny – pouze lady Alysanne Blackwood ve spolupráci s Baelou a jejím dvojčetem Rhaenou Cregana přesvědčila, že se s ním zasnoubí, pokud ušetří Corlysův život.

Zato Laryse nemohlo zachránit nic a na rozdíl od většiny odsouzených, kteří si zvolili cestu na Zeď, se rozhodl nebránit ani popravě. Tu vykonal osobně Cregan a dokonce vyhověl i Larysovu poslednímu přání, aby před jeho pohřbením odsekl jeho pochroumanou nohu, aby se jí konečně zbavil alespoň po smrti. Hlavy popravených včetně Larysovy pak byly umístěny nad bránu Rudé bašty a po několika letech byly Larysovy kosti dovezeny do Harrenova k pohřbení. Jeho nohu Cregan přikázal pohřbít v poli, jak si Larys přál, jenže zmizela, než se tak mohlo stát.

A protože se neví, co se stalo se sestrami Laryse, zda byly provdány a přijaly jména svých nových rodin, nebo zda se staly obětí Aemondovy zuřivosti, považuje se tato smrt za konec rodu Strongů. S výjimkou Alys Řeky.

Tato dívka byla zvláštní od malička. Byla služebnou na Harrenově, buď se Lyonel přiznal, že jeho bastardem, nebo Alys či někdo jiný jen tvrdili, že jím byla. Každopádně měla daleko do obyčejné holky. Údajně spatřovala vize v ohni podobně jako někteří kněží R‘hllora, vypadala mladší než na svých skutečných minimálně 40 let na začátku války, podle velmistra Munkuna se zajímala o jedy, podle septona Eustáce byla lesní čarodějkou. Hříbeček, jenž miloval skandály a někdy si je sám vymýšlel, tvrdil, že byla kouzelnice a koupala se v krvi panen, aby zůstala mladá, přestože už byla kojnou Lyonelovým synům, když své vlastní děti potratila.

Stejně jako většina posádky Harrenova po vzdání se Daemonovi po začátku Tance draků přežila útok. Jako jedna z mála přežila rovněž, když Daemon Harrenov opustil, získali ho zelení a princ Aemond rozkázal zabít všechny Strongy. Nedá se ani popřít, že na něj měla jako jeho milenka značný vliv. Když se například dozvěděl o porážce zelených u břehu Božího oka, zabránila mu uškrtit ve vzteku panoše, který zprávu přinesl. Hříbeček tento vliv připisuje lektvarům, jimiž měla spoutat Aemonda i Cirstona Colea, ale septon Eustác s tím nesouhlasí, Alys prý zkrátka byla zkušenou ženou a Aemonda svedla. Už ale nezabránila Aemondovi, aby začal v pomstě pálit Říční krajiny na své dračici Vhagar, když Cirston Cole vyrazil z Harrenova na jih do své vlastní záhuby.

Tehdy se „volného“ Harrenova chopila lady Sabitha Frey za černé a Alys se znovu podařilo přežít. Prohlásila, že je s Aemondem těhotná, a popravit těhotnou ženu, navíc „pouhého bastarda“, nebylo nikomu po chuti. A nakonec, když se Aemond vrátil do Harrenova, zalil ho ohněm a Sabithu vyhnal, podařilo se jí s ním utéct.

Aemond ale nikdy nepřišel o svou touhu se vypořádat přímo s Daemonem. Po tom toužil už od chvíle, kdy Damon opustil Harrenov předtím, než tam Aemond dorazil. A nakonec se mu to podařilo, znovu u Harrenova, kde se s Daemonem střetl i se skutečně těhotnou Alys. Podle Aemonda to byla právě ona, kdo mu prozradil, kde konečně Daemona najde, protože to viděla v ohni. Potom Alys naposledy políbil, nasedl na Vhagar a utkal se s Daemonem na Caraxovi na obloze nad Božím okem. Alys měla bitvu sledovat z jedné z věží Harrenova, a tak viděla i to, jak oba bojovníci padli.

Nejspíš se potom rozhodla využít skutečnosti, že Harrenov byl jen ruinou ve válkou spálené zemi, zatímco zelení a černí se soustředili k hlavnímu městu a hrad jim zatím nestál za pozornost. Zůstala v něm a začala k sobě lákat množství psanců a zbojníků, kteří se k ní prý hlásili jako ke královně zaklínačce. Až nový pobočník Aegona III., ser Tyland Lannister jmenovaný po Creganově rezignaci, poslal sera Regise Grovese z Královské gardy a sera Damona Darryho se stovkou mužů hrad dobýt.

Na místě zjistili, že ona záhadná královna je Alys, dle svých slov vdova po Aemondovi, a viděli tam i dítě, o němž tvrdila, že je Aemondovým manželským synem a pravým králem. Regis na to zareagoval urážkou a prý náhle zemřel. Podle některých Alys použila magii k proražení jeho lebky, podle jiných ho dostal kušník nebo prakovník. Alysina sebranka potom zbytek mužů vyhnala a Damon přeživší odvedl do hradu Darry.

Alys za nimi ještě poslala jednoho ze zajatců se zprávou. Tvrdil, že ho proklela tak, aby zemřel, jestliže se jeho příběhu někdo vysměje. A zpráva zněla, že každý, kdo se k Harrenovu přiblíží bez toho, aby se sklonil před jeho obyvateli, zemře také. A že je na hradě drak. Jeden z přihlížejících nakonec nevydržel neušklíbnout se nad absurdními požadavky a povídačkami a o pár chvil později se posel udusil, přičemž prý na jeho hrdle byly vidět otisky ženských prstů.

Aegonovi regenti samozřejmě nemohli takovým pověstem podlehnout, mnoho z nich jim ani nevěřilo, tudíž se rozhodli shromáždit větší jednotku a Harrenova se konečně zmocnit. Akorát jim plány přerušila epidemie zimní horečky, a když se nakonec dostali k činu, Alys už nenašli.

Její další osud není znám, stejně jako není jasné, kterého draka mohla ukrývat. Tělo Aemondovy Vhagar totiž vylovili z jezera s mrtvolou Aemonda stále připoutanou v sedle, zatímco její protivník Caraxes utržil několik smrtelných ran a zemřel před branami Harrenova. Jediný drak, který zbýval, bylo dračí tělo. Stejně jako Larysovo tělo pohřbené po válce na hradě bylo poslední, co zbývalo z rodu Strongů.

Tedy, nyní v žoldácké společnosti Zlatá společnost v Essosu jako seržanti slouží Duncan Strong a Denys Strong, Západozemci v exilu. Oba stejně jako zbytek společnosti přísahali v knize věrnost údajnému Aegonovi Targaryenovi, jenž se prohlašuje za syna Elii Martell a Rhaegara Targaryena, a zatím v poslední knize napadli Západozemí. Není ovšem jisté, jestli jsou skutečně potomci rodu Strongů nebo alespoň vzájemně příbuzní, protože každý člen svobodných společností se může pojmenovat, jak se mu zlíbí.

A úplně poslední Strong v příběhu je záhadný rytíř, člen Královské gardy Tommena I. Baratheona a v zatím poslední knize budoucí šampion Cersei Lannister při jejím církevním soudu, ser Robert Strong. Jenže existují pověsti, že se jedná o magicky oživeného a zotročeného sera Gregora Cleganea a v seriálu to bylo známo od začátku.

Foto: Fantasy Flight Games, Talpress, Robert O'Leary