První číslo druhého svazku Míle a míle značí odchod kreslíře Tonyho Moorea a jeho záměnu za Charlieho Adlarda. Skupina opouští tábor u Atlanty a cestou narazí na Tyreeseho. Robert Kirkman u zákulisních informací k tomuto číslu zažertoval, že právě tehdy se poprvé zrodil Negan.
Nejskvělejší postavou ve všech Romerových filmech je „černý chlápek“. Duane Jones v Noci oživlých mrtvol, Ken Foree v Úsvitu mrtvých a Terry Alexander ve Dni mrtvých. To byly nejrozhodnější a nejschopnější postavy, které se s největší pravděpodobností dožijí konce… i když to se nestalo vždy.
Chtěl jsem těmto skvělým postavám vzdát poctu pomocí postavy Tyreeseho. Od začátku je uveden jako rozhodný a velmi schopný. A upřimně, vždy byl jednou z mých oblíbených postav. Také jsem v té době netušil, jestli vrátím Morgana do příběhu. Vlastně si nemyslím, že jsem o tom vůbec uvažoval.
Při psaní tohohle čísla jsem myslel na Charlieho Adlarda. S Tonym jsem nebyl moc daleko, myslím, že jsem měl jenom asi pět stran, než jsem si uvědomil, že budu muset pokračovat bez něj. Takže bylo super, že jsem v Charlieho prvním čísle uvedl nové a podstatné postavy.
Tohle také bylo první číslo, u kterého jsem věděl že tu komiks ještě nějakou dobu zůstane. Takže tohle číslo bylo v mnohých ohledech zlomovým bodem.
Nejsem velkým fanouškem flashbacků, ať už k tomu mám jakékoliv důvody, a proto jsem se jim vždy snažil vyhýbat. Ale abych dal konci tohoto čísla pořádný dopad, a také abych navázal Shaneovým pohřbem, rozhodl jsem se, že nejlepší bude, když skutečně uvidíme Lori a Shanea spolu v minulosti. A také to byl skvělý způsob jak uvést Charlieho, tím že nakreslí něco, co se už stalo, ale co jsme ještě neviděli.
Vidíte tu větu úplně na konci? Pro koho byla zamýšlena? Matně si vzpomínám, že to měl říct Tyreese o Carol, když se v dalším čísle dají dohromady. Musel jsem však rozhodnout o tom, že Tyreese nemá takovou osobnost, aby řekl něco takového. Nezapomínejte… já jsem ten magor, který stvořil komiks Battle Pope. Navzdory tomu, že to na mně není vidět, můj mozek miluje vymýšlet takové věty, a někam je přeci jenom musím dát, no ne? Rozhodně je nikdy neříkám nahlas. Byl právě tohle zárodek Negana? Byl vždy ve mně a trvalo mu sto čísel než se konečně prodral na povrch? Byla tahle věta skutečně zrozením Negana? Je tohle jeho první představení světu?!
Ano. Říkám, že ano. Pro všechny jeho fanoušky… tohle je ono! Sedmé číslo barevného komiksu The Walking Dead značí první představení Negana! Je to oficiální. Řekl jsem to, takže je to oficiální.
Jo, a to vedle je mé hloupé já trénující si svůj podpis… z nějakého důvodu. Možná, že jsem se ho snažil napsat rychleji, protože jsem podpisoval tolik komiksů? Asi ano.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 7. Teda, je šílené, jak se tady vůbec nic nezměnilo. Klidně jsem to mohl dát Charliemu a pak do jeho kresby doplnit text. Tak to dělal Stan Lee, lidi! Současní autoři komiksů prostě pracují moc tvrdě! Přesně tak, umělci… řekl jsem, že autoři pracují moc tvrdě! Tomu říkám slovo do bitvy!
8. Rick nakonec nebyl otřesený ze smrti Shanea, a také jsem si řekl, že nepotřebujeme vidět Allena, jak hadičkou saje palivo z auta. To je pro tohle číslo všechno? Allen jak saje palivo? Ještě že tu je ten kousek s Neganem, jinak by to byla celkem nuda.
12. „Představení nových postav“ (Ano, zase je tam gramatická chyba). Opět, tohle je jenom má zkratka. Věděl jsem, že to bude otec, dcera a její přítel. Také jsem víceméně věděl, jak se časem vyvine linka Julie a Chrise, i když jsem tehdy ještě neměl vymyšlená jejich jména.
14. Naštěstí, sání paliva nebylo hlavní myšlenkou tohoto čísla, jak se může na první pohled zdát.
19. Víceméně si značím, jak bude vypadat vizuální podoba stránky. Mám matné vzpomínky na záběr, jak Glenn kouká po Carol, která zase kouká po Tyreesovi. Takové věci přidávám, až když píšu úplný obsah na počítači. Dostal jsem se k téhle stránce a říkal si: „Sekání dřeva? Potřebujeme to vidět? Dobrá… o čem se budou bavit? Co můžu doplnit mezi tuhle scénu a tu další u táboráku?“ Takhle nějak to funguje.
Foto: Image Comics
