Trocha zpovídání představitelky neoblomné šéfkuchařky ženské věznice naleznete uvnitř článku!
Kate Mulgrew je ikona sama. V seriálu Star Trek byla první stálou postavou kapitánky, do té doby byly na palubě na stálo pouze kapitáni. Po celou dobu své kariéry se objevovala ve známých seriálech jako například Murphy Brown, Cheers, a nebo třeba Ryan's Hope. V OITNB předvádí opět skvělé herecké výkony, jak vypadá její skutečný život?
Jak vypadá vaše ideální denní strava?
K snídani kávu – hodně kávy – se smetanou a mlékem, které jsou půl na půl. Málokdy něco po ránu sním, ale příležitostně snídám vejce na měkko, k tomu hodně másla a soli. V deštivé dny není nic lepšího než pozdní oběd s dobrým kamarádem. A to si říká o cibulačku nebo kuřecí nudlovou polévku a dobrý sýrový sendvič. Do sady také sparťanský oběd – kousek kuřete, malý salát a všudypřítomná, zoufale nudná voda.
Večeře je posvátná a musí být sdílena, přes to nejede vlak. Miluji vaření, takže na večeři peču kuře a dělávám svou perfektní 17-timinutovou rýži a italskou brokolici, nebo pár hovězích steaků se senzačním hořkým salátem z čekanky, rukoly, ředkviček, rajčat, trochy kozího sýra, citrónové zálivky. A možná nějaké pečené brambory na česneku a rozmarýnu. Nebo Penne a la Vodka, ale dělám domácí penne, takže to zabere dost času. Večeři mám ráda za světel svíček a hlavně nesmí chybět láhev nějakého báječného červeného vína. Dezerty nevedu. Nikdy. Taktéž nevedu svačiny, když umírám hlady, zavřu oči a přemýšlím o Anglii.
Co je nejradši k pití?
Víno, to je moje. Krásný Sauvignon Blanc jako třeba Sancerre, svěží Pinot Grigio v teplejší měsíce, v zimě nějaké vydatné červené jako třeba Ruffino Chianti Classico nebo pokud jste labužníkem, který si rád vychutnává dlouhé chvíle blaha, je tu láhev Amaronu, ačkoliv ta je velice drahá. Po té, co jsem právě řekla, vezměte prosím na vědomí, že jsem téměř závislá na Pellegrinu, o kterém jeden můj kamarád tvrdí, že je to „cadillac“ vod. Všudypřítomný, chlazený, se spoustou citronů a limetek.
V čem se role Red liší od vašich předchozích rolí?
Na rozdíl od jiných rolí, které jsem hrála, Red je ikonická, ale nekonvenčním, nečekaným a často dosti znepokojujícím způsobem. Vypadá jako plamen a často se chová jako oheň. Fascinující, nebezpečná, živá a nepředvídatelná. Ze všech živlů považuji oheň za ten nejvíce hrdý. Žije divoce a odmítá zemřít. A to je přesně Red Reznikov – skrytá, komplexní, z jejích černých uhrančivých očí pořád vykukuje ta mladá dívka, kterou bývala. Tajemná, chybující, hluboce lidská. Mě osobně velmi přitahuje.
Odkud berete inspiraci k hraní této role?
Ze scénáře, její postava je nádherně napsaná. Jenji Kohan (Weeds) zachytila nejen její podstatu, ale i její podivnou a jedinečnou lidovou mluvu. Red čte dychtivě, mluví dobře a hrdě, ale v jediném okamžiku se může vrátit k jejímu tak trochu ruskému slangu nebo, ještě lépe, k takovému tomu jejímu nenapodobitelnému stylu proplétání nápadů. Mluví jako nikdo jiný, protože tam taky není nikdo jako ona. Je to vše ve scénáři.
Chtěla jste tuto roli opravdu hodně. Proč?
Kdo by nechtěl hrát tuto roli? Tak maximálně mrtvá herečka nebo velice marnivá herečka, ale žádná žijící herečka se zvědavým duchem a hloubkou by se k takovéto roli neobrátila zády, aspoň tedy určitě ne bez výčitek. Ta postava kdysi žila, má bohaté a komplexní zkušenosti a přísliby. Je jak skrytá tak odhalená, nebezpečná přitom noblesní, smutná a hloupá. Žena mnoha dimenzí, plna autentičnosti. Hluboce lidská.
Co vás nejvíce šokovalo při hraní role Red?
Nic mě nešokovalo, ale byla jsem, taky stále jsem, nachystaná na její sílu všechno přežít. Ta ocelová Red je někdy trochu děsivá a, řekněme, neohebná. Pravidla, podle kterých posuzuje čestnost, zná jenom ona sama. Běda hloupé holce, která si myslí, že ji Red natolik „miluje“, že její zrada bude tolerována. Pravidla ji umožňují přežít a vlastně si žít ve věznici nad poměry – to ji hřeje u srdce a každý den je vlastně malým vítězstvím.
