Tajemné, strašidelné Stínozemí na konci světa obestírá spousta legend. Třeba že odsud pochází draci. Tento článek se podívá na to, jestli jsou některé pravdivé, jestli je to místo plné temné magie a jak to tam vypadá.
Stínozemí zvané také Stín je region Dálného východu Essosu. Je to jedno z nejodlehlejších míst, protože leží na samém jihovýchodním okraji známého světa, kde ho představuje velký trojúhelníkový poloostrov vybíhající do Nefritového moře se špičkou, na níž stojí slavné město Ašaj, ukazující na jihozápad.
Krajina
Stínozemí má poměrně monotónní hornatý krajinný ráz. Zdejší hory jsou tak vysoké, že kaňony a údolí v nich spatřují světlo jen v pravé poledne. Cestě do Ašaje se někdy říká projít Stínem, a i když nebylo jasně vysvětleno, co onen stín má být, někteří mají právě za to, že jde o výšku zdejších hor a nepříjemně zvláštní černý kámen, z něhož je město postavené.
Celá oblast je pustá všeho nezhoubného života, údajně tam nežije nic kromě monster a jedovatých, nechutných ryb v řece Aš. V horách a na pobřeží roste pouze duchotráva, což je invazivní druh trávy vyšší než člověk na koňském hřbetu se stébly bledými jako mléčné sklo, který vytlačuje ostatní trávy a takoví Dothrakové věří, že v ní září duše zatracených a jednoho dne pokryje celý svět. Na druhou stranu ale hory skrývají nerostné bohatství. Vyváží se odsud drahé kovy, drahokamy a dračí sklo – obsidián. Pokud je skutečně výsledkem sopečné činnosti, naznačuje, že tam jsou nebo alespoň bývaly aktivní sopky.
Jak se tyto hory jmenují, však nikdy nikdo neprozradil. Známé jméno nese až Pohoří jitra, které na ně navazuje na severovýchodě. To má zhruba tvar oblouku a tvoří východní hranici Yi Ti a Stínozemí, zatímco severní hranici mezi Stínozemím a Yi Ti tvoří jedna z velkých řek vytékajících z Pohoří jitra.
Jediné místo v horách Stínozemí, jaké je pojmenované, je říční údolí Údolí stínů, úzká rozsedlina skrz hory, jímž protéká řeka Aš. Jeho stěny jsou tak vysoké a příkré, že mezi ně pronikne nějaké světlo jen kolem poledne, v jeho středu, v „srdci stínu“ leží ruiny města Stygai a v jeskyních v útesech tu mají žít démoni, draci a horší věci.
Vodstvo
Celé západní pobřeží Stínozemí omývá Nefritové moře, které leží mezi Nefritovou bránou u města Qarth, jež ho odděluje od Letního moře, a Stínozemím. Je to nevelké moře, o němž se ví jen málo, byť skrz něj probíhá obchod západu s Yi Ti a Ašají – trvá zhruba rok dostat se ke Stínozemí z Pentosu a díky panujícím větrům po něm vede ve směru hodinových ručiček prověřená obchodní trasa Nefritová brána – pobřeží Yi Ti – pobřeží Stínozemí a zpátky po opačné jižní straně. Je opředené mýty, právě tady na jeho východních březích se má dokonce schovávat bájné snové město básníků.
Ještě záhadnější je ale Šafránová úžina na východním pobřeží Stínozemí. Ta odděluje Stínozemí od Ulthosu, což je buď velký ostrov na jihovýchodě známého světa a nebo část celého neznámého kontinentu. Do této úžiny se vplouvá z Nefritového moře úzkým průlivem mezi Ašají na špičce Stínozemí a Ulthosem, směrem na východ se rozšiřuje, leží v ní hornatý ostrov Ulos se zničeným městem v severní části a pár menších nepojmenovaných ostrůvků a pokračují dál na východ do neznáma.
Ze sladkovodních ploch lze jmenovat jen jednu, řeku Aš. Ta teče buď rovnou z Pohoří jitra nebo vzniká až soutokem dvou nepojmenovaných přítoků, to z map nevyplývá jednoznačně, protéká skrze Údolí stínů do Ašaje, která se roztahuje po celé lígy kolem obou stran jejího ústí, až do Nefritového moře. Ve dne je černá, v noci světle zeleně fosforeskuje, ryby v ní jsou slepé, deformované, jedovaté a tak nechutné, že se je odvažují jíst jen blázni a poutači stínů, a i samotná voda v ní by měla být znečištěná a nepitná.
Jinak má Aš dva velké přítoky, které se do ní vlévají u města Stygai (pokud ji rovnou netvoří), jejich jméno není známé, a podle mapy ještě jedna malá řeka vzniká soutokem dvou pramenů a teče východním Sítnozemím do Šafránové úžiny.
