Volantis

Dalším velkým městem Východních zemí je město Volantis. Jedná se o prastaré místo, kde se k moci dostávají zástupci slonů a tygrů.

Volantis je nejvýchodnější ze Svobodných měst v Essosu. Leží kolem ústí řeky Rhoyne na pobřeží Letního moře, východně od Svárlivých zemí a nejblíže k Zálivu otrokářů, asi 550 vzdušných líg od Meereenu. Na jeho severní hranici se navíc do Rhoyne vlévá řeka Volanea, takže má i přirozenou ochranu před Dothraky, a jeho území se mohlo natolik zvětšovat, až údajně obsáhlo oblast tak velikou, že by pojala celý Braavos.

Vládnou mu tři triarchové, kteří cestují výhradně na zádech slonů, protože jejich nohy se nesmí dotknout země, a prosazují politiku své strany. K tomu má každý z nich jeden rok, protože tak je krátké jejich funkční období, a svobodní vlastníci půdy, muži i ženy, volí každoročně z kandidátů Staré krve, tedy potomků Valyrie, triarchu nového nebo znovuzvolí stávajícího.

Kandidovat na tuto vrcholnou pozici opět mohou muži i ženy, ačkoli poslední žena, Trianna, byla zvolená sice čtyřikrát za sebou, jenže před třemi sty lety, a každý kandidát vždy patří do jedné ze dvou stran – ke slonům nebo tygrům pojmenovaným podle jejich zaměření. Sloni jsou strana obchodníků a lichvářů obhajující cestu obchodu a kupování vlivu, tygři naopak staří aristokraté a válečníci tíhnoucí k imperialismu a bojům a obě se každý rok v desetidenním volebním šílenství snaží pomocí kampaní a úplatků vyhrát přízeň obyvatel.

Dá se tak říct, že je město z politického pohledu rozdělené právě podle těchto dvou stran. Zároveň však existují i další pohledy, jak dělit volantskou společnost, a jeden z nejvýznamnějších je geografický. Město je totiž korytem Rhoyne rozříznuto na dvě poloviny, východní a západní, a obecně platí, že ve východní se seskupují důležitější osoby a jde v podstatě o historické centrum, a tak i sídlo Staré krve.

A proto má na chod města i mnohem větší vliv než západ, kde je jen velmi málo voličů a autorit. Svobodným člověkem ve Volantisu je totiž jen jeden ze šesti a ještě ne všichni svobodní vlastní země, což jim teprve dává do rukou moc, tudíž se na vládě podílí malá část obyvatel, z nichž většinu tvoří právě Stará krev.

Kromě své velikosti a relativně demokratické vlády se ale může Volantis pyšnit ještě spoustou věcí. Jednou z nich je i fakt, že je nejstarší ze všech devíti velkých Svobodných měst. Je to první kolonie Valyrijských svobodných držav, jejich první dcera, a tak stále udržuje mnoho valyrijských tradic, včetně dobyvačné povahy. Po Krvavých letech následujících po zkáze se například jeho vládci sami ustavili dědici držav a právoplatnými vládci světa a hodlali takového statusu dosáhnout i fakticky.

Nemohli se jen dohodnout jak. Sloni chtěli využívat obchodních styků a vlivu, tygři zase mečů a násilí, a protože ve volbách díky své agresi a slibům o obnovení držav zvítězili, jejich flotila zabrala Lys a armáda Myr.

Poté se také snažili přesvědčit Aegona Dobyvatele, aby se k nim přidal a dobyl původní země Valyrie, ale nedokázali to, protože Aegon už plánoval dobývání Západozemí, prolévání krve na východě se věnovat nechtěl, a tak se sami pokusili obsadit Tyroš. Tomu však přišli na pomoc Pentos a bouřlivý král Argilak Durrandon, Braavos půjčil stovku válečných lodí lysénským uprchlíkům, Lys a Myr rozpoutali rebelii a Aegon se na svém draku Balerionovi také nakonec objevil a připojil k silám stojícím proti Volantisu.

Následující válka pak zanechala naprostou spoušť ve Svárlivých zemích a osvobodila Lys a Myr. Ve stejné době navíc Volantis ztratil flotilu, co vyrazila znovu získat Valyrii ztracenou v Kouřícím moři, Qohor a Norvos na severu zastavili volantský postup a srazili ho až k ruinám města Chroyane pomocí ohnivých lodí naplněných explozivním materiálem, z hor vyrazili Dothrakové a rozsévali zkázu a také vzrostla síla strany slonů, která převzala kontrolu a od té doby ji už nepustila. Tudíž bylo veškeré válečné úsilí překaženo, Volantis se musel začít věnovat vlastní obraně a nadále se vliv pokoušel získat už výhradně obchodováním.

