Dalším nikdy nekorunovaným Targaryenem je syn Aenyse I., princ Aegon, jemuž se ztráta koruny dokonce promítla do přezdívky. A také do tragického osudu. Proč se jako nejstarší Aenysův syn nikdy nestal králem a jak tragický osud to byl, rozebere tento článek.
Aegon Targaryen se narodil v roce 26 jako druhé dítě, nejstarší syn prince Aenyse Targaryena a lady Alyssy Velaryon, kteří ho pojmenovali po jeho dědečkovi, Aegonu I. Dobyvateli. Ostatně, prý jako by svému dědečkovi z oka vypadl. Když vyrostl z dětských let, tak byl štíhlý, pohledný, líbil se mnohým dámám a věděl o tom, a byl i schopný. Ovládal dřevec, meč a sekeru.
Hlavně byl ale konečně dítětem, které na nějakou dobu uťalo debaty o nástupnictví. Aegon I. měl totiž polygamní manželství s oběma sestrami, Visenyou a Rhaenys, a staršího Aenyse, jehož měl s Rhaenys, vždy vnímal jako následníka trůnu. Jenže Aenys byl chatrného zdraví a někteří, hlavně Visenya, chtěli následníkem jejího prvorozeného Maegora. Což Aegon I. odmítal. Když se potom Aenysovi narodila dcera Rhaena, hlasy Maegorových podporovatelů neutichly, protože Rhaena měla nevýhodu pohlaví. Ale když se narodil Aegon, Maegor se ocitl ještě dál v linii nástupníků a většina říše už neměla pochyb, že i kdyby byly sporné nároky mezi Rhaenou a Aegonem, Maegor před Aegonem rozhodně v úvahu nepřipadá. Navíc Maegor nedokázal zplodit vlastního dědice, mnozí se obávali jeho neplodnosti, a to ho připravovalo o podporu dál.
Korunní princ
Nakonec se Aegonova pozice a Maegorovo odsunutí na vedlejší kolej potvrdily i formálně. V roce 37 poslouchal Aegon se svým mladším bratrem Viserysem na Dračím kameni, jak jim dědeček vypráví o dobývání, až najednou Aegon I. dostal mrtvici, o něco později zemřel a králem se stal Aegonův otec Aenys.
A o čtyři roky později získal svůj titul i Aegon. Ještě neměl draka, hlavní znak moci Targaryenů, ačkoli jeho starší sestra Rhaena ho brávala na projížďky na své Snožár. Možná byl prostě příliš mladý a ještě se nezavedla praxe Targaryenů dávat vejce do kolébek novorozenců, aby se sbližování s draky urychlilo (i když zdaleka ne vždy se vejce vylíhla nebo se z nich vylíhl ten drak, kterého nakonec osedlali), takže někteří dostávali draky malí, třeba Aenys ve třech letech, ale jiní čekali déle. Zato se stal korunním princem a snoubencem. K velkému budoucímu žalu.
Aegonovi bylo v roce 41 patnáct, když jeho otec rozhodl, že je čas ho zasnoubit podle valyrijských zvyků, tedy s jeho osmnáctiletou sestrou Rhaenou. To jim nevadilo, měli se rádi, byli si blízcí, víceméně to od dětství očekávali. Ne tak říše.
Aegon I. předtím jednal s církví velmi opatrně, potřeboval ji na své straně, a tak jí slíbil konec incestních sňatků, které neschvalovala. Aenyse oženil s Alyssou Velaryon (ačkoli neměl žádnou známou příbuznou, která by ji mohla nahradit, i kdyby chtěl). Také to byl jeden z důvodů, proč odmítl Visenyin návrh na zásnuby Maegora a Rhaeny – tím dalším byl, že měl dost toho, jak se Visenya snažila protlačit Maegora na úkor Aenyse a jeho dětí. Nikdo tak neví, co Aenyse se svatbou popadlo, když už měl mnohé jiné konflikty s církví. Někteří měli za to, že jak postupovala stavba Rudé bašty a města kolem, začala se mu do mysli vkrádat touha ještě posílit rostoucí odkaz Targaryenů, a tak se soustředil i na čistotu krve.
