Šestnáctý svazek startuje relativně poklidným číslem, na konci kterého je nám poprvé představen Ježíš. Tohle číslo však původně mělo skončit docela jinak, a věděli jste, proč se v komiksu téměř nikdy neobjevili alkohol ani cigarety?
S každým číslem, které startovalo nový svazek, přicházela jistá svoboda. Touhle dobou jsem si již celkem zvykl na tu kadenci příběhu o šesti číslech. Aby bylo jasno, mým cílem vždy bylo, aby bylo každé jedno číslo něčím zajímavé a stálo za to. Někdy jsem uspěl, jindy pohořel, ale když máte komiks, který vychází tak dlouho, tak se občas některé číslo prostě nepovede. Každopádně jde o to, že jsem již tehdy psal pro obchod bez toho, abych se o to vůbec snažil. Vždy jsem se snažil dosáhnout toho nejlepšího z obou světů. Takže tento příběh se dobře čte v rámci jednotlivých čísel, i v rámci jednotlivých svazků, které jsou lepší pro obchod.
Když píšu, snažím se myslet na různé typy čtenářů, aby byl každý spokojený.
Takže zpátky k obsahu. Vždy, když jsem psal první číslo nového svazku o šesti číslech, měl jsem značnou svobodu. Musel jsem najít hlavní zápletku. Normálně každé číslo začínám tam, kde to předchozí skončilo, ale u nového svazku můžu udělat časový skok nebo něco jiného. Vždy to byla zábava, jako v tomhle čísle. Začínáme o něco později výpravou za zásobami, podíváme se na všechny postavy, vše vede k představení Ježíše, i když ho v poznámkách nemám. Tak se začíná nový svazek.
Tak pojďme na poznámky.
Nahoře je napsáno: „Vánoce?“ Rozhodoval jsem se, jestli se tohle číslo bude odehrávat během svátků… a rozhodl jsem se, že ne.
Nahoře je scéna s Carlem a Sophií, kterou jsem si napsal jako úplně první.
Napravo je velký seznam postav. Napsal jsem si je po skupinkách podle vztahů, abych si je lépe pamatoval. Tedy pokud nejste chudák Nicholasova žena.
Oh, a tam dole… jsem nakreslil Batmana. Hnus. Nejsem korporátní chlapík, a upřímně ani vůbec nejsem fanouškem Batmana, ale když telefonujete, asi nikdy nevíte, co z vás vyleze.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Začínáme nějakou zombie akcí. Zábavný fakt: touhle dobou jsem si skutečně musel připomínat, že tohle je zombie komiks. Po čase jsem si prostě zvykl soustředit se na lidi, a většina akce a zvratů se týkala… lidí. Takže jsem si musel neustále připomínat, abych tam čas od času dal nějaké zombie scény. Líbí se mi, že tento komiks má dlouhé pasáže bez zombií. Pro mě to byl důkaz toho, že tento komiks byl víc než jen obyčejný zombie komiks, a mohl obstát i bez toho.
2. Tady se držím poznámek, ale při zmínce „všichni mají batohy“ se musím usmát. Také jsem si trochu pohrál s dialogy, Andrea nakonec nezmíní dvojčata.
4. – 5. Tohle původně neměla být schůzka, ale změnil jsem to.
6. Tady stojí pouze „Carl a Sophia“, ale nahoře je jejich dialog. Tahle scéna je pro mě moc smutná, a to, jak Charlie nakreslil Sophii v pozadí, jak mluví z dálky a je tak osamělá, mi přišlo jako výborný nápad.
7. – 9. Tady celkem beze změny, pouze na konci scény jsem něco přidal.
10. Heath a Denise se sem nakonec nedostali. Důvodem asi bylo to, že jsem pro tuto scénu neměl žádný plán a napsal jsem si ji pouze jako výplň. Pak, když jsem začal psát finální obsah, jsem dostal lepší nápad. Denise uvidíme později na 13. straně spolu s Rickem. Tady jsme místo toho dostali scénu s Holly a Abrahamem.
11. Chudák Eric a Aaron tady přišli o scénu, aby se scéna s Andreou mohla rozšířit o jednu stranu. Ale jejich scéna se objeví později.
12. Roberte, Roberte, Roberte… máš Michonne, která mluví se svým mečem. Máš Ricka, který mluví se svým telefonem. No tak, chlape, tohle už je moc. Ale nemyslím si, že Andrea ještě někdy mluvila s Daleovým kloboukem… a v této scéně vlastně přiznává, že je to hloupost. Chápu, o co jsem se snažil, a je to velmi emocionální, ale je to něco, co jsem používal až příliš často. Stejně jako měl Scott Gimple v seriálu svou úchylku s tím, že lidi pořád psali na zdi nějaké nápisy. Mám tě rád, Scotte!
13. Oh, hele… předběhl jsem se. Tohle měli být od začátku dvě strany! Ale zkrátil jsem to, abych přidal Denise.
14. – 15. Ano, „Skupina se vrátí.“ Touhle dobou už byly tyto scény taky ohrané… snad byla každá něčím jedinečná, ale v poznámkách toho víc nepotřebuju.
17. Zábavný fakt: nikdy jsem nepil alkohol ani nekouřil. Já vím, já vím. Takže pokud dáváte pozor, můžete si všimnout, že v mých komiksech je jen velmi málo alkoholu nebo kouření. „Drž se toho, co znáš.“ Takže tato scéna s Ericem a Aaronem je jedna z velmi mála příležitostí, kdy v komiksu Živí mrtví vidíme alkohol… a existuje asi pouze proto, že během práce na seriálu mě na tuto podivnost někdo upozornil, a skutečně jsem si to uvědomil až tehdy.
18. – 19. Tato scéna s Carlem se o stránku rozšířila a byla mnohem dramatičtější, než jsem plánoval.
20. – 22. A tato scéna s Andreou byla kompletně vystřižena, abych mohl uvést Ježíše! Když se podíváte na původní obálky k číslům tohoto svazku, zdá se, že jsem vůbec neplánoval uvést postavu Ježíše až do doby, než jsem napsal tohle číslo. To je to, o čem jsem již mluvil, když máte něco naplánované dlouho dopředu, ale vždy si to necháte dost volné, abyste mohli něco přidat, a tak je nám najednou představena úplně nová postava!
Foto: Image Comics