Minimálně dvě století si tak okolní města a volantští šlechtici hlídají, aby byli vždy dva z triarchů sloni. Obyvatelé totiž mají dost válčení a smrti, přívrženci slonů po jejich prvním volebním vítězství dokonce ve vzteku uráželi hlavy soch tygrů a nyní preferují politiku neutrality a bohatnutí na obchodu s otroky. Pouze umístění na hranici Svárlivých zemí někdy město zatáhne do válečného konfliktu s Lysem, Myrem a Tyroší, ale skutečnou touhu po získání dalšího území už Volantis neprojevuje.

Nemá ani závažný důvod. Velmi rychle se stal předním obchodníkem s otroky a navázal pevné vztahy s městy v Zálivu otrokářů. Říká se dokonce, že na každého svobodného je ve městě pět otroků, a to různého zaměření, která lze poznat podle tetování, jež je mezi Volanťany velmi oblíbené.

Otrokáři tetují své otroky, aby zabránili jejich krádežím a též ukázali jejich zařazení. Slzy vytetované na tváři znamenají sexuálního otroka, jedna slza pod pravým okem pak prostitutku, plamen otroka R'hllora, tygří pruhy městskou stráž, mouchy zametače hnoje, kolo vozku, ryba otroka na rybářské veslici a kladivo zase stavitele.

Svobodní obyvatelé se pak údajně tetují, aby ukázali svou statečnost a zdatnost v bitvách a bohatství, ale tím veškerá podobnost s otroky končí a pravidla pro ně jsou ve městě velmi přísná. Když se třeba otrok dotkne urozeného Volanťana, znamená to pro něj smrt (samozřejmě kromě případů, kdy je k tomu určen – sexuální otroci, lazebníci, …).

A otroci nejsou jediným artiklem, jenž přinesl Volantisu bohatství. Je zde možno zakoupit a prodávat za měnu zvanou honory, mince velikosti penny s korunou na líci a lebkou na rubu, prakticky cokoli. Mezi nejoblíbenější zboží patří červené volantské víno, desková hra cyvasse oblíbená i v Západozemí, především v jižních částech říše, a pokrmy ze sladké řepy, kterou Volanťané milují, hojně ve svém vlhkém a horkém podnebí pěstují, a dokáží z ní udělat nejvybranější jídla, včetně proslavené studené polévky připomínající svou hutností fialový med.

Ale příliš mnoho obchodníků ze západního kontinentu k nim nepluje, protože jsou velmi vzdáleným místem a ti, kdo se tam přece odváží a doplní své zásoby vínem, hedvábím a kořením z okolí Nefritového a Letního moře, se snaží vždy co nejdříve zabrat u vesel a zamířit domů.

Volanťané totiž shlíží na Západozemce spatra a mají je za nekultivované, zamračené, smrduté barbary, a tak si mezi nimi jen málokdo troufne hledat přízeň a ještě méně jich uspěje. Známý je třeba jen princ Doran Martell, jenž zde poprvé potkal svou manželku Mellario z Norvosu.

Král Aerys II. sem zase poslal svého bratrance Steffona Baratheona, aby zde našel nevěstu valyrijské krve pro pirnce Rhaegara. Steffon měl hledat po celém Essosu a je známo, že Volantis je jedním z míst, které navštívil, ale žádná dívka se neuvolila ani nezdála vhodná, a když se konečně vracel domů, na dohled od hradu jeho loď smetla bouře a jeho synové se s hrůzou dívali, jak se topí.

Podobně odmítavé postoje zde zažili i Daenerys Targaryen, ještě jako malé děvče, a její bratr Viserys, když ve městě strávili nějakou dobu při cestách po Svobodných městech. Volanťané si otrhané a chudé děti moc neoblíbili a Viserysovi, jenž prohlašoval, že je právoplatný Západozemský král, se smáli a označovali ho za žebráckého krále.

A poté, co svou ženu zanechal svému osudu s bohatším mužem a opustil Lys, skončil ve Volantisu i ser Jorah Mormont a musel se uživit s ničím víc, než mečem a balíkem oblečení na zádech, což nebylo vůbec snadné. Zvlášť když má nejen pověst medvěda jako Západozemec, ale když jako medvěd i trochu vypadá. Ale dalo mu to příležitost naučit se místní zvyky a jazyky, včetně dothračtiny.

Příjemné zkušenosti s Volantisem pak už měl leda král Severu, jehož zaujala Talisa Maegyr, urozená žena z rodu Maegyrů z Volantisu, která odešla do Západozemí, aby mohla fungovat jako ošetřovatelka. Maegyrové jsou však vymyšleni výhradně pro seriál, přestože v knihách vystupuje triarcha Malaquo Maegyr ze strany tygrů, a přestože Talisin znak jsou dva tygři. Volantské rody totiž znaky nemají, takže není jisté, zda spolu měli být příbuzní.