Města
Ve Stínozemí jsou pouze dvě známá města a jen jedno z nich je stále obývané. Je to Ašaj na jihozápadní špičce Stínozemí v ústí řeky Aš, proto se mu říká i Ašaj u Stínu. Je to údajně pokladnice magie, tajemných tradic a znalostí dávných příšer jako draků. Je tak staré, že ani jeho vlastní obyvatelé neví, kdy a kým bylo vystavěno (říkají, že stojí od počátku světa a bude stát do jeho konce), a tak velké, že by údajně pojalo Qarth, Volantis, Královo přístaviště a Staré město dohromady, ale zároveň velmi nepříznivé pro život. Podle zpráv cestovatelů je vybudované z mastného černého kamene, který pohlcuje světlo, dokonce i sluneční svit, takže v něm i za jasného dne zůstává šero. A je poměrně málo zalidněné. Přes svou velikost má obyvatel asi jako větší přístavní osada.
Druhé město, nyní už jen ruiny, je Stygai známé jako město mrtvol a město noci v Údolí stínů na soutoku Aše a jejích dvou přítoků. Říká se o něm, že je strašidelné město mrtvých, mají kolem něj žít netvoři jako démoni a draci a i poutači stínů se ho bojí. Jeho přezdívka pochází z faktu, že se tam slunce dostane jen na krátkou chvíli kolem poledne.
Obyvatelé
Stínozemí je region s velice nepříznivými podmínkami pro život. Nedá se tam nic poživatelného vypěstovat, musí se dovážet dokonce i pitná voda. Řeka Aš je černá a zeleně fosforeskuje, pravděpodobně obsahuje nějaké škodlivé látky, které zabíjí většinu života kolem, a jsou v ní jen slepé a znetvořené ryby. I tak Ašaj velice prosperuje a láká obchod. Vyváží se odtamtud totiž jantar, obsidián, zlato a drahé kameny, což je zde stejně běžné zboží jako jinde chléb. Ovšem říká se, že i to je špatné a nemocné. Spis O miasmatech autora Harmona navíc popisuje, že zvířata jsou ještě citlivější na místní prostředí, a proto tu nejsou koně, sloni, muly, osli, zebroni, velbloudi ani psi, nelze chovat dobytek. Dokonce se ve Stínozemí nerodí žádné děti, jen se neví, zda zdejší prostředí způsobuje neplodnost, nebo je to vinou něčeho jiného.
Říká se akorát, že v jeskyních v útesech v horách žijí démoni, zlovolné, rohaté bytosti s černou krví, a draci. Přesto se ve Stínozemí udržuje malá lidská populace, a to Stínových lidí. Není úplně jasné, jestli se mezi Stínové lidi počítají i obyvatelé Ašaje, o kterých je známo o trochu víc, ale patrně je mezi nimi určitý rozdíl.
Neví se, co by mohli být za etnikum, nicméně jsou nepřehlédnutelní pro zvyk pokrývat svá těla tetováním a nosit červené lakované dřevěné masky. Ty mohou snadno působit strašidelně a zamračeně. Jak předvedla jediná známá představitelka tohoto národa, Quaithe, jež je zároveň poutačka stínů (v seriálu byla její maska z kovových dílů). V seriálu bylo naznačeno, že by mohla být z Ašaje, ale její maska a to, že v Qarthu aplikovala tetování, odkazuje právě na Stínozemí.
Neví se ani, jakou mezi sebou udržují kulturu. Veskrze na ně totiž jde narazit hlavně tehdy, když se vydají do světa. Někteří se uchylují k pirátství a plenitelství, mnoho jich cestuje po světě za obchodem. A zjevně se z jejich řad rekrutují i válečníci, protože vínoví císaři Yi Ti přesunuli svůj dvůr na nějaký čas k východní hranici své říše, aby ji mohli lépe bránit proti nájezdníkům ze Stínozemí.
I přímo v Ašajci ale nosí lakované masky nebo si zakrývají obličej závoji a nemají o nic méně temnou pověst než ostatní lidé ze Stínozemí. Dothrakové třeba věří, že jsou výplodem stínu, pohrdají jimi a bojí se jich. Jsou tmaví a vážní, po ulicích chodí sami nebo jezdí v palankýnech z ebenu a železa, kde se schovávají za tmavými záclonami. Jsou tajnůstkářští a podle všech dostupných záznamů neprovozují běžný společenský život. Nesetkávají se na ulicích, není známo, zda využívají hostince a podobná zařízení, nepěstují klasické sociální vazby.
