Památka Dobré královny Alysanne a to, jak pomohla změnit říši, přečkaly v Západozemí po staletí. Její vlastní osud ale zase tak dobrý nebyl. Další článek ze série o Targaryenech, kteří nikdy nevládli vlastním jménem, se na něj podívá.
Alysanne Targaryen se narodila v roce 36 jako předposlední dítě korunního prince Aenyse Targaryena a lady Alyssy Velaryon. Její sestra Rhaena jí prý do kolébky položila dračí vejce, ze kterého se vylíhla její dračice Stříbrokřídlá. A jen rok nato, když zemřel její dědeček Aegon I. Dobyvatel, se stala dcerou nového krále Aenyse I.
Byla tehdy malá, drobná, měla vysoké čelo, modré oči a medové lokny, nikdy ji nepopisovali jako krásnou, ač rozhodně nebyla ošklivá. Byla také bystrá, zdvořilá, poslušná, nebojácná, ani nesmělá ani tvrdohlavá. Když trochu povyrostla, tak prý docela pyšná, ale pořád laskavá, milá a milující a měla velký zájem o své poddané, urozené i prosté. Po říši ji měli na oplátku velmi rádi. K tomu milovala hudbu, tanec, čtení, létání, údajně byla dobrou lukostřelkyní a lovkyní, později se proslavila charitativní prací.
Říkalo se rovněž, že se naučila číst dřív, než ji přestali kojit, a kdyby byla chlapec, určitě by udělala kariéru v Citadele. Byla důvtipná, zvídavá, okouzlující, podle všech záznamů o jejím životě zapůsobila na každého, koho potkala, a jak rostla, nikdo nemohl přehlédnout její inteligenci.
Princezna Alysanne
Vedle všech kvalit, jaké Alysanne získala, jako dítě musela na druhou stranu přihlížet rodící se katastrofě ve středu její vlastní rodiny. Proti jejímu otci se od začátku jeho vlády bouřili rebelové, protože byl slabý král, těžko se vypořádával s problémy. A když v roce 41 uspořádal svatbu jejích sourozenců Rhaeny a Aegona, povstala proti němu církev, která nehodlala incestní prakticky Targaryenů dál trpět bez pevné ruky Aegona Dobyvatele.
Několik Nuzných druhů, jedné ze dvou odnoží církevních Bojovníků víry, se rovnou rozhodlo vyšplhat do panství na Visenyině kopci, kde královská rodina bydlela během výstavby Rudé bašty, a vyvraždit ji. To se jim díky zásahu Královské gardy nepodařilo a všichni včetně Alysanne se urychleně přestěhovali na Dračí kámen. Do konce roku pak církev na svou stranu získala značnou část říše, Aenys pod obrovským náporem problémů onemocněl, nedokázal zasáhnout. Hlavní nápor nastal, když zjistil, že se Rhaena a Aegon, jež navzdory protestům hned po svatbě vyslal na královskou cestu po Západních krajinách, ocitli v obležení Nuzných druhů v Chřástalově. Tři dny nato už nesmírný tlak nevydržel a zemřel.
Šestiletá Alysanne se účastnila pohřbu a kremace, její Stříbrokřídlá byla jedním z draků, kteří zapálil pohřební hranici. Hned po pohřbu ji a její bratry Jaehaeryse a Viseryse jejich matka sbalila a odvezla na sousední ostrov Náplavomarku ke své rodině. Tušila totiž, že se stane přesně to, co přišlo. Na Dračí kámen přivedla stará královna Visenya svého syna, Aenysova mladšího bratra Maegora, do té doby v exilu kvůli nedovolenému polygamnímu druhému manželství. Aby prohlásil, že si zabírá železný trůn bez ohledu na práva Aenysových dětí.
Aenysova vdova Alyssa prohlásila na Náplavomarce v jeho nepřítomnosti pravým králem Aegona. Akorát to nic neznamenalo, nikdo se za něj nechtěl postavit, dokud se mladík neprokáže, a později toho roku se navíc rozneslo, že nakonec Maegora uznala. Přijela totiž do Králova přístaviště na Maegorovu třetí svatbu. Ačkoli to nebyla zrovna její svobodná volba. Přijela si pro ni Visenya a po obřadu z ní, Jaehaeryse a Alysanne udělala v podstatě své vězně na Dračím kameni, zatímco Viseryse si nechal v hlavním městě Maegor.
Podařilo se jim utéct až v roce 44. Tehdy stará Visenya zemřela, rozpoutal se chaos, čehož Alyssa využila. I za cenu toho, že Maegor v reakci na jejich útěk umučil Viseryse. Královský dvůr nikdy nepřišel na to, kam zmizeli, možná do některého z nejbližších Svobodných měst v Essosu.
Po letech se vynořili až v Bouřlivém konci. Maegorova krutovláda, krvavé války s církví, čím dál šílenější opatření proti němu poštvávaly spoustu lidí, akorát se všichni báli být prvním, kdo se ozve. Navíc už v roce 43 Maegor v bitvě zabil i Aenysova dědice Aegona. Jaehaerys, poslední Aenysův syn, se někde skrýval. Rhaenu, Aegonovu vdovu, Maegor donutil, aby se stala jeho další ženou. Tudíž neměli náhradu. Až když Jaehaerys v Bouřlivém konci přednesl svůj nárok na trůn, s podporou matky i Alysanne přísahal ukončit Maegorovu vládu a lord Rogar Baratheon ho podpořil jako pravého krále Sedmi království, strhla se lavina.
