Historie v obrazech: Epizoda 6

Kontroverzní mince, křest nového přírůstku a okázalý maškarní bál – to vše jsme viděli v šesté epizodě. Skutečnou historii, která mohla zůstat skryta, poodhalíme i tentokrát v následujícím článku.

1. Bezbožný florin

V roce 1849 převážná většina kontinentální Evropy používala decimální systém již půl století. „Decimalizace“ Británie se podařila až 15. února 1971. Od 17. století až do tohoto data byla britská libra rovna hodnotě 224 pencí. Hodnota florinu vydaného v roce 1949 byla dvacet čtyři pencí nebo také dva šilinky (šilink byl roven 12 pencím). Jakožto desetina libry byl florin experimentem a měl být prvním krokem k decimalizaci Británie – experimentem, který ale vyzněl naprázdno.

První florin zobrazoval profil mladé královny Viktorie, a to po téměř 200 letech netradičně s korunou na hlavě. Vynechána byla také zkratka DG pro slova „Dei Gratia“ („z Boží milosti“), která obvykle doprovázela nápis ‚Victoria Regina‘. Tato opomenutá fráze vysloužila nové minci přezdívku „Bezbožný florin“. Na rubu mince byly vyobrazeny znaky Anglie, Irska, Skotska a Walesu uspořádané do tvaru kříže. I zde chyběla tradiční zkratka FD pro Fidei Defensor („obránce víry“).

Pro značné pozdvižení, které vydání mince vyvolalo, byla v roce 1851 vydána mince nová, tentokrát již Bohem posvěcená.

2. Viktorie a Albert – hudebníci

Není pochyb, že Viktorie i Albert byli hudebně nadaní a denně si užívali hraní, zpěvu a poslouchání hudby. Albert skládal písně a chorály už od útlého věku a nebýt jeho šlechtického původu, pravděpodobně by se právě hudební kompozice stala jeho osudem.

Tato sdílená vášeň hrála roli i v jejich romantickém vztahu. Den po zásnubách si bláznivě zamilovaná královna do deníku zapsala:

Zazpíval mi jednu z jeho skladeb, která byla krásná a jeho hlas je moc hezký. I já mu pak zazpívala.

Během manželství často hráli a zpívali společně. Všechny královské rezidence – hrad Balmoral, Buckinghamský palác, Osbourne House, dokonce i královská jachta – byly vybaveny piánem a manželé si na žádnou cestu nezapomněli zabalit i notové partitury.

Společně se také stali patrony umění a každý týden v paláci pořádali vystoupení umělců. Jedním z nich byl Felix Mendelssohn, se kterým seznámil Viktorii Albert a který se stal královniným miláčkem. Když se s ním v červnu roku 1842 poprvé osobně setkala, byla opravdu nervózní. Do deníku si o tomto dni zapsala:

Po večeři přišel Mendelssohn, se kterým jsem se tolik chtěla seznámit. Požádal nás, abychom mu dali téma, na které má improvizovat. Dali jsme mu dvě: „Vládni,Británie!“ (pozn.: britská vlastenecká píseň)// a rakouskou státní hymnu. Bez zaváhání začal hrát a musím říct, že jsem opravdu nikdy předtím neslyšela nic krásnějšího. Jak lehce splynuly obě melodie jedna do druhé v nádherné melodii, v různých variacích a modulacích. Připomnělo mi to jeho kompozice.//

3. Napudrovaný bál

Královské maškarní bály byly vždy nadšeně očekávanými společenskými akcemi. Zvaná byla pouze nejvyšší vrstva společnosti, ale obyčejný lid se mohl těšit alespoň ze zajímavých novinových obrázků.

10. května 1845 hostily prostory Buskinhamského paláce georgiánským obdobím inspirovaný taneční ples. Místnosti přetékaly bílými parukami a napudrovanými obličeji. Viktorie, která byla vášnivou tanečnicí, předvedla bezchybný menuet (pozn.: francouzský párový tanec ve 3/4 taktu). Další příležitostí k uspořádání plesu bývaly také narozeniny královských dětí, které byly již od dětství tanečně vzdělávány.

Po veleúspěšném Plantagenety inspirovaném maškarním bálu na podporu výrobců hedvábí v roce 1842 nechala Viktorie v Buckinghamském paláci vystavět nový taneční sál. Cena výstavby se vyšplhala na 45 000 liber. Sál byl osvícen plynovými svítilnami a vybaven vyvýšeným pódiem se dvěma zlatými trůny. V roce 1856 se v této honosné prostoře uskutečnil první bál.

4. Královská tradice – Honitonská krajková róba 

V šesté epizodě vidíme křest sedmého královského potomka, prince Arthura Williama Patrika Alberta.

Princ je oblečen v křehké krajkové róbě, kterou před ním oblékli i všichni jeho starší sourozenci. Na Viktoriinu objednávku byla zhotovena v roce narození princezny Vicky. Honitonskou krajku lemovala spatfieldským hedvábím Janet Sutherlandová, dcera skotského uhlíře, která róbu vyšívala, stylizovala ve stejném tónu jako Viktoriiny svatební šaty. Datum křtu princezny Vicky totiž připadlo na první výročí svatby Viktorie a Alberta – 10. února 1841.

Róba byla použita při křtech dalších 62 potomků královny Viktorie – posledním dítětem, které ji obléklo, byla v roce 2004 lady Louise Windsor, první dítě prince Eduarda, hraběte z Wessexu. V ten samý rok po konstatování, že původní róba je již příliš křehká, královna Alžběta II. objednala zhotovení repliky šatů, které jsou užívány při královských křtinách dodnes.

Zdroj: PBS