Přehled důležitých rodů, které sehrají roli v občanské válce mezi Targaryeny

Ani seriál House of the Dragon se neobejde bez početného množství rodů. Které rody, jež známe už ze seriálu Game of Thrones, zasáhnou do války? A které nové rody nám naopak budou představeny?

Občanská válka Tanec draků započatá v roce 129 po dobytí Západozemí zahájila své předtančení dávno předtím, na sklonku života Jaehaeryse I. na přelomu století. Šlo o pomalu doutnající politický konflikt testující samé mantinely monarchie a západozemské společnosti. Tomu se nepochybně bude věnovat napjatě očekávaný seriál. Nemůže se ale věnovat do detailu, pokud nemá být každá epizoda film, všem velkým šlechtickým rodům Západozemí. A právě jejich situaci v předválečném období si tu ve zkratce představíme.

Targaryeni

Hlavním aktérem Tance byl rod Targaryenů, králů Sedmi království. Válka však nespadla z nebe po smrti Viseryse I., kdy se najednou jeho děti nemohly dohodnout, kdo si zabere otcovu židli. Mnohem nenápadnější příčiny se začaly objevovat už za vlády teprve čtvrtého Targaryena, Jeahaeryse I.

Ten měl se svou manželkou Alysanne několik nadějných sourozenců, jenže oba jejich bratři Aegon a Viserys zemřeli před nimi, stejně jako jejich sestra Rhaena a její dcera Aerea, zatímco druhá dcera Rhaella se stala septou. Potom měli i spoustu dětí, ale ani ty situaci nezachránily.

První Aegon zemřel po porodu. Daenerys během epidemie třesavky. Aemon padl při bitvě s piráty na Tarthu a s manželkou Jocelyn Baratheon měl pouze dceru Rhaenys. Baelon zemřel kvůli zánětu a zanechal po sobě syny Viseryse a Daemona. Jeho sestra a manželka Alyssa zemřela při porodu a jen rok po ní jejich třetí syn Aegon. Maegelle se stala septou a zemřela při ošetřování dětí s šedým lupem. Vaegon vystudoval na arcimistra a do konce života sloužil v Citadele. Daella zemřela při předčasném porodu jediné dcery Aemmy. Divoká Saera utekla do Essosu. Viserra si zlomila vaz při zběsilé jízdě na koni. Gaemon zemřel v necelých třech měsících, Valerion v necelém roce. A Gael skočila do Černovodného proudu po porodu mrtvého nemanželského dítěte. Už po smrti Baelona tak svolali první Velký koncil s úkolem vyřešit otázku následnictví. Král následníka určit nedokázal, byl starý, jeho mysl přestávala fungovat.

V Harrenově se proto v roce 101 sešli lordi z celé říše, celkem vzneslo nárok na trůn devět z nich, nakonec zbyli dva kandidáti. Čtyřiadvacetiletý Viserys Targaryen, Baelonův syn, a sedmiletý Laenor Velaryon, Rhaenysin syn. Oba měli targaryenskou krev, oba měli draka. Nakonec ale rozhodlo pohlaví. Mužská linie Baelona získala přednost před ženskou linií Rhaenys a korunním princem se stal Viserys. Jenž po své korunovaci neprokázal zrovna pevnou ruku. Ze všech sil se snažil potěšit ostatní, vyhýbal se konfliktům, měl zdravotní problémy. A také manželské. Oženil se s Daellinou dcerou Aemmou a po ní mu zůstala jen dcera Rhaenyra. Začal ji tedy připravovat na úlohu vládnoucí královny, protože jiného potomka neměl a děsil se, že by korunu zdědil jeho mladší bratr Daemon. Však o něm existuje novela zvaná Mizerný princ.

Pak se ale znovu oženil s dcerou svého pobočníka Alicent Hightower a měl s ní syny Aegona, Aemonda a Daerona a dceru Helaenu. Tehdy začaly značné třenice. Najednou tu byl mladý princ, který by se jednou mohl stát králem, a to se mnohým zamlouvalo víc než princezna. Hlavně rodině Alicent. Ne tak Rhaenyře. Daemonovi se zase nezamlouvalo nic, Hightowerové ze všech nejméně. Tlak se zvyšoval. Všechno, co se odehrálo od té chvíle, jen přikládalo pod kotel. Až vybuchla válka. Ale tyto nejdůležitější momenty v centru dění nepochybně brzy uvidíme.

