V epizodě zcela klíčové pro celý zbytek seriálu se nevyhnutelně muselo stát totéž, co popisuje knižní předloha. Někdy ale v trochu jiném kontextu.
Události této epizody odpovídají knižním letům 126 a 127, šest let od předchozí epizody, kde hlavní události odpovídaly roku 120. Poslední scéna však patří až do roku 129. Seriálový letopočet je mírně vepředu, ale to není důležitý rozdíl. Ty se v této epizodě týkají spíš drobností.
Věk a stav postav
V seriálu se Viserys I. rozpadal a přišel jeho konec. V knize byl tlustý, trpěl bolestmi kloubů a zad, dnou, velkými potížemi s dechem, přesto byl schopný vládnout. Až před smrtí v roce 129 vládl z postele a spoléhal na svého pobočníka, nicméně za něj nezasedala královna, jež nejspíš ani nepředělávala hradní výzdobu.
Seriál dále představil Rhaenyřina batolata Aegona a Viseryse. V knize se Aegon narodil už v roce 120 a Viserys byl o dva roky mladší, takže touto dobou by už byli větší. A znovu těhotná měla být až v roce 129. Zmíněné děti Aegona Staršího (tak se mu začalo přezdívat po narození Rhaenyřina Aegona) a Helaeny zatím nebyly vidět, v předloze se dvojčata narodila v roce 123 a nejmladší v roce 127, je proto možné, že jsou na světě už všichni. Vedle toho se královně v předloze údajně rozhodně nepodařilo zabránit všem následkům Aegonova děvkaření.
Jacaeryse a Luceryse zase zasnoubili s Baelou a Rhaenou Velaryon. To v předloze zařídily ještě jejich matky, když byly děvčatům dva roky. Vůbec jsou v seriálu patrně o dost starší, v předloze jim touto dobou bylo teprve mezi 10 a 13 a Baela si také ostříhala vlasy na krátko, aby jí nepřekážely při létání, které milovala.
K tomu přesluhuje ser Harrold Westerling, v předloze byl touto dobou už dlouho po smrti. Ukázali se tu také další gardisté, dvojčata Arryk a Erryk Cargyllové, ovšem v předloze, poté, co post Rhaenyřina přísežného štítu opustil Harwin Strong, se jím stal Erryk, a tak i žil s Rhaenyrou na Dračím kameni. Naopak velmistr Orwyle, jenž se objevuje už několik dílů, je tu předčasně. Jeho předchůdce Mellos zemřel v předloze roku 127, Orwyle ho vystřídal až po všech událostech, které jsme viděli, kromě úplného závěru.
A rozdíl je i s Mysarií, starou Daemonovou milenkou. V předloze odcestovala už dávno, ještě před válkou na Kamenoschodech, do Lysu a vrátila se po začátku Tance draků. Tady se ale zdá, že nikdy neopustila Královo přístaviště.
Nástupnická krize na Náplavomarce
V seriálu byl Corlys Velaryon raněn na Kamenoschodech, rána se zanítila a dostal horečku. A jeho mladší bratr Vaemond i jeho manželka Rhaenys se připravovali na eventualitu, že nepřežije.
V knize ho přepadla náhlá horečka doma, protože se už žádných bojů neúčastnil. Touto dobou Západozemí na Kamenoschodech nebojovalo, střídali se tam různá spojenectví, Triarchie a různí noví králové Úzkého moře. Neexistuje záznam, že se účastnili Velaryoni, zapojení Západozemí je znovu zaznamenáno až po Tanci draků.
Otázka nástupnictví pak zasahovala do více problémů. Po smrti Laeny a Laenora měl totiž být podle práva Corlysovým dědicem Laenorův nejstarší syn Jacaerys. Jenže ten byl zároveň Rhaenyřiným dědicem a měl mu jednou připadnout železný trůn. Rhaenyra proto na Corlyse tlačila, aby jmenoval dědicem mladšího Luceryse. Kniha se nezmiňuje, že protestovala Rhaenys nebo že protlačovala Laeninu dceru Baelu.
