Královna, dobyvatelka, dračí jezdkyně a matka rodu Targaryenů, která sjednávala sňatky stejně snadno, jako táhla do války, to byla Rhaenys, jedna ze dvou sester a manželek Aegona Dobyvatele. Tento článek ze série o nekorunovaných Targaryenech se podívá na její život.
Rhaenys Targaryen se narodila šestadvacet nebo pětadvacet let před dobytím Západozemí Aegonem Targaryenem, a to na Dračím kameni lordu Aerionu Targaryenovi a jeho ženě Valaeně Velaryon. Prý byla krásná, měla stříbrozlaté vlasy, které nosila rozpuštěné, fialové oči, měla dobré srdce, byla rozverná, zvídavá, impulzivní a trochu nezbedná, milovala hudbu, tanec, poezii a nejvíc ze všeho létání. Říká se, že na drakovi, v jejím případě dračici Meraxes, strávila víc času než její sourozenci dohromady.
Ještě před dobytím Západozemí se provdala za svého bratra Aegona. Podle valyrijských zvyků, které jejich rod dodržoval i po zkáze Valyrie, se očekávalo, že si Aegon vezme svou nejstarší sestru Visenyu, ale nakonec si vzal obě. Lidé pak tvrdili, že Visenyu z povinnosti a Rhaenys z touhy, protože byla jeho oblíbená. A všichni následující Targaryeni pak pocházejí z jejich linie. O tom ale na začátku neměli ani tušení, protože trvalo docela dlouho, než měly jeho manželky děti. Mnohem dříve se s ním účastnily dobývání Západozemí a sestavování říše Sedmi království.
Rhaenys dobyvatelka
Nejprve Aegon dost možná neměl v úmyslu kontinent dobýt, nebo alespoň neměl jednoznačné plány. Rozeslal své požadavky ostatním vládcům včetně Argilaka Durrandona, krále Bouřlivého království. Znali se už z bojů ve Svárlivých zemích a Argilak nejprve s Aegonem vyjednával o možném spojenectví. Jenže ho chtěl jen využít proti Harrenu Hoareovi, s jehož říší tou dobou Bouřlivé království sousedilo.
Nabídl Aegonovi ruku své dcery Argelly a pozemky východně od jezera Boží oko mezi řekou Trojzubec a Černovodným proudem, právě proto, že je ovládal Harren. To Aegon odmítl, naopak žádal země přímo v Bouřlivém království a Argellinu ruku pro Oryse Baratheona, svého údajného bastardího bratra. Argilaka to rozzuřilo, usekl ruce Aegonovým poslům a poslal mu je se zprávou: „Toto jsou jediné ruce, které ten bastard získá.“ A zdá se, že právě tato odpověď Aegona přiměla rozhodnout dobýt celý kontinent a spojit ho pod jedinou vládou.
Když tedy Aegon konečně zahájil své tažení, vyplula s ním a válečnicí Visenyou i Rhaenys, ačkoli ve zbrani cvičená nebyla. Přistáli na pobřeží Černovodného zálivu, kde Aegon začal s konstrukcí pevnosti Aegonfort, a Rhaenys vyrazila na Meraxes do nedalekého Růženína, který se jí rychle vzdal. A poté, když dobyli další tucet sídel, Aegona korunovali. Rhaenys jako nová královna ho prohlásila Aegonem, Prvním svého jména, králem Celého Západozemí a Štítem jeho lidí a Visenya mu na hlavu posadila korunu, kroužek z valyrijské oceli. Čímž začala hlavní část dobývání.
Několik dní po korunovaci vyrazily Aegonovy armády posílené o muže rodů ze zálivu dál. Rhaenys, Meraxes, Orys a větší část mužů zamířili na jih do Bouřlivého konce, vypořádat se s Argilakem Arogantním. Postupovali docela pomalu, protože museli zdolávat rozsáhlý Královský les, ale postupovali. Až když překročili řeku Klidnoproudou, ocitli se pod nečekaným útokem bouřlivých lordů Errola, Fella a Bucklera.
Targaryenům padlo víc než tisíc mužů, a to jich pro začátek neměli moc, než útočníci zmizeli zpátky mezi stromy. Rhaenys na to reagovala vypuštěním draka. Lesem se tak prohnala zeď dračího ohně, měnila stromy v pochodně, a spálila lorda Errola. Ale Fell i Buckler přežili a poslali zprávu do Bouřlivého konce.