Velaryoni

Velaryoni byli původně rodina z Valyrie, ale ne dračí. Jen pokud se někdy přiženili k Targaryenům, měli možnost si draka osedlat. Zato to byli velice protřelí mořeplavci vládnoucí ještě před zkázou Valyrie ostrovu Náplavomarka a před Tancem draků měli našlápnuto hodně vysoko.

Díky zaoceánským dobrodružstvím Corlyse Velaryona při jeho devíti velkých plavbách svým bohatstvím předčili dokonce Lannistery a Hightowery a Corlys se stal nejbohatším mužem říše. Postavil proto na ostrově druhý hrad a jeho flotila byla těžko dosažitelná. Nějakou dobu dokonce ostrov lákal víc lodí než Královo přístaviště. Dávalo tedy smysl, že za něj provdali princeznu Rhaenys, jediné dítě prince Aemona a vnučku krále Jaehaeryse.

Na Velkém koncilu tak Corlys sledoval vlastní zájmy. Jeden z kandidátů byl jejich syn Laenor, dokázal pro něj sehnat značnou podporu díky své pověsti a bohatství. Ale na vítězství to nestačilo, zvolen byl Viserys. Neprošel později ani návrh, aby za ovdovělého Viseryse provdali Laenorovu sestru Laenu. Viserys trval na tom, že po něm zdědí trůn Rhaenyra a že se ožení z lásky s Alicent Hightower. Což Corlyse rozčílilo, takže se po hlavě vrhl do nového dobrodružství, při němž se mohl obrátit ke královskému dvoru zády. Spojil se s Viserysovým mladším bratrem Daemonem, kterému se králův sňatek také nezamlouval. Společně vyrazili proti Triarchii, alianci měst Tyroše, Myru a Lysu, vládnoucí tehdy na Kamenoschodech, kde si Daemon hodlal vydobýt vlastní korunu. Jen je zase rychle opustil a Corlys v těchto kusech skály také brzy přestal spatřovat smysl.

Přišel totiž čas provdat Rhaenyru a na Corlyse se konečně usmálo štěstí. Vyvoleným byl Laenor. Corlys si tehdy byl vědom drbů o preferencích svého syna i později o otcovství jeho dětí s Rhaenyrou. Ale zásadně je odmítal, protože dokud byli Rhaenyřini synové Velaryoni, mělo podle pravidel „jeho“ vnouče usednout na železný trůn. Na druhé straně měl štěstí i s Laenou, z níž se stala Daemonova manželka. Proto ani série následných neštěstí a rodinných problémů, která by jiného od Rhaenyřiny podpory odehnala, už nemohla moc změnit. Corlys měl vztek na přehlížení nároků Rhaenys ve prospěch mužů a touhu vidět svá vnoučata na trůně, takže měl v ohni příliš mnoho želízek, než aby hned na začátku nepředstavoval hlavní údernou sílu.

Hightowerové

Hightowery lze označit za dirigenty Tance draků. Byli to velice mocní a bohatí vazalové Tyrellů, patřilo jim Staré město v Rovině, kde byli v dávné minulosti králi, než je pohltilo království Gardenerů, jež skončilo až příchodem Targareynů. Měli velkou flotilu, obchodní styky po světě a v některých obdobích bývali i nejbohatším západozemským rodem. V době před Tancem je akorát z této pozice sesadil Corlys Velaryon.

Starému městu a Vysoké věži tehdy vládl lord Hightower, jehož seriál pojmenoval Hobert, a poté ho vystřídal jeho syn Ormund. Oba byli samozřejmě v úzkém spojení s Hobertovým bratrem serem Ottou a stáli pevně na jeho straně.

