Knižní předloha a seriál: Porovnání u dvanácté epizody Rhaenyra the Cruel

Rozdíly mezi dějem této epizody a událostmi popsanými v předloze tentokrát spočívají částečně v podrobnostech, částečně v pořadí, ve kterém se odehrály. A především jsme se dočkali zmínky o dosud neznámém princi Targaryenovi. Na to vše se podívá tento článek.

Rána nebo šance

V seriálu se každý se smrtí malého Jaehaeryse vypořádával po svém. Jako s tragédií nebo s příležitostí. Kniha nezmiňuje, zda jí využili, zda některé straně uškodila nebo pomohla, a jaký vystrojili pohřeb. K tomu měli ještě dědice Maelora. Jediné reakce známe u Aegona, ten zuřil a pil, a Alicent a Helaeny. Ty byly o něco tvrdší. Alicent nevinila sebe ani Cristona Colea, protože neměli poměr, ale chtěla zjistit pravé jméno zadrženého vraha a jestli měl ženu a děti, aby se mohla vykoupat v jejich krvi. Helaena propadla velmi těžké depresi a šílenství, přestala se o sebe zcela starat, teprve tehdy přestala znát své poddané. Do té doby ji jako královnu bez věšteckého nadání i poruchy osobnosti milovali.

Zato se podrobněji věnovala osudu Krve/Krvaře. V seriálu ho chytili ještě tutéž noc, on vše přiznal a Argon ho ubil. V knize ho zadrželi dva dny po vraždě a mučili ho, aby přiznal, že mířil na Harrenov za Daemonem pro svou odměnu. Mučili ho třináct dní, než mu dovolili zemřít. Udal k tomu ještě jiné jméno, jistou Misery, jak přezdívali cizí, starší, velice bledou prostitutku, která ho najala. Tedy knižní Mysarii. Jen Sýra/Syrečka už nikdo neviděl. Aegon nařídil pověsit všechny městské krysaře (v seriálu patrně jen královské), nikdo nezjistí, zda byl mezi nimi. Načež se zhoršil problém s krysami, který Otto vyřešil tak, že přinesl do Rudé bašty sto koček.

Daemon vyráží na Harrenov

V knize Daemon nevytáhl na Harrenov jako v seriálu až po roztržce s královnou, jakmile zjistila jeho roli ve vraždě Jaehaeryse, ale hned po korunovacích, aby zajistil shromaždiště podporovatelů v Říčních krajinách. Odtamtud vzkázal, že pomstí Luceryse, a osobně se s ní nějakou dobu neviděl. Ani jeden nespecifikoval pomstu konkrétně na Aemondovi, tedy nejspíš nepochybovali, co se stalo.

Mysaria k tomu touto dobou nebyla zajatá na Dračím kameni, ani jí Rhaenyra nezajistila cestu do Svobodných měst. Přebývala v Králově přístavišti, jak prozradil Krev, ačkoli není známo, kdy se tam vrátila z Lysu a jak se ve městě zařídila (ani o jejím domě vypáleném Hightowery), a městské hlídce se ji nikdy nepovedlo najít. U Rhaenyry se objevila až v další etapě války.

(Staro)nové postavy

Seriál trochu přiblížil Daemonovu dceru Baelu. Dostala za úkol na dračici Měsíční tanečnici hlídat, zda se z Králova přístaviště neblíží útok, a ukázala umění střelby z kuše. V knize na počátku války malá Měsíční tanečnice neunesla ani tehdy třináctiletou Baelu, poprvé na ní letěla o rok později, kdy byla velká jen jako válečný kůň a vážila ještě méně. Proto v seriálu působí akčnějším dojmem, zatímco v předloze většinu války strávila na Dračím kameni, kde milovala tanec, sokolničení, ježdění a měla ochočenou opičku. Znovu jsme také viděli Daemonovy syny, dvě batolata. V knize však bylo Aegonovi na začátku války devět a Viserysovi sedm.

Po minulém díle jsme se vrátili i k Hughovi, který ukázal ženu a nemocnou dceru. V knize neměl rodinu, zato byl negramotný, vůbec ne něžný muž a pracoval na Dračím kameni. K tomu jsme viděli i muže podivujícího se nad oběšenými krysaři. Měl by se jmenovat Ulf a v knize rovněž žil na Dračím kameni jako zbrojnoš, načež až v pozdější etapě války zasáhl do děje. Se svým bratrem Alynem se také nyní ukázal Addam z Loděnice s touhou dostat Alyna do služeb Corlyse Velaryona, což se Alynovi nechtělo. V knize mu bylo patnáct, měl valyrijské rysy po svém biologickém otci a s bratrem a matkou vyrostl na loděnici jejich dědečka, kde obsluhovali obchodí kogu Myš. Stejně jako Ulf a Hugh se objevili až později po povolání do docela jiných služeb.

