Královna Aegona Dobyvatele, válečnice a jezdkyně Vhagar, s níž vedle Aegona a královny Rhaenys odstartovala targaryenská éra Západozemí, do níž se pustil i seriál Rod draka. Tento článek se proto zabývá jejím životem a je prvním ze série článků o Targaryenech, jimž nepřipadla královská koruna.
Visenya Targaryen se narodila 29 let před dobytím Západozemí Targaryeny na Dračím kameni jako nejstarší dítě lorda Aeriona Targaryena a lady Valaeny Velaryon. Měla stříbrozlaté vlasy, které si často zaplétala, fialové oči, byla strohá, vážná, neodpouštějící, později se podle některých zajímala o temná umění a jedy. Od malička ji také s bratrem Aegonem cvičili ve zbrani, takže z ní byla válečnice, jež vládla valyrijským mečem Temnou sestrou. Vlastně poslední dáma z rodu Targaryenů, kterou formálně a úmyslně cvičili ve zbrani. A létala na dračici Vhagar. Na ní v mládí navštívila Citadelu ve Starém městě a lorda Redwynea na Stromovině.
Podle očekávání se také dle valyrijských zvyků provdala za svého bratra Aegona. Ten si k tomu vzal i jejich mladší sestru Rhaenys, údajně Visenyu z povinnosti a Rhaenys z lásky. Byla mu nicméně věrnou ženou, ráda se podílela na jeho panování a pomáhala mu prosazovat jeho vůli. Nejvýrazněji při dobývání Západozemí.
Válečnice Visenya
Když Aegon rozhodl, že dosáhne svého snu o sjednocení kontinentu silou, vyplula spolu se sourozenci z Dračího kamene na pobřeží Černovodného zálivu. Tam Aegon začal budovat opevněný Aegonfort a Visenya vyrazila proti okolním lordům. Podpálila střechu Stokořína, a tak přinutila Stokeworthy a sousední Rosbye, aby se jí vzdali. Na odpor se ale postavili Darklynové z Šerodolu a Mootonové z Panenského jezírka – tedy dokud je neporazil Aegon s Orysem Baratheonem. Visenya pak zabrala bohatství úspěšného přístavu Šerodolu pro svůj rod.
A tehdy proběhla i první, ne zcela uznávaná korunovace Aegona. V Aegonfortu mu Visenya, nyní už jako královna, na hlavu posadila čelenku z valyrijské oceli a Rhaenys ho provolala králem Celého Západozemí. A na to Visenya vyrazila s flotilou rodu Velaryonů do Údolí, kde se jí ale dařilo výrazně méně. Přišli o třetinu lodí, protože Údolí si na pomoc přivolalo námořně silný Braavos, a bitvu u Města racků ve výsledku prohráli, i když Visenya s dračím ohněm nadělala nepřátelům značné škody.
Lépe si vedla na poloostrově Prasklepeto. Tam se místní doslechli o tom, jak mezitím Aegon vypálil vzpurný Harrenov, a tak se zdejší chudí lordi bez reálné šance proti drakům Visenye rychle vzdali a přísahali jí věrnost. Ona je přijala jako své vlastní poddané a od té doby jsou zdejší lordi zavázaní přímo Železnému trůnu. Vlastně to byl tedy začátek formování nového regionu, Korunních zemí, v jejichž čele nestojí žádný správce podřízený králi, nýbrž král sám.
Se sourozenci se setkala až před další bitvou. Doletěla za nimi do Kamenného septa, městečka v budoucích Říčních krajinách, odkud vyrazili i s armádou proti spojenectví Roviny a království Skály do bitvy proslavené jako bitva na Ohnivém poli. Všichni tři tam bojovali na dracích, podpálili suchou trávu a rozsáhlá pole a nakonec tak snadno zvítězili. Spálili spoustu vojáků, zabili všechny Gardenery z Roviny a král Loren Lannister utekl, než ho další den chytili a on se musel vzdát. Visenya prý pak děkovala bohům, že Loren vyjel do otevřeného boje a neschoval se v Casterlyově skále, protože věřila, že tam by se nedostali ani s dračím plamenem.
