Outlander: Knižní předloha

#305 Jitka Š.: Vážně pěkný klip na první sérii. Díky! (y)

#299 kelpie: Ještě jsem zapomněla – Gemmell leží volně na internetu… pokud bys chtěla nakouknout a nečekat na knihovnu (překládala ho povětšinou Dana Krejčová, takže klidně v češtině).

#305 Jitka Š.: Krásné!:-) Čím víc odkazů, tím líp… člověk nestíhá všecko sám vyhledat:-) Díky!

#306 kelpie: Konkrétně v které knize? Psala jsem o první až páté knize – tedy od Cizinky po Hořící kříž. V které z nich jsem tedy tuto scénu přehlédla? Nevzpomínám si. Budu ale znovu číst tu Cizinku ve slovenštině, tak se na tu scénu, kterou popisuješ, těším. Kde ji najdu?

#299 kelpie: Tak Zeměplochu nedávám. Zkoušela jsem to opakovaně, možná jsem měla smůlu na slabší kusy, ale nevtáhlo mě to. Asi holt nejedu na stejné vlně humoru, ačkoli Pratchettovy Soudné sestry mě v divadle bavily dost. Tolkien pak samozřejmě má coby klasik mého milovaného žánru čestné místo v mé domácí knihovně, ale přiznávám na rovinu, že jeho knihy nejsou tolik ohmatané jako knihy novodobých autorů.
Mayovky, Verneovky, Foglarovky a A. Dumase st., ty jsem sjížděla hojně. Paměti lékařovy jsem tedy nečetla, jela jsem v Robinu Hoodovi, Mušketýrech a Edmondu Dantesovi. Jenže jsem se ve svých šestnácti letech seznámila s Davidem Eddingsem a klasici dobrodružné literatury se coby nostalgická vzpomínka postupně odporoučeli do hlubin mé paměti. Ten Eddings už se dnes taky nehřeje na výsluní mého zájmu, ale coby úvod do žánru fantasy v té době plně vyhovoval. Ještě mám někde doma schované své kresby Polgary Čarodějky (mimochodem, tuto postavu s typickým pramenem bílých vlasů nad čelem, jsem si asociovala okamžitě, jak jsem poprvé uviděla postaršenou Claire) :D. Já zkrátka pohádky můžu. V závěru první desetiletky mého života byla mou nejoblíbenější knihou bichle pohádek od Boženy Němcové, čítávala jsem si jí pravidelně před spaním. To mi zůstalo vlastně do dneška. Jen jsem si oblíbila jiné typy pohádek. Obálky fantasy knih (alespoň těch starších), jsou mnohdy zavádějící. Stejně tak je častá špatná úroveň textů a překladů. Dnes už je na tom ale fantasy žánr mnohem lépe, než býval kdysi, i co se přijetí čtenářské obce týká. ;)

#293 vivien29: Jo, na ještěrku jsem už zapomněla, pravda. Díky za připomenutí :).