Maegora začali den za dnem ve velkých počtech opouštět věrní. I Rhaena mu utekla se svou dcerou Aereou (druhá žila v septu ve Starém městě) za bratrem. Čím dál víc hlasů provolávalo Jaehaeryse. A v roce 48 Maegor záhadně zemřel v trůnním sále (buďto sebevražda nebo vražda, jejíhož pachatele se nepodařilo najít). Devět dní nato Jaehaerys, Alysanne a Rhaena vyrazili na dracích do Králova přístaviště, aby si trůn zabrali (v tomto roce Alysanne také začala létat na Stříbrokřídlé) a po čtrnácti dnech se k nim připojila matka s Rogarem a jeho obrovskou armádou.
Jaehaerys se tak stal králem, byť nezletilým, Alyssa jeho regentkou a Alysanne rádkyní. Hned na začátku radila, aby místo popravy umožnil přeživší Královské gardě Maegora přidat se k Noční hlídce, což čtyři gardisté učinili. Potom ho doprovázela do Starého města, kde byl v Hvězdném septu oficiálně korunován, a chopila se všech královských povinností s grácií. Pomáhala s péčí o jejich neteř Aereu, prozatím Jaehaerysovu dědičku, než bude mít vlastního syna. Nebo o rok později se během obrovské svatby jejich matky s Rogarem zkušeně starala o urozené dámy a ostatní hosty, projevovala se jako velice schopná, důvtipná a okouzlující princezna.
Dobrá královna Alysanne
Po svatbě Alyssy a Rogara Baratheona začala Malá rada uvažovat o dalších sňatcích. Konkrétně o vhodných partnerech pro Alysanne a Jaehaeryse, zatímco Rhaena už dávno zmizela na Krásný ostrov, kde si nového ženicha našla sama. Možná tehdy neměli tušení, že k sobě sourozenci chovají velice silné city a mají vlastní úmysly, možná ano. Tak jako tak, se vzpomínkou na povstání církve po svatbě Rhaeny a Aegona a na Maegorovu válku s církví, Alyssa nechtěla, ať se vezmou. Místo toho pro Alysanne vybrali Orryna Baratheona.
O tom se Alysanne rychle dozvěděla. Od služebnictva nebo od strýce Daemona Velaryona. Prozradila to i Jaehaerysovi a vymysleli plán. Jaehaerys přikázal Královské gardě odplout v noci tajně na Dračí kámen a oni tam odletěli na svých dracích. Aby je oddal septon Oswyck. Akorát patnáctiletý Jaehaerys odmítl završit manželství, protože Alysanne byla ve třinácti moc mladá.
Nemohli to samozřejmě utajit dlouho. Brzy připluli Alyssa s Rogarem, a když zjistili, že svatba nebyla završena, Rogar nařídil své stráži oba zajistit. Proto ale Jaehaerys přizval Královskou gardu. Ti před králem a jeho novou královnou vytvořili zeď a nepustili nikoho dál. Alyssa a Rogar tak museli odplout, zatímco Alysanne a Jaehaerys zůstali a strávili společně skoro každou hodinu následujících několika měsíců až do Jaehaerysovy zletilosti.
O svatbě akorát neinformovali říši a neučinila tak ani Malá rada ani regentka Alyssa. Malá rada naopak začala vymýšlet, jak svatbu zrušit. Na Dračí kámen na Alyssyn příkaz dokonce vyrazilo několik dam jako septa Ysabel, novicky Lyra a Edyth, aby pod vedením zbožné lady Lucindy Tully novou královnu učily věrouku, pak lady Jennis Templeton, Corryane Wylde a Rosamund Ball, později k nim přibyla lady Prudence Celtigar, aby jí sloužily a radily, ve skutečnosti aby ji přesvědčily k anulování sňatku, Corryane podle některých také, aby svedla Jeahaeryse (to měl být Rogarův požadavek). Rogar zase chtěl na Dračím kameni špehy a měl za to, že od dam může snadno zjišťovat, co dělá Jaehaerys. Ovšem navzdory svému mládí, Alysanne všechny okouzlila, spřátelila se s nimi a přiměla je, aby jí byly pevně věrné.
Když pak Jaehaerys dosáhl zletilosti, odletěl do Králova přístaviště, aby se osobně ujal vlády. Alysanne ho následovala po půl roce a nezbylo, než jejich tajný počin uveřejnit. Vzali se znovu při malém, veřejném obřadu, tentokrát včetně završení manželství. Z Alysanne se tak stala právoplatná královna, začala nosit dámskou verzi koruny svého bratra-manžela a pokračovala ve své roli Jaehaerysovy nejbližší rádkyně. Tak se vypořádali s královským dvorem.
Jak s církví? Už při první návštěvě Starého města se snažili o překonání Maegorem rozbořených mostů. A aby předešli protestům proti jejich manželství, za pomoci septonů Oswycka a Bartha vypracovali doktrínu exceptionalismu.
Ta pravila, že Víra v Sedm se zrodila v Andalosu, kde Sedm ve svatých textech určilo incest za zrůdnost. Což doktrína uznává. S jednou výjimkou – Targaryeni. Ti podle ní nejsou jako ostatní lidé. Létají na dracích, od zkázy Valyrie jako jediní na světě, nepochází z Andalosu jako církev, nýbrž z Valyrie, kde byly jiné zákony a zvyky. Valyrijci ve Valyrii i Targaryeni si brali své příbuzné, k tomu je stvořili bohové, a lidé nemají právo to odsuzovat. Jako důležitý bod exceptionalisté uváděli i imunitu Targaryenů vůči běžným, i smrtelný nemocem jako další důkaz jejich výjimečnosti a nadřazenosti nad zákony Sedmi.