Nic pak nedbala na to, že ji během bitvy do ramene zasáhl šíp. Rychle se uzdravila a brzy se opět sešla se svými sourozenci na břehu Trojzubce. Tam na ně tentokrát čekala armáda Severu. Ta se však vzdala bez boje a Visenya se obrátila zpátky k Údolí, kde napoprvé neuspěla. To zatím posilovalo obranu a připravovalo se na invazi. Visenya ale všechna zabezpečení obešla tak, že vyletěla do Orlího hnízda. Přistála na nádvoří, setkala se s malým králem Ronnelem Arrynem, který byl velmi nadšený z Vhagar, a jeho matce a regentce pak nezbylo, než se vzdát. A Visenya pak vyhověla Ronnelovu přání a proletěla se s ním na Vhagar kolem hradu.
Královna Visenya
Poté, když už byla říše víceméně sjednocena a její většina uznávala Aegona jako svého jediného krále, spolu s ním a s Rhaenys pracovala i na bližším zpečetění jednoty. Především diplomacií a sjednáváním svazků mezi šlechtici z různých koutů říše. Ač to nebyla zrovna Visenyina výsada a Rhaenys se tohoto úkolu zhostila s větší vervou. Také na ní a Rhaenys často závisela každodenní vláda, zde možná v jednu chvíli víc na Visenye, protože Rhaenys porodila v této době svého syna Aenyse.
Visenya zato udatně bojovala v První dornské válce, která probíhala od roku 4 do roku 13 od dobytí, respektive od formální korunovace Aegona ve Starém městě, když se Dornové odmítali Targaryenům podřídit. Ta byla pro Targaryeny obzvlášť zdrcující, protože v roce 10 v ní padla Rhaenys i se svou dračicí Meraxes.
Na začátku se tedy invazi věnovali především Aegon s Rhaenys, protože Rhaenys už měla v Dorne zkušenosti, a naprosto marně. Aegon tam dokonce na čas ztratil svého pobočníka a jejich údajného bratra Oryse Baratheona. Nebo když se jim v jednu chvíli podařilo obsadit některé hrady, dosadit tam správce a vrátit se do Králova přístaviště, Dornové rozpoutali rebelii a správců se zbavili. K tomu usekali ruce Orysovi a lordům zajatým s ním, ačkoli je Aegon vyplatil. Targaryeni tedy se svými draky vypálily hrady všech, kteří jim i nadále odporovali, Dornové útočili na oplátku na Bouřlivé krajiny, takže přišel další útok draků, další útok Dornů, na to znovu draci. A právě tehdy, při útoku na Pekloles Ullerů, Meraxes s Rhaenys sestřelili.
Visenya s Aegonem na to podpálili alespoň jednou každou pevnost v Dorne, kromě Slunečního oštěpu, aby Dorny obrátili proti jejich pánům Martellům. Pokusili se totiž mezi ně rozšířit zvěst, že Martellové si bezpečí koupili, zatímco ostatní čelili drakům. Také vypsali odměny na hlavy dornských lordů. Půl tuctu, možná víc pak vrazi zabili, ale jen dva přežili dost dlouho, aby si mohli pro odměnu přijít. A Dornové navíc poslali vlastní vrahy. Visenya a její eskorta byli jednou napadeni v Králově přístavišti a dvakrát musela osobně bránit svého bratra a manžela.
Což se jí vůbec nelíbilo, s Aegonem se kvůli tomu hádala. Byla bojovnice a od těch, jejichž prací bylo bojovat a ochraňovat, vyžadovala více. Aegon zase trval na tom, že jeho stráže dostačují. Načež jednou Visenya vytáhla Temnou sestru a dřív, než stráže stihly zareagovat, sekla Aegona do tváře, aby dokázala, jak jsou pomalé a líné. Rozhodla pak o sestavení elitní jednotky, Královské gardy. Její přísahu sepsala podle přísahy Noční hlídky a vybrala prvních sedm členů.
Situace se trochu uklidnila až v roce 13. Tehdy do Králova přístaviště dorazila princezna Deria Martell s lebkou Meraxes a s Aegonem se nakonec dohodli na míru. Kdyby bylo na Visenye, byl by výsledek úplně jiný, ale Aegon měl údajně své důvody, o nichž mistři i historické záznamy mlčí. Ostatně, smrt Rhaenys Visenye i říši přinesla spoustu problémů i bez ohledu na Dorne. Naprosto zdevastovala malého Aenyse, začalo se říkat, že je tak otřesený, že by ho to mohlo stát život. Visenya k tomu žádné děti neměla, ačkoli už byla víc než dekádu vdaná, a někteří ji měli za neplodnou. Začali i navrhovat, aby se Aegon znovu oženil. Dokud jen rok po smrti Rhaenys Visenya neoznámila těhotenství a poté neporodila Aegonova druhého syna Maegora na Dračím kameni, kde ho vychovávala a předala mu svůj meč, když mu bylo třináct let.
