O Čelákovicích, upírech i křišťálové lebce v postřezích ke druhé sérii

Máme za sebou již tři epizody druhé řady seriálu The Strain. Poslední dvě, tedy By Any Means a Fort Defiance odhalily křišťálovou lebku a více informací o Occido Lumen i o protivampýr­ských opatřeních. Pojďme si vše společně znovu přebrat v následujících postřezích.

O upířích pověrách a jejich hrobech v Čelákovicích i Gliwicích 

V jednom z retrospektivních záběrů mluvil Abraham Setrakian, když byl ještě profesorem na vídeňské univerzitě, o pohanských mýtech o upírech, které přetrvaly až do křesťanské éry. Lidé v těch dobách věřili, že existují stvoření, která vstávají po nocích z hrobů a vysávají občany vesnice nebo města. Proti takovýmto mrtvým jedincům se prováděla takzvaná protivampýrská opatření, mezi něž patřilo především oddělení hlavy od těla, vražení dřevěného kůlu do srdce, svázání rukou a nohou, otočení mrtvého čelem dolů, zajišťování rakve pomocí hřebů nebo zámku, či zatížení hrobu kameny. Profesor Setrakian mluvil o mrtvých, kteří měli oddělenou lebku od těla a položenou u nohou, nalezených ve městě Gliwice (tedy ve městě, kde Němci převlečení za polské vojáky přepadli 31. srpna 1939 německou radiostanici). Těla, na nichž byla prováděna takzvaná protivampýrská opatření, byla u tohoto města skutečně nalezena, ale teprve před pár lety.

Podobná protivampýrská opatření se prováděla po celé Evropě, i v České republice, kde největší množství těl lidí, kteří byli považováni za upíry, nalezneme v Čelákovicích. Pohřebiště bylo odhaleno v roce 1966 při výkopových pracích na jedné z čelákovických zahrad. Je raritou, že zde byly odkryty kostry pouze mužů a na všech jsou, jak uvádí původní výzkum, patrná protivampýrská opatření. I když dle archeoložky Pavlíny Maškové je možné, že se nejedná o pohřebiště pouze pro „upíry“, ale ostatní kostry byly pouze poničeny při okolních pracích, nad kterými neměli archeologové v dané době dohled. Podrobně se Pavlína Mašková této spekulaci i čelákovickým upírům věnuje v rozhovoru pro Český rozhlas.

Zde také mimo jiné mluví o dvou příbězích z Neplachovy kroniky sepsané ve 14. století. První zápis z roku 1333 v kronice vypráví příběh z blízkosti Kadaně o mrtvém pastýři, který každou noc vstával z hrobu, strašil a především vraždil živé bytosti. Byl tedy probodnut dřevěným kůlem. To jej však nepomohlo zastavit, a tak byl nakonec upálen. V druhém zápisu z roku 1344 je také ožívající mrtvý, tentokrát se jedná o ženu, která byla po neúspěšném probodnutí kůlem upálena.

Dlouhověcí upíři a smrtelné UV

Upálení ostatně byli ve třetím díle i současní upíři, a to UV světlem. Přestože se může na první pohled zdát, že se nejedná o nic překvapivého, jde o věc, na níž se očividně filmoví a seriáloví tvůrci neshodují, jelikož například ve filmu Daybreakers je pro upíry UV světlo neškodné.

Kromě nové obranné techniky proti upírům, která byla naznačena již v minulé sérii, jsme zjistili, proč je Abraham tak aktivní přesto, že je mu již čtyřiadevadesát let. Očima totiž vstřebává upíří červy. Nabízí se tak otázka, zda je tedy z části upír a z části člověk, nebo jestli mají červi jen dočasné účinky a jeho organismus tak zůstává neměnný. To zatím zůstává záhadou, stejně jako existence knihy nazývané Occido Lumen.

Starobylá Occido Lumen a křišťálová lebka

Occido Lumen je starobylá kniha, která by měla obsahovat veškeré informace o strigoiích, včetně způsobu, jak je zabít. Její původ od dávnověků až do jejího zmizení vypráví video natočené tvůrci jako zajímavé doplnění seriálového vyprávění, jenž mimo jiné odhaluje, že všichni, kteří měli knihu ve svých rukou, zemřeli násilnou smrtí. To ovšem neplatí pro jednoho z držitelů žijícího v českých zemích, Rabi Löwa, jenž je znám především z legendy o Golemovi, ochránci židovského lidu, který by měl být uložen na půdě Staronové synagogy v Praze na Starém městě.

O nic méně záhadným předmětem je křišťálová lebka, jíž nebyl v seriálu dán téměř žádný prostor, ale její samotné objevení je více než zajímavé. Dnes je již, díky vědeckému zkoumání, dokázáno, že je křišťálová lebka pouhý podvrh. Avšak v době, v níž je v seriálu ukázána, lidé stále věřili, že se jedná o pozůstatek mayských kultur, a že lebka může stvořit ohromnou nestvůru. Dále pak také že se jedná o lebku mimozemského stvoření. Posledním dohadem o využití křišťálové lebky byla teorie, že pokud se dá všech dvanáct křišťálových lebek z celého světa dohromady a uspořádají se do určitého geometrického tvaru, mohou zachránit svět před jeho koncem, který je podle záhadologů předpovídán mayským kalendářem na rok 2012.

Není tak divu, že je lebka v seriálu součástí sbírky Heinricha Himmlera. Její záhadnosti mimo jiné také využívá film Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull.

V nacistické sbírce jsme se poté dočkali i hole Josefa Sardua, s níž v současnosti zabijí Abraham Setrakian strigoie, a o níž vypráví legenda, jež otevírala druhou sérii. O legendě jsme mimo jiné psali v článku Legenda o Sarduovi.

Creatures of the Night

Na závěr už zbývá zmínit jen malý hudební odkaz, kterého jsme se dočkali ve druhé epizodě. Při odlákávání strigoiů použila Dutch větu: „Pojďte si pro mě, Creatures of the Night.“ Tím odkazovala na stejnojmenné album skupiny Kiss z roku 1982.

Foto: FX, Městské muzeum v Čelákovicích