#297 kelpie: Tak ten Forrest Gump je přesný! :D (S tím rozdílem, že Forrestova setkání tvoří přiznané gró celého příběhu, tudíž se v něm právě na odkazech a historii zápletky staví.) Třeba to Diana do příběhu schválně přidala. Jako odkaz na kolegu autora a jeho geniální dílo. Jen si tě dobírám, nemohla jsem odolat. Doufám, že mi to odpustíš. Využila jsem tohoto srovnání pro předvedení svého pohledu na věc. Diana využívá historii, legendy a mystiku jako motiv vždy, když se jí to hodí k ozvláštnění příběhu. Souhlasím s tebou, že některých odkazů si třeba každý nevšimne, stejně jako nestihne spočítat všecky historické osobnosti. Já třeba historickou věrnost nijak nezohledňuju – jedná se o autorčin relativní pohled na ty dějinné události v pozadí a nelze ji brát doslova. Významější osobnosti a známá jména jako Rothschild apod. registruju, ale jestli ten nebo onen voják má svůj předobraz v historii, to obvykle neřeším. Stejně tak pochopitelně neznám všechny temné pověry a legendy, které obchází Vysočinu, děsí černochy na Jamajce nebo americké indiány. Pokud jsem si však stačila všimnout, Diana čtenáři v pasážích, kde by mohl být na tenkém ledě, obvykle vypomůže vysvětlením nebo předchozím nastíněním situace. Známější věci, nebo ty dříve vysvětlené, pak používá pro své zápletky. Mně osobně se líbí její práce s vyprávěnými legendami. Ale ne, opravdu si nemyslím, že postavy, které se zdánlivě v knize chovají racionálně, jsou zástupně ovládané přízemními strachy a pověrami. Stejně tak souhlasím s Viv, že ta přemíra náhod příběh shazuje. Nedivila bych se, kdyby se z nebes najednou začal spouštět andělský posel coby hybatel děje :D.
Diana Gabaldon je nepopiratelně vzdělaná dáma s velkým rozhledem a životní zkušeností dostatečnou na to, aby stvořila různobarevný svět, podrobný, zalidněný skvělými charaktery. Jen ho bohužel stvořila na chatrné konstrukci a přemira podrobností a vedlejších odboček začala být s postupujícím příběhem na škodu. I proto je tak těžké její knihy žánrově zařadit. Historie, mystika, časoprostorová setkání, dobrodružství, akce, v menší míře detektivka nebo cestopis, básně, legendy a další odkazy a přesahy (jakoby vzdávala hold svým oblíbeným žánrům, mezi kterými si sama neumí vybrat).
Leitmotiv vskutku JE partnerský vztah. Osudová láska, v podstatě červená knihovna. Čili braková literatura, navíc těžko zařaditelná, takže ji cpou tuhle do fantasy, tuhle do víc nóbl žánru historické prózy. Koho to zajímá? Díky své variabilitě je aspoň dostupná širšímu publiku. A Diana rozhodně není špatná autorka, ona psát umí. Její příběhy jsou poutavé, napínavé, jedny z těch, které nejdou odložit. Jenom ty knihy jako celek nejsou žádný broušený klenot, a to je potřeba si přiznat.
Co na Dianině sérii obdivuju já, je její schopnost zaseknout se čtenáři drápkem pod kůži. A pak ona samotná podstata příběhu: neuvěřitelně věrné ztvárnění vztahu ústřední dvojice. Někdo tu psal, že taková láska neexistuje. Tak to pardon. Tohle si Diana ani náhodou nevycucala z prstu. Příběhů pravé lásky jsou plné police dívčích pokojíčků. Jak už jsem někde jednou psala, tisíckrát stejné a tisíckrát totéž… a tohle mohl být snadno jen další z nich, další růžové fabulace jak z deníčku šestnáctileté holky. Naštěstí není. Protože tu nejde o nějaká zamilovaná vyznání a romantická gesta, ta síla je v detailu. Drobnosti, které každému, kdo má z čeho čerpat, připomenou situace, které sám prožil. Ten, který nepoznal takovou intenzitu citu (byť třebas jen dočasnou), na ní zkrátka ještě čeká. V tomhle je pro mě celá série nejsilnější. A míra otevřenosti a jistota, s jakou šla Diana na trh, je obdivuhodná. Když jsem se nachomýtla k seriálu, řekla jsem si: „ty bláho, tohle je to, co jsem vždycky hledala“. S knihou (i navzdory překladu) to bylo stejně. Zamilovala jsem si ty hrdiny a poté i svět, který je stvořil. Proto to čtu a dál číst budu. Protože mě to baví, ať už je zatím něco víc, anebo vůbec nic.

#301 vivien29: Já jsem nikdy netvrdila, že se jedná o mytologickou báji, jen to, že Diana děj trochu připepřila skotskými mýty. A pokud se jedná o tvoji ranní poznámku, že se duch objevuje pouze v seriálu, ne v knize, tak nemáš pravdu. Ano, v seriálu vypadá jako duch a také tak zmizí. V knize se tváří nešťastně, neodpovídá Frankovi, který mu nabízí pomoc a nakonec se otočí, projde kolem Franka a odchází po Gereside Road, kde zmizí na rohu. Pokud se jedná o to, co o duchovi říká Diana, pouze to zamlouvá. Přece to neprozradí dopředu, Jednou řekne, že je to duch, podruhé že Jamie. Celkového odhalení se dočkáme v poslední knize, ať už jde o ducha, léčivé modré světlo nebo příbuzenské vztahy. Ještě budeme překvapení.