Argilak slyšel i o tom, jaké ohnivé peklo Aegon mezitím připravil v Harrenově Harrenu Hoareovi, který se mu odmítl vzdát. Navíc mu tou dobou způsobovali problémy i piráti útočící na Mys hněvu a Dornové vyjíždějící do Dornských mokřad na jejich hranici. Víceméně měl všeho dost. Rozhodl se proto vypochodovat z hradu a postavit se Targaryenům v bitvě. Rhaenys na Meraxes, která létala nad Bouřlivým královstvím a doručovala Orysovi zprávy o pohybu nepřátel, viděla, jak vyjíždí, a měla dobrý přehled o pozici a počtech Argilakovy armády. Orys na to opevnil své vojáky na kopcích kolem Bronzobrány a čekal.
Než přišla bitva, přišla divoká bouře. Poslední bouře, jak je od té doby zvaná. Déšť bubnoval do Targaryenů. Poté se přidaly Argilakovy bubny ohlašující příchod dvakrát větší přesily se čtyřnásobným množstvím rytířů a koní. Ovšem bouře pracovala i proti Durrandonům. Jeho jízdu zpomalovalo bahno, větší úspěch měli akorát pěší kopiníci, kteří dobyli dva obsazené kopce. Při čtvrtém útoku dokonce prolomili střed nepřátel. Jenže tam byla Rhaenys s Meraxes, jež kvůli bouři nemohla vzlétnou.
Déšť nicméně draku nebránil vypustit oheň. Předvoj Dickona Morrigena a bastarda z Černoazylu zmizel v plamenech. Argilak v následném chaosu přišel o koně. Bojoval dál, zabil šest mužů a šest dalších si držel od těla, jenže už zbytečně. Z kopce sjel i Orys, když se mu Argilak odmítl vzdát, sesedl, a zabil ho v souboji. Jeho smrtí bitva skončila, přítomní buď utekli, nebo se vzdali.
Rhaenys se zbytkem armády pak vyrazila dál k Bouřlivému konci. Orys ho oblehl a Rhaenys na Meraxes vyletěla do hradu vyjednávat s Argilakovou dcerou a dědičkou Argellou. Ta se ale na hradě zabarikádovala, prohlásila se bouřlivou královnou a odmítla se stejně jako otec vzdát. Akorát posádka se bála, že skončí stejně jako Harrenov, a vzepřela se jí. Po několika dnech ji dotáhli k Orysovi v řetězech a nahou. Orys ji pohostil, oženil se s ní, založil nový rod Baratheonů a bývalé Bouřlivé království přidal k říši Aegona.
Rhaenys poté odletěla za Aegonem podpořit ho při nové výzvě, proti odporu království Skály a Roviny. Setkala se se svými sourozenci a jejich armádou u městečka Kamenné septum v centrálním Západozemí, odkud vyrazili čelit spojeným silám Roviny a Skály pod velením Lorena I. Lannistera a Merna IX. Gardenera. Ani ti se nechtěli Targaryenům vzdát.
Obě armády se potkaly na rovince u Černovody. Králové doufali, že Aegona obklíčí a rychle zlikvidují jeho střed s rytíři, zatímco Targaryeni ze svých vojáků sestavili obranný půlměsíc. Králové se pokusili rozbít jejich linie a měli velkou šanci, protože Targaryenům oproti nim opět žalostně nedostačovaly počty. Jenže Aegon, Visenya a Rhaenys nasedli na draky a vzlétli, jedinkrát ve válce všichni tři najednou. Začali zapalovat suchá pole kolem, a protože Gardenerové a Lannisterové stáli proti větru, o všechny šance přišli. Zatímco armáda Targaryenů byla na druhé straně a mohla bezpečně likvidovat všechny, kteří se dokázali plamenům vyhnout.
V ohni v bitvě dodnes zvané Ohnivé pole padly čtyři tisíce můžu včetně Merna a jeho potomků, jen jeden jeho synovec přežil, ale jen tři dny, tisíce mužů zemřelo v boji a dalších deset tisíc utržilo popáleniny. A král Loren ujel, když si uvědomil, že Aegon vyhrává. Na straně Targaryenů ztráty čítaly necelou stovku a Visenyu trefil šíp do ramene. Což nebylo vážné.
Další den k tomu Lorena chytili a on před Aegonem poklekl. Bylo tak zajištěno království Skály a Rovině zatím minimálně nezůstala žádná královská dynastie. Tudíž se sourozenci opět rozdělili, aby udržovali spád svého úspěchu, ale jen nakrátko. Velmi brzy se zase setkali u Trojzubce, protože zatímco se Aegon chtěl vypravit do Roviny, aby se mu tamější rody také vzdaly a on jí určil nového správce, severský Torrhen Stark shromáždil armádu a vyrazil na jih. Proto Aegon povolal své sestry, aby byly se svými draky připravené k případnému boji. Jen k žádnému nedošlo, byť Torrhenovi rádci radili různé válečné strategie. Nakonec s Aegonem celou noc vyjednával skrze posly přes řeku a ráno před ním poklekl.