A hlavně nemají žádné vlastní děti, protože se ve městě z nějakého důvodu nerodí. V podstatě tedy neexistují žádní domorodí Ašajci. Místo vlastních potomků Ašajci nakupují dětské otroky, jež následně vychovávají jako „budoucí“ Ašajce, bez ohledu na pokrevní linii. Jen je otázkou, zda se k těmto dovezeným dětem chovají jako k adoptivním potomkům, k učedníkům, nebo stále otrokům, ačkoli z nich vyrůstají budoucí generace „svobodných“ Ašajců. Protože každá další generace v Ašaji, byť tvořená směskou zaprodanců z celého světa, jež nepřišli zcela dobrovolně, stále udržuje otrokářství, otroky využívají k nošení palankýnů, patrně k domácím pracem a nepochybně i ke krutým a temným účelům, jaké v Ašaji nejsou zapovězené.
Mluví také vlastním jedinečným jazykem, jenž je zřídka slyšet v jiných místech. Prý je ostrý a skučící, údajně ho používají při mocných kouzlech. Jako dominantní náboženství vyznávají Pána světla, a to v jeho extrémnější a fanatičtější formě, a především jsou velmi dobře znalí kouzelnictví. Mají ohromné množství tajných vědomostí, pravděpodobně včetně zapomenutých či neznámých knih o dracích, Azor Ahaiovi a jiných prvcích využívaných mnohými náboženstvími a kulty.
Ve Stínozemí tak působí, ať už muži či ženy, krvaví mágové, čarodějové, alchymisté, měsíční zpěváci, nekromanti, pyromanceři, aeromanceři, boží ženy, inkvizitoři, traviči, násilníci, měniči, vyznavači Černé kozy Qohoru, Lva noci či jiných temných bohů a démonů, a poutači stínů, kteří dokážou připoutat stíny k vlastní vůli, případně je rovnou stvořit. Ti jsou také jediní, kteří se odvažují cestovat proti proudu řeky Aš do Stínozemí, ačkoli prý ani oni se neodváží vstoupit do Stygai.
Historie
Stejně jako nikdo neví, kdy byla postavena Ašaj, nikdo netuší, kdy byla postavena Stygai a co všechno se kdy mohlo ve Stínozemí odehrát. Místní legendy s ním jen spojují jednu verzi původu draků. Prastaré příběhy z Ašaje tvrdí, že draci se poprvé objevili ve Stínu a zkrotili je tam jako první už dávno neznámí lidé, kteří je přivedli do Valyrie a naučili Valyrijce své umění. Ostatně pentoský magistr Illyrio Mopatis věnoval jako svatební dar Daenerys Targaryen tři dračí vejce, o nichž tvrdil, že pochází ze Stínozemí.
Ovšem podle jiných příběhů zase existoval druhý měsíc, který se příliš přiblížil ke slunci, prasknul a milion draků vyletělo ven, podle dalších draci vždycky žili ve Valyrii, podle dalších si Valyrijci draky stvořili krvavou magií a pokusy s wyverny a ohnivými červy – přičemž není vyloučeno, že alespoň tato magie mohla přijít ze Stínu. A nebo mohlo jít o velmi rozšířený druh, který pomalu mizel ze zbytku světa, když ho Valyrijci objevili, protože dračí kosti se nachází i na místech, kam se Valyrie nikdy nedostala.
S jistotou se dá potvrdit jen to, že obyvatelé Stínozemí mívali válečné konflikty se svým západním sousedem, Zlatým císařstvím Yi Ti. Proto dynastie vínových císařů na čas přesunula svůj královský dvůr do města Jinqi u hranice, aby mohli snáze zakročit proti nájezdníkům ze Stínozemí. A podle Joraha Mormonta měli konflikt i s Dothraky, protože když se Daenerys poprvé dostala do Vaes Dothrak, viděla tam znetvořené a děsivé ukradené sochy, jak je zvykem Dothraků, a podle Joraha byly pravděpodobně ze Stínozemí. Což ale na druhou stranu zní velice nepravděpodobně – Dothrakové by se museli dostat přes pohoří Kosti a přes Yi Ti a zpátky, aby mohli podniknout nájezd do Stínozemí, které je navíc pokryté horami. Což je prakticky nemožné. Leda by to bylo naopak a Dothrakové si tyto sochy přivezli ještě v pradávné době, než postavili Vaes Dothrak, když jejich předci překročili Kosti právě z východu na západ, dávno předtím, než vyjeli do Travin a udělali z nich Dothracké moře.
Neznamená to však, že by bylo Stínozemí nebo Ašaj uzavřeným místem. Stále tam vyplouvají obchodníci, kteří chtějí zbohatnout na exotickém zboží a nebojí se jeho údajného prokletí. Zájemci tam studují vyšší poznání, ať už dobré nebo špatné. Jako třeba lhazarénka Mirri Maz Duur, která se učila v Ašaji, a to i od krvavého mága ze Stínozemí. A i Euron Greyjoy tvrdil, že se podíval až do Ašaje.
Foto: HBO