A tohle je taky bomba :-) Dobře sestříhané, pěkná dějová návaznost, ale hlavně super gradující hudba, od poloviny mám vždy husí kůži :-) https://www.youtube.com/watch?…

#302 bina23: Na youtube je vystřižených scén ze seriálu víc, mrkni se

#302 bina23: ano ano, nejznámější delete scéna je, jak se Jamie vleže na zemi obléká do kiltu. Delete scény z první série jsou například tady, druhou jsem nehledala…

#300 vivien29: Velmi zajímavé, myslím, že s na to trochu víc zaměřím

Ještě k těm odkazům: Jamie Fraser King of Men -part 2. Viděla jsi J.M. King of Men-part 1.od té stejné uživatelky? (I když ta druhá část je lepší) Všimla sis, nebo někdo kdo se také díval, že v 1 jsou dvě části, které jsme v seriálu neviděli (zřejmě je vystřihli) a to ve : 0:53 – Jamie stojí opřený o strom a střílí z velké pušky a kýve na nějakého cizího muže a ve 1:09 a 1:16– Jamie před druhým bičováním venku mluví s BJ , sundává si košili a přivazují ho za zápěstí..Možná těch „Delete“ částí bude víc…ochudili nás :-)

#297 kelpie: Nikdo tady nikdy nepsal, že je to JEN příběh lásky dvou lidí (nicméně je to jádro příběhu), a že v knihách NENÍ žádná mystika (nicméně není to hlavní hybatel děje). Historické události a postavy jsou nám, myslím, všem známy a je to mimochodem přesně doklad toho, co jsme tu se siri psaly, a sice že děj se odehrává v (paralelní) historické realitě, s reálnými postavami a reálnými událostmi, ať už jde o bitvy, povstání, prince Karla, krále Ludvíka nebo St. Germaina (atd.) Nejde tedy o mytologickou báji, ale o příběh postavený na reálných základech (vyjma možnosti cestování časem):-)

#296 bina23: no já se o tyhle věci „mezi nebem a zemí“ dost odedávna zajímám, hlavně z pohledu vědeckého a metafyzického. Na pohádky nejsem. Proto také vím o velkém množství kamenů, kamenných kruhů a staveb ve Skotsku (a Anglii a jsou i u nás, i když jen menší) a také o dnes již potvrzených teoriích, že tyto kameny, stavby a kruhy se nacházejí v místech silné zemské energie. Kameny ji zároveň zesilují. Už jsem to tu psala – princip podobný energetickým drahám a bodům na lidském těle (akupunktura). Kameny ve Skotsku mají často vytesané nápisy, porovnáním se ví, že jde o často shodné znaky a vzhledem k několika, které mají nápisy v různých jazycích, existuje klíč k jejich rozluštění (úplně stejná cesta, která vedla k rozluštění egyptských hieroglyfů). Jen dosud nikdo neprovedl tak ucelenou a systematickou práci, aby se tesané nápisy rozluštily a objasnil se tak důvod jejich existence a umístění. V okolí kamenů a kamenných kruhů se velmi často objevují kruhy v obilí. Jak mezi kameny, tak mezi kruhy, lze objevit spojnice (leteckými čarami), čili jejich umístění není náhodné. O zakřivení prostoru a času v závislosti na hmotě a energii jsem tady taky už psala (ve vesmíru „červí díry“, na zemi to mohou být právě kamenné kruhy). Díky tomu, že člověk je schopen vnímat, popsat a existovat jen ve třech dimenzích (x, y, z), není zatím schopen pracovat se čtvrtou dimenzí. Časoprostorem. Teorií relativity a pozorováním dalekého vesmíru je dnes doloženo, že čtvrtá dimenze existuje. Až bude člověk schopen do čtvrté dimenze vstoupit, bude schopen cestovat časem, respektive přestat trčet v čase. :-D

#292 siri: K té knize Meč v bouři jsem se ještě nedostala, v knihovně mají dovolenou. Nevím, jestli se mi to bude líbit, ale Pána prstenů a ostatní knihy Tolkiena jsem také přečetla a mám je doma. Četla jsem i Pratchetta. Toho má oblíbený můj syn. Já mám raději knihy, jako jsou třeba Paměti lékařovy od Alexandra Dumase. Je to slušný balík knih, ale mám je všechny. Doma a přečtené.