Rhaenys se proto vydala rozlousknout nejhorší oříšek dobývání, Dorne. Přeletěla Rudé hory, dornské kopiníky v Princově průsmyku a přistála ve Vaithu. Ten našla prázdný a v městečku u hradu zůstaly jen ženy, děti a starci. Poté zamířila do Božího hrobu a Prkenného města, ale zase žádní muži nebo bojovníci. Nakonec doletěla až do Slunečního oštěpu, kde ji čekala jen osmdesátiletá princezna Meria Martell. Ta na její požadavek pokleknout před Targaryeny prohlásila, že Dorne nebude bojovat, ani nepoklekne, že nemají žádného krále. Rhaenys jí pohrozila, že se Targaryeni vrátí (protože s sebou neměla armádu, diplomaticky svého cíle nedosáhla a nemohla fakticky nic obsadit) a odletěla. Dorne tak zůstalo jako jediné nedobyté království, protože Targaryeni se poté museli soustředit na důležitější otázky a scelování nové říše.
Rhaenys královna
Aegona konečně formálně korunoval Nejvyšší septon ve Starém městě, tedy se z Visenyi a Rhaenys staly oficiální královny, a všichni tři se usadili v Aegonfortu v nově vznikajícím Králově přístavišti kolem něj. Aegon na nich a svých rádcích často nechával každodenní vládu a zvláště Rhaenys se snažila zasadit o spoustu novinek.
Zavedla například pravidlo šesti, podle něhož manžel mohl uhodit nevěrnou manželku jen šestkrát, každá rána za jednoho boha Sedmi kromě Cizince – a to poté, co jí přednesli případ, kdy manžel uhodil svou ženu stokrát a ubil ji. Královna prohlásila, že onen muž svou ženu čtyřiadevadesátkrát uhodil neprávem a její bratři mu to mohou oplatit. Také postavila mimo zákon tradici železných unášet ženy ze Sedmi království.
Rovněž se velmi snažila, aby vazalové a poddaní jejich rod a své nové pány vnímali pozitivně. Zvláště se starala o chudé, podporovala zpěváky a bardy, a také zařizovala sňatky mezi vzdálenými rody, aby propojila říši. Například vyjednala svatbu dcery Torrhena Starka a Ronnela Arryna. Ovšem v Citadele jsou dopisy, podle kterých Torrhen souhlasil jen po velkých protestech, a jeho synové Targaryeny odmítali a svatby se neúčastnili.
U dvora se také výrazně projevovalo, o kolik měl Aegon Rhaenys radši. Prý trávil deset nocí s Rhaenys na každou noc strávenou s Visenyou. A také, jak moc měla Rhaenys ráda nevázanou zábavu. Když s ní Aegon nebyl, obklopovala se pohlednými mladíky a podle některých drbů se jimi nechávala bavit i ve svých komnatách.
V roce 7 nového letopočtu počítaného od dobytí Západozemí pak porodila své jediné dítě, prince Aenyse. Byl slabý a nemocný, často plakal a odmítal kojnou, přijímal jen matku. To opět přineslo vlnu pomluv, že jeho otcem není statný Aegon, ale nějaký z Rhaenysiných společníků, což se nikdy nepotvrdilo a Aegon nikdy o svém otcovství nepochyboval. Navíc Aenys měl všechny valyrijské rysy a možná i potenciál, jenže na jeho naplnění už nemohla Rhaenys dohlédnout, když se jí brzy stal osudným onen nerozlousknutelný dornský ořech.
První dornská válka
Invazi do Dorne zvanou první dornská válka zahájil Aegon už tři roky před narozením Aenyse. Plánoval konečně scelit celý kontinent až ke Zdi. Jenže Dornové o to stále neměli vůbec žádný zájem. Jednak útočili v terénu, který byl pro Targaryeny těžký, spalující a neznámý, a zbytek se opět poschovával a opustil své hrady bez snahy se bránit nebo pokleknout. Tudíž prakticky znovu nebylo, co dobýt.
První útok v roce 4 vedla zase Rhaenys. Tentokrát nechávala armádu obsazovat prázdná sídla, na Meraxes vypálila Prkenné město a pomalu postupovala ke Slunečnímu oštěpu, zatímco Aegon a lord Harlan Tyrell bojovali v Princově průsmyku proti těžkému odporu a Orys Baratheon taktéž na Kostěné cestě, kde byl dokonce zajat. A ve Slunečním oštěpu to nedopadlo o moc lépe. Tentokrát z něj zmizela i princezna Meria. Na druhou stranu, tentokrát s sebou měli armádu a věrné vazaly, takže se Aegon a Rhaenys prohlásili vítězi, Dorne za území pod Železným trůnem a vrátili se do Králova přístaviště, zatímco lord Jon Rosby měl být kastelán Slunečního oštěpu a strážce Písků a Harlan se měl postarat o jakékoli případné revolty.
