Rick s Glennem a Michonne jsou ve spárech Guvernéra, který chce zjistit, odkud přišli a co mu můžou nabídnout. Aby toho dosáhl, neštítí se ničeho. Přečtěte si další zákulisní informace o tom, jak vznikalo devětadvacáté číslo komiksové předlohy Živí mrtví.
Božínku, tak tohle číslo se nečetlo lehce. Mým cílem jakožto spisovatele vždy bylo čtenáře nějakým významným způsobem ovlivnit. Myslím, že tímhle číslem jsem cílil na znechucení, protože když jsem to teď po letech četl, opravdu jsem byl znechucen. Takže… hádám, že úkol splněn?
Tenhle příběh ve Woodbury nám měl ukázat, že skutečnou hrozbou tohoto světa jsou lidé. Zombie jsou přírodním prvkem, nemyslící hrozbou, něčím, co se dá zvládnout, ne neustálou hrozbou. Chtěl jsem, aby byli moji zombíci politováníhodní. Jsou děsiví a nebezpeční, ale kdysi to byli lidé. Na tom je něco smutného.
To je jeden z důvodů, proč se na jejich kreslení Charlie Adlard tak skvěle hodil. Na jeho zombiích vždy bylo něco smutného. Jenom se podívejte na ty hlavy v akváriích. Vidím agonii a utrpení. Je vám líto těch lidí, kteří tam skončili.
Ale Guvernér… to je ten, kterého nenávidíme. Ten chlap je nejhorší. Snažil jsem se představit záporáka, který ztělesňuje všechno, co je na lidech špatné… možná jsem to s tím trochu přehnal. Po Woodbury, a obzvláště po tomhle čísle, je více než jasné, kdo je největší hrozbou pro naše postavy.
Na vrchu papíru můžete vidět původní návrh pro jednu scénu z tohohle čísla. Glenn měl původně bojovat v aréně, možná přijít o zub nebo o dva, ale nakonec jsem se rozhodl proti tomu.
Také jsem se rozhodl zrušit záběr na generátor, protože jsem si vzpomněl, že podobnou scénu jsem nedávno udělal ve vězení, a nebyl důvod dělat to znovu. Stačilo jenom zmínit, že tam mají generátor.
Pak jsou tam nějaká čísla stánků, které jsem chtěl navštívit na Comic-Conu v San Diegu. V jakém roce vzniklo tohle číslo? Jaké stánky jsem to chtěl navštívit? To by stálo za prozkoumání. Kdo to chce zjistit?
A ano, čas od času si něco jenom tak načmárám, zatímco vymýšlím obsah.
Poznámky k jednotlivým stranám:
2. „Vrazí doktorovi?“ Ano, vrazí doktorovi! Proč jsem se vůbec ptal?
5. „Uplakaná scéna.“ To byla scéna, kterou jsem si napsal na papír k minulému číslu, takže tohle byl jenom odkaz na ni.
7. Účelem této scény bylo ukázat, jak se Guvernér chová jinak k jiným lidem. Bylo důležité ukázat, jak je vůbec možné, že lidé chtějí žít pod jeho nadvládou. Většina lidí netuší, co v soukromí dělá. Jestli se zajímáte o Woodbury a Guvernérův příběh podrobněji, určitě vám doporučuji knihy, které jsem napsal s Jayem Bonansingem.
9. – 11. Tuhle scénu jsem více rozšířil a posunul to na 12. – 13. stranu. Doplnil jsem tam tu scénu, jak Penny žere Rickovu useknutou ruku, protože mi to přišlo jako zajímavé doplnění.
12. – 13. Vůbec netuším, co jsem plánoval s těmi „věcmi navíc“ s Penny. Asi jsem to pak zahodil. Co se týče akvárií, ty jsem tehdy ještě neměl naplánované, původně to měli být jenom obyčejné poličky s lidskými hlavami, ale pak jsem si řekl, že voda bude lépe pohlcovat zápach. Ale teď si uvědomuju, že Penny to tam stejně celé zasmradila, takže jaký to mělo smysl? To je jedno, akvária vypadají skvěle.
14. – 17. Tohle zůstalo tak, jak bylo naplánováno. Tyto scény bylo stejně obtížné psát, jako je obtížné je číst. Proto jsem je napsal tak zkráceně. Chtěl jsem na ty scény myslet co nejméně.
18. – 22. Tahle scéna se oproti původnímu návrhu značně změnila. Původně tohle číslo mělo končit rozhovorem Ricka a Glenna na ošetřovně. Zřejmě po Glennově boji v aréně. Ale rozhovor dvou postav o tom, jak „tady umřou“, není právě nejdramatičtějším způsobem, jak ukončit číslo. Naštěstí jsem přišel s lepším nápadem. Všimněte si, že linka „žádné policejní označení, možná jsou vězeňské“ se ve finálním komiksu posunula na 15. stranu. Díky tomu jsem vymyslel nový konec, ve kterém Guvernér přijde na ošetřovnu namísto Glenna a tvrdí, že už ví všechno o jejich vězení. To bylo mnohem dramatičtější! Bravo, mladý Roberte!
Hele! Vpravo dole. Přišel jsem s názvem osmého svazku, který obsahuje čísla 43 až 48. Ale „Zrozeni k utrpení“ by stejně dobře sedělo i na tenhle šestý svazek.
Foto: Image Comics
