Barevný komiks: Zákulisní informace k 27. číslu

Rick, Glenn a Michonne dorazili do městečka Woodbury, kde je přivítá přátelský muž známý jako Guvernér. První hlavní záporák komiksové série je na scéně. Co k tomuto číslu prozradil jeho tvůrce Robert Kirkman?

Tak se na to podívejme. Tyhle zákulisní informace budou rozděleny na dvě části, protože jsem měl falešný start.

Podívejte se na ten napůl napsaný obsah. Původně jsem plánoval přímo ukázat lidi z helikoptéry. Příběh měl začít ve Woodbury. Někteří z posádky měli být vyslýcháni, zatímco druzí měli být mezitím nasekáni jako žrádlo pro zombie v aréně.

Dokonce jsem jim i vytvořil příběh o tom jak unikli z mrakodrapu v Atlantě. Nikdy jsem to nikomu neřekl, ale v mojí mysli jsem měl představu toho, že jsou to původní postavy z filmu Úsvit mrtvých (Romerův originál, samozřejmě). Opustili budovu zpravodajství a nikdy se nedostali do obchoďáku. Jak si tak vzpomínám, zmiňoval jsem tam tři muže a dvě ženy… ale možná to nakonec byli jenom dva, kteří na konci filmu unikli z toho obchoďáku… protože to dává větší smysl. Myslím, že tak to bylo. Zamýšlel jsem tím, aby to byla ta helikoptéra, která odletěla na konci filmu, a tohle byl můj způsob jak odhalit jejich tragický osud.

Ubohý Peter a Francine.

Každopádně, měli jsme začít ve Woodbury, vidět, jaké to tam je, možná dokonce potkat Guvernéra ještě předtím, než dorazí Rick s Glennem a Michonne. V plánu bylo, abych tam vytvořil napětí, protože čtenář již bude vědět, že míří na nebezpečné místo.

Nakonec jsem se to rozhodl všechno zahodit a udělat z toho překvapení. Což asi bylo lepší.

Takže jsem začal znovu, a to uvidíte na dalším obrázku.

Ještě jedna věc: je tady spousta dialogů z 28. čísla. Také je tam ta věta: „Michonne ukousne Guvernérovi ucho, později ji znásilní.“ Přijde mi špatné, že je to takové chladné. Takhle se ten nápad prostě narodil, ať už je to jakkoliv kontroverzní. Jenom bezcitný text narychlo načmáraný na papíře.

Psaní je divné.

Takže tak, pokračujte na další stranu, kde začínají skutečné zákulisní informace k tomuto číslu.

Fajn, tohle je můj druhý pokus na 27. číslo. Tady nám byl představen Guvernér. Tady šlo o hodně. Vážně jsem to měl udělat také u Michonne a jiných postav, ale chtěl jsem vidět, jak jsem napsal jeho popis do finální podoby komiksu. Uvidíme, jestli tam jsou nějaké rozdíly:

První panel: Tady vidíme Prezidenta… bude to hlavní záporák pro příštích dvacet čísel nebo tak nějak. Je to drsňák, šílený drsňák… jeho vzhled je důležitý. Měl by to být vysoký, štíhlý běloch, jako nějaký majitel obchodu se zbraněmi. Měl by mít dlouhé černé vlasy a knír. Ne bradku nebo plnovous, ale typický zastřižený knír ze sedmdesátých let, takový, jaký ještě žádná postava nemá. Měl by na sobě mít rybářskou vestu a maskáče s vojenskými botami. Měl by mít opasek s pistolí. Pod vestou možná hrubý svetr. Také by měl vypadat velmi přátelsky, vůbec ne jako padouch.

Za ním vidíme malé tříposchoďové budovy, každá má uvnitř několik bytů. Tam žijí všichni z městečka. Budovy jsou většinou spojené a tvoří bariéru. Oblast mezi budovami je zablokovaná auty a improvizovaným plotem. Mají zhruba šest bloků – všechny vedou ke špinavé závodní dráze, kterou ještě uvidíme.

Za ním stojí dva vysocí, nemluvní muži – jeho ochranka. Jenom za ním kráčejí. Měli by být bez emocí a v rukou držet AK-47.

1. Prezident: Už si je převezmu, Martinezi. Rád bych naše hosty provedl osobně.

2. Prezident: Potřebuji tě u zdi. Postarej se o všechny kousáky, které s sebou určitě přitáhli.

Fajn, takže ta věta v komiksu, kdy říká Rickovi, že si málem nechal říkat prezidentem, ale znělo mu to příliš hloupě… to jsem si říkal já. Téměř jsem ho chtěl nazvat Prezidentem. Ale nezní Guvernér mnohem lépe? Naštěstí jsem také vypustil to jeho původní jméno Noah.

