Nešťastný, krátký život princezny Aerey začal uprostřed kruté války a skončil až magickou katastrofou, jaká zděsila celý královský dvůr. Je proto rozhodně Targaryenem, na něhož se nedá zapomenout.
Princezna Aerea Targaryen se narodila princi Aegonovi a jeho starší sestře a manželce Rhaeně, dětem krále Aenyse I. Targaryena, v roce 42, jako starší dvojče princezny Rhaelly, s níž si byla od nerozeznání podobná. Obě měly stříbrozlaté vlasy a fialové oči.
Aerea na útěku
Narodily se v Casterlyově skále ve velmi ošemetné situace. Incestní svatba jejich rodičů totiž vyvolala ohromné pozdvižení a nevoli v církvi, a když se hned po obřadu vydali na královskou cestu do Západních krajin, v Chřástalově se ocitli v obležení Nuzných druhů, jedné ze dvou odnoží církevních Bojovníků víry. Už tak nemocného Aenyse tato skutečnost úplně vyřídila, krátce nato zemřel a hned po jeho pohřbu se objevil jeho mladší bratr Maegor a prohlásil se králem. Bez ohledu na nároky svých synovců a neteří, tedy i korunního prince – otce dvojčat si přivlastnil královskou korunu a železný trůn. Na druhou stranu to přimělo Nuzné druhy vyrazit na pochod do hlavního města, aby se mohli postavit této nové nepřístojnosti, a Aegonovi a Rhaeně to dalo možnost utéct do Casterlyovy skály, kde se schovali a kde se děvčata narodila.
Byl jim ale sotva rok, když o otce přišla. Aegon se rozhodl domoci svých nároků silou a padl v boji u jezera Boží oko v bitvě proti Maegorovi. Ostatní sourozence jejich rodičů přitom Maegor držel v zajetí a Rhaena se začala obávat o bezpečí děvčat. Aereu i Rhaellu proto přestrojila a poslala je k přátelům tak, aby ani ona nevěděla, kam zmizely, aby to nemohla prozradit ani na mučení. Sama pak zamířila na Krásný ostrov u pobřeží Západních krajin.
Jenže v roce 47 pro ni Maegor poslal, aby se stala jeho další manželkou. Zoufale sháněl dědice, jeho dosavadní tři ženy mu žádného nedaly, tak se rozhodl oženit se třemi dalšími najednou, všemi prověřenými matkami, včetně Rhaeny. Ta odjela, aby Maegor nepřiletěl zničit Krásný ostrov a zbytečně neublížil lordům Farmanům, ovšem patrně plánovala mu co nejvíc odporovat. Jen než dorazila do hlavního města.
Ukázalo se, že Tyanna z Věže, třetí žena Maegora, jež mu sloužila i jako mistr našeptavačů, obě děvčata našla, přivedla je do města také a využila je, aby Rhaenu donutila ke spolupráci. Po svatbě Aereu nechali ve městě a Maegor ji prohlásil svou dědičkou, dokud nebude mít vlastního syna, zatímco Rhaellu poslal do Starého města jako církevní novicku. Zároveň vydědil Aereina strýce Jaehaeryse, posledního žijícího Aenysova syna.
Není tak asi divu, jaká Aerea byla po tak divokých zkušenostech. Nesmělá, stydlivá, plačtivá, počůrávala se. Všechno ji děsilo, koně, psi, hlasití chlapci, muži s plnovousy, tanec, draci. A to ani nebyl konec jejích strašidelných dobrodružství. Rok po svatbě se Rhaeně podařilo sebrat spícímu Maegorovi rodinný meč Blackfyre, sbalit její dračici a Aereu a z města uprostřed noci uprchnout.
Zamířily do Bouřlivého konce, kde se pravým králem prohlásil Rhaenin bratr Jaehaerys po vlastním útěku z Maegorovy moci a několikaletém schovávání. Nebyly zdaleka první ani poslední, kdo od čím dál šílenějšího Maegora utíkal. A Maegor sám nepřežil o moc déle, buďto spáchal sebevraždu pod tlakem masivní ztráty podpory a toho, jak se čím dál víc lidí vyslovovalo pro Jaehaeryse místo jeho brutálních válek s církví, nebo byl zavražděn neznámým člověkem.