Rok předtím, tedy když bylo Maegorovi dvanáct, měli své první dítě také Aenys a jeho manželka Alyssa Velaryon, a to princeznu Rhaenu. Visenya navrhla, aby ji hned zasnoubili s Maegorem jako řešení nejasností v nástupnictví. Po narození Rhaeny nebylo jasné, jestli by měla mít po Aenysovi přednost jeho dcera nebo jeho bratr. Jenže Nejvyšší septon proti takovému plánu protestoval, v církvi se už pomalu zvedal odpor k praktikám Targaryenů, a navrhl vlastní neteř, Ceryse Hightower, s čímž Aegon souhlasil, aby situaci uklidnil. I když to vůbec nebylo šťastné manželství.
K tomu se začalo horšit i manželství Visenye a Aegona. Nikdy si nebyli zrovna blízcí, ale po smrti Rhaenys se ještě víc odcizili a poté už se jen vzdalovali. V roce 35 Aegon nechal strhnout Aegonfort, rozhodl o stavbě Rudé bašty a Visenyu nechal na stavbu dohlížet, zatímco on trávil čas na Dračím kameni. Podle arcimistra Gyldayna nechtěl strpět její přítomnost.
Matka Visenya
Dva roky poté, v roce 37, Aegon zemřel. Na jeho pohřbu korunovali králem Aenyse, ten zase svému bratrovi předal královský meč Blackfyre, protože Maegor byl díky Visenyině výchově lepší bojovník. Visenya to považovala za známku, že Aenys není dost silný na vládce a Maegor od té doby rozhodně dával přednost meči po svém otci než své matce. Jinak však dával přednost své matce před svým bratrem a Visenya ho plně podporovala.
V roce 39 například šokoval říši, když si vzal Alys Harroway, zatímco byl stále ženatý s Ceryse. Žádný septon je nechtěl oddat, tak to udělala Visenya podle valyrijských zvyků. To vzbudilo velké pobouření. Lord Hightower si stěžoval u Aegona a domáhal se toho, aby Maegor Alys zapudil. Nejvyšší septon svatbu prohlásil za hřích. Mnoho zbožných ji odsoudilo. Maegor ale stál za svým, odvolával se na dvě manželky svého otce a na to, že církev nebudou vládnout krvi draka. Hodně se hádal i s bratrem, až ho Aenys nakonec poslal do exilu. Nicméně církev to neuspokojilo.
Visenya, také církví nemilovaná, navíc zůstala doma a zúčastnila se v hlavním městě další pobuřující události, svatby své praneteře Rhaeny a jejího mladšího bratra Aegona. Tedy jen do chvíle, než Aenys slavnostně jmenoval Aegona princem Dračího kamene, jímž byl předtím Maegor. To Visenya vzteky opustila hostinu a odletěla na Dračí kámen. Podle zpěváků, když prolétala v jasném měsíčním světle, měsíc zrudl.
A zrudla i říše. Aenys skutečně nebyl silný král, od začátku měl problémy s menšími rebeliemi a hlavně s církví. Aegon dokázal s církevními představiteli jednat a najít shodu, jenže ne tak Aenys. Zásnuby jeho dětí vyvolaly protesty Nejvyššího septona, svatba jeho dětí církev naprosto rozzuřila, začali ho označovat za krále Ohavnost, kázat proti němu. K tomu je potřeba přičíst předchozí Maegorovy činy. Nakonec proti němu povstali v plné síle zbožní lordi a Bojovníci víry – tedy rytíři Válečníkovi synové i ozbrojení rolníci a žebráci Nuzní druhové, kteří předtím Aenyse milovali.
V roce 42 se dokonce pokusili Aenyse zabít v jeho panství na Visenyině kopci (Rudá bašta se ještě stavěla) a krále tak tak zachránili jeho gardisté. Válečníkovi synové se na to opevnili v Památečním septu na Rhaenysině kopci. A Aenys zkrátka utekl na Dračí kámen. Tam mu Visenya radila tvrdou ruku. Vypálit Hvězdné septum ve Starém městě a Památeční septum. Aenys ale nedokázal učinit tak tvrdé rozhodnutí, stresem onemocněl a rozhodl se ji nevyslyšet. Visenya ho ještě dokázala na chvíli celkem uzdravit, jenže když zjistil, že Aegona a Rhaenu obléhají církevní bojovníci v Chřástalově, zhroutil se a tři dny nato zemřel. Proto se někteří domnívají, že ho Visenya vlastně neuzdravovala, spíš naopak.