Aby tuto novinku po Západozemí přijali, vyslali sedm mluvčích, tři septony, dvě septy, jednu Matku, dokonce jednu Maegorovu královnu Elinor Costayne, která se po svých útrapách dala k církvi, aby ji vysvětlovali ve vesnicích a městech, chválili Jaehaerysovu moudrost, kázali o vlídnosti, zbožnosti, štědrosti Alysanne, o tom, jak miluje svého manžela a všechny lidi, zkrátka aby je vychválili do sedmého nebe. Tak velkou část poddaných skutečně získali, zcela dobrovolně, nikoli silou. Čemuž se právě chtěl Jaehaerys vyhnout, když viděl, jak se o to pokoušeli jeho slabý otec a krutý strýc. Ačkoli podle některých na tom velkou zásluhu mělo i to, že Nejvyšší septon se k exceptionalismu raději nevyjadřoval.
Rok po oficiální svatbě, v roce 51, tak Alysanne otěhotněla bez odsuzování a kázání církve. Navzdory tomu se rozhodla doprovázet Jaehaeryse na jeho první královské cestě zahájené v Korunních zemích. Byli ve Stokoříně, Růženíně, v Šerodolu. Tam Alysanne poprvé uspořádala zasedání ženského dvora, tedy shromáždění výhradně žen a dívek všeho věku a společenského postavení, kde osobně vyslyšela jejich obavy, naděje i stížnosti. Velmi se jí to zalíbilo, naučila se spoustu věcí o ženách své říše a rozhodla se ženská zasedání pořádat při každé návštěvě, pokud to situace dovolí.
Odtamtud pokračovali do Říčních krajin a až do Panenského jezírka, odkud chtěli vyrazit do Údolí. V Panenském jezírku se Alysanne přála vykoupat v místních lázních v Jonquilině jezírku, posvátném, údajně požehnaném jezírku s léčivými účinky, kolem něhož rod Mootonů postavil zařízení, kam smí pouze ženy.
Některé ze svatých sester starajících se o lázně však zrovna nepatřily mezi exeptionalisty. Naopak věřily, že královna těhotná se „zrůdou“ svého bratra jezírko znesvětí. A tak, jakmile se královna a její společnice svlékly a chystaly se ponořit do vody, vyrazily proti nim tři septy s dýkami. Před těhotnou královnu hned skočily její dámy. Jejich výkřiky přivolaly rytíře Královské gardy, kteří zákaz nezákaz vpadli dovnitř, zabili dvě útočnice a třetí ušetřili. Při výslechu prozradila jména půl tuctu dalších údajných pomocníků a lord Mooton ty vinné pověsil – plánoval pověsit i ty, jimž se vina neprokázala, ale Alysanne ho odradila. Naštěstí tedy přežila bez zranění díky statečnosti septy Edyth, lady Prudence a lady Rosamund, jež bohužel podlehla utrženým zraněním.
Z opatrnosti královská dvojice zrušila zbytek plánovaných cest a Alysanne se vrátila do Králova přístaviště, kde v roce 52 předčasně porodila syna Aegona. Jenž zemřel pouhé tři dny po narození. Alysanne z toho vinila útok. Myslela si, že kdyby se vykoupala v posvátném jezírku, Aegon by žil.
Také se rozhodla najít bojeschopnou ochránkyni, aby ji doprovázela na místa, kam s ní nesmí muži. Jaehaerys z Šerodolu povolal Jonquil Darke, nemanželskou dceru Darklynů. Ta se totiž na svatbě Alyssy a Rogara účastnila „války o bílé pláště“, bojové zkoušky, kde se stovky rytířů snažily získat místo v Královské gardě, jako tajemný rytíř Had v šarlatovém. Ač ji porazili a odmaskovali, prostí lidé si ji zamilovali a Jonquil prokázala svůj um. A nyní se ráda stala královniným přísežným štítem přezdívaným Šarlatový stín.
Cestu do Údolí královská dvojice tedy dokončila až později a Alysanne Jaehaeryse doprovázela jen na některá z míst. Především do Města racků a Měsíční brány, kde opět uspořádala zasedání ženského dvora. Přitom často poslouchala opakující se stížnost – muž přežil svou ženu, oženil se znovu, děti té první macechu nesnášely, a když muž zemřel, jeho dědic vyhodil macechu z domu bez prostředků. Přesvědčila proto krále, aby zavedl vdovské právo, ukládající dědici povinnost zajistit otcově vdově stejné podmínky, jaké měla před smrtí manžela. Nemohl ji vyhodit z domu, nemohl jí odebrat služebnictvo, oblečení, příjem. Stejný zákon také zakazoval muži vydědit děti od první ženy za účelem prosazení dědictví pro děti druhé ženy.
A na druhou královskou cestu do Říčních krajin v roce 53 Alysanne Jaehaeryse nedoprovázela vůbec. Byla opět těhotná, tudíž zůstala v Králově přístavišti, kde vládla namísto něj až do porodu princezny Daenerys. Místo sebe na ženské dvory poslala svou dvorní dámu Jennis Templeton.