Zvláštní je navíc pro obchodníky a návštěvníky i to, že jim není dovoleno podívat se do celého města. Nejstarší část města na východním břehu Rhoyne, často nazývanou Starý Volantis, chrání černé zdi z roztaveného černého kamene, 60 metrů vysoké a široké pro šest čtyřspřeží jedoucích vedle sebe – čehož se každoročně využívá při oslavách založení města.

Vztyčili je ještě Valyrijci v dobách, kdy bylo město pouhou výspou na hranici jejich říše, aby ochránili nejdůležitější instituce, a protože ovládali velmi vyspělé umění stavby, zdi vydržely dodnes. Nepodívá se za ně ale žádný cizinec, ať už otrok nebo svobodný člověk, pouze ten, koho pozvou obyvatelé Starého Volantisu, jimiž mohou být výhradně potomci Staré krve.

Pro ostatní tak zůstávají k navštívení jiná místa, avšak o nic méně proslulá. Obrovským a velmi hlubokým přístavem kolují pověsti, že by do něj mohly být shozeny všechny ostrovy Braavosu a stejně by zmizely pod hladinou. Nedaleko něj se pak nachází Rybářské náměstí, živé náměstí přecpané dopravou a obchodníky s rybami, a jemu samotnému dominuje Obchodní dům, nejlepší hostinec ve Volantisu.

Ten je vůbec velice oblíbený, protože jde o čtyřpatrovou obrovskou budovu, jejíž společenská místnost je větší než síně poloviny západozemských zámků, a tvoří ji zatemněný labyrint výklenků a jeskyní podél dlážděného nádvoří zdobeného kvetoucím vínem. A především je celkem bezpečný, protože jeho udržované pokoje mají solidní zámky.

Podobná velkolepost se pak týká i chrámu Pána světla, jenž lze charakterizovat jako monstrozita plná sloupů, schodů, pilířů, mostů, bání a věží plynule navazujících jedna na druhou, jako kdyby byly vytesané z jednoho obřího kamene. Na jeho zdech také splývají stovky odstínů rudé, žluté, zlaté a oranžové, takže vytváří dojem mraků při západu slunce, a jeho štíhlé zatočené věže stoupají k nebi jako zmrzlé plameny.

Dřív na jeho místě stálo prázdné Velké náměstí, ale v současnosti, pokud se v něm objeví někdo ze Západozemí, povšimne si, že i Velké Baelorovo septum v Králově přístavišti by se do chrámu vešlo třikrát. Ovšem otázkou zůstává, zda by se do něj někdo ze Západozemí mohl dostat, protože leží na východní straně, kde je většina města obehnána černou zdí, a tak nebývá vyhledávaným cílem. Navíc je ve Volantisu možné vyznávat jakékoli božstvo a R'hllor není v Sedmi královstvích zrovna oblíbený. Volanťané ale svou populární víru berou velmi vážně a podle toho též chrám chrání – stráží ho soukromá armáda známá jako Ohnivá ruka.

Mezi těmito pamětihodnostmi na obou březích řeky pak lze cestovat po Dlouhém mostě, velkém oblouku se silnicí podpíranou masivními pilíři postavenými Valryijci v dobách jejich největší slávy. Bránu mostu tvoří oblouk z černého kamene vytesaného do podoby sfing, mantichor, draků a jiných zvláštních stvoření a cesta je dost široká pro dva vozy vedle sebe. A i samotný most je vyhledávaným živým místem, protože na jedné straně cesty stojí spousta obytných budov a obchodů, v nichž lze koupit téměř vše. Jen uprostřed se návštěvníci nejspíš necítí zrovna nejlépe, protože právě tam jsou vystaveny usekané ruce zlodějů a hlavy horších kriminálníků.

A to vše na závěr chrání Městská hlídka města Volantisu známá i jako tygří pláště. Ti slouží vládnoucím triarchům jako otročtí vojáci, mají na tvářích vytetované zelené tygří pruhy, na něž jsou velmi pyšní, nosí helmy tvarované jako tygří masky a ocelové drápy vyčnívající z rukavic. Většina z nich také uctívá R'hllora, ale není to podmínka pro členství a zbytek patrně vyznává spoustu odlišných bohů, stejně jako samotní obyvatelé.

Pokud by se tedy někdy k Volantisu vrátili draci se svými jezdci, šlo by patrně o nejvěrnější vzpomínku na Starou Valyrii, jakou lze ve světě najít.

Foto: HBO