Jaehaerys se tedy v roce 48 chopil trůnu. Jen někteří měli za to, že by Maegorovým dědicem měla být Aerea. Že má silnější nárok jako dědička svého otce Aegona, případně i jako jmenovaná dědička Maegora. Aereu i přímo Rhaenu z počátku podporovala i Aereina babička Alyssa. Ale tyto hlasy neobstály kvůli andalským zvykům upřednostňujícím muže. Navíc Rhaena začala Královo přístaviště a královský dvůr nenávidět a Aerea byla jen šestileté, ustrašené dítě. Nakonec všichni souhlasili, že není vhodný kandidát. Prozatím jí zůstala pozice dědičky trůnu, tentokrát dokud Jaehaerys nebude mít vlastního dědice.
Aerea korunní princeznou
Na konci roku Aerea proto cestovala s královským dvorem do Starého města na Jaehaerysovu korunovaci a potom zpátky do Králova přístaviště, zatímco její matka se rozhodla vrátit na Krásný ostrov. Zároveň po této cestě najednou začala být troufalá, svéhlavá, živá, vychytralá, dobrodružná. Začala trávit spoustu času v psinci, ve stájích, na dračím nádvoří. Byla šťastná. Najednou se začala velice podobat mnohem divočejší Rhaelle, zatímco Rhaella v septu ve Starém městě náhle působila mnohem klidněji a zakřiknutěji, jako bývala Aerea.
To vedlo k velmi rozšířeným spekulacím, že někdo, hlavní podezření padlo na Rhaenu a Alyssu, využil přítomnosti obou dívek a vyměnil je tak, jak to vyhovovalo jejich povahám. Jen se to nikdy nepotvrdilo. Pouze Aerea od té doby získala pověst tvrdohlavé a prostořeké dívky, podle lorda Rogara Baratheona, tehdejšího pobočníka a druhého manžela Alyssy, v sobě měla oheň, a i arcimistr Gyldayn ji popisuje jako nezkrotnou mladou dámu. Začala naprosto zbožňovat ruch Rudé bašty a Králova přístaviště a pozornost, jakou nyní měla jako králova (byť dočasná) dědička. Namísto starého zděšení z cizích lidí si udělala spoustu přátel. A když jí bylo osm, měla za sebou smečku děvčat, s nimiž terorizovala Rudou baštu. Byla zkrátka naprosto ve svém živlu.
Tehdy navíc pozdvižení v Rudé baště způsobil i Jaehaerys, když se potají oženil se svou poslední sestrou Alysanne. Nebyl ještě plnoletý, neměl k tomu svolení a jeho rádci chtěli zabránit dalšímu možnému konfliktu s církví kvůli královskému incestu. Obřad prozatím utajili a snažili se přijít na způsob, jak ho anulovat, zatímco Jaehaerys přebýval po celý zbytek své nezletilosti se svou ženou na Dračím kameni. Nejvíc situace pila krev lordu Rogaru Baratheonovi, když pro Alysanne původně zamýšleli jeho nejmladšího bratra Orryna.
Když se ale všechny pokusy o přesvědčení královské dvojice k rozchodu ukázaly marnými, vymyslel jiný plán. Navrhoval ponechat Jaehaeryse stranou, alespoň prozatím, a korunovat místo něj Aereu. Osmileté dítě bude rozhodně poslušnější než téměř dospělý mladík.
Královna regentka a Jaehaerysova matka Alyssa to rezolutně odmítla. Považovala takový nápad za zrádný a přesto, že už byla za Rogara provdaná, ho nekompromisně zbavila úřadu. Jenže Rogar se nechtěl vzdát. Ještě téže noci jeho bratr Ronnal a tucet mužů vpadli do Aereiných komnat, aby ji odvezli do Bouřlivého konce. Ovšem Aerea už byla v přestrojení za poddanou a s obarvenými vlasy schovaná jinde a pro jistotu strávila zbytek regentství, pár měsíců do Jaehaerysovy dospělosti, prací ve stájích u Královské brány. Právě tyhle roky strávené běháním po Rudé baště a kolem zvířat v Králově přístavišti později popsala jako nejlepší v jejím životě.
Rogar tak poslal Orryna do Hvězdného septa ve Starém městě s požadavkem, aby Nejvyšší septon předal Aereinu sestru Rhaellu Bouřlivému konci. Plánoval ji donutit přiznat, že je ve skutečnosti Aerea, ať už je to pravda nebo ne, aby mohl ve svém plánu pokračovat. Ale ani to mu nevyšlo. Církev odmítla spolupracovat, Rhaella zůstala v septu, Orryn byl zajat a Rogar se stáhl domů. Později se ze všeho musel rovněž zodpovídat Jaehaerysovi.
