Jako syn umělců nevyrůstal Steve Howey jako každé jiné dítě. O jeho neobyčejném dětství, hereckém vývoji a budoucnosti Shameless si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
Jeho postava v Shameless nepatří právě k těm nejchytřejším, ale Kevin Ball – neboli Kev, dobrosrdečný trouba, který bydlí vedle Gallagherů, spolu s dvěma dětmi a dámou jeho srdce, Veronicou – sem tam nějaké to moudro utrousí.
Po strachu z rakoviny se Kev s Veronicou ocitnou v kanceláři genetičky, kde se snaží zjistit, jaká další zdravotní rizika mohly zdědit jejich dcery. Lékařský žargon ale chudáku Kevovi nedává smysl a frustrovaně poznamenává: „Ve vědě pozitivní může být špatná věc a negativní může být dobrá věc. Je to strašně matoucí.“
Jeho představitel, herec Steve Howey, je naopak jeden z nejrozumnějších členů hereckého ansámblu. „Já tu jeho naivitu hraju rád. Jde hlavně o humor. Já nejsem tak naivní jako Kev. Je to nevzdělaný týpek: dyslektik, analfabet, bipolární, vyrůstal bez rodičů – ale srdce má na pravém místě, je skvělý táta a Veronicu miluje nade vše. Jeho záchrannou sítí, jeho vrbou, jeho vším je Veronica. Kev by bez V neexistoval.“
Než se začal objevovat v Shameless, byl Howeyho nejznámější rolí pravděpodobně Van Montgomery v sitcomu Reba. Tato postava toho má s Kevem hodně společného.
Foto: Showtime
Jak se dostanete do hlavy velkému přitroublému Kevovi, který je hodný, ale trochu jednodušší?
Mě víc baví hrát hlupáky. Mám rád Dona Knottse a Jima Carreyho. Jerryho Lewise. Když jsem byl malý, sledoval jsem reprízy seriálu Honeymooners. Jackie Gleason v roli Ralpha Kramdena byl moje krevní skupina. Líbilo se mi, jak si uměl udělat srandu ze sebe samého. Nevadilo mu, že vypadá jako blbec. Jako malého chlapce to na mě zapůsobilo. Mít schopnost ukázat zranitelnost.
Můžu sledovat herce, jak předvádí, že ho sužují vnitřní muka, ale nijak mě to nezaujme. Znám muže – známé herce – kteří by nikdy nevzali roli, ve které by nevypadali cool. Pro ně ukázat slabou stránku znamená nedostatek. Možná, že to má co do činění s mým otcem. Je to emocionálně velmi otevřený člověk. Viděl jsem ho brečet, viděl jsem ho smát se, tancovat i spadnout. A nebál se to ukázat.
Váš otec, Bill Howey, byl dlouholetý učitel herectví. Zní to, jako byste měl nekonvenční dětství.
Moji rodiče měli dvacetimetrovou jachtu jménem Valkýra, na které jsme žili. Byla obrovská. V osmdesátých letech jste si takovou loď mohli dovolit. Přístavní poplatky nebyly tak velké. Teď jsou lodě drahá sranda. Ale tehdy místo koupě domu pořídili loď a tam jsme žili, na Valkýře.
Ta loď byla dost velká na to, aby se na ni vešla celá posádka. Takže herci jako George Clooney a Patrick Swayze – říkali jsme mu Buddy Swayze, to byla jeho přezdívka – k nám jezdili na párty plavby. Pluli jsme na Catalinu, zatímco se všichni ožrali. Bylo mi 7 nebo 8. O mě vůbec strach neměli. Byl jsem malá ryba.
Naši nakonec Valkýru prodali a koupili menší škuner jménem Sea Trek. A tehdy řekli: „Steve, pojedeme na plavbu kolem světa. Musíš rozdat všechny hračky a rozloučit se s kamarády.“ A tak jsme vyrazili směr Mexiko, a když jsme dorazili k Panamskému průplavu, už uplynul rok a půl. Takže si dávali na čas. Užívali si. Mně bylo asi 9. A pak jsme se otočili a pluli zpátky do Kalifornie.
A co škola?