A hlavně existuje princ Daeron. Podle knihy měl být rozhodně známější. Mělo mu být na začátku války už 15, měl být nejoblíbenější, nejmírnější Viserysův syn, který sdílel kojnou s Jacaerysem ve snaze udělat z nich „mléčné bratry“ a přátele, už od šesti let měl dračici a ve dvanácti ho poslali dělat šenka a panoše lordu Ormundu Hightowerovi. Je tak otázkou, kolik z těchto charakteristik mu zůstane, když do této epizody ho nikdo nezmínil.

Otto má znovu padáka

Aegonovi zdrcenému smrtí syna vadilo, že Otto Hightower se jako pobočník jen snaží shánět informace, má ho za slabého krále, radí mu trpělivost a vyjednávání. Zatímco Aegon chtěl jednat a zalíbilo se mu, že třeba Criston Cole doopravdy jednal a vyslal sera Arryka Cargylla zabít Rhaenyru. Plán, jenž Otto odsoudil. Tak ho zbavil úřadu.

V knize ovšem Otto tento plán už moc kritizovat nemohl, odehrál se až poté, co ve funkci nebyl. V té přežil celý začátek války a několik drtivých ran zeleným, než Aegonovi došla trpělivost s jeho sháněním podpory namísto akce. Zejména, když obzvláště dlouho, zdánlivě marně vyjednával s možným zahraničním spojencem. Až tehdy Ottu odvolal a dosadil na jeho místo Cristona. Ovšem Otto patrně neopustil Královo přístaviště, protože se tam objevil i v dalším ději.

Cargyll versus Cargyll

V seriálu Criston Cole poslal gardistu Arryka Cargylla zabít Rhaenyru. Arryk dorazil na Dračí kámen, vydával se za své dvojče, dostal se až do komnaty Rhaenyry. Ale tam vtrhnul Erryk, později ser Lorent Marbrand, Rhaenyru zachránili, Erryk Arryka zabil, když jeden druhého nepřesvědčili, aby svou snahu vzdali, a poté padl na vlastní meč.

V knize toto předně byla už druhá Arrykova cesta na ostrov. Poprvé se ukázal s delegací přinášející podmínky černým po korunovaci Aegona II., kdy se setkal s bratrem, oba se toho druhého snažili přesvědčit ke změně stran, a když se to nepodařilo, měli si prohlásit lásku a rozloučit se. Alespoň podle písně Sbohem, můj bratře, kterou o nich později složili (vedle mnoha dalších).

Podruhé tam vyrazil na Cristonův rozkaz, jen se zdroje nemohou shodnout, zda měl zabít Rhaenyru nebo její děti. Arryk nebyl rád, před odplutím se modlil k Matce za odpuštění. Na ostrov pak dorazil jako rybář, převlékl se do úboru gardisty a dostal se do hradu. Jenže jak mířil ke královským komnatám, potkal Erryka. Tomu hned došlo, odkud vítr vane. A o tom, co se stalo pak, jsou rozporuplné výpovědi.

Podle septona Eustáce se zkrátka navzájem zabili. Podle zpěváků si vyznali lásku, když na sebe vytáhli meče, jak jim velela čest. Podle velmistra Munkuna a jeho spisu o Tanci draků se rvali skoro hodinu, což vzbudilo půlku hradu, ale všichni se mohli jen dívat, protože nikdo nevěděl, který bratr je který. A nakonec se navzájem smrtelně zranili a plakali si v náručí, dokud nezemřeli. Královský šašek Hříbeček zase tvrdil, že to byla krátká bitva, nazvali se navzájem zrádci, Erryk zasadil první smrtelnou ránu, když skoro usekl Arrykovu ruku, a jak Arryk padal, stáhl Erryka za plášť dost blízko, aby mu mohl zabodnout dýku do břicha. Arryk pak zemřel dřív, než je našli, Erryk čtyři dny křičel bolestí a proklínal bratra, než zranění podlehl.

Foto: HBO