#296 bina23: Henge a ley lines. A Keltové. :-)

#295 vivien29: Ano, tyto knihy lze řadit do odpočinkové literatury, která má především zabavit. Je to slepenec různých žánrů, love story okořeněná sexem, protože sex dobře prodává produkt, trochu mystiky, trochu historie, zednáři, také mnoho historických osobností, atd. Místy mi to připomíná Forrest Gumpa :-) Vše je cíleno na zákazníky, ve snaze prodat toho co nejvíc. Jak americké. Já jen říkám, že to není jen příběh lásky dvou lidí, nic víc. Není pravda, že tam mystika nebyla, že se ji tam Diana snažila naroubovat až dodatečně. Byla tam už od samého počátku. Koneckonců, i když se to ve Vážce neprojevilo, i třeba comte St. Germaine je skutečná historická osoba a známý okultista. Nebo Brahan Seer neboli Kenneth Mackenzie, o kterém je v knihách také řeč. Zejména jeho proroctví o pěti mostech přes řeku Ness, nebo proroctví o rodu Lovat. A tak bych mohla pokračovat. Myslím, že v těchto knihách si najde každý něco, co ho zabaví. Chacun-à-son-goût :-)

#295 vivien29: Jednak díky Viv za skvělé odkazy( Midhope- díky kterému jsem se na pár dní ztratila na netu zkoumáním Skotska) a také „Nighwatch“ -až mi z toho běhal mráz po zádech-výborné !!!

Pokud můžu říct svůj názor na toho „ducha“. Ty jsi to někde velmi pěkně popsala už dříve i z pozice člověka, který má přečtené knihy. A taky neznám vyjádření Diany, ale pokud bych to měla brát z pohledu člověka, který viděl pouze seriál (já osobně mám přečteno-Mořeplavce, protože jsem byla zvědavka co bude dál a rozečtenou Cizinku) vysvětlila bych si to takhle: v prvním díle jsme viděli ducha Jamieho stát pod oknem Clair, duch a proč ne „duše“, duše člověka, který velmi miloval tuto ženu a přišel si pro ni, proto si také myslím, že Jamie byl pro ni ta citová „kotva“, která ji přitáhla do této doby a na toto místo k němu, a ne BJ Randall o kterém slyšela, a potom tu máme poslední díl druhé série, kdy Jamie říká při loučení u kamenů – …" já si tě najdu i kdyby to mělo trvat 200 let( on věděl, že fyzicky nemůže projít, že jeho místo je v jeho době a nemá ty schopnosti, ale přesto chtěl a potřeboval být s ní, tak „vyslal“ svého, chcete-li, ducha. Clair prostě nebyla s tím správným člověkem-Frankem. Tak nějak by si to mohl divák taky trochu vysvětlit a netrápit se a přemýšlet proč to tam asi bylo. Nevím jestli jsem se vyjádřila dobře – snažila jsem se ! :-)

Díky prohlížení Skotska jsem narazila na další „kameny“ mající asi také určitý druh energie. To téma „cestování časem“ je neuvěřitelná věc ,velmi velmi lákavá a zajímavá. Dovedete si představit, že by to bylo opravdu MOŽNÉ !!! Rozhodně je to lákavější než UFO. Asi budu vypadat, že jsem se zbláznila, ale fakt zatím ne ( i když to tvrdí všichni blázni) je to jen taková myšlenka když je ted´„okurková sezóna“......

#294 kelpie: Vnímavý čtenář (a pozorovatel) chápe nitky tohoto příběhu, aniž by znal jeho úplný závěr. Viz např. moje a tvoje rozporné tvrzení ohledně toho, zda jde o ducha a zda jde o ducha Jamieho – aniž bych přečetla všechny knihy a všechny doprovodné odbočky příběhu, troufala jsem si tvrdit, že jde o ducha Jamieho – ty jsi to opakovaně rozporovala (nemusí jít o ducha, může to být cestovatel v čase, nemusí jít o Jamieho, je tam plno nových postav atd.), a to až do doby, kdy se k tomu konečně vyjádřila Diana a potvrdila moje vnímání.

Tento příběh není detektivka, kdy se překvapivými zvraty na konci provalí, že vrah není pošťák, ale zahradník. Tento příběh je veskrze předvídatelný, ať už tam přidává Diana jakékoli množství postav a zápletek, vždy se dělí na cestovatele a necestovatele a vždy jsou usazeni v konkrétních – světově známých – historických událostech (a tudíž není nic excelentního na popisu souvisejících okolností).