V každém případě, svatba se konala brzy na to v Památečním septu v Králově přístavišti. Aenys ignoroval i to, jak si Válečníkovi synové, jedna ze dvou odnoží Bojovníků víry, dělali důkladné poznámky o hostech. Raději na hostině jmenoval Aegona princem Dračího kamene, tedy svým dědicem. Což rozčílilo Visenyu, která na protest hostinu opustila. Mnohem víc to ale rozzuřilo církev.
Aenys poslal po svatbě Aegona a Rhaenu na královskou cestu. Rhaena měla pochyby o tom, jak je lidé přijmou, takže žádala, aby s sebou mohla vzít i Snožár. Aenys to nedovolil. Naivně věřil, že budou mít úspěch, a hlavně Aegon ještě draka neměl. Aenys se bál, jak nemužně by ho lordi i poddaní viděli, kdyby jel na koni a jeho žena na drakovi. Jenže po cestě na ně pokřikovaly davy, v jedné vesnici na ně Nuzní druhové, druhá odnož Bojovníků víry, házeli hroudy hlíny. Aegona dokonce musel jeho doprovod zadržet, když chtěl osobně ztrestat pachatele. Nejvyšší septon navíc později prohlásil Aenyse za tyrana bez práva vládnout a církev povstala.
Už v roce 42 Bojovníci víry udeřili, když byli Rhaena a Aegon v Západních krajinách, konkrétně Nuzní druhové tam oblehli Chřástalov. Tato zpráva Aenyse, který už před církví raději utekl na Dračí kámen, přitom tak zasáhla, že se zhroutil a o tři dny později zemřel.
Nekorunovaný král
Visenya přivedla ihned po Aenysově smrti z exilu v Essosu, kam ho poslali po druhé nepovolené svatbě, Maegora. Ten se rozhodl ujmout se trůnu i přes silnější nároky Aegona a Aenysových ostatních dětí. Dorazili na Dračí kámen a Maegor vyžadoval královskou korunu. Velmistr Gawen protestoval, to Aegon je právoplatný dědic. Jenže Maegor prohlásil, že železný trůn by měl připadnout komukoli, kdo se ho dokáže chopit, a velmistrovi srazil hlavu.
Na druhou stranu to znamenalo částečnou úlevu pro Aegona a Rhaenu. Jakmile se to dozvěděli Nuzní druhové, kteří obléhali Chřástalov, vyrazili na pochod proti Královu přístavišti, kde se Maegor mezitím nechal korunovat. V reakci na to Aegonova matka Alyssa prohlásila na Náplavomarce, kde se před Maegorem schovávala, v Aegonově nepřítomnosti Aegona králem. Jen to k ničemu nevedlo. Aegon a Rhaena mohli akorát utéct do Casterlyovy skály, kde je lord Lyman Lannister chránil pod právem hosta a kde se později toho roku narodila jejich dvojčata Aerea a Rhaella.
Maegor naštěstí neměl prostředky a čas Rhaenu a Aegona pronásledovat. Musel se soustředit na válku, kterou proti němu rozpoutala církev zejména v Říčních krajinách. Nicméně po Maegorově korunovaci Aegona tak jako tak většina těch, jež kdysi považoval za věrné přátele, opustila. Začalo se šeptat, že je slabý, jako byl jeho otec, že si ani nikdy neosedlal draka, zatímco Maegor má rovnou Dobyvatelova Baleriona. Tudíž nenašel mnoho lordů ochotných ho podporovat. Jen Jon Piper a jeho sestra Melony, oblíbenkyně Rhaeny, dorazili do Lannisportu, aby se k nim přidali. Ani lord Lannister mu neslíbil vojáky, ačkoli odmítl Maegorův požadavek, aby Aegona a Rhaenu vydal. K tomu jako by i Alyssa Aegona opustila, protože se, byť z donucení, vrátila ke dvoru a účastnila se Maegorovy třetí svatby. Aegonovi se tak začalo přezdívat Aegon Nekorunovaný.