Až v následujícím roce podnikla původně neplánovanou královskou cestu po Rovině. Zemřel totiž Nejvyšší septon a Alysanne s Jaehaerysem se rozhodli ovlivnit volbu nového, aby se k moci nedostal jim nepřátelský septon Mattheus. Jejich rádci navrhovali vojenský zásah, vraždu problémových církevních představitelů, ovšem osobní návštěva Starého města s draky a představení, kdy Alysannina Stříbrokřídlá rozdmýchala oheň na vrcholku majáku Vysoké věže, udělaly dostatečný dojem. Nakonec Nejoddanější zvolili jednoho ze sedmi mluvčích, septona Alfyna.
Ten akorát nebyl ve městě a královská dvojice nechtěla nečinně čekat, až dorazí. Jaehaerys se vydal navštívit několik hradů v Říčních krajinách, zatímco Alysanne se nechala vidět v městských septech a navštívila Citadelu. Tři dny strávila v knihovně a na přednáškách, nakonec přednesla konkláve arcimistrů návrh, aby v Citadele nechali studovat i dívky, alespoň ty urozené. Bohužel neúspěšně. Arcimistři přikyvovali, pravděpodobně se ale návrhem vůbec nezabývali.
Cestou domů přes Dornské mokřady v Bouřlivých krajinách navštívili další sídla a v Černoazylu dostali děsivou zprávu. Jejich těhotná matka umírá. Druhé dítě Rogara Baratheona nezvládne porodit. Ihned se rozletěli do Bouřlivého konce a tak tak ji stihli ještě navštívit, než zemřela při brutálním porodu jejich poloviční sestry Jocelyn – aby přežila alespoň ta, rozhodl totiž Rogar pro císařský řez, jenž pro ženu znamenal jistou smrti. Útěchou může být, že Alyssa se údaje během zákroku už ani neprobrala. A to nebyla jediná katastrofa tohoto roku. Na Dračím kameni mezitím Androw Farman, manžel jejich sestry Rhaeny, otrávil Rhaeniny společnice a spáchal sebevraždu, neboť jejich manželství bylo v naprostých troskách a Androw na totálním dně.
Alysanne vyrazila i tam, chtěla Rhaenu utěšit. Jenže Rhaena sama byla ve velice špatném psychickém stavu, třikrát se ji pokusila poslat pryč a zamkla se ve svých komnatách. Alysanne se setkala alespoň se svou neteří Aereou, která se před pár lety na Rhaeninu žádost přesunula z královského dvora za ní. Ta ji prosila, aby ji vzala zpět do Králova přístaviště, kde vystupovala jako králova dědička, než ji nahradila princezna Daenerys, a kde to milovala. Jenže to Rhaena zakázala. Alysanne má podle ní všechno, včetně jejího trůnu (Rhaena byla nejstarší dcerou Aenyse, manželkou Aenysova dědice Aegona, poté nucenou manželkou a královnou Maegora a mnozí věřili, že po Maegorovi měla být korunovaná ona a ne Jaehaerys), a nedá jí ještě dceru. Aerea se nato s Rhaenou hlasitě pohádala a odmítla s Alysanne dál mluvit. Alysanne proto odletěla zpět domů.
V roce 55 se na Dračí kámen, kde už Rhaena nesídlila, vrátila. Pro větší klid a pohodu v očekávání prince Aemona, jehož porod následně také proběhl bez problémů. Jaehaerys ho tak hned po narození začal označovat jako svého dědice, proti přání Alysanne. Podle ní by před ním měla mít přednost jejich starší dcera Daenerys. Ovšem podle Jaehaeryse si Daenerys měla vzít Aemona, být jeho královna a vládnout s ním jako oni dva. Alysanne to nikdy neuspokojilo, jenže královo slovo bylo konečné.
Navíc tu byl trvající problém s Aereou. Ta nedlouho po výstupu s Androwem, matkou a Alysanne utekla na draku Balerionovi a nikdo ji po více než rok nedokázal najít. Alysanne se za ni denně modlila, z jejího útěku vinila sebe, ještě víc Rhaenu. Nikdo netušil, co se s malou princeznou mohlo stát. Dokud se náhle Balerion neobjevil v Králově přístavišti i s vážně nemocnou Aereou. Podle septona Bartha snad nakaženou jakýmisi děsivými zbytky krvavé magie z Valyrie. Bohužel se ji nepodařilo zachránit, zemřela ještě tu noc, Alysanne a Jaehaerys před její komnatou drželi noční bdění, a protože její nemoc byla dost vážná, možná nakažlivá, hned ráno ji nechali zpopelnit.
O trochu lépe se Alysanne vedlo ve správě říše. Se septonem Barthem, velmistrem Beniferem a lordem Albinem Masseym začala Jaehaerysovi pomáhat s přípravou, organizací a reformou zákonů, což ve výsledku zabralo dekády. Podpořila Barthův plán na vybudování studen, potrubí, tunelů a cisteren, aby zajistili v Králově přístavišti vodu, vlastně ho protlačila. Znečištěná řeka byla tehdy jediným zdrojem pro poddané a Barthovy plány by jim poskytly čistou pitnou vodu. Král a správce pokladny nejprve odmítali kvůli vysokým nákladům. Na to jim Alysanne naservírovala korbel říční vody… a tak schválili stavbu kašen, jimž se začalo říkat královniny kašny.
V tomtéž roce, 57, k tomu Alysanne těsně po začátku jara porodila dalšího syna, Baelona. Proto se neúčastnila ani Jaehaerysovy čtvrté královské cesty po Západních krajinách. Rozhodně se ale nedala odradit od páté.
Na rok 58 plánoval Jaehaerys návštěvu Severu. Jenže ho města Tyroš a Pentos požádala, aby se stal neutrálním rozhodcem v jejich konfliktu, a to ho dlouho zdržovalo v Rudé baště. Alysanne se rozhodla letět sama podle plánu, neodsouvat cestu, aby se neurazil lord Alaric Stark, a Jaehaerys ji měl dohnat, jakmile bude moci.