Kde jste si ráda dala něco k jídlu při probíhajícím natáčení Orange is the New Black?
Takovýmto oblíbeným místem je stále moje kuchyně a to i během natáčení, protože je dostupná kdykoliv a často nekompromisně dobrá! Ačkoliv vůbec nemám nic prosti Metro Diner, na pečené kuře bych šla do restaurace Quest a na těstoviny a víno do Cesca.
Kdyby jste nám měla říct jednu věc o jídle a vězení, která by to byla? Zjišťovala jste si ohledně tohoto tématu něco, když jste se připravovala na roli?
Mohu říct, že vězení a jídlo vypadá takto: Vězení je určeno k potrestání, a proto jídlo servírované ve vězení je trestuhodně špatné. Jsou to blafy. Průměrné jídlo, které vás donutí sklopit uši, nechat vyhladovět duši a jednoduše degradovat vaše chuťové buňky. Vězni za čas dělají zoufalé činy pro chilli papričku, opravdovou jíšku, zralá červená rajčata nebo citrón na okenním parapetu. Red chce především povýšit jídlo přinejmenším na úroveň přijatelnosti. A opravdu chce TO kuře, které není jako žádné jiné.
Máte nějakou typickou rutinu před a po natáčení?
Moje rutiny jsou jednoduché a v podstatě neměnné: ráda si po probuzení dám pár šálků pořádné kávy s mlékem a smetanou. Někdy možná vejce na tvrdo ale nejčastěji misku borůvkového jogurtu Chobani ozdobenou hrstí měkkých a šťavnatých borůvek. A po natáčení je vždy žádoucí mé oblíbené a obdivované pečené kuře, trochu sýru a salátu. A když mám tu pravou náladu – sklenku Amarone.
Co máte vždy na place s sebou ve vaší tašce?
New York Times Book Review a aktuální New York magazín. A také lahev vody.
Jak vypadá váš typický oběd na place?
Typicky trávím oběd u sebe v šatně, příležitostně ve společnosti Natashy Lyonne, která je nejenom velice zábavná a inteligentní, ale také jsem si všimla, že naše stravovací návyky se velice podobají. Hodně proteinů, vždy něco zeleného a také nekonečné diskuze o jídle a proč je to tak šíleně důležité.
Co máte vždy v lednici ve svém karavanu?
Žádná taková lednice není, protože mám šatnu a ne karavan. Ale v šatně mám vždy solničky a pepřenky.
A svačiny na place?
Těm se snažím vyhnout, protože vedou jenom k dalším pauzám a svačinám na place. Ale když to musí být, vyhledávám Cruditéz (francouzský předkrm z čerstvé zeleniny; pzn. redaktora) nebo obloženou mísu (šunka, sýr,…). A samozřejmě oříšky. Solené oříšky jsou důvodem jít dál.
Máte nějaká oblíbená města co se jídla týče? Kam v takových městech chodíte?
New York dokáže být opravdu úžasné město, ale jídlo tak úžasné není. U mě vyhrává Řím. V každé skulince tohoto starobylého města je starý pán nebo mladá baculatá dáma a denně dělají domácí těstoviny úplně podle svého a jsou vždy perfektní. Červená omáčka, bílá omáčka, soté ze smrž, roztrhaný kus chleba a sklenice Chianti. A pak nad vámi stojí jako strážní andělé. Italské jídlo je prostě stále bezkonkurenční. V kopcích Scandicci je skrytý kousek nebe s názvem La Taverna di Diablo. Běžte.
Kdybyste mohla být hostitelkou večeře s jakýmikoliv dalšími pěti lidmi, ať už živými či mrtvými, kteří by to byli? A co byste podávala?
Pozvala bych Ježíše Nazaretského a posadilo vedle něj Eleonoru Duseovou. A po její pravici někoho otevřeného, snad dokonce trochu nemravného jako Gabriela D’Annunzia. To bych zmixovala s Hutu válečníkem a dráždila bych ho celou noc nějakým opravdovým vojevůdcem jako je třeba Queen Elizabeth R.
Podávala bych Ossobuco Romano doprovázené bramborovou kaší s lanýži, bolognovou omáčku se zelenými fazolemi, hořký salát a výběr sýrů. Na dezert bych udělala můj Bread Pudding (dezert postavený na chlebu a pudingu; poznámka redaktora) se zelenými jablky v Calvados (brandy) – těžký krém a Calvados samozřejmě nesmí chybět. Pilo by se až do rána. Byla by to večeře s přespáním.
Zdroj: The New Potato