Až následující rok se na Aegona usmála trocha štěstí. S Rhaenou využili Maegorovy dlouhé nepřítomnosti v hlavním městě, vplížili se tam s několika společníky schovaní pod pytli s kukuřicí a dostalo se jim pomoci ještě od několika dvořanů, kteří už měli Maegora a jeho rostoucí krutosti a paranoie dost. Neodvažovali se chopit trůnu, protože by si ho neudrželi. Měli jiný cíl – draky. Rhaena se konečně znovu setkala se svou Snožár, Aegon získal vlastního draka, když si osedlal otcova Rychlostříbra, a na dračích hřbetech odletěli.
Ani drak však nedonutil Lymana slíbit Aegonovi podporu a Aegon ji sháněl jen těžko. Povedlo se mu na svou stranu dostat jen některé, především ze Západních a Říčních krajin, jako Tarbecky, Pipery, Rooty, Vancey, Freye, Paege, Parreny, Farmany a Westerlingy, nakonec se přidali i Corbrayové z Údolí, Denys Sníh, bastard Dustinů, čtvrtý syn lorda Conningtona a pět set mužů pod velením Lymanova bastarda, sera Tylera Kopce. Údajně je poslal, aby mohl tvrdit, že Aegonovi poskytl pomoc, kdyby vyhrál, a zároveň mít čisté ruce, kdyby prohrál.
Podle Maegorovy třetí královny Tyanny z Pentosu k tomu Alyssa potají komunikovala se Starky, Arryny, Baratheony a Lannistery, ale nikdo z nich nechtěl veřejně Aegona podporovat, dokud neprokáže své schopnosti. A tak Aegonovi nezbylo než prohlásit svého strýce za tyrana, shromáždit svých patnáct tisíc a osedlat Rychlostříbra. Na svůj pochod jen nevzal Rhaenu a její dračici, ačkoli důvod a původce tohoto rozhodnutí není znám. Snad to bylo kvůli jejich novorozeňatům, snad z přesvědčení, že na bitevní pole nepatří, snad proto, aby v případě neúspěchu nepřišla o život.
Byla tu ovšem jedna zásadní, tragická překážka. Aegonovi bylo sedmnáct. Ač měl v armádě několik zkušených velitelů, sám žádné zkušenosti neměl. Zjistil, že proti němu ze tří směrů míří nepřátelé. Lucas Harroway, pobočník a otec Maegorovy druhé ženy, a lord Tully z Říčních krajin, ser Davos Darklyn z Královské gardy s pěti tisíci muži z Králova přístaviště a lordi Peake, Merryweather a Caswell z Roviny. Odmítl i tak své muže rozdělit, ač měl větší armádu, než byla každá z oněch tří, a pokračoval na hlavní město.
V Říčních krajinách, u jižního břehu jezera Boží oko mu cestu zablokoval Davos a ostatní dvě armády už byly skoro na místě. Nařídil proto útok proti kopci, kde se Davos opevnil. Chtěl prorazit dřív, než se stihnou ukázat ostatní a obklíčí ho. Nasedl na Rychlostříbra, aby útok vedl. Jenže se objevil Maegor. Na mnohem silnějším a zkušenějším Balerionovi, největším drakovi, jakého Západozemí od dobývání vidělo. Snesl se na Rychlostříbra, urval mu křídlo a Rychlostříbro se zřítil i s Aegonem do záhuby. Čímž si Maegor vysloužil přezdívku Krutý.
Aegonova armáda ihned pochopila fatální ztrátu a dala se na útěk. Marně. Maegorovy armády je obklíčily a zmasakrovaly, takže nakonec zemřelo dva tisíce mužů včetně lorda Alyna Tarbecka, Denyse Sněha, Jona Pipera, jeho sestry Melony a dvou dalších bratrů, Ronnela Vance, či lorda Farmana a jeho dědice, zatímco na Maegorově straně byly ztráty mnohem menší. Jen stovka mužů a mezi těmi důležitějšími akorát Davos Darklyn. A tak skončil Aegon Nekorunovaný, jemuž se nikdy nepodařilo dosáhnout toho, aby se právoplatně stal Aegonem II.
Foto: HBO, Talpress
