Barevný komiks: Zákulisní informace ke 48. číslu

Poslední číslo osmého svazku je jasným kandidátem na nejbrutálnější a nejkrvavější číslo celého komiksu. Proč se Robert Kirkman rozhodl v jednom čísle zabít polovinu postav?

Touhle dobou už tento komiks vycházel čtyři roky. Což tehdy vypadalo jako dlouhá doba. Tedy, čtyřicetosmička je velké číslo. Většina komiksů to dnes bohužel tak daleko nedotáhne, a to z různých důvodů, které tady nechci rozebírat. Každopádně, začal jsem se obávat toho, že lidé v mém komiksu objevili vzor a mohli předvídat, co se stane. Přišlo mi, že tam mám jedno velké úmrtí každých šest čísel nebo tak. Velká úmrtí vždy byla jenom jednou za čas.

A také, po čtyřech letech už nebylo tak překvapivé, když postava zemřela. Lidé si na to už zvykli, než že by to bylo něco nečekaného. Tak jak bych to mohl změnit? Jak čtenáře něčím překvapit? Co kdyby se stala nějaká velká zápletka, během které by zemřelo víc postav, a všechno by to vyústilo v čísle, ve kterém by zemřela hromada dalších postav?

Šlo o to, že většina čtenářů by si řekla, že když teď zemřel Tyreese, na další velké úmrtí si chvíli počkáme. V dalším čísle zemřel Axel, ale už jsme měli i dvě úmrtí po sobě, jako Amy a Jim, takže nic tak extra speciálního. A pak by hned v dalším čísle zemřeli Patricia, Billy, Alice, Hershel, Guvernér a Lori s Judith! Panejo! Doufal jsem, že to přiměje čtenáře vidět tento komiks v jiném světle, a skutečně to fungovalo. Právě po těchto číslech prodej výrazně vzrostl (i když už od začátku pravidelně stoupal) a utvrdil čtenáře v tom, že tohle je něco speciálního.

Zajímavost! Guvernér měl původně zemřít na pravé straně. Můžete vidět, že obsah tohohle čísla se trochu změnil, jak jsem ho psal, a dostalo se to do bodu, kde jsem vážně neměl místo abych tam měl všechno. Takže jsem musel udělat kompromis a zabít ho na pravé straně, což mě hrozně štvalo! Štvalo mě to tak moc, že když pak vyšel osmý svazek obsahující tyto čísla, doplnili jsme tam jednu stranu aby to vycházelo a všechno bylo v pořádku.

Dole si můžete všimnout pár věcí. Nejprve tam mám shrnutí toho, co se v tomhle čísle ve výsledku stane, a pod tím pár poznámek ke dvěma nadcházejícím číslům. Čtenáři s dobrou pamětí si zajisté všimli, že padesáté číslo nakonec získalo mnohem lepší konec.

Poznámky k jednotlivým stranám:

2. Poslední okamžiky rodiny Grimesových jsou tak srdceryvné, když víte, co se za chvíli stane.

5. Bohužel, smrt Patricie se musela stát na pravé straně. Mrzí mě to, ale člověk nemůže mít všechno.

6. Zatím beze změn. Tohle je další z těch scén, které bych dnes roztáhl na víc stran, abych vyždímal co nejvíc emocí z toho, jak otec táhne tělo svého mrtvého syna. Nebo by to bylo zbytečné? Někdy si myslím, že některé scény dělám příliš dlouhé.

7. V téhle scéně jsem věnoval pozornost vojákům Woodbury, abych ukázal, že i oni jsou jenom lidé, a ne nemyslící stroje.

8. Tohle je jenom další výpadek mého mozku. Andrea nikdy neměla být zastřelena, napsal jsem tam její jméno namísto Alice.

10. Ano, někdy jsou tyhle poznámky tak jednoduché a prosté… je to vtipné, a zároveň smutné.

11. – 13. Tohle bylo beze změny.

14. Takže, tady měl zemřít Guvernér, ale potřeboval jsem tam toho přidat víc. Takže věta napsaná vpravo se stala touhle stranou. „Někdo uvidí mrtvé dítě.“ Ten někdo je Lilly Caulová, postava z knižní série, kterou jsem napsal s Jayem Bonansingem. Válku s věznicí jsme museli rozdělit na dvě části, protože jsem nestíhal napsat svou část (promiň, Jayi). Vřele doporučuji tyhle knihy, pokud chcete vědět víc o Lilly, Bobovi a hlavně Guvernérovi.

15. „Proslov? Někdo.“ Tohle je taková hloupost, Roberte. Žádné proslovy v tomhle čísle!

16. Tady se to trochu odklonilo. Neviděli jsme zombie, jak zabíjejí vojáky Woodbury, místo toho zůstali uvězněni ve věznici, a pak… no, možná si přečtěte ty knihy.

17. K tomuhle se dostaneme, ale až v dalším čísle.

18. – 19. Doplnil jsem dvě stránky, a pak udělal tuhle dvoustranu, která ukazuje věznici zaplavenou zombiemi.

20. – 22. A nakonec se dostáváme k emocionálnímu závěru s Rickem a Carlem. Trochu jsem si s tím pohrál, ale ve výsledku je to stejné. Na poslední straně je poznámka „boj, křik“, ten křik jsem vynechal, ale Rick trochu zápasil s Carlem, než se objali. Tohle číslo skončilo celkem tichou scénou, ale bylo nabité akcí.

Foto: Image Comics