Poslední číslo čtrnáctého svazku je jedno z těch nejvíc nabitých akcí. Obyvatelé Alexandrie se v něm spojí, aby ji vyčistili od všech zombií. Věděli jste ale, že tohle mělo být úplně poslední číslo komiksu? A že původní konec měl být zcela jiný?
Tohle bylo ale nabité číslo… a panečku, Charlie Adlard tentokrát válel na každé straně. Úžasné. Na tohle číslo jsem velmi hrdý.
Zmiňoval jsem, že minulé číslo bylo inspirováno Toddem McFarlanem. Neskrývám svou lásku ke komiksům z devadesátých let nebo k zakladatelům Image Comics. Mnoho mé práce inspirovali Larsen, Lee, Liefeld, McFarlane, Silvestri a Valentino. Konkrétně nejvíc inspirace v podobě velké akce a parádních zvratů mám od Erika Larsena a Roba Liefelda.
Jako tohle je černobílý hororový komiks o obyčejných lidech, většinu času přízemní příběh o vztazích a pocitech, ale pak jsou tady takováto čísla, kde je to stránka za stránkou plná akce a boje. Věřím, že nejvíc úspěchu tomuto komiksu přinesla právě takováto čísla, a za ta vděčím právě komiksům z devadesátek.
Tohle bylo skvělé číslo.
Je tady pár věcí, které chci rozebrat. Eugeneova věta na 13. straně: „Tohle je příběh, který si budou lidé povídat.“ To byl první náznak toho, kam jsem s tímto komiksem mířil. Spoiler pro poslední číslo, právě tady jsem se rozhodl, že tyhle události budou základem budoucí společnosti. To, co jsme viděli, bylo důležité a stane se to součástí historie. Tohle byl počátek toho, co se stalo zakončením tohohle komiksu.
Když už jsme u toho… už jsem někdy odhalil původní plánovanou verzi konce komiksu? Nemyslím si… tak pojďme na to. Stalo by se to… panejo, možná právě v tomhle čísle, drahý čtenáři… nebo zhruba. Myslím, že jsem tento konec vymyslel někde kolem padesátého čísla nebo trochu dříve. V podstatě by se tedy tento masivní útok zombií na Alexandrii odehrál beze změny, Carl by nebyl postřelený, ale jinak by se všichni spojili a společně vyčistili Alexandrii, tak jako to nakonec udělali. Rickův proslov by nebyl mířený na Carla, ale na všechny, mluvil by v něm o budoucnosti a o tom, jak vybudují nový a lepší svět. Byl by tam velký záběr na Ricka před davem lidí, a jak byste otočili stránku, Rick by byl ve stejné pozici, jenomže by to byla jeho socha. Je jasné, že přešla hromada času, ale socha ještě není úplně stará a zničená. Pohled by se oddaloval od sochy stále dál a dál, a my bychom viděli, že z Alexandrie zůstali pouze trosky, dávno opuštěné, a na úplně finálním záběru by před námi prošla zombie. Takže komiks by skončil s idejí, že bez ohledu na to, čeho lidé dosáhli, zombie stejně vyhrály.
Když jsem dostal ten nápad, nevěděl jsem, kdy k tomu dojde nebo jaký bude ten proslov… ale věděl jsem, že to bude po nějakém velkém útoku, kde se budou všichni muset spojit, aby ho odrazili. Když jsem se ale dostal do tohoto okamžiku a věděl jsem, že ten konec je blízko… změnil jsem názor. Nechtěl jsem komiks ukončit, až příliš jsem se bavil. Prosím, věřte my, když říkám, že psaní tohohle komiksu mi do života dodávalo mnoho radosti. Někteří určitě tvrdí, že jsem nadále pokračoval pouze kvůli jeho úspěchu. Doufám, že konec, který jste nakonec dostali, je důkazem toho, že jsem nikdy nedovolil, aby úspěch a výdělek nějak ovlivnily příběh.
Nějakou dobu jsem tento konec pouze odsouval. Proslov, který se změní v Rickovu sochu? Eh… to mohu udělat kdykoliv. Ale časem jsem si správně uvědomil, že to nebude dostatečný konec. Ne poté, co jsme s postavami strávili tolik času, a tak jsem to úplně vyškrtl.
Normálně o těchto věcech s nikým nemluvím, ale vzpomínám si, že jsem to tehdy řekl Andrewu Lincolnovi a Gregovi Nicoterovi a oni byli příliš milí a tvářili se, že je to dobrý nápad.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 5. Tohle bylo beze změny.
6. – 7. Tohle se víceméně stlačilo na šestou stranu. Upřímně bych byl rád, kdybych se víc soustředil na bojujícího a zároveň brečícího Ricka, ale asi jsem tam chtěl dát víc akce.
8. Tohle se přesunulo na šestou stranu.
10. Tato dvoustrana se stala osmou a devátou stranou.
12. Všechno se drží poznámek, pouze je to posunuté o dvě strany.
14. – 15. „Začínají odrážet útok“ a „zabíjení zombií“ se změnilo ve dvoustranu s mnoha okénky nahoře a jedním velkým obrázkem dole, která vypadá naprosto famózně. Vážně, znovu si tu dvoustranu prohlédněte. Charlie udělal úžasnou práci a vybarvená verze od McCaigha je dokonalá, je to jeden z mých nejoblíbenějších záběrů v celém komiksu.
17. Velká scéna pro Eugenea, o stránku se posunula.
18. – 19. Ještě že jsem se rozhodl ubohého Charlieho ušetřit od kreslení dalšího zabíjení zombií. Myslím, že touhle dobou jsem se rozhodl, že všechny zombie už zabili, a tak je čas soustředit se na následky.
22. „Co teď? Začneme znovu.“ To měl být původně konec, ale úplně dole můžete vidět, že jsem si napsal rozšířený dialog mířený na Carla. Myslím, že je to mnohem lepší konec tohohle čísla i příběhového oblouku. A jak bych mohl komiks ukončit tímhle číslem? To by bylo šílené!
Foto: Image Comics
