V dalším čísle komiksu dostanou Rick s Glennem a Michonne konečně šanci utéct z Woodbury, ne všichni to ale zvládnou. A Michonne se ještě před odchodem rozhodne vyřídit si účty s Guvernérem.
Další číslo, které skončilo napínavě. Bylo milé, že to nebyl další velký záběr na hlavu postavy, jak říká něco chytrého. Pořád mám obavy, že to používám příliš často.
Kdybych chtěl být na své dílo příliš kritický (a podle těchto vstupů to tak opravdu vypadá), řekl bych, že v tomhle čísle je příliš mnoho scén, ve kterých postavy probírají logistiku. „Pomozte mi přes zeď. Kde je jeho byt? Tudy se dostaneme tam, kde vězní Michonne.“ Je tady spousta probírání toho, co budou dělat. Některé ty scény byly nezbytné, takže to nevadí. A všechno to vede k velkému zvratu na konci, takže to fungovalo.
Dobrá, mladý Kirkmane, tohle ti prošlo.
Tohle je celkem nahuštěný text, na rozdíl od několika předchozích čísel, a zdá se mi, že jsem ho napsal hezky od začátku do konce… a většinou se tohle číslo původní kostry celkem drželo. Vypadá to, že už jsem věděl, jak tohle číslo skončí, a chtěl jsem se k tomu konci nějak zajímavě dostat. Asi proto je tohle číslo víceméně o tom, jak postavy běhají z místa na místo a mluví o tom… a asi jsem si myslel, že je to příliš slabé, a proto musel zemřít doktor Stevens.
Dodatečně, doktor Stevens musel zemřít, protože by byla až příliš velká náhoda, aby se plně vyškolený doktor dostal do věznice právě, když je Lori těhotná. Takže to chápu. Jeho smrt měla smysl. Jsem však trochu zklamaný z toho, jak se s tím mé mladé já vypořádalo. Přijde mi, že to byla až příliš překvapivá smrt typu: „Všechno je teď tak skvělé, bum!“ Vím, že jak příběh postupoval, občas se něco takového stalo, protože jak by ne. Ale také vím, že mnoho čtenářů vědělo, že Stevens umře, když řekl: „Tak se mi ulevilo…“ a za ním se objeví stín zombie.
Promiň, mladý Kirkmane, ale je to tak.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 2. Tady žádná změna.
3. Vypadá to, že jsem se nedokázal držet Martinezova jména. Původně jsem ho chtěl pojmenovat Rodriguez, jako ten režisér Robert Rodriguez, ale pak jsem to změnil. Ale v původním černobílém komiksu jsem to zapomněl změnit a jednou nebo dvakrát to tam zazní. Dost trapné. Naštěstí jsme to později opravili a nikdo o tom neví, tedy pokud o tom někdo nezačne mluvit… ksakru!
Také můžete vidět, že původní plán byl ten, že Guvernér poslal Martineze zabít Glenna, ale on odmítl. Myslel jsem, že bude lepší, když více lidí ve Woodbury nebude vědět o tom, jaký Guvernér skutečně je, takže o tohle jsme přišli.
4. – 5. Tahle scéna s Guvernérem je beze změny.
8. Tady to mělo být trochu jiné. Více konfrontace s Michonne, která je měla napadnout, protože je nepoznala.
9. Mělo tam být víc bojování se strážemi, ale nakonec jsem nechal, aby se o ně Martinez postaral celkem lehce.
10. Scénu s Michonne jsem posunul.
11. Tohle se změnilo, aby se Stevens objevil uprostřed chodby, stejně jako předtím Alice, abychom ušetřili všechnu tu logistiku, o které jsem mluvil.
12. – 13. Zbožňuju tuhle dvoustranu. Zajímavé, že ve Woodbury byli tak dlouho, ale tohle je poprvé, co vlastně vidí město. Líbí se mi, jak Charlie nakreslil v pozadí lidi, kteří si jich všimnou, ale nic neudělají.
14. – 16. Dobrá, tahle scéna byla úplně jiná. Více se mi líbila scéna, kde Stevens mluví s matkou nemocného kluka a slibuje jí, že se u ní později zastaví. Mělo to větší emoční odezvu, než kdyby měli zmlátit dalšího strážného.
19. Lituji, že jsem tohle vynechal a nedostali jsme tak scénu s Bobem, který je velmi důležitou postavou v knižní sérii o Guvernérovi.
21. Michonne ještě neviděla akvária, to jsem si nechal na další číslo.
Foto: Image Comics
Škoda doktora Stevensa, toho som si celkom obľúbil.