Ser Otto se totiž stal posledním pobočníkem Jaehaeryse I. A když Jaehaerys ke sklonku života vážně onemocněl, v podstatě vládl říši, zatímco jeho dcera Alicent se o krále starala. Poté jako pobočník pokračoval i u Jaehaerysova nástupce Viseryse I., a dokonce ho podporoval v rozhodnutí, že jeho dědičkou se stane princezna Rhaenyra. Cokoli a kdokoli, jen ne Daemon. Tedy alespoň do doby, než se Viserys oženil znovu, a to právě s Alicent. Tehdy se Ottovi pochopitelně začalo zamlouvat, aby se dalším vládcem stal raději jeho vnuk. Jenže Viserys se k žádným změnám neměl, k novým požadavkům Otty a dalších poddaných se stavět nechtěl, odmítal situaci adresovat tak moc, že raději Ottu propustil, a třenice mezi Rhaenyrou a Hightowery už neskončily.

K tomu je na místě poznamenat, že nešlo jen o Alicent a Ottu proti Rhaenyře. Alicent porodila tři syny, Aegona, Aemonda a Daerona, a dceru Helaenu, a ty všechny začal nesnášet i Viserysův bratr Daemon. S každým dalším dítětem byl níž a níž v hierarchii následníků. Navíc měli později princové čím dál větší a krutější konflikty i s Rhaenyřinými dětmi a situace na královském dvoře v poslední dekádě před válkou byla víc než nepříjemná. A když Viserys stále odmítal jakékoli návrhy, jak jednoznačně ukotvit postavení svých dětí, a naopak když Otto a Alicent sledovali, co se děje kolem Daemona a Rhaenyry na Dračím kameni a Náplavomarce, neexistovala naděje, že neskočí se vší dostupnou silou po příležitosti hned, jak se objeví.

Starkové

Starkové začali jako severský rod, který si postupně podmanil všechny země od Šíje ke Zdi a vládl jim z královské pozice. Po dobytí Západozemí poklekli před Aegonem Targaryenem, stali se správci Severu, ale pořád měli dost starostí se svým rozsáhlým studeným panstvím vzdáleným od nového královského dvora, než aby nějak významně zasahovali do dvorských pletich. Dost podobně tomu bylo i v čím dál napjatější době před Tancem.

Lord Ellard Stark se účastnil Velkého koncilu a podporoval kandidaturu malého Laenora Velaryona. Dost možná z naprosto neidealistických důvodů. Podle mistra Yandela měl Jaehaerys radši Viseryse a Starkové nemohli Jaehaerysovi zapomenout, že je donutil ukrojit ze svých zemí a rozšířit území pro Noční hlídku. Nicméně si Ellard zvolil a tato volba i její mnohem praktičtější důvody než opravdová obliba jedné ze stran se s nimi táhla v podstatě celou dobu.

Stále je ovšem pro toto období nejvýznačnější skutečnost, že do chodu jihu království nezasahovali. Na Zimohradu se stihli po Ellardovi vystřídat Benjen, Rickon a Cregan, a pokud někdo stál o potyčky o moc, nemusel jezdit do Králova přístaviště a na Dračí kámen. Stačilo například, když se Creganův regent neměl k tomu, aby svému svěřenci po dovršení zletilosti předal moc, a vše nakonec skončilo u klasického postupu: meče, povstání, sklepení. K Tanci draků se tak přiblížili až teprve tehdy, když na jeho počátku Rhaenyřin syn Jacaerys uzavřel s Creganem Pakt ledu a ohně. S jeho reálnou pomocí z dalekých krajů ale vlastně nikdo nepočítal a také trvalo velmi dlouho ji poskytnout.

Tullyové

Tullyové vládli Říčním krajinám od dobytí Západozemí Targaryeny a měli docela blízké vztahy s Jaehaerysem I. Zejména na začátku jeho vlády, kdy byli značnými podporovateli církve, proti níž bojoval Maegor Krutý, a po jeho smrti neváhali pomáhat Jaehaerysovi napravit všechen zmatek kolem vztahů koruny a víry.

V době před Tancem draků byl ale lordem jiný muž, než který jednal s Jaehaerysem. Starý Grover, upoutaný na lůžko, ale pořád tvrdohlavý a pořád se stejnou zásadou, s jakou už volil na Velkém koncilu Viseryse. Mužský dědic má mít přednost před ženou i před kandidátem, který své nároky odvozuje od ženy. Neuznával tedy nároky Rhaenyry, chtěl v čele vidět muže. Bez ohledu na to, že jeho syn se Rhaenyře kdysi dvořil.