Odletěla do Bílého přístavu, kde se k ní připojil její doprovod plující po moři a kde ji hostil lord Theomore Manderly. Uspořádala zasedání ženského dvora pro dvě stě žen, Theomore zase uspořádal malý turnaj. Šarlatový stín Jonquil na něm zápasila s divokou ženou zajatou průzkumníky Noční hlídky, což se velice líbilo Seveřanům. Poté pokračovala Alysanne na Zimohrad.
Podle příběhu Staré chůvy v hlavní sáze tehdy Zimohrad navštívilo šest draků a král a královna cestovali společně. Obojí je zkreslené, necestovali společně a tolik draků tehdy dost možná nebylo k dispozici, a pokud ano, nebylo tolik jezdců. Jen tři a jeden z nich, Rhaena, zásadně odmítala opustit Harrenov, kde ji Jaehaerys ubytoval po smrti Aerey.
Lord Alaric Stark Alysanne i tak přijal chladně. Proti jeho žádosti vzala Stříbrokřídlou za hradby. Odmítl jednání o svatbách synů s dcerami velkých jižních rodů s tvrzením, že Starkové vyznávají staré bohy. Když Alysanne poukázala na to, že několik jižanských rodů rovněž, otráveně to slíbil prodiskutovat. Stěžoval si na povinnost hostit velkou královskou delegaci s tvrzením, že zima se blíží, ačkoli bylo léto. A hlavně netušil, jak královnu zabavit. Vůbec se mu nezdálo, že ještě nedorazil i Jaehaerys. Až se přece jen sblížili.
Nakonec vzal Alysanne na lov losů a kanců do Vlčího lesa, ukázal jí kosti obrů, dovolil jí prohrabovat se hradní knihovnou. Podle aricmistra Gyldayna Alysanne dokázala zdráhavého Alarica okouzlit a dostat se mu pod kůži, když pochopila jeho specifický smysl pro humor a jeho šetrnost. Jeho dcera Alarra se s Alysanne také hodně sblížila a stala se její dvorní dámou.
Pak se však, alespoň podle Gyldayna, Alysanne začala na Zimohradu při čekání na Jaehaeryse nudit. Rozhodla se proto podívat na Zeď. Po cestě přebývala v několika vesnicích, jedna pevnůstka si na její počest i změnila název – přejmenovali ji na Královninu korunu a její cimbuří natřeli na zlato, aby vypadala jako koruna Alysanne.
Při pobytu u Noční hlídky potom viděla zajaté divoké, na Stříbrokřídlé se pokusila vyletět za Zeď. Hned třikrát, ale dračice odmítala, což Alysanne zneklidňovalo. Rozhodla se navštívit i ostatní hrady, ne jen Černý hrad, a když viděla, že je Noční pevnost, nejstarší a největší z hradů, příliš nákladná na pořádnou údržbu, navrhla lordu veliteli Burleymu, aby ho nahradili novým. Na to poskytla své vlastní šperky včetně koruny a Jaehaerys později stavitele. Hrad pojmenovali Hlubokojezero a vztyčili před ním sochu Alysanne. A přiměla Burleyho, aby ji doprovodil i do Moleova městečka/Krtince, domova nejprostších vesničanů a prostitutek. I tam uspořádala ženský dvůr.
Pak se vrátila na Zimohrad, kde se po půl roce setkala s Jaehaerysem. Vysvětlila mu, jak se jí Noční hlídka zalíbila, jaký je to statečný řád, jak zoufale potřebuje víc prostředků. Přesvědčila ho, aby zdvojnásobil země, z nichž jim plynou příjmy, tedy aby jim k Brandonovu daru pod Zdí přidal dalších 25 líg Nového daru. Alaric nebyl vůbec potěšený, že bude muset donutit své vazaly vzdát se části území, ovšem Alysanne údajně přesvědčila i jeho. Údajně.
Podle mistra Yandela naopak byli Starkové zásadně proti. Bratr jistého lorda Starka, nejspíš Alaricův, měl psát dopisy do Citadely a žádat mistry, aby našli precedenty ohledně nuceného záboru půdy. Jenže nakonec nic nezmohli. A je tak možné, že to přimělo později lorda Ellarda Starka na velkém koncilu v roce 101, kde se volil Jaehaerysův nástupce, nevolit prince Viseryse, jehož měl údajně Jaehaerys radši. Noční hlídka nicméně byla velmi vděčná a přejmenovala hrad Sněžnou bránu na Královninu bránu.
Ze Zimohradu pak pokračovali Alysanne a Jaehaerys do Torrhenova dvora a Mohylova a pak se vrátili domů, kde Alysanne opět zúročila, co se dozvěděla při zasedání ženských dvorů. Tentokrát ji trápily příběhy o právu první noci. Líčila Malé radě děsivé zkušenosti žen a s pomocí septona Bartha přesvědčila krále, aby právo první noci, tedy právo lorda chopit se o svatební noci nevěsty před jejím novomanželem, zakázal. Což začalo být známo jako druhý ze zákonů královny Alysanne a touto dobou už ji pro její zásahy velmi milovali, zvláště prostí lidé.
Matka Alysanne
Pro říši byla Dobrá královna Alysanne dobrou nejen královnou. Skoro až matkou. Na turnaji k desátému výročí Jaehaerysovy vlády ji vítěz, ser Ryam Redwyne, navíc korunoval královnou lásky a krásy. U jejích vlastních dětí a vlastní rodiny ale brzy přišly značné problémy a její život měl do dobra, lásky a krásy často daleko.
