Ve druhé části rozhovoru s Damonem Lindelofem a Tomem Perrottou se dozvíte, proč nikdy nezjistíme, kam dvě procenta světové populace zmizela, jak se tvůrci The Leftovers staví k dramatickým finále, po kterých je člověk ještě napjatější, nebo odkud pochází věda v seriálu.
HBO: Kterou z nových postav bylo nejzábavnější vytvářet?
Tom Perrotta: Mě osobně hodně zajímá Michael Murphy a jeho vývoj. Ten tichý nábožensky založený kluk, kterého to táhne k Jill a pak se dostane do velmi složité rodinné situace, která se začíná odhalovat a pak skončí tím, že hraje klíčovou roli v jisté další… no, nechci toho moc prozrazovat, ale vlastně obě Murphyovic děti.
HBO: Damone, která postava je nejzábavnější pro vás?
Damon Lindelof: Mám rád postavy, které věří, že mohou být hrdiny a snažím se na všechny postavy dívat, jako že si věří, že dokážou být hrdiny, takže dokonce i Matt Jamison – když rozdával letáky, které hanily ty, kdo zmizeli – věřil, že činí hrdinské skutky. Stejně tak John Murphy. Myslím, že nakonec John odmítá akceptovat určitou míru osobní výjimečnosti – nechci žít ve městě, které bylo ušetřeno. Nechápe, co to znamená.
HBO: Odkud pochází věda v seriálu?
Damon Lindelof: V seriálu nemáme vědecké konzultanty, ale pilot jsme začali tou senátní zprávou říkající, „Všichni vědci světa jen lomí rukama.“ Věc se má tak, že jen proto, že jsme s Tomem řekli, že nikdy nezodpovíme otázku, co vlastně to Náhlé vytržení bylo – nebo kam ti lidé zmizeli – lidé v seriálu to neví.
I přesto, že se naše postavy nesnaží získat tuto konkrétní odpověď, na světě musí být někdo, kdo se o to snaží a myslím, že diváci tu snahu chtějí vidět, i když vědí, že k ničemu nebude.
Tom Perrotta: No, věc se má takhle: Když jsme mluvili o vědě v seriálu, mluvili jsme o tom, jaké teorie se objeví, když věda neposkytne odpověď. A to je součástí úkolu vědy, že? Testovat nápady, takže není nevědecké mít šílený nápad – prostě to musíte zkusit a najít způsob, jak to zkusit. A to my teď máme: Došlo k nárůstu autismu a to společnost vážně trápí. Nikdo neví proč. Vstupuje do toho tolik faktorů a lidé začínají vymýšlet teorie. Jsme na téhle úrovni vědy, kdy nikdo nemá tušení a lidé vymýšlejí šílenosti. To je ta věda, o kterou se v seriálu zajímáme.
HBO: Jak dokážete při psaní každou řadu dotáhnout do konce?
Damon Lindelof: Myslím, že když pracujete na finálových epizodách, musíte učinit rozhodnutí ohledně dějové linie. Nemyslím, že bychom si sedli a řekli si, „Jaké rozhodnutí chceme učinit?“ Prostě jsme začali mluvit o příběhu a pak se člověk podívá a prostě to vidí. Tohle zjevně máme ze seriálů jako je Lost, kde byla finále navržena jako cliffhangery. Člověk musel celou řadu k tomu finále vést.
Myslím, že The Leftovers fungují nejlépe, když se na každou řadu podíváme jako na další román. Myslím, že například knihy o Harry Potterovi – které zbožňuju – tohle zvládají dost dobře. Je tam větší zápletka v jejich mytologii, co se postav týče, ale na konci každé knihy máte pocit, že tu záhadu rozluštili a tentokrát Voldemorta porazili. Takže my, žádné spoilery, ale nechceme řadu ukončovat cliffhangerem nebo šokujícím odhalením, ale u našeho finále chceme vyvolat pocit, jako by jedna řada vyvrcholila, aby to bylo v mnoho ohledech spíš jako epilog.
Tom Perrotta: Máte asi deset hodin, aby vás to vtáhlo – na tom jsme hodně zapracovali. Zkusme to a povězme celý příběh.
Jaký epilog myslíte, že nás čeká na konci druhé řady? Co byste rádi viděli?
Celý rozhovor naleznete na watchingtheleftovers.com