Které se rozpoutaly, sotva se Aegon a Rhaenys ocitli doma. Dornové se znovu chopili Slunečního oštěpu, zajali Rosbyho a Meria ho vyhodila z okna. Harlan vyrazil s armádou z Peklolesa a navždy se s ní ztratil v poušti. Jinde byly vražděny posádky, mučeni rytíři dosazení do správy hradů. Oryse nechali vyplatit ze zajetí, ale lord Wyl mu předtím, stejně jako všem jeho mužům, usekl ruku, kterou vládli mečem.
Aegon tak znovu povolal draky. Hrady odporujících lordů vypálil, některé několikrát, ale Dornové se nenechali odradit. O rok později spálili polovinu deštného pralesa na Mysu hněvu a vyplenili půl tuctu městeček a vesnic. Aegon tedy znovu vypálil několik sídel. Dornové zaútočili na Noční píseň a vyrazili proti Starému městu. Tak Targaryeni pod vedením Rhaenys znovu přitáhli s draky. Jenže…
Když se Rhaenys na Meraxes dostala k Peklolesu rodu Ullerů, trefila se tamější posádka škorpionem dračici přímo do oka. Meraxes se zřítila na hradby, zničila je i nejvyšší věž a nevyhnutelně se zabila. Jen nebylo a dodnes není úplně jasné, co přesně se při útoku a pádu dělo s královnou Rhaenys. Oficiální záznamy nakonec zůstaly u toho, že zemřela v roce 10 se svou dračicí v Peklolese v nedožitých šestatřiceti letech a její tělo nikdy nebylo vydáno. Někteří říkají, že vypadla ze sedla a zabila se pádem. Jiní, že ji Meraxes rozdrtila pod svým tělem na nádvoří. Ale pár také, že přežila a umírala pomalu mučená Ullery. Ohromný úspěch pro Dorne, ohromná tragédie pro Targaryeny.
Rhaenys vzpomínka
Tříletého Aenyse její smrt zdevastovala. Mnozí se báli, že nepřežije. Zapomněl chodit, jako by se vrátil do fáze kojence. Než mu dali malé dráče Rychlostříbra, po čemž se rychle zlepšil a rostl do síly a což umlčelo pomluvy, že není Aegonův. A hlavně zdrtila Aegona samotného.
Následujícím dvěma rokům se říká dračí hněv, kdy Aegon a Visenya spálili každý hrad, baštu a pevnost v Dorne kromě Slunečního oštěpu alespoň jednou, vypsali odměny na hlavy dornských lordů, Dornové jim to opláceli a zkrátka vedli zuřivou, šílenou válku až do roku 13.
Tehdy už Dorne vládl Meriin syn Nymor a ten vyslal svou dceru Deriu do Králova přístaviště s lebkou Meraxes a dopisem pro Aegona. Neví se, co v dopise stálo, avšak právě domněnky o něm vzklíčily podezření, že Rhaenys nezemřela se svou dračicí. Aegon byl totiž odhodlaný odmítnout Nymorovu nabídku míru, ale když si dopis přečetl, spálil ho, odletěl na Dračí kámen, vrátil se následující ráno a souhlasil. Spekuluje se, že v něm stálo, že Rhaenys žije, ale mučí ji a pokud ukončí válku, ukončí oni její utrpení. Nebo hrozba najmutí Mužů bez tváře na Aenyse či pořízení účinné zbraně proti drakům ze Svobodných měst. Skutečný obsah už nikdo nezjistí, ovšem verze s Rhaenys zní velmi pravděpodobně.
Ostatně, Rhaenys byla velmi milovaná a velmi lidem chyběla. Dodnes se na ni vzpomíná mnohem víc než na Vyseniu. Z jejího jména se stalo oblíbené jméno, jeden ze tří kopců, na kterých se rozkládá Královo přístaviště, nese název Rhaenysin kopec a Aegon na něm nechal postavit Památeční septum na památku královny Rhaenys (to později zničil Maegor a přestavěl ho na dračí doupě). O dvě generace později zase lady Elissa Farman objevila v Moři zapadajícího slunce tři ostrůvky, které pojmenovala Aegon, Rhaenys a Visenya. A zkrátka je Rhaenys často považovaná za idealizovaný vzor vznešené královny, která může i vládnout a vyrazit do boje. Ačkoli to často není to, co Západozemci hledají, a ačkoli na rozdíl od své sestry zemřela dřív, než se stihla zaplést do mnohem horších událostí, které nastaly po Aegonově smrti.
Foto: Fkaluis, Talpress