Ozval se ovšem Vaemond Velaryon, Corlysův nejstarší synovec. Protestoval, že Lucerys je bastard. Ne u královského dvora, nýbrž doma. Rhaenyra na to poslala svého manžela na Náplavomarku, aby Vaemonda za zrádné řeči popravil a jeho tělo předhodil dračici Syrax. Což se nelíbilo Vaemondovým příbuzným. Až ti vyrazili i s rodinami do Králova přístaviště přednést celý problém před krále. Jenž učinil tak, jak slíbil minule, tedy jim nechal vytrhnout jazyky. Rhaenyra osobně tuto krizi s králem neřešila.
Při sestupu z trůnu se ale Viserys pořezal. Rána se mu ošklivě zanítila, mnozí se báli o jeho život, dokud nepřiletěla Rhaenyra se svým zkušeným mistrem Gerardysem a nezachránili ho amputací dvou prstů. Což byla jediná část těla, o kterou v knize přišel.
Na místě je také podotknout, že Vaemondovo prohlášení o blízkosti Vealyronů a Targaryenů z dávných dob je seriálové. Žádná kniha nepopisuje Velaryony před příchodem na Náplavomarku. Targaryeni byli ve Valyrii méně důležitý dračí rod a Velaryoni ani to. Velaryoni pak dorazili do Černovodného zálivu nějakou dobu před Targaryeny, kteří se tam usadili 12 let před zkázou Valyrie, jež proběhla 102 let před dobytím Západozemí, tedy něco přes 220 let před aktuální epizodou.
Slavnostní večeře
Slavnost, kdy se sešla celá Viserysova rodina, se odehrála i v předloze. Bylo to tam však k příležitosti jeho uzdravení po amputaci prstů. Uspořádal hostinu a nařídil Alicent i Rhaenyře, aby se jí i s dětmi zúčastnily. Obě si tam k jeho velké radosti vyznaly vřelé city, oblékly si šaty barev té druhé, Daemon děkoval Ottovi za věrnou službu, Otto mu připíjel k jeho odvaze, mladí princové se uctivě zdravili. Až když se král odebral na lože, strhla se seriálová hádka, a bylo zjevné, že vřelost všichni pouze předstírali pro Viserysovo dobro.
V seriálu nicméně byly Alicent i Rhaenyra oblečené do vlastních barev. Rhaenyra v této epizodě vlastně poprvé oblékla opravdové černé šaty mimo pohřby. Seriál ani nevysvětlil symboliku těchto barev pro Tanec draků, přestože o Alicentiných stoupencích mluví jako o „zelených“. Proto si ji pojďme vysvětlit my.
Toto rozdělení v předloze pochází už z turnaje k pátému výročí Alicent a Viseryse, na nějž se vrátil Daemon Targaryen ke dvoru jako král Kamenoschodů a Úzkého moře a odevzdal svou „vydobytou“ korunu Viserysovi, který ho přijal zpět. Tam se k sobě obě dámy chovaly velmi odtažitě, Alicent měla zelené šaty a Rhaenyra targaryensky černé. Podle těchto barev a jejich rostoucího nepřátelství se tam pojmenovaly jejich de facto politické strany známé jako zelení a černí i v kronikách.
Tento turnaj se v seriálu neodehrál. Rhaenyra se až dosud ukazovala v červených a světlých šatech. Alicent poprvé oblékla zelené až na Rhaenyřině svatbě, kdy ale měla Rhaenyra bílé šaty. Je tedy otázkou, zda tato večeře měla nahradit přelomový turnaj, protože je to poslední takové setkání, a to i přesto, že se jí účastnila pouze rodina, tedy žádní dvořané schovávající se za šaty jako zástavu. Na druhou stranu, první záběr z večeře na Alicent a Rhaenyru je perfektní uvedení ilustrace této scény z řečeného turnaje v život.
A je velmi zajímavý i důvod, který seriál dal Alicent pro rozpoutání Tance draků. V předloze totiž Viserys ani nikdo další nemluvili o žádném proroctví ani na smrtelné posteli. Alicent nejednala na základě výkladu jeho útržků v domnění, že si Viserys přál na trůně Aegona. Bylo velmi známo, že to tak není. Prosazovala práva svého syna stejně jako Otto ze stejných politických a zištných důvodů jako půl říše, ale byla opatrná. To jiná, horkokrevná postava plná zášti si vysloužila přezdívku Králotvůrce.
Foto: HBO