A kolem tohoto základu – tedy několika hlavních postav usazených v konkrétním historickém čase a místě (kontinentu) – se předvídatelně odvíjí jejich prožitky. Francie – obchod a intriky, Skotsko – povstání a pověry, Amerika – osídlování a indiáni (otroci a sever proti jihu, boj za nezávislost atd – přizpůsobeno času), Karibik – moře a piráti…

Diana chrlí jednu knihu za druhou, aniž by měla příběh dokonale propracovaný a promyšlený. Její postavy se jednoduše opakovaně setkávají naprosto nepravděpodobným způsobem a jsou vzájemně naprosto nepravděpodobně propleteny.

jako příklad: reverend Cambell, se kterým se Claire setká v Edinburghu ve Skotsku, je vlastně Skotský Jack Rozparovač, jeho sestře přeskočilo, protože se nešťastně zamilovala shodou okolností zrovna do Jamieho spolubojovníka (ve Francii nebo ve Skotsku, nevím), který padl ve Francii, Jamie a Claire odcestují na jiný kontinent – už ani nevím kam, na Jamajku? Kde se opět zcela náhodou setkají, a zcela náhodou na plantáži vdovy Geillis, s Cambellem a jeho sestrou, která je vlastně médium a promlouvá Brianniným hlasem, přičemž všichni se znají s Geillis, se kterou se náhodou zná také doktor přírodních věd Stern, který náhodou zachrání Claire před úplným utopením a vyčerpáním v Karibiku nebo kde to vlastně bylo, Stern se náhodou setkal ve Skotsku s Jamiem a vyprávěl mu zajímavé vědecké poznatky ohledně pavouků a zná jeskyni, kterou zná i Geillis, přičemž náhodou o 200 let později se nálezy z této jeskyně dostanou do ruky doktoru Abernathymu – náhodou kámošovi a spolupracovníkovi Claire. Prostě – opakovaně se nepravděpodobně setkávají a znají všichni navzájem, na jakémkoli kontinentu, vždy v přesně daný den a hodinu. Nepředpokládám, že by na tomto jednoduchém systému náhodných setkávání Diana něco měnila, jistě v těchto setkáváních v různém čase na různých kontinentech bude pokračovat – viz. sex Claire s Lordem Johnem např. A to prosím pomíjím tu náhodu, že jak Jamie, tak Claire se vždy setkávají s vůdci povstání, králem atd.

Ani v případě ducha Jamieho nejde o žádnou prvopočáteční promyšlenost, tato scéna se v knihách vůbec neobjevuje. To už zpětně nejde dohnat, ale věřím tomu, že to tam (do deváté knihy) Diana dostane. Tato scéna se objevila v seriálu (v první sérii), v první knize není.

Kelpie, nemyslím si, že máme vzájemně jiné názory. Dokonce si myslím, že jak siri, tak já, vidíme věci v širších souvislostech, než jen v tom prostém – víla/nevíla. Rozumím tomu, že se snažíš protlačit do popředí tu mytologii. Ale nemusíš mít obavy – tu mytologii já osobně vidím a vnímám taky. Ale je to přesně tak, jak psala siri: jen to děj doplňuje, nehýbe s ním. Dějem hýbou historické okolnosti, ve kterých se hlavní postavy ocitají, a jejich schopnost cestovat časem. Pohnutky jednání vedlejších postav vždy odpovídají době a zemi, v níž se nacházejí. Nic překvapivého.

#292 siri: Každá máme svůj názor, ale vztahy mezi lidmi jsou komplikované a existují v nékolika polohách současně. Ať už máte někoho rád nebo ne, pokud máte pochybnosti, někde uvnitř bliká varovné světýlko. A Claire byla více než podezřelá. už proto, že téměř nikdo nevěděl, že je cestovatelkou v čase. A pokud jde o Dianu, uý od začátku měla svoji vizi, co chce napsat. V každé knize odkrývá nové a nové indicie a vše do sebe zapadne až v posledním díle, včetně „ducha“ na počátku první knihy.

#292 siri:

no, ještě provedla Diana prostřednictvím rozhovoru Claire s Rogerem brilantní myšlenkovou úvahu: že když jsou časoprostorové brány na pevnině, mohou být i na dně jezera, takže Nessie je vlastně prehistorický saurus, který prošel bránou na dně jezera do dnešních časů, chvilku se plácal v jezeře a pak zase bránou proplul zpět do své doby. Proto už není možné Lochnessku spatřit a objevit, přestože sice v jezeře (jako vážka v jantaru) na nějakou dobu uvízla, ale už je fuč. :-D Čili ta příhoda s pověrčivým přitroublínem měla dvě linie: vysvětlit výskyt Nessie a použít jako další přítěž v ději při procesu v Cranesmuiru.