V roce 59 udeřila krutá zima a s ní smrtící víc než rok dlouhá epidemie třesavky. Uprostřed jejího řádění zasáhla v samém srdci monarchie. Sedmiletá Daenerys probudila matku a stěžovala si na chlad. Okamžitě jí začali podávat všechny možné léky, koupele, přikrývky, čaje, všichni se modlili, mistři mudrovali. Nad ránem Jaehaerys poslal i pro draka. Jenže princezna zemřela dřív, než mohl dorazit z Dračího kamene. I přes kázání exceptionalistů o tom, jak jsou Targaryeni imunní i vůči smrtelným nemocem. Alysanne to tak zdrtilo, že se nějakou dobu nedokázala přimět zajímat o královské povinnosti nebo chodit na jednání rady.
Navíc jen dva měsíce po smrti Daenerys zjistila, že je těhotná, a jen těžko odhadnout, jak zvláštní pocit to musel být, pohřbít jedno dítě a připravovat se hned na další. Zvláště, když jím byla opět dcera. Alyssa pojmenovaná po babičce. A brzy následovaly další děti. V roce 62 Maegelle, 63 Vaegon, 64 Daella, 67 Saera, 71 Viserra.
V roce 73 byla Alysanne těhotná znovu, a tak už bylo potřeba myslet i na budoucnost. Tudíž oznámila, že se Maegelle z vděčnosti za požehnání tolika dětmi připojí k církvi. Pak se narodil Gaemon. Příliš brzy, porod byl těžký, Alysanne hodně zmohl a Gaemon přežil jen tři měsíce. K tomu ještě před ním v Harrenově zemřela Alysannina sestra Rhaena. A pak už střídal radost žal.
Alysanne se stále účastnila na Jaehaerysově vládě. Třeba na slavném případu, kdy bylo odhaleno, že rytíř Královské gardy ser Lucamore Strong zradil své sliby, v tajnosti se třikrát oženil, aniž by to jeho ženy vzájemně věděly, a dohromady měl šestnáct dětí. Zatímco Jaehaerys uvažoval, co udělat s rytířem, Alysanne prohlásila, že kromě slibů gardy porušil i svatební sliby, takže žádná jeho svatba nemůže být platná a jeho děti jsou bastardy, stejně jako jeho ženy nesou určitou vinu, protože věděly, že je gardista a vzít si je nesmí. Jen se zasadila o jejich omilostnění a rozeslání jeho manželek a dětí do péče několika lordů po říši.
V roce 74 se zase poprvé stala babičkou, princ Aemon a jeho manželka Jocelyn Baratheon přivítali po několika manželství dceru Rhaenys. O jejich sňatek se Alysanne snažila dlouho. Když bylo Aemonovi teprve sedm, usadila ho na hostině k jeho jmenování princem Dračího kamene vedle Jocelyn a viděla, že se velmi rychle spřátelili. Po smrti Daenerys, kterou Jaehaerys považoval za vhodnou manželku pro Aemona, navíc Alysanne zásadně odmítla, aby ji nahradila Alyssa, ta jasně dávala přednost Baelonovi (ti se také vzali v roce 75), tudíž Jocelyn byla ideální volbou.
Na druhou stranu, v roce 77 se Alysanne narodil Valerion. Zůstala upoutaná půl roku na lůžko a neduživý Valerion se nedožil ani prvního dne jména. Královna tehdy rezignovala. Prohlásila, že v jednačtyřiceti by už spíš měla být babičkou než matkou. Jíž se stala podruhé, když ze sňatku Baelona a Alyssy vzešel ještě téhož roku princ Viserys.
Královské dvojici se také podařilo vyřešit budoucnost Vaegona. Neprojevoval vůbec žádný zájem o zbraně, dívky, dobrodružství, manželství a mezi ním a zbytkem rodiny vždy zůstávala určitá odtažitost. Velmistr Elysar si nicméně všiml Vaegonova akademického nadání, a tak ho v jeho patnácti letech poslali do Citadely. Prý se tehdy konečně téměř usmál.
Alespoň on, protože Jaehaerys se rozhodl nerespektovat Alysannino přání skončit s rozením dětí, navzdory tomu, že na vlastní oči viděl, jak těhotenství ve vysokém věku zabilo jejich matku. V zimě roku 80 se jí tak narodila poslední dcera Gael. A v roce roce 81 přibylo další vnouče od Baelona a Alyssy, malý Daemon. Což bylo třeba, protože další žal čekal s princeznou Daellou hned za rohem.
Alysanne a Jaehaerys původně očekávali spojení Daelly a Vaegona. Jenže se vůbec neměli rádi, Vaegon skončil v Citadele a Daella nechtěla nikoho. Všechny muže nesnášela, na každém našla nepřekonatelný problém, ničemu nerozuměla, všeho a všech se bála. Nepomohlo ani, když ji Alysanne vzala do Říčních krajin, ani když se ji snažila seznamovat s prakticky kýmkoli. Navíc Jaehaerys z neznámého důvodu určil ultimátum. Daella se vdá nejpozději v šestnácti, za kohokoli, jinak ji pošle k tichým sestrám. Alysanne to tedy vysvětlila Daelle a společně vybraly společensky nejvhodnější nápadníky. Lorda Bouřlivého konce, dědice Casterlyovy skály a lorda Orlího hnízda.
Daella si na poslední chvíli velmi naivně zvolila Rodrika Arryna a vzala si ho na počátku roku 81. Prý působil dobře a moudře jako její otec, sice měl čtyři děti, ale ona bude jejich nová maminka. Alysannina reakce není zaznamenaná, údajně se docela zděsila. Také jí Daella po roce a půl manželství napsala, že je těhotná a vyděšená, prosila ať přijde. Alysanne u ní proto zůstala tři měsíce až do porodu. Který se spustil o 14 dní dřív, byl dlouhý, těžký. Její dcera Aemma se narodila zdravá, Daella se však nevzpamatovala. Alysanne ji potom oproti přání Rodrika zpopelnila a rozptýlila na Dračím kameni u její sestry Daenerys.
Podle arcimistra Gyldayna byla tato Daellina smrt prvním náznakem vážného rozkolu mezi Alysanne a Jaehaerysem. Podle Alysanne totiž Daellu donutili ke svatbě příliš brzy a tak za její smrt mohl Jaehaerys.
Později navíc po třetím porodu zemřela i Alyssa a její novorozenec se nedožil ani jednoho roku. Jen jedna z ran zapsaných do letopočtu 84. Tou další byla princezna Saera. Od malička měla problémy s chováním, její rodiče neměli dostatek času a trpělivosti na vhodnou výchovu a ani poměry u královského dvora jí moc nenahrávaly, naopak jí dávaly možnost vypěstovat si spoustu zlozvyků. Trávila většinu času s mladým Mootonem, Conningtonem a Beesburym a s Perianne Moore a Alys Turnberry. Vymetali slavnosti, vyjížděli si spolu, nic jim nebylo svaté. Jaehaerys nejdřív zvažoval, že by si Saera mohla jednoho z tří lorďat i vzít, jen Alysanne se od začátku nezdáli. Zejména se jí nelíbil ser Braxton Beesbury. Král nad tím jen mával rukou, vždyť Saera s nimi nikdy nebyla o samotě, a tak přece nemůžou provádět nepředloženosti. Alysanne ji nehodlala tolik podceňovat. Právem.
Jednoho večera roku 84 vytáhla městská hlídka zděšeného a zmateného královského šaška Toma Tuřína z nevěstince Modrá perla, kde se mu vysmívali hosté včetně tří lorďat. Ti přiznali, že byl Saeřin nápad ho tam zatáhnout a trápit. Skončili tedy před králem, jemuž se už neodvážili na Saeru nic svést, a v černých celách. Alysanne povolala k výslechu i Perianne a Alys. Pod hrozbou zatčení obě přiznaly, že všechny tři dívky spolu trénovaly líbání, nejprve oblečené, potom nahé, pak se začaly hecovat k políbení chlapce. Saera se vytahovala, že políbí muže, načež dorazili oni tři pánové. Podle Perriane se pak Beesbury líbal se všemi, zatímco služebnictvo mělo zakázáno vstoupit do jejich komnat, případně je Beesbury donutil nic neříkat. Načež pod vedením Saery prováděli i další věci.
Jaehaerys vyslechl i panoše, sluhy a komorné a předvolal Saeru. Vyhuboval jí za Toma, Alysanne přednesla zbytek příběhu jejích přítelkyň. Konkrétně těhotenství Alys a účast Mootona, Conningtona a Beesburyho. Saera nejprve popírala, pak vše zlehčovala, poté se kála, snažila se ospravedlnit, vztekala se. Nakonec přiznala svůj poměr se všemi. Navrhla, že by si mohla všechny tři vzít, jako si král Maegor Krutý vzal mnoho žen, což Jaehaeryse rozčílilo. Zavřel ji v její ložnici a v zuřivosti opakoval, že už není jeho dcera. Alysanne souhlasila s potrestáním Saery, ale celý den se dohadovala s Jaehaerysem, aby jí dovolil vše odčinit.
Jenže Saera utekla z hradu do Dračího doupěte, kde chtěla ukrást draka. Král ji proto zavřel do věžní cely, kde ji celou noc a celý den úplně všude hlídala Jonquil, poté určil osudy ostatních jejích společníků, a když si Braxton Beesbury zvolil rozsouzení soubojem, nechal Jonquil, ať Saeru nutí sledovat, jak ho Jaehaerys porazil a zabil.
Za trest ji navíc poslali do Starého města jako novicku k tichým sestrám, kde na ni měla dohlédnout Maegelle. Podle některých ji rodiče neměli v úmyslu nechat stát se septou doopravdy, jen jí udělit lekci. Ale i odtamtud Saera po roce a půl utekla do Lysu a stala se prostitutkou v zahradě rozkoše. Alysanne si zoufala, když to slyšela. Stěžovala si, že Lyséňané z její dcery udělali kurvu. Jaehaerys jen odvětil, že jí vždycky byla, a to Alysanne neskutečně ublížilo. I teď vinila Jaehaeryse a jeho přístup k jeho dcerám, další klín do čím dál většího rozkolu.
V roce 87 se Alysanne pokusila zajet do správných kolejí monarchie alespoň s ostatními. Princezna Viserra chtěla být od malička královnou, a když ovdověl Baelon, pokusila se mu vetřít do přízně. To ale Alysanne nechtěla, začala jí hledat jiného ženicha. Sjednala zásnuby s lordem Theomorem Manderlym. Viseře se nelíbilo, jaký je už starý, otylý čtyřnásobný vdovec. Nic ale nezmohla, a tak si před odplutím na Sever chtěla alespoň dopřát poslední noc zábavy. Bohužel, při opilém závodě na koních po městě si zlomila vaz.
