Věznice padla a skupina je rozdělena. Rick s Carlem se v tomhle poklidném čísle musejí postarat sami o sebe. Proč tohle číslo považuje Robert Kirkman za důležité?
Tak tohle je ono. Tohle by mohlo být první číslo moderního Roberta Kirkmana. Je to rozvláčné, poklidné a emotivní a moc se tam toho nestane. Je to spíš jako komiksy, které píšu dnes. A vážně, a to nežertuju, nemyslím si, že je to špatná věc. Myslím, že jedna z mých spisovatelských vlastností, a to mě celkem bolí, je to, že až příliš často dělám oboje. Dělám akční komiksy napěchované vším, a pak takové velmi pečlivě promyšlené. Nikdy nevíte, čeho se ode mě dočkáte.
Myslím, že je to dobrá věc, protože jak už jsem tady několikrát říkal, nadevše si cením překvapení. Také to však znesnadňuje mým čtenářům seznámit se s mou prací nebo mít představu toho, co ode mě můžou očekávat, což může být špatná věc. Každý můj komiks je prostě úplně jiný a v každém komiksu může být každé číslo úplně jiné.
Vždyť se na to podívejte: několik čísel napěchovaných akcí k prasknutí o pádu věznice, a teď tiché číslo pouze s Rickem a Carlem, které je vlastně jenom o tom, že hledají nějaký dům, a pak se v něm usadí.
Jak můžete vidět na tomto velmi řídce popsaném papíru, celkem jsem věděl, o čem tohle číslo bude, a tak jsem si ho načrtl, a pak napsal velmi rychle. Určitě jsem měl pevně daný nápad, co se tady bude dít.
Vpravo dole můžete vidět hrubou poznámku k 51. číslu. Skončilo to téměř stejně, až na tu přeškrtnutou věc. Tohle jsou ukázky toho, jak volně jsem si komiks plánoval a jak se mohlo kdykoliv cokoliv změnit. Věděl jsem, co se bude dít v těchhle číslech. Měl jsem dlouhodobý plán, kam se bude příběh posouvat, ale pak, když jsem vymyslel něco nového, jsem to tam bez potíží mohl vměstnat, aniž by to změnilo ten dlouhodobý plán. Bylo to skvělé.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Ty tři strany se staly čtyřmi, protože jsem si uvědomil, že potřebuju víc prostoru, abych ukázal Tyreeseho hlavu, jak se rozhlíží kolem.
2. Přidal jsem okénko, kde Michonne vytáhne svůj meč z jeho hlavy.
3. Michonne prohledala karavan, ale přidal jsem scénu, kde zabije zombii.
4. – 5. Celkem mě štve, že jsem neudělal tenhle poslední pohled na věznici. Myslím, že jsem si říkal, že Charlie už nakreslil dost věznice. Lepší mi přišlo nechat Michonne, aby prohlédla karavan a ujistila se, že se Andrea dostala pryč, ať už živá nebo mrtvá.
6. Podívejte na to všechno. Měl jsem připravenu komplikovanou scénu, kde by drželi kleštěmi plechovku nad ohněm, a ty kleště by byly obaleny tričkem, aby se nepopálili… no nebylo by to zajímavé? Byla chyba, že jsem vynechal děravou plechovku, která dostala průstřel při útěku? Potřeboval Rick nové pouzdro? Už si ani nevzpomínám. Nezdá se to tak. Raději jsem se rozhodl ukázat, jak je Rick zoufalý bez své ruky. Vždyť si ani nedokáže otevřít konzervu.
8. Tohle jsem úplně vynechal, ale původně měl Carl na Ricka víc řvát. Nakonec jsem si to nechal pro příští číslo.
10. – 11. Chtěl jsem, aby narazili na psa? Člověče… kdo ví, proč jsem to nikdy neudělal. To by bylo dost dobré. Toulavý pes může být nebezpečnější než zombie. Škoda.
12. „Možná dvojité odseknutí hlavy“. Teda, další promarněná příležitost.
13. „Carl?“ Prostě jenom to?! Asi nějaká ztracená myšlenka.
15. Až napravo… Vážně škoda, že jsem neudělal tu scénu se záchodem. Na co jsem jenom myslel?!
17. – 19. Takže jediný skutečný dialog v téhle scéně byl napsán pouze v mojí hlavě. „O čem se tady budou bavit? Eh, to vymyslím později.“ Asi tak nějak to bylo. Měl jsem si tam zapsat alespoň něco.
20. Tohle se přesunulo na další stranu, nebylo třeba to uspěchat.
22. Jo, Carl zůstal sám. Myslel jsem, že to bude dobré pokračování konce minulého čísla.
Foto: Image Comics
#1 Dryx cz: Som rád že to aspoň niekto číta, už som sa bál že to prekladám zbytočne :D
Hmