V posledním díle naší kroniky mapující historii vládnoucí dynastie a jejích nejvýznamnějších členů se budeme věnovat mládí nejdéle panující královny, Alžběty II. Přečtěte si o její službě ve druhé světové válce i o tom, jak se seznámila se svou osudovou láskou.
Před premiérou seriálu The Crown, která nás čeká již za několik dní, si pojďme povědět pár stručných informací o jeho ústřední postavě. Pokusili jsme se vylíčit její život od chvíle, kdy přišla na svět, až do období, ve kterém seriál začíná.
Co nejšťastnější dětství
Elizabeth Alexandra Mary přišla na svět 21. dubna 1926 císařským řezem. Ačkoliv nebyla prvním vnoučetem krále Jiřího V., těšila se zvýšené pozornosti, neboť ve chvíli svého narození stále neměl její strýc David, budoucí král Edward VIII., žádné potomky, a proto tu byla možnost, že jednoho dne usedne na trůn. Ihned se proto stala předmětem zájmu novinářů a fotografů. Její rodiče Albert a Alžběta dbali na to, aby měla Elizabeth a později i Margaret co nejšťastnější a nejnormálnější dětství, jak to jen v rámci možností šlo. Zejména vévoda z Yorku nehodlal dopustit, aby měly jeho dcery stejně krušná a emocionálně prázdná léta jako on a jeho sourozenci. Malé princezny proto byly bezprostřední a v přítomnosti dospělých se nebály.
Vroucný vztah měla Elizabeth paradoxně se svým dědečkem Jiřím V. Přísný a pedantský král se v přítomnosti své vnučky dokázal proměnit v úplně jiného člověka. Lásku, kterou svým vlastním dětem nedokázal dát nikdy patřičně najevo, projevoval Elizabeth při každé její návštěvě. Malá Lilibet, jak se jí říkalo, neboť neuměla vyslovit Elizabeth, si například klidně dovolila nechat se povozit na dědečkově hřbetu, zatímco se jej držela za vousy, něco takového by žádné z jeho dětí nikdy ani ve snu nenapadlo. Byl to ostatně Jiří V., který Elizabeth přivedl k jízdě na koni. Stejně uvolněně se v přítomnosti Lilibet chovala i odměřená Mary. Malá princezna zkrátka dokázala okouzlit každého.
Malá Lilibet často stavěla bábovičky z písku za asistence babičky, královny Mary. Foto: Volné dílo
Přes snahu svých rodičů však Elizabeth zůstávala příslušnicí královského rodu, nemohla proto navštěvovat běžnou školu a chodit mezi vrstevníky. O vzdělání se tradičně staraly vychovatelky a guvernantky, ruku k dílu přiložila i královna Mary, od které se Elizabeth naučila vše o dvorní etiketě a chování hodném urozené krve. Denní režim měla sice o něco uvolněnější, avšak stále velmi podobný tomu, jaký míval její otec. Už jako malá holčička přistupovala ke všemu s nesmírnou vážností. Na pokyn vychovatelky, aby si přichystala věci na další den, si srovnala šaty do úhledných vojenských komínků. Pokud jde o vzdělání, zastávali rodiče dívek názor, že výuka tance, hudby a etikety je naprosto dostačující, přestože vychovatelky kladly při vyučování klasických školních předmětů vysoký nárok.
Následnice trůnu
Když bylo Elizabeth pouhých 10 let, stal se její otec v důsledku abdikace Edwarda VIII. novým králem britské monarchie, ona sama se tedy posunula na místo jeho nástupkyně, ledaže by Jiří VI. se svou ženou zplodili mužského potomka. I když s tím Mary ani nová královna nesouhlasily, trval Jiří na tom, že se před ním dcery nemusí klanět, tak jako to již tradičně dělal on a další královští potomci před ním. Nechtěl, aby se ho vlastní děti bály, tak jako se on bál svého otce. Elizabethina babička Mary v této době začala mladou princeznu připravovat na její budoucí roli, zatímco její rodiče jezdili po světě na oficiální návštěvy, aby utužili vztahy se spojenci.
Na jaře roku 1939 vzal král na návštěvu námořní akademie v Dartmouthu svou manželku a děti, ale také lorda Louise Mountbattena. Právě zde došlo k prvnímu seznámení tehdy třináctileté Elizabeth s jeho synovcem Philipem, princem řeckým a dánským, který v Dartmouthu studoval. Podle svědectví mladší princezny Margaret a jejich chůvy nedokázala Elizabeth z Philipa spustit oči. Celé situace si všiml i vnímavý lord Mountbatten a v jeho hlavě se zrodil smělý plán, jak dát oba mladé dohromady. Philip pak získal britské občanství a začal sloužit u královského námořnictva, kde se zapojil i do bojů. Začali si dopisovat a kontakt udržovali i během války.
Elizabeth za účasti Margaret přednáší svůj rozhlasový projev. Foto: Volné dílo
Když konflikt vypukl, začala se veřejnost ptát, zda budou princezny evakuovány do Kanady, jak bylo v aristokratických kruzích zvykem. Královna však tuto možnost důrazně odmítla. Samotnou Elizabeth její otec jmenoval v šestnácti letech čestnou plukovnicí granátnické gardy. Musela se tak účastnit přehlídek granátníků, kteří jí vzdávali čest. Od Jiřího také začala dostávat výklady o státních záležitostech a úloze panovníka. Ukazoval jí oficiální státní dokumenty a trpělivě vysvětloval jejich obsah. Pečlivě dbal o to, aby byla Elizabeth na roli panovnice připravená mnohem lépe než on. Díky její píli a svědomitosti to naštěstí nebyl složitý úkol.
Na její vlastní přání jí rovněž povolil, aby se připojila k domobraně. Princezna si tak navlékla kombinézu a učila se opravovat automobilové motory. Jako Elizabeth Windsorová měla nejnižší poddůstojnickou hodnost, vlastní služební číslo 230873 a musela samozřejmě salutovat nadřízeným. V roce 1943 pak v nepřítomnosti svého otce začala neoficiálně přijímat cizí hodnostáře, aby se naučila chovat důstojně a přirozeně v přítomnosti významných osobností.
Elizabeth Windsorová ve službách domobrany. Foto: Volné dílo
Osudová láska
V tomtéž roce dostal Philip pozvání, aby strávil několik dní na zámku ve Windsoru. Elizabeth v jeho přítomnosti zářila, její nadšení však král a zbytek rodiny zpočátku nesdíleli. Jiří se především obával, že sedmnáctiletá princezna ještě nemá dost zkušeností. Philip byl koneckonců první mladý muž, kterého poznala. Ostatní členové královské rodiny argumentovali například tím, že Philip je cizinec nebo nezapadal do jejich představ o anglickém džentlmenovi. Ani to však mladý pár nemohlo odradit.
Rok po válce strávil Philip jako host v Buckinghamském paláci tři týdny. Účel byl jednoduchý, princezna Elizabeth si měla vyzkoušet, zda by se jí líbilo trávit v jeho společnosti delší dobu. Philipa vždy lákala představa rodinného zázemí, kterého se mu v mládí příliš nedostávalo. V paláci se mohl účastnit zavedených rodinných zvyklostí, společné večeře, odpočinku a posezení. Král mu na jeho žádost povolil, aby jednou za čas mohl ve dvou povečeřet s Elizabeth v salónku.
Král nakonec souhlasil se sňatkem a pár se roku 1946 tajně zasnoubil. V létě roku 1947 vydal palác oficiální zprávu o chystané svatbě. Philip se vzdal titulu řeckého prince a konvertoval z řecké pravoslavné víry na anglikánskou. Na oplátku obdržel titul Jeho královská Výsost a nově vytvořené tituly barona z Greenwiche, hraběte z Merionethu a vévody z Edinburghu.
Láska na celý život. Elizabeth s Philipem jsou spolu dodnes. Foto: Volné dílo
Samotná svatba, která se konala 20. listopadu 1947, bude vyobrazena v našem seriálu, který startuje již v pátek 4. listopadu. Proto považujeme za vhodné naši Kroniku rodu Windsorů v tomto bodě zakončit. Děkujeme vám za pozornost a doufáme, že vám naše články pomohly alespoň trochu pochopit historické, ale i rodinné pozadí, na kterém se bude dlouho očekávané dílo odehrávat.
Čtěte také:
Kronika rodu Windsorů: Původ a nástup na britský trůn
Kronika rodu Windsorů: Jiří V. – první Windsor
Kronika rodu Windsorů: Edward VIII. – král, jenž šel za svým srdcem
Kronika rodu Windsorů: Jiří VI. a jeho řeč
Skvělá kronika, díky. :-)