Herec Anthony Head se v rozhovoru pro magazín Vulture rozpovídal o své roli Ruperta v Tedu Lassovi. Promluvil nejen o jeho minulosti a přítomnosti, ale také prozradil jaký konec si pro svou roli představoval. Upozorňujeme, že článek obsahuje spoilery k třetí sérii.
Vím, že máme důležitější věci k probrání, ale můžeme začít Rupertovým kabátem ve stylu Darth Vadera? Vyzařovala z něj autorita a ty jsi v něm vypadal báječně.
Děkuji. Na konci druhé série, když Rupert dostane Nata na svou stranu, mi Jason Sudeikis pošeptal do ucha, že je na tom něco podobného jako u Císaře a Darth Vadera a jak Císař přivedl Darth Vadera na svou stranu. Totéž jsem pak pošeptal do ucha Nicku Mohammedovi. Nosit takový kabát je úžasné. Když odcházíte, víte, že plynete a máte za sebou plášť. Byla to taková malá legrační odbočka.
Vaše postava končí v seriálu jako jediný padouch, který se nevykoupil. To je docela vypointované vypravěčské rozhodnutí, protože seriál si dal záležet na proměně chování spousty nesympatických lidí. Jste s tímto výsledkem spokojen?
Ano, jsem. Líbila se mi desátá epizoda, scéna Superligy, kde se celá věc s Rupertem a Rebeccou odehraje. Můžete vidět část mladšího Ruperta, jak se do sebe zamilovali a jaký měli vztah. Na celé věci mě fascinovalo, že pro mě to bylo o tom, že jsem hrál někoho se srdcem a duší, u koho se někdy může projevit, že si diváci myslí, že by mu to mohlo vyjít. Ale pak už ne. Pojďme natočit spinoffový seriál.
Jak vypadá srdce a duše tohoto muže?
Je to narcista. Mluvili jsme s Jasonem o tom, že jsou v něm prvky sociopata. Je to založeno na tom, jak postavy rostly a byly budovány. Možná to bylo jeho dětství nebo dospívání. Když jsem tu roli dostal, rozhodl jsem se, že z Ruperta udělám podnikatele, který brzy získal peníze, pravděpodobně z doby telekomunikačního boomu v 80. a 90. letech. Udělalo to z něj bohatého muže, ale ne někoho, kdo by byl nutně produktivní. Je velmi dobrý v tom, že dokáže vidět věci a dávat lidem pocit obohacení.
Zdálo se, že Rupert v několika posledních epizodách směřuje k dobrému světlu, ale pak během té závěrečné hry v Richmondu tak velkolepě vybuchne. Jak jste chtěli k této ztrátě kontroly přistoupit, aby nepůsobila neuvěřitelně?
Hrál jsem to s pocitem vytěsnění. Jeho sexuální chování, o kterém si vždycky myslel, že mu projde, bylo najednou na světle světa. To, že se slečna Kakesová a Bex, jeho žena, sejdou a jdou za Rebeccou, byl velmi chytrý kousek. Lidí jako Rupert je dnes naštěstí čím dál méně, ale pořád jim spousta věcí prochází. Chtěl jsem to zahrát tak, že si konečně uvědomil, že mu to neprojde. To je to jádro: ztratil to a neví, jak to bude schopen dát dohromady.
Na začátku sezóny zazněl citát od Rebeky, který mi utkvěl v paměti: „Rupert vždycky dostane, co chce.“ Viděli jsme to především v materiálním smyslu, jak to, co vlastní, tak jeho výběr trofejních manželek. Ale jak si myslíte, že se to vztahuje k úrovni naplnění? Co chce od života jako takového?
Je spousta lidí, kteří přemýšlejí o druhých: Jak bys to mohl udělat? Proč bys to dělal? Jak to může být pro někoho dobré? Ale věří, že svět se točí kolem nich. Když chce slečnu Kakesovou, dostane ji. Bex ho nudí, protože teď řeší jen jejich dceru. Těžko říct, co chce, protože chce prostě vyhrát. Myslí si, že vyhrát nad Natem znamená dát mu nablýskané auto a dát mu krásnou ženu, se kterou bude mít poměr. Nad ničím se moc nerozmýšlí. Prostě předpokládá, že má pravdu. Celá věc s narcismem je taková, že dokud ho narcista skutečně nevlastní, neví, kdo je. Je to duševní cesta. Celý seriál je o tom, jak se všichni stáváme tím, kým jsme. Neměli bychom se bát budovat a učit se. To je to, co dělá život životem. Ale někdo jako Rupert tím neprojde. Pravděpodobně se bude cítit jako stíhaný a vyčleněný.