Jenže už nedokázal svou vůli prosadit a jeho vnuk, ser Elmo, váhavý a pragmatičtější, se raději tak zásadně nevyjadřoval, dokud nebylo jasné, že se válka a draci jeho zemím nevyhnou. Tehdy pozvedl zástavy ve jménu Rhaenyry. A pokud můžeme věřit spekulacím královského šaška, Grovera z toho ranila mrtvice.

Arrynové

Arrynové bývali kdysi králové Hor a údolí, než z nich Targaryeni udělali jen lordy. I tak ale měli k železnému trůnu vždycky docela blízko a asi nikdy blíž než právě před Tancem draků.

Lord Rodrik Arryn se totiž po smrti první manželky oženil s princeznou Daellou, dcerou Jaehaeryse a Alysanne. Daella bohužel nebyla v tomto manželství nejšťastnější, i když to nelze zrovna klást za vinu Rodrikovi, a nakonec zemřela při porodu jejich první dcery Aemmy. A ani ta neměla o moc veselejší osud. Jako polovičního Targaryena ji v pouhých dvanácti provdali za syna jednoho z Daelliných bratrů, prince Viseryse. Který ve svém prvním manželství vůbec neměl rozum, příliš brzy přivedl Aemmu do jiného stavu a ona několikrát potratila, než čtyři roky po svatbě porodila zdravou dceru Rhaenyru. Od té doby se jí nedařilo mít další dítě, až po dalších osmi letech porodila Baelona. Jenže kvůli komplikovanému porodu zemřela a její syn o pouhý den později.

To byl důvod, proč se Viserys upnul na Rhaenyru a proč si Rhaenyra do svého osobního znaku přidala sokola rodu Arrynů. A také získala přízeň lady Jeyne Arryn, vládkyně Údolí, která si jako malá sama prošla nástupnickou krizí. Ve třech letech zůstala jako jediné dítě svého zavražděného otce, což bylo mnohým vzdálenějším příbuzným se záluskem na moc trnem v oku. Navíc se nikdy neprovdala a neměla děti, což zajištění budoucnosti také nepomáhalo. Třeba její neúnavně zatrpklý bratranec ser Arnold Arryn se stal takovým problémem pro její vládu, až ho uvěznila a i s celou rodovou linií vydědila.

Proto také Jeyne prohlásila, že ženy mají držet při sobě, takže samozřejmě Rhaenyru podpoří. Jenom je podobně jako na Severu poněkud komplikované v Údolí shromáždit a poté dostat přes hory reálnou pomoc.

Greyjoyové

Greyjoyové se dědičnými vládci Železných ostrovů stali až po dobytí Západozemí Targaryeny. Do té doby tam vládla dynastie Hoareů, před nimi dynastie Greyironů a před nimi o každém novém králi rozhodovala královolba. Ta, v určitém smyslu, rozhodla i o Greyjoyích, protože Aegon Targaryen železným dovolil vybrat si, který rod se stane jejich lenními pány.

Tak se v této době dostal do jejich čela Rudý kraken, lord Dalton Greyjoy. Ten se upřímně o konflikty, nároky, následnictví ženy a muže na pevnině příliš nezajímal. Byl divoký, krutý, zkušený nájezdník. Přicházející válku ale tušil, dokonce se těšil a začal stavět lodě. Nevyslovil se přitom nijak ke sporu, kdo by měl usednout na železný trůn. Ani se nesnažil dělat potíže za vlády Viseryse I. Naopak vyčkával, dokud nepřišli za ním, a zvolil si tu lepší nabídku.

Lannisterové

Lannisterové bývali králi Skály, než z nich Targaryeni udělali lenní pány Západních krajin. Většinou bojovali o titul nejbohatšího šlechtického rodu a za vlády Jaehaeryse I. se dokonce pokoušeli získat dračí vejce, aby se mohli úplně vyrovnat Targaryenům. Proto je také Jaehaerys nepovažoval za nejlepší přátele.