Alysanne tak během pěti let přišla o tři dcery, zbyly jí jen septa Maegelle a jednodušší Gael. Potají poslala své lidi, aby dohlíželi na Saeru, a prosila Jaehaeryse, aby ji přivedl domů. Potřebovala ji. Snažila se ho přesvědčit i přes septona Bartha, jenž kázal o odpuštění a o tom, jak čas léčí. Jaehaerys byl neoblomný. Nazval Saeru lysénskou děvkou, zakázal Alysanne odletět do Lysu, aby ji přivedla sama. Poručil jí dceru pohřbít, protože je pro ni mrtvá. A to byl onen velký rozkol, později zaznamenávaný jako období Prvního nesváru trvající dva roky. Alysanne se odstěhovala na Dračí kámen, Jaehaerys mezitím cestoval po říši. Odmítla ho doprovázet, nehodlala mu odpustit.
Nepřítomnosti královny si všichni dobře všímali. Lordi dokonce králi začali na jeho zastávkách podsouvat dcery (marně), občas ho doprovázeli Aemon a Baelon a snažili se ho přesvědčit, aby se vrátil do hlavního města (také marně). Jaehaerys raději obhlížel postup stavby nových cest. Až se v roce 89 propracoval do Starého města a setkal se s Maegelle. Ta ho přesvědčila, aby se s Alysanne udobřil, aby se vydali společně na svatbu jejich vnučky Rhaenys a lorda Corlyse Velaryona plánovanou na další rok, promluvila si i s matkou. Čtrnáct dní po Jaehaerysově návštěvě Starého města se král vrátil do Rudé bašty a Alysanne ho následovala.
Jen netrvalo dlouho a přišel Druhý nesvár. V roce 92 na Tarthu zabili myrští piráti jejich nejstaršího žijícího syna, korunního prince Aemona. Jaehaerys jmenoval svým dědicem mladšího Baelona místo Aemonova jediného dítěte, princezny Rhaenys. Někteří protestovali, Alysanne nejhlasitěji. Nedokázala snést, že Rhaenys vynechal. Není ani jasné proč. I podle andalských zvyků by měla dcera staršího syna přednost před mladším synem. Alysanne tehdy řekla Jaehaerysovi, že pokud podle něj žena nemá dost důvtipu na vládnutí, tak ji nepotřebuje, a opět odletěla na Dračí kámen. Opět se usmířili až po dvou letech díky Maegelle, ale nikdy se ohledně nástupnictví už neshodli.
Alysanne navíc stárla a s tím přicházela o vše, co jí v životě dělalo radost. V roce 93 letěla naposledy na milované Stříbrokřídlé. Dva roky nato si zlomila krček, potřebovala hůl a na Stříbrokřídlou už nevylezla. Přestávala slyšet a nemohla si užívat hudbu, ani se účastnit diskuzí Malé rady, ačkoli do té doby byla v podstatě Jaehaerysův spoluvládce (až na případy, zejména co se týče jejich dětí, kdy Jaehaerys využíval svého nadřazeného postavení). V roce 96 jí zemřela Maegelle na šedý lupus, jímž se nakazila při péči o nakažené děti. V roce 93 akorát sjednala svatbu svých vnoučat Viseryse a Aemmy a v roce 97 svého vnuka Daemona s dědičkou Runokamane, Rheou Royce, ale ta vůbec nebyla šťastná.
A pak přišla poslední rána. V roce 99 spáchala její nejmladší a nejoblíbenější Gael, její neustálý věrný stín, sebevraždu. Oficiálně zemřela na letní horečku, ve skutečnosti skočila do Černovodného proudu po porodu mrtvého dítěte, s nímž ji zanechal potulný zpěvák. To Alysanne naprosto zničilo.
Zůstali jí jen korunní princ Baelon, Vaegon a Saera. Jenže Vaegon se stal arcimistrem, patrně odborníkem na ekonomii, a nepociťoval k rodině žádnou přízeň. Saera zase bohatou majitelkou prosperujícího nevěstince ve Volantisu a neměla vůbec žádnou touhu udržovat kontakt s domovem i přes dopisy, které jí Alysanne občas posílala. Ze všech vnoučat pak jen Viserys, Daemon, Rhaenys na Náplavomarce, kde se sama starala o své dvě maličké děti, a Aemma, která také měla plné ruce práce s mateřstvím v příliš nízkém věku.
Přežila Aegona, Daenerys, Alyssu, Aemona, Daellu, Maegelle, Valeriona, Viserru, Gaemona i Gael (před vydáním knihy Oheň a krev nebyl rodokmen zcela upravený, mezi dětmi nebyla Daenerys a jako šestý byl princ Aeryn, rovněž zemřel v dětství) a Alyssina nejmladšího.
Už ani dál nedokázala žít v Králově přístavišti. Odjela na Dračí kámen, kde nakonec v roce 100 ve čtyřiašedesáti letech zemřela po dlouhém chřadnutí. Její tělo bylo zpopelněno a popel uložen buď pod Rudou baštou nebo na Dračím kameni. Tím skončila dvaapadesátiletá společná vláda Jaehaeryse a Alysanne, dodnes označovaná jako zlatý věk míru a prosperity, a Dobrá královna Alysanne. Říše pro ni velmi truchlila a žal, který její smrt přinesla Jaehaerysovi, z něj udělal prázdnou skořápku, než zemřel jen tři roky po ní.
Foto: Samantha Altarozzi, HBO