Desátá epizoda odhalila další stránku Ruperta, když se postavil na morální stranu navrhované Superligy. To byl jediný okamžik, kdy jsme lépe pochopili, proč ho Rebecca dříve přitahovala. Jakým způsobem jste chtěli zajistit, abyste ho polidštili?
Dovolil jsem, aby se v něm projevila vřelost. Každá role je o hraní člověka, ne postavy. Každý z nás má spoustu rovin. Ve druhé sérii se o Rupertovi hodně mluvilo, ale nemuseli jsme ho vidět až do samého konce, kdy si vzal Nata. Třetí sezóna byla o tom, abychom ho a jeho manipulaci mohli vidět víc. Ale on by si nemyslel, že je manipulativní. Myslel by si, že pomáhá lidem dělat to, co je pro něj správné. Když jsem četl scénář k desáté epizodě, připadal mi tak krásný. S Jasonem jsme o tom mluvili už na začátku. Hodně jsem si s ním povídal o tom, kam směřuji. Mluvili jsme o tom, že sociopati nepláčou. Člověk si říká: To je vážně smutné. Ale když pak skutečně pláčou, říkáte si: Aha, dělají to z nějakého důvodu a proto, aby cítili soucit. Myslím, že u Rebeccy a Ruperta to tak není. Ve chvíli, kdy se jdou políbit, původní věta před tím, než se k němu nakloní, zněla: „Co jsem si myslel?“ V podstatě jako, co si myslel, když jí dal kopačky. Ale to říká příliš mnoho. Muselo to být křehčí, tak jsme neřekli vůbec nic.
Jste toho názoru, že se do Rebeccy nikdy nezamiloval?
Pravděpodobně se v něm skrývá trocha lásky. Ale vrací se to k tomu, že chce mít moc. Nemyslím si, že by si někdy řekl: Ach, kéž bych měl Rebeccu zpátky. Ale možná si myslel, že by ji jednou mohl získat zpátky, kdyby to potřeboval.
Minulý týden jsem si s Nickem hezky popovídal a on mi vyprávěl o diskusích, které vedl s Jasonem o směřování své postavy v průběhu této sezóny. Měli jste také pocit, že je nutné, aby scénáristé Rupertovo chování dále zdůvodnili?
Pro mě to není nutné. Člověk hraje to, co cítí. Na place byla vždycky řada lidí, a když měli nějaký nápad, přišli a řekli: „No a co tohle?“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Jason přihazoval všechny tyhle nuance a vysvětloval, odkud se která hláška vezme, protože některé hlášky vycházely z autentického místa v jeho životě. Neměl jsem pocit, že bych si to musel vyříkat. Pokud někdo chtěl, velmi rád jsem to udělal. Vzpomínám si, že jsem před několika lety chodil do herecké školy v Los Angeles, která se jmenovala Beverly Hills Playhouse. Celý proces učitele byl následující: Slova se postarají sama o sebe. Stačí zahrát emoce. Vyzkoušejte si je ve vzduchu. Když vám někdo zašeptá do ucha: „Proč to nezkusíš?“, měli byste odpovědět: „Dobře.“ A pak se zeptat: „Proč to nezkusíš?“. Když se tomu necháte otevřít, nijak vás to neomezuje.
Nickova cesta byla specifičtější a potenciálně složitější. Chápu, proč chtěl znát další podrobnosti. Ale u Ruperta byl směr chytře nastaven. Jeho zmizení z dohledu bylo nezbytné. Neustále jste si říkali: Kde je Rupert? Někdy máte pocit, že se věci hrají na kameru, aby diváci všechno viděli. Ale tady se to všechno neodehrávalo před kamerou. Ne všechno je řečeno. Pořad po nás chce, abychom se nad tím zamysleli. Naposledy vidíme Ruperta, jak se mu při odchodu ze hřiště vysmívá dav skandováním „honibrk“. A novinový titulek o několik dní později potvrzuje, že byl z klubu vyhozen. Jaký by byl váš ideální konec pro něj, když ne tenhle?
Myslel jsem si, že by mohl jít sedět za podvod. Něco, co by podkopalo jádro jeho podnikání. Protože něco takového už tu bylo. Lidé, kteří mají hodně peněz, se k takovým věcem mohou nechat strhnout.
Foto: Apple TV+