O rok později se ale u dvora objevila Aereina matka ku příležitosti druhé, formální a veřejné svatby Jaehaeryse a Alysanne. Přiznala těžkosti, jakým čelí na západě. Tam se totiž provdala za sera Androwa Farmana, ale lord Farman ji nesnášel, prakticky ji vyhodil ze svého sídla a všude, kde se ukázala, po ní chtěli jen dračí vejce nebo jiné výhody. Neměla, kam se bezpečně podít. Žádala proto Jaehaeryse, aby jí věnoval Dračí kámen jako její vlastní sídlo a aby jí vrátil Aereu, s níž se od jeho korunovace neviděla. Jaehaerys souhlasil.
Aerea se tak přestěhovala se svou matkou na Dračí kámen a rychle ho začala nenávidět. Byl úplně jiný než čilé Královo přístaviště. Navíc o ní matka nic nevěděla, Aerea si ji nepamatovala, musela opustit přátele a na hradě nebyla žádná děvčata jejího věku. A s prostými děvčaty z ostrova měla zakázáno si hrát. V Rudé baště také měla velkou pozornost, na Dračím kameni si jí ale ženy málo všímaly. Buď měly příliš práce, nebo to byly matčiny rozdováděné přítelkyně. S výjimkou Rhaeniny švagrové Elissy Farman, rovněž nešťastné, toužící vrátit se na vlny západních moří. Aerea prosila, aby mohla jít s ní, ale ani jedné to nebylo dovoleno (respektive Elissa na to neměla prostředky a Rhaena ji nechtěla nechat odejít a ještě jí odchod platit).
Aerea se tak rychle stala otráveným terorem Dračího kamene. Neposlouchala septu, matku ani mistry, zacházela hrubě se služebnictvem, urážela členy matčina dvora, toužila se vrátit k tomu královskému. Nikdy se s matkou nesblížila. Ani není známo, jak moc se o to Rhaena vůbec snažila, jen že Aereu podporovala ve vztahu k drakům. Představila Aeree draky žijící na ostrově, a povzbuzovala ji, aby si některého vybrala. Aerea s nimi trávila hodně času, nakonec se stali jedinými přáteli, jaké tam měla, a prý počítala dny do chvíle, kdy bude smět některého osedlat a odletět. Buďto ji tedy Rhaena chtěla nechat některého z moc mladých draků, nebo ji nechtěla nechat létat před určitým věkem.
Aerea znovu na útěku
Hladina příkoří v poháru trpělivosti se pro Aereu začala nebezpečně blížit okraji dva roky po přestěhování na Dračí kámen. Tehdy byla zbavena pozice dědičky. Už v roce 52 se Jaehaerysovi I. a Alysanne narodil syn Aegon, ale ten zemřel po pouhých třech dnech. V roce 53 však zdravá Daenerys, nová korunní princezna. To Aerea těžko snášela. Stala se vzdorovitou, odmítala se účastnit modliteb, výuky a společného jídla.
Další rok navíc odplula z Dračího kamene Aereina jediná lidská přítelkyně Elissa. Aerea ji prosila, ať zůstane nebo ji vezme s sebou, ale Elissa zůstat nechtěla a bez dovolení ji vzít nesměla. A s její matkou byl definitivní konec, protože jednak ji Aerea vinila z odchodu Elissy a jednak měla Rhaena, která si už tak k Aeree cestu hledala těžko a pozornosti jí nevěnovala příliš, mnohem závažnější starosti. Začaly rychle umírat její ostatní společnice. Ukázalo se, že je otravoval její manžel a Aerein nevlastní otec Androw. Byl ze své pozice, své neschopnosti a z Rhaenina přístupu k němu také naprosto zoufalý. A jakmile na něj Rhaena přišla, skočil z okna.
Navíc nedlouho předtím zemřela Aereina babička a i to Rhaenu hluboce zasáhlo. Proto na ostrov přijela královna Alysanne, pokusit se napravit vztahy a dívky utěšit. Jenže to vše jen zhoršilo. Rhaena neměla o přítomnost své sestry zájem a zamkla se před ní. Alysanne se pokusila strávit čas aspoň s Aereou, ale ta na ni vztekle vyjela. Řekla, že je jí jedno, že jsou všechny dámy mrtvé, rozčilovala se, že je dědičkou trůnu malá Daenerys, že Rhaena kdysi položila dračí vejce do kolébky Alysanne, ale pro ni neudělala vůbec nic, jen se jí jako malé vzdala, aby mohla vyrazit na Krásný ostrov a tam se vdát za zoufalce. Poté začala svou tetu prosit, aby ji vzala zpátky do Králova přístaviště, ale Rhaena to zakázala. Naopak tu noc Aereu povolala a zle se pohádaly, načež Aerea s Alysanne nadále odmítla mluvit a královna raději odjela pryč.
A konečně pohár přetekl na konci roku 54. Aerea svou situaci dál neunesla. Jednoho rána nasedla na draka Baleriona, který se po smrti předchozího jezdce Maegora uhnízdil na Dračím kameni, a zmizela.
Rhaena předpokládala, že se vrátila do Králova přístaviště, kam pořád chtěla, ale tam ji nikdo neviděl. Stejně jako nikde jinde v Západozemí, ani nikde v Essosu, kde dostali informátoři královského dvora za úkol Aereu najít. I Rhaena na vlastní dračici létala po říši a marně hledala. Jaehaerys se dokonce začal bát, že Balerion někde nezkušenou Aereu shodil ze zad a ta zemřela, ovšem podle septona Bartha by se Balerion bez jezdce vrátil do svého brlohu na Dračím kameni.
Nu, nakonec se vrátil. V roce 56 se objevil v Králově přístavišti. Těžce nemocná Aerea, téměř nerozpoznatelná, vyhublá, v cárech, se zacuchanými vlasy a krvavýma očima se k němu tak tak tiskla a stihla říct jen „Nikdy jsem-“ než zkolabovala a člen Královské gardy Lucamore Strong ji odnesl velmistrovi Beniferovi. Ten se o ni ve svých komnatách se septonem Barthem staral až do jejích posledních chvil, zatímco ostatním zakázali přístup.
Benifer se velmi snažil Aeree ulevit. Dal jí makové mléko na horečku, ponořil ji do ledové vany, snažil se najít jakoukoli mistrovskou radu. Nic nepomáhalo. Ještě tu noc zemřela a další den za úsvitu byly její ostatky spáleny. Zbytku říše se oznámilo, že zemřela v necelých čtrnácti letech na horečku, akorát to byl jen zlomek pravdy.
Ser Lucamore, než mu král zakázal se o tom dál zmiňovat, vyprávěl, že byla tak horká, až to cítil i přes svou zbroj. Její oči se uvařily, v jejím těle se něco hýbalo. V Barthových osobních záznamech stojí, že takovou horečku nikdy neviděl. Tak ho vyděsila krutost a nemilosrdnost Aereiny nemoci, až začal zpochybňovat bohy.
Měla rudou kůži a sotva nějaké maso na kostech. Musela být zcela vyhladovělá. Pod její kůží se něco pohybovalo, dost možná to hledalo cestu ven a způsobovalo to obrovské bolesti. Prý i často prosila o smrt. Zdálo se mu, že se vařila zevnitř, její kůže i odhalené maso rudlo a praskalo, z úst, nosu a rozkroku jí vycházel kouř. Když ji ponořili do vany s ledem, slizké, nepopsatelné věci připomínající hady s rukama vydávající příšerné zvuky jí vyrazily z kůže – jedna dokonce tak velká jako jeho paže. Ale byla to jakási stvoření horka a ohně a zemřela v chladu i s Aereou.
Podle Bartha Aerea nedokázala Balerionovi poroučet a on se rozhodl odletět do svého starého domova ve Valyrii. Tam podle něj nyní přežívají prokletá stvoření, která Aereu nakazila. Dost možná pozůstatky pokusů Valyrijců s krvavou magií.
Rhaeně potom poslali havrana na Estermont, kde tou dobou přebývala, ale než dorazil, Aerea byla zpopelněna, takže si jen převzala její popel. A ačkoli Jaehaerys nabízel uložit ho na Dračím kameni s ostatními Targaryeny, Rhaena odvětila, že Aerea nenáviděla Dračí kámen a chtěla létat, takže ho na své dračici rozptýlila do větru.
A ještě dva dopady Aereino tragické dobrodružství s Balerionem mělo na chod říše. Jednak se Jaehaerys rozhodl ustanovit Dračí stráž v Dračím doupěti, kam Baleriona zavřeli jako prvního obyvatele, aby se nemohla opakovat krádež draka. A jednak zakázal jakékoli lodi podezřelé z návštěvy Valyrie nebo Kouřícího moře přistát v Západozemí a každého Západozemce po návratu z Valyrie se rozhodl popravit.
Foto: Jota Saraiva, Talpress