Možná by toho byla i schopná. Nejen proto, že preferovala tvrdé zásahy proti nepřátelům a silného vládce, ale prý měla znát i něco z magie. Podle některých dokonce ani Maegorovo náhlé početí nebylo tak přirozené, jak se zdálo, a údajně mělo vliv na Maegorovu krutou a šílenou osobnost.
Visenya z toho nic neviděla nebo to naopak hodlala podporovat. Protože hned po Aenysově pohřbu nasedla na Vhagar a odletěla do Pentosu, aby Maegora přivedla domů. Doprovodila ho pak do Králova přístaviště, kde vyzvala každého, kdo popíral jeho právo vládnout po Aenysovi, aby se mu postavil. Což vyústilo v soud Sedmi mezi Maegorem a jeho šesti zastánci a sedmi Válečníkovými syny církve. Tehdy málem také všechno skončilo, protože Maegor přežil jako jediný, a to velmi vážně zraněný. Skoro měsíc byl v bezvědomí v péči Visenye a jeho třetí pentoské ženy Tyanny, také údajné kouzelnice, než se probral a začala tyranie.
Maegor okamžitě zahájil tažení proti církvi, s jasným požehnáním Visenye, a nechal ji postarat se o zbytek rodiny. Visenya odletěla na Náplavomarku, aby přesvědčila Aenysovu vdovu Alyssu Velaryon opustit otcův hrad a vrátit se ke dvoru i s jejich zbývajícími dětmi, Viserysem, Jaehaerysem a Alysanne. Ale spíš aby měli rukojmí proti Maegorovým protivníkům a všem, kteří by chtěli na trůně vidět Aenysova potomka namísto Maegora.
Ostatně u dvora prý vykonávali pobočník a Malá rada Maegorovu vůli, ale neposlouchal je, místo toho mu vládly tři královny – matka Visenya, druhá žena Alys a třetí žena Tyanna. Té ale Visenya nakonec přestala věřit, vyvinula se mezi nimi rivalita. Navíc byla Visenya Maegorovi stále nejblíž, protože na rozdíl od ostatních byla dračí jezdkyní a válečnicí.
V roce 43 se k němu také osobně připojila na tažení proti všem, kteří odmítli jeho královské povolání a složit přísahu věrnosti. Na Vhagar spálila sídla několika rodů v Říčních krajinách – Blanetreeů, Terricků, Deddingsů, Lychesterů a Waynů, poté s Maegorem zamířili ke Starému městu a vyhrožovala Hvězdnému septu, protože Nejvyšší septon tam odsuzoval polygamní manželství jejího syna. Potom ale Nejvyšší septon záhadně zemřel (možných příčin a hypotetických viníků je hned několik), lord Hightower otevřel brány a Visenya dohlédla na to, aby nový Nejvyšší septon obřadně pomazal jejího syna králem.
Značný vliv je vidět i v tom, jak ho dokázala k lecčemu přesvědčit i v jeho nejhorších krvelačných momentech. Když třeba Maegor vyhrál v bitvě u Božího oka nad svým synovcem, podle mnohých právoplatným králem Aegonem a zabil ho, přesvědčila ho, aby ušetřil životy některých urozených rebelů. A také ho přesvědčila, aby Alyssu a její nejmladší děti Jaehaeryse a Alysanne svěřil do jejích rukou na Dračí kámen, zatímco Viseryse si hodlal ponechat u dvora.
Jenže jí nečekaně rychle začalo zrazovat zdraví. I přes svůj věk zůstávala stále při síle, až najednou začala chřadnout, velice rychle hubnout a nakonec v roce 44 zemřela v třiasedmdesáti letech, když byl Maegor uprostřed dalšího tažení. Čehož využila Alyssa, která propašovala sebe, své děti a Temnou sestru z hradu do bezpečí. Visenya pak byla pohřbena stejně jako ostatní Targaryeni, její tělo spálily dračí plameny a její popel uložili vedle Aegonova, a spolu s ní zemřel poslední Targaryen, který ještě pamatoval Západozemí před Sedmi královstvími.
Foto: Talpress, HBO