Až v roce konání Velkého koncilu, tedy na sklonku Jaehaerysovy vlády, zdědil lordský titul Tymond Lannister, jenž se snažil tyto vztahy změnit. Podpořil prince Viseryse a Viserys si to pamatoval, když se stal králem. Pravděpodobně (záznamy jsou v tomto ohledu chaotické), to byl otec následujícího lorda Jasona a sera Tylanda Lannisterů. Kteří stejně jako on dlouho pevně stáli za Viserysem a jeho zvolenou dědičkou, jíž se oba neúspěšně dvořili. Viserys přitom projevil svou vděčnost tak, že ze sera Tylanda učinil svého správce lodí.

Jenže když přišlo na lámání chleba a Rhaenyra už nebyla jediným královským dítětem, Tyland prohlásil, že už je to dávno, kdy přísahal hájit její práva, a už má jiný názor. Za což mu zase byla vděčná královna Alicent a udělala z něj správce pokladny. S ohledem na bratrovu pozici u dvora navíc změnil názor i Jason a oba se stali docela důležitými figurami Tance.

Tyrellové

Tyrellové se po dobytí Západozemí Targaryeny stali lordy Vysoké zahrady a lenními pány Roviny, protože v bojích Targaryeni spálili dosavadní krále Gardenery a Tyrellové jim pak ochotně otevřeli brány. A tak rádi ukazovali, jak moc si polepšili. Třeba na Velký koncil přijel lord Matthos Tyrell s tak bohatým doprovodem, že upozadil i pyšného Tymonda Lannistera. A jeho syn se pak dvořil princezně Rhaenyře.

Neuspěl však, oženil se jinde a měl syna Lyonela, který se bohužel stal lordem už jako batole. Regenty mu dělali jeho matka, kastelán a správce Vysoké zahrady a většina říše předpokládala, že podpoří své vazaly Hightowery v názoru, jak by po Viserysovi na trůn měl nastoupit poloviční Hightower z druhého manželství. Avšak tak jednoduché to nebylo. Jejich ostatní vazalové se rozdělili na obě strany při podpoře obou královských sourozenců a Lyonelovi regenti se rozhodli pro neutralitu. A když se náhodou někdo ozval, lady Tyrell zkrátka odpověděla, že pochybuje o věrnosti vazalů jejího syna, ona jako žena jim nemůže velet sama, takže nemůže podniknout vůbec nic.

Baratheoni

Baratheoni byli nástupnický rod po královském rodu Durrandonů, když si jeho poslední princezna Argella vzala Oryse Baratheona, údajně nemanželského bratra Aegona Targaryena, po dobytí Bouřlivého království. Od té doby tedy měli k Targaryenům velice blízko, proto si také Jocelyn Baratheon vzala Jaehaerysova syna Aemona Targaryena a porodila princeznu Rhaenys. Nabízelo by se tak, že rod Baratheonů bude neochvějně prosazovat nároky Laenora, syna Rhaenys, a bude na jejich straně i v nadcházejícím konfliktu, když Rhaenys s Velaryony stála za Rhaenyrou. Tak to kupodivu nebylo.

Jocelyn velmi rozčílilo už to, že král Jaehaerys po Aemonově smrti úplně přehlédl její a Aemonovu dceru a dědicem určil svého dalšího syna (než ten také zemřel). A samozřejmě ji rozčílilo, když se tato nespravedlnost nenapravila ani na Velkém koncilu, kde nepřetrvaly nároky Rhaenys, ani nároky jejích dětí. Rozčílilo to i jejího bratra, lorda Boremunda Baratheona, druhého ze dvou velkých lordů, kteří se tehdy vyslovili pro Laenora. Jenže když nastaly nejkrušnější časy a místo o Laenora už se hrálo o pozici Rhaenyry a jejích a Laenorových dětí, ani jeden nebyl pánem Bouřlivých krajin. Těm vládl Boremundův syn Borros. Muž z jiného těsta.

Ke své příbuzné a její rodině se neměl, a když toho využili Hightowerové a vlichotili se mu nabídkou sňatku pro jeho dceru, Borros se nechal snadno přetáhnout. K tomu prohlásil, že vlastně ani neznal Rhaenys, tak proč by ji měl podporovat, a i kdyby ano, Rhaenyra není Rhaenys, a že by měl mít na trůně přednost muž. Také si prý myslel, že když Rhaenyra pochopí ztrátu tak důležitého spojence, bude žádat mír. Krutý omyl.