Škola nebyla prioritou. Šlo víc o zážitky. Nebylo to moje dobrodružství, ale jejich, a mě vzali s sebou. Moje máma třeba řekla: „Steve, až vykouřím tenhle joint a napiju se z tátova pupíku, naučím tě zlomky.“ Snažila se. Zakotvili jsme třeba u mexického pobřeží, blízko bylo městečko a já mámě řekl: „Půjdu do města“. Přeplaval jsem na břeh a máma mi řekla: „Vrať se před setměním.“ Takže jsem byl sám, bosý v červených plavkách a sbíral jsem lahve, které jsem vyměnil za pár pesos a koupil si limču. Naštěstí jsem nikdy neskončil na obalu od mléka jako pohřešované dítě.
Sám máte tři děti. Dokážete si představit, že byste jim tohle dovolil? Je to děsivé! Děsivé! Moji rodiče jsou hrozní rodiče. Teda, jsou úžasní, že mi dali takovou volnost. Ale když jsem se jich ptal: „Copak vy jste o mě neměli zájem?“ A oni, že mi věřili. A já na to: „Bylo mi 9.“ A moje máma vám do dneška řekne: „Já vím, že ti bylo devět, ale byl jsi šikovný, a já věděla, že do večeře připlaveš.“ Nedokážu si představit, že bych to udělal svým dětem, ale byla jiná doma. Byl to rok 1985 nebo 1986.
Seriál se nejmenuje Shameless (Nestydatí) bezdůvodně. Co se vám honí hlavou, když čtete scénář, který si žádá přehnané sexuální scény nebo překvapivé hlášky?
Pokaždé si říkám, že to nepůjde. „Co to děláš? To nedává smysl. Ale běž.“ A pak to natočíme a ono to jde. V této chvíli jsme už udělali všechno. Se ženou (herečka Sarah Shani) se na televizi moc nedíváme, protože už nemáme čas. Ale pár let zpátky jsem řekl: „Hele, bude Shameless, chceš se dívat?“ Sedli jsme si a byl to díl, kde se Kev s Veronicou snaží otěhotnět, a Vanessa Bell Caloway, která hraje Veroničinu mámu, na mě obkročmo sedí a Veronica mi pak sedne na obličej, protože Kevovi to nejde, protože je to všechno bizarní. No a Sarah se dívá a povídá: „A víš ty co? To je dobrý. To mi stačí. Nepotřebuju – takže tohle vy děláte?“ A já na to: „Ano.“ Takže když jednou natočíte takovouto scénu, všechno ostatní už je pohoda. Teď už to k tomu patří.
Seriál byl obnoven pro devátou řadu.
Bude to fajn, protože si myslím, že to bude poslední rok.
Je to jen vnitřní pocit nebo…?
Co se smluv týče, tak nám všem končí. Platové vyjednávání Emmy Rossum bylo takové drama, že neočekávám, že by nám Showtime nebo Warner Bros. zaplatili navíc, aby si nás udrželi. Protože naši právníci a agenti by o to v případě nové smlouvy určitě žádali.
Ale vím, že William H. Macy chce pokračovat. Roli Franka miluje a já ho neviním, ta postava je dokonalá. A Bill je báječný člověk – tichý, milý a nesmělý. Příjemný. Rád hraje na ukulele. Ale když režisér řekne „Akce!“ a vžije se do Franka, myslím, že má možnost vymýtit své démony.
Kdo je na natáčení váš nejlepší kamarád?
Shanola Hampton, která hraje Veronicu. Máme neuvěřitelný vztah. Znám se s jejím manželem a ona zná Sarah. Oba máme děti. Já rozesmívám ji, ona rozesmívá mě. To ona ze mě udělala lepšího herce – pokud beru v potaz všechny lidi, se kterými jsem pracoval. Je to silná ženská a hodně chytrá. A když se jí něco nelíbí, tak vám to řekne. Například: protože natáčíme hodně nahých scén, za mnou přišla a říká: „Ne-e, to se mi nelíbí. Ne. Musíš se oholit.“ Takže mě byste před natáčením našli v koupelně, jak se holím.
V raných sériích jsme do sebe vjížděli hodně – ne že bychom se hádali, ale byly chvíle, kdy jí něco vadilo a mně to bylo jedno. Časem jsem tomu začal věnovat pozornost. Chtěl jsem být lepší kvůli ní. Chtěl jsem, aby se cítila dobře. Teď nemyslím tolik na sebe, jako spíš na nás.
Zdroj: Chicago Tribune
