Bitva mezi Nebem a Peklem potřebovala nejen skvělý námět, scénář a herecké obsazení, ale i hudbu. Skladatel David Arnold se pro britské rádio Classic FM rozpovídal o soundtracku, který vytvořil pro minisérii Good Omens.
Jak jste přistupoval k tvorbě hudby pro Good Omens?
Podle mého je příběh Good Omens v podstatě příběhem o přátelství a mezilidských vztazích zasazený na pozadí přicházejícího Armageddonu, kdy malého Antikrista na tento svět přivede démon. Řád satanistických jeptišek má za úkol vyměnit Antikrista s novorozeným lidským chlapcem, aby mohl vyrůst, zesílit, dosáhnout své moci a započít konec světa. Je to velká válka mezi Nebem a Peklem.
Jako většinou jsem začal námětem. Cítil jsem, že je to seriál s mnoha linkami, tolika různorodými zajímavými postavami a příběhy napříč časem. Doslova cestuje z Edenu, přes francouzskou revoluci, Římskou říši a druhou světovou válku až do dnešního Londýna, a to všechno z pohledu Nebe i Pekla. Cítil jsem, že to všechno musí být ukotveno v něčem, co vypovídá o té minisérii, o příběhu, o jeho srdci a řekne vám, co můžete očekávat. Jsem velký fanoušek melodií a hudební námět je pro mě jako výloha v obchodě, chcete, aby se šli lidé podívat dovnitř. Je to vlastně skvělá výloha. Takže jsem chtěl, aby všechno, co zní jako dobro, znělo i jako zlo. Kdykoli uslyšíte andělský sbor, musí mít satanistický prvek. Kdykoli se objeví sladká melodie houslí, musí vedle ní číhat i její zlý bratr.
V té hudbě je takové ďábelské víření, takový valčík, dalo by se říct. Chcete, aby byl nepředvídatelný, abyste si nikdy nemohli být zcela jistí, jak skončí. V prvních dvou epizodách bylo potřeba tucet různých přístupů k soundtracku. Měli jsme tam ke zpracování film noir, ukřižování, severní Afriku, Francii, Londýn a Nebe. Ale také démony a kostely. A všechno z toho vyžadovalo svou vlastní hudební identitu.
Inspirovaly vás při tvorbě soundtracku i jiné hudební žánry?
Jak asi víte, koluje vtip o tom, že ať už je to z jakéhokoli důvodu, každý má v autě Greatest Hits od kapely Queen, ale nikdo neví, jak se tam dostaly. Koncept naznačuje, že když něco necháte v přihrádce na rukavice dost dlouho, změní se to v Greatest Hits. (Více jsme psali v tomto článku.)
Na konci každé epizody jsem přepsal hlavní hudební námět, takže se objeví zahraný ve zcela jiném stylu, a to podle toho, co se na konci dané epizody odehrálo. Ten námět má tedy šest verzí. Námět je moje pocta Brianu Mayovi v několika směrech. Když jsem vyrůstal, miloval jsem kapelu Queen. Když jsem psal soundtrack pro Good Omens, zeptal jsem se sám sebe, zda dokážu vzít námět od Thomase Tallise a přejít z něj na We Will Rock You. A to je jeden z lehce bizarních nápadů, se kterými se při tvorbě pro takový seriál musíte vypořádat.
Můžete nám říct víc o hudbě pro ‚St. James Park‘ a o ukolébavce?
V obou se objevuje adaptace hlavního hudebního námětu. Sekvence z parku je z Londýna v eduardovské éře, takže v ní slyšíme určitou formálnost. Je to jako malý orchestr, taková barokní verze hlavního námětu.
A jakou zpívat ukolébavku Antikristovi? Řekl jsem si, co kdyby Walta Disneyho posedl Satan? Rozhodně to není nic, co byste zpívali svým dětem před spaním.
A co sborové pasáže pro ‚Shadwellovo vymítání‘ a ‚Requiem pro Bentley‘? Mohl byste nám říct víc o hlasech, které jste využil?
Věděl jsem, že chci využít sbor, protože lidský hlas je nejpřímější hudební komunikace, kterou máme. Vždyť i umíme zpívat dřív než mluvit. Navíc když lidé přemýšlí o andělské hudbě, tak si tradičně vybaví nebeské chóry, zatímco když přemýšlí o satanistické hudbě, vybaví si strašidelnou latinu odříkávanou hrozivým mužem.
Právě z toho důvodu jsme použili Crouch End Festival Chorus, protože oni to všechno umí a ještě se u toho usmívají. Cokoli jsme s hudbou potřebovali udělat, aby byla nepříjemná, strašidelná nebo vzrušující, to jsme dokázali i s hlasy. Máte čtyřicet různých vystupujících. Není to jako použít jen pár lidí. Přichází s tím úplně jiná energie, protože každý z těch lidí do toho dává něco ze sebe. A pro orchestr jsem využil skupinu, kterou rád využívám pořád, jelikož znám její členy. Byla to vážně zábava.
Jaká je vaše nejranější hudební vzpomínka?
Ta první, kterou si pamatuju, je na Vánoce. Když mi byly čtyři roky, měl jsem přenosné tranzistorové rádio. Vzbudil jsem se brzy, jak to tak v dané fázi života bývá, vlastně až příliš brzy a zapnul ho.
Hráli zrovna The Little Drumer Boy a já jsem to poslouchal schovaný pod dekou, takže mi to znělo vážně strašidelně. Zpívali tu melodii v dost tlumených tónech a protože byla tma, opravdu jsem se bál.
Proč jste se stal skladatelem? Co vás inspirovalo?
Sledování televize a filmů. Máma s tátou mě poměrně brzy vzali do kina a doma jsem byl hudbou obklopený. A také jsme měli velikou kolekci muzikálů a filmů. Miloval jsem to, jak jsem se při jejich sledování cítil.
Když mi bylo asi šest, byli jsme s rodiči v Dublinu a oni mě vzali na muzikál Oliver a na Knihu džunglí. Byly úžasně vizuálně zpracované, ale byly i neuvěřitelným hudebním zážitkem. Ty skladby byly dynamické, různorodé a vzrušující. Chtěl jsem být součástí všeho toho hluku, díky kterému jsem se cítil tak úžasně.
Kdybyste mohl začínajícím skladatelům dát nějakou radu, jaká by to byla?
Myslím, že by to byla stejná, kterou dávají spisovatelé začínajícím spisovatelům, a to, že spisovatel píše pořád. To nejlepší, co můžete udělat, je psát hudbu. A psát ji pořád. Dostaňte pryč všechny ty očividné nápady a začněte objevovat a odhalovat ty neobvyklé. Dostaňte se pod kůži tomu, co si myslíte a co cítíte. Psaní je tak trochu o zvyku a je dobré se s ním sžít.
A pokud se snažíte proniknout do světa televize a filmu, nejlepší bude, když si najdete někoho, kdo je v kariéře stejně daleko jako vy. Upevněte si vztahy se spisovateli, režiséry a s producenty. Buďte užitečným členem týmu, protože televizní a filmová hudba je týmový sport.
Povedl se podle vás soundtrack? Všimli jste si vypíchnutých pasáží jako St. James Park nebo Requiem pro Bentley?
Zdroj: Classic FM
Foto: BBC
Související články:
Představujeme soundtrack ke Good Omens
Úvodní znělka k seriálu Good Omens
