Historie v obrazech: Epizoda 4

Cholera si vybírá své oběti, novomanželé Francatelliovi začínají život mimo královský palác a princ Albert vede svou vlastní malou bitvu na univerzitní půdě. I tentokrát vám přinášíme historické obrázky, které se vztahují ke čtvrté epizodě třetí série.

1. Čtvrť Seven Dials v Londýně

Pan a paní Francatelli si zařizují svoje hnízdečko v londýnské čtvrti Seven Dials.

V současné době ve stejné čtvrti v srdci londýnského West Endu najdete módní obchůdky a restaurace. Na počátku 19. století nebyla ale ničím víc než jednou z největších chudinských čtvrtí hlavního města. Britský podnikatel a politik Thomas Neale navrhl územní plán oblasti tak, že všechny ulice směřují k jednomu bodu. V místě, kde se setkávají, stál kamenný sloup se slunečními hodinami ve směru každé z ulic.

Neale doufal, že jeho návrh přitáhne bohatší obyvatele. Opak se ale stal pravdou a hlavními osadníky se stali především imigranti a chudí dělníci. Brzy byla oblast přelidněná a Seven Dials se stalo synonymem chudoby a kriminality.

Avšak pro ty, kteří se propracovali k určitému obnosu peněz, byly levné nemovitosti příležitostí k novému začátku. Ve 40. letech 19. století se zde navíc pořádalo mnoho chartistických kampaní.

2. Princ Albert rektorem Cambridgské univerzity 

Po smrti vévody z Northumberlandu v roce 1847 hledala Cambridgská univerzita náhradu pozici rektora. Velký zájem prince Alberta o vyšší vzdělání z něj činil vhodného kandidáta na tuto prestižní roli. Princova nominace však zdvihla nejedno obočí – princ byl Němec, nebyl cambridgeským absolventem a bylo mu pouhých 27 let.

I přesto, že princovo zvolení mělo být pouhou formalitou, došlo ke konkurenční nominaci hraběte z Powis. Hrabě byl bývalým studentem univerzity, pocházel z vysoce respektované britské rodiny a svatbou se stal členem rodiny zesnulého vévody Northumberlanda.

Princ chtěl svou kandidaturu stáhnout, ale skupina jeho věrných příznivců ho přesvědčila, aby vytrval. Volbu nakonec princ skutečně vyhrál a 25. března 1847 byl při ceremoniálu v Buckinghamském paláci jmenován do nového úřadu.

3. Epidemie cholery 1854

V září 1854, tedy o několik let později, než je zobrazeno ve čtvrté epizodě, se v londýnské čtvrti Soho rozšířila epidemie cholery. Dle tehdejší tzv. Miasma teorie byl zdrojem nákazy zkažený vzduch z tlejících odpadků. John Snow ale o její správnosti nebyl přesvědčen.

Po rozmluvách s rodinami a prozkoumáním oblasti označil Snow epicentrum nákazy, která během 3 dnů usmrtila 127 osob v okolí Broad street. Pojítkem obětí byla voda, kterou si nemocní obyvatelé Broad street čerpali z veřejné pumpy na ulici. V polovině 19. století byl londýnský vodovodní systém stále značně nedokonalý. Docházelo především ke znečišťování spodních vod splašky. Rozborem vzorků vody z pumpy Snow odhalil neznámou bakterii, která byla ve vodě přítomná a vyřazením pumpy z provozu došlo k zastavení epidemie.

Královna se s doktorem Snowem skutečně setkala, jen ne v případě jeho šetření šíření cholery. Byl totiž jejím lékařem při sedmém porodu.

4. Švédský slavík

Ve čtvrté epizodě jsme svědky uměleckého vystoupení švédské operní pěvkyně známé jako Jenny Lind.

Johanna Maria Lind se narodila v roce 1820 ve Stockholmu jako nemanželské dítě a první léta života prožila v dětském domově. V devíti letech si její okolí nemohlo nevšimnout jejího andělského hlásku a Jenny byla přijata do angažmá v Královském divadle ve Stockholmu. Průlomovou rolí „švédského slavíka“ se stala postava Agáty v opeře Čarostřelec skladatele Carla Maria von Webera. V 18 letech byla Jenny již považována za velkou operní divu, úspěchy sklízela po celé Evropě a stala se také oblíbenkyní královny Viktorie, která byla přítomna také jejímu poslednímu vystoupení před odchodem do „operního důchodu“ v r. 1849.

To ale nebyl ani zdaleka konec její kariéry. V roce 1850 ji P. T. Barnum přesvědčil k dvouletému turné po Americe. Turné bylo velmi úspěšné a přilákalo tisícovky diváků.

5. Charles Elmé Francatelli

Muž s italskými kořeny a vášní pro pečená sladká pokušení se narodil v Londýně roku 1805, ale dětství strávil ve Francii, kde získal i své kuchařské vzdělání. Při svém návratu do Anglie měl již velmi bohatý životopis – vařil třeba i pro hraběte. Šéfkuchařem královské domácnosti se stal v roce 1840.

Hlavní doménou Francatelliho byl smysl pro detail a umělecká stránka, kterou přidával ke způsobu servírování pokrmů. Zasloužil se také o zařazení dezertů jako zmrzlina v kornoutu na královský jídelníček. Ve službách královny Viktorie pracoval pouze 2 roky. Roku 1863 ale přijal post vrchního kuchaře korunního prince Alberta.

Je také autorem několika knih. Jednou z nich je Moderní kuchař z roku 1845. Tato kuchařka je určena pro vyšší a střední třídu a stala se velmi oblíbenou. Byla dokonce vydána hned ve 12 vydáních.

6. Florence Nightingaleová

Dáma s lucernou se narodila roku 1820 ve Florencii do zámožné rodiny. Již od dětství prokazovala hluboké sociální cítění a co začalo navštěvováním nemocných v jejich domovech, se nakonec stalo životním posláním. Roku 1845 se stala zdravotní cestou a své obzory rozšiřovala působením v nemocnicích v Německu, Francii a v Řecku. Po návratu do Londýna pracovala jako vrchní sestra v Institutu péče o nemocné dámy.

Nejvíce se proslavila poskytováním pomoci vojákům bojujícím v Krymské válce. Proti únavě, špatné výživě a životním podmínkám se Florence snažila bojovat hlavně s pomocí hygienických opatření, jako je pravidelná výměna ložního prádla, adekvátní osvětlení, pravidelné větrání, zdravější strava a lepší jídelní vybavení. Její oblíbenost jí přinesla i přátelský vztah s královnou Viktorií.

Celkem vydala Florence 200 knih, dokumentů, zpráv a letáků věnujících se sociálním problémům, záležitostem ovlivňujícím zdraví, efektivitě a nemocniční administrativě britské armády, a pomohla tak reformovat britské zdravotnictví k lepšímu.