Když se ale podíváte na obsah, uvidíte, že o jeho titulu není žádná zmínka, ani o Guvernérovi nebo Prezidentovi. To proto, že celou tu scénu jsem již měl hezky ve své hlavě. Tehdy neplýtvám časem, abych si to zapsal, protože vím, co plánuji.

Takový skromný začátek pro tak významnou postavu, která se stane tváří tolika plakátů, akčních figurek, boxů na obědy a spousty dalších divných věcí. To byla ale zábava.

Na spodku vidíte tři odrážky, které jsem chtěl vměstnat do tohoto čísla. Často si k nim napíšu „první“, abych se ujistil že se k tomu určitě dostanu… a pak je tam vůbec nedám.

Poznámky k jednotlivým stranám:

1. Tohle jsem trochu vylepšil. Bavilo mě, jak tam Glenn vymýšlel teorie, zatímco Rick s Michonne rovnou vyrazili do akce.

4. Je tam napsáno: „víc Dalea“, a ano, také mi trvalo, než jsem to přečetl. Všimněte si té šipky odkazující na druhou stranu. To znamenalo, abych tu scénu s Dalem a Andreou přesunul dopředu, ale nakonec jsem to rozšířil na dvě strany. Musel jsem reakci Lori udělat co nejagresivnější, aby to tak vtipně skončilo.

5. Táhni někam, mladý Roberte Kirkmane! Tys prostě vynechal tu větu: „Udělá mu držkovou?“ Krucipísek. Teď to někde musím použít. Já tam dával takové perly, a pak jsem tohle vyhodil? Cože?! Vidět tu větu je asi to nejlepší, co mi čtení těchhle rukopisů přineslo. Co to jako mělo být? Ta věta není vtipná? Můj humor se časem zhoršil? Proč jsem to vynechal? Ksakru… no nic, stejně se to někde pokusím použít. Dávejte pozor, jestli se to neobjeví v Invincible na Amazonu!

Také nemůžu opomenou to, že tahle scéna je prostě jenom o tom, že Axel s Tyreesem mluví o tom, že si přesunou židličky… a pak to udělají?! Na to jsem vyplýtval celou stranu?! Ta věta s držkovou tomu opravdu mohla dát šťávu. Obrovská chyba!

8. Jak si tak vzpomínám, moje hloupá ruka napsala do věty „Lori uloží Carla do postele“ namísto Lori nejdříve Carla, tak jsem to dopsal jako „Carl uloží Lori do postele“ a k tomu doplnil „heh“, protože jsem si myslel, že dítě ukládající svého rodiče spát je vtipná představa. Ještě jsem tehdy nebyl otcem, ale už jsem dělal tátovské vtipy. Má mě tohle přimět nenávidět se? Protože, no… ale koho to oblbuji, vždy jsem se nenáviděl!

9. Asi by bylo dobré vidět znovu Carol, ale nakonec jsem ji tam nedal.

11. První pokus v tomhle čísle o scénu s Patricií a Otisem. To jsem zrušil, a namísto Dalea a Andrey jsem tam nakonec dal Hershela s Maggie!

12. Jenom jsem chtěl poznamenat, že tohle je první zmínka o hordě, tedy velkém uskupení zombií. Celkem super. Vždy je dobré ukázat své postavy chytré a s chladnou hlavou. Michonne v tomhle čísle dostala dvě takové scény. Myslím, že tohle jsou čísla, kde začala být tak oblíbenou.

13. – 15. Co to kruci je? Co to tam jako mělo být? Tři stránky toho jak Otis, který je očividným rasistou, mluví s Patricií o tom, že není rasista? Tedy, věřím, že jsem tam měl nějaký plán, ale to už dávno zavál čas. Myslím, že jsem chtěl napravit jejich vztah potom, co tak zradila skupinu. Mým plánem bylo, že čím více prostoru postavám dám, tím více si lidé budou pamatovat jejich úmrtí. Ale v jistém bodě jsem to s Otisem a Patricií vzdal. Jejich smrt si nikdo nepamatuje a nebyli to moc oblíbené postavy. Myslím, že jsem si pak řekl, že někdy je lepší se vzdát, a bylo tam mnohem více lepších postav, které si zasloužily místo.

16. Jsem na sebe hrozně hrdý, jak Michonne přerušila Ricka a zalhala Guvernérovi. A to, že Rick pokračoval v té lži, byla hezká scéna, která ukázala, že postavy jsou chytré, a také bylo hezké, jak Rick následoval vedení Michonne. Myslím, že právě v tomhle čísle jsem její postavu začal zvládat.

22. „Nuže, cizinče. Krmíme je cizinci.“ Chytrá věta. Super zvrat. Mladý Kirkman si vynahradil tu držkovou.

A na konci jsem si zapsal pár věcí z dalšího čísla, abych na ně nezapomněl.

Foto: Image Comics