Martellové

Dorne nebylo v době Tance draků součástí Sedmi království. Bylo to nezávislé knížectví, do jehož čela nastoupil, zhruba ve stejné době jako Viserys I. na železný trůn, princ Qoren. Se zkušenostmi svých předků ohledně válčení s draky, protože nikdo nemůže zapomenout na dornské války, se odmítl zaplést mezi oheň a krev znovu. Natož v ještě předválečné fázi, kdy na to jako cizí mocnář ani neměl žádné právo.

Více ho zaujalo dění u jeho východního pobřeží, na Kamenoschodech. Tam odešel princ Daemon, když už nemohl snést, že ho Viserys odmítá jmenovat svým následníkem, a spolu s Corlysem Velaryonem se ostrovy snažil dobýt od Triarchie, království spojených Svobodných měst Myru, Tyroše a Lysu. Zapojení do této války bylo pro Qorena navíc docela bezpečné, Viserys se rád zbavil nezvedeného bratra, víceméně ji ignoroval, a jestli se do bojů přidal někdo další, nepovažoval za akt nepřátelství. Naopak uvažoval nad zásnubami Rhaenyry s Qorenem a spojením celého kontinentu, později nad zásnubami Qorenova syna s Daemonovou dcerou.

Nakonec z toho ale Viserys neučinil nic, jako neučinil spoustu věcí, jimiž mohl brutálnímu konfliktu zabránit, a ani Qoren nic neučinil. Přestože obě strany zkoušely získat jeho podporu, důrazně odmítl do války v Sedmi královstvích vstoupit.

Royceové

Royceové jsou starý, pyšný rod Prvních lidí v Údolí, jeden z několika, které přežily vpád Andalů a nadvládu Arrynů. Před Arryny dokonce bývali králi a dodnes si nesou určitý punc schopných pánů. Však lord Yorbert Royce byl rovnou lordem protektorem Údolí a vychovatelem lady Jeyne Arryn a jejím jménem spravoval celou zemi. Než zemřel a na jeho místo nastoupila lady Rhea Royce.

Ta si ještě před Velkým koncilem vzala za manžela Viserysova bratra Daemona. A Daemon ji nesnášel. Říkal jí bronzová děvka, zesměšňoval ji, urážel její původ, neměl rád ani Údolí, takže tam nepobýval, raději létal za svou milenkou do hlavního města a bojovat na Kamenoschody. Rhea k němu také žádnou náklonnost necítila, ale naštěstí s ním neměla žádné děti. Protože zanedlouho zemřela při nehodě během sokolničení a její Runokámen tak zdědil její synovec.

Přitom kdyby děti měli, patřil by jim a skrze ně Daemonovi – který se ani tak nestyděl v Údolí po Rhaeině smrti ukázat a požadovat po lady Arryn, aby mu hrad svěřila. Jeyne ho však rázně odmítla, nařídila mu Údolí opustit a nový lord Royce ji pak následoval ve stranění Rhaenyře.

Redwyneové

Redwyneové bývali králi ostrova Stromovina u Roviny, než se spojili se zbytkem království Roviny Gardenerů a než se po dobytí Západpozemí Targaryeny stali vazaly Tyrellů. Byli bohatí, protřelí a ambiciózní. V době před Tancem draků se ale u královského dvora neuvedli úplně nejlépe.

Když Jaehaerysovi zemřel velice schopný a inteligentní pobočník septon Barth, rozhodl se Jaehaerys jmenovat do funkce sera Ryama Redwyna z Královské gardy. Ten byl ale pro politiku tak zatraceně nevhodný, že ho po méně než roce raději vystřídali princem Baelonem, který sloužil jako pobočník až do své smrti a nástupu sera Otty Hightowera, zatímco Ryam se vrátil k pozici řadového gardisty, kde sloužil ještě pod králem Viserysem I. až do vlastní smrti. A Redwyneové, možná aby se na toto fiasko zapomnělo, přitakali svým blízkým sousedům Hightowerům a v Tanci draků své síly napnuli s jejich.

Foto: HBO