#290 vivien29: To je jen splátka na oplátku ;). Já moc děkuju za odkazy na videa. Obykle ty infantilní slepeniny nevydržím sledovat do konce, ale tahle holka je šikovná a stále se zlepšuje. Měla jsem husí kůži, vážně že jo (a navíc jsem díky sledování jejích klipů narazila na pěkné video týkající se Hry o trůny)! Paráda! (y)

#291 kelpie: Myslím, že by se ti vážně mohl líbit Meč v bouři, který jsem tu už jednou doporučovala ;). Tohle je jasná fantasy, přestože Gemmell ve svých příbězích nemá o moc víc fantasy prvků než třeba právě Diana. Je to příběh o horalech z Vysočiny zasazený do alternativního světa pod horu Vysoká Druin, kde se v hlubokých lesích prochází vtělení Morrigu s vránou na rameni a vědmy neprovádějí triky, ale skutečné čáry ;). Gemmell, coby Brit, bohatě využíval své znalosti historie Britských ostrovů, kromě keltských motivů alternativně zpracoval například Artušovské legendy (ale taky třeba starověké Řecko nebo Divoký západ – napsal něco přes třicet knih, takže je z čeho vybírat). Taky perfektně umí archetypální hrdiny – krále a bojovníky, nejlepší z mužů, tentokrát ale z mužského pohledu; jsou neohrožení, čestní a jejich slabostí bývají ženy, přátelé a rodinné vztahy. Osudová láska není hlavním motivem knihy, ale konkrétně v tomto příběhu hraje celkem zásadní úlohu. Riganti musí bránit svůj způsob života před ohrožením přicházejícím z nížin, od lidí z Kamene (Římanů). Sága má 4 díly. Druhé dva se odehrávají o 800 let později, kdy se, tentokrát už s mušketami, musí horalové spojit proti jinému, mnohem rafinovanějšímu, nepříteli… ;).

Zpět k Cizince. Motivace a jednání postav, včetně těch konkrétních příkladů, co jsi dala do spoileru, se dají racionálně vysvětlit.

Murrayové se chovali divně, když se Claire po 20 letech objevila znovu na Lallybrochu, protože bylo zřejmé, že Claire dosud netuší vůbec nic o Laoghaire. Jenny cítila vinu a navíc se skutečně bála, že má Claire Jamieho ve své moci, a že ho odvede od rodiny. Však to i později přiznala. A nebylo to kvůli pověrám, ale kvůli síle jejich lásky, která byla zřejmá každému, kdo ty dva někdy viděl pohromadě. Laoghaire je prohnaná mrcha, která už dřív využila čarodějnický proces ke svému vlastnímu prospěchu. Řečem o čárách může stejně tak dobře věřit, jako je jen obratně využívat k zastírání svých skutečných záměrů. Briannu na Lallybrochu všichni po počátečním šoku radostně vítali a vřele ji přijali. Přitom mohla být nebezpečné vílí dítě nebo mladá čarodějnice. Pak je tu třeba mladý Ian, neuvěřitelně vnímavý mladý muž, nahlížející na svět dychtivýma otevřenýma očima. Byl by toho schopen, být vychován matkou, která je ovládaná pověrami? Ne, Ian je moc dobře identifikován s realitou. Byl to koneckonců on, kdo Claire navedl, aby před umírajícím indiánem předstírala, že je šamanka. Lochneska proběhla v prvním dílu, ne? Jak Claire zahlédla cosi ve vodách jezera Lochness a viděl ji přitom nějaký přitroublín… nic víc v tom nebylo, nebo ano?

Ať se snažím sebevíc, tu mystiku v druhém řádu prostě nevidím. V Americe u indiánů, v Karibiku u černochů, tam je to samozřejmě něco jiného a parádně to funguje. Stejně tak mě hodně baví ty epizodky z běžného života v 18. století, ať už se hrdinové pohybují kdekoliv po světě. Mnohdy je čtení opravdu obohacující. Ale jestli chtěla Diana naroubovat nějakou mystiku ve větší míře i do Skotska, měla s tím začít v prvním dílu, ne to tam dodatečně tlačit nějakými novelami nebo z ničeho nic měnit chování zavedenýc postav (k reakci Jenny ohledně léčení Iana jsem se ještě nepročetla, tak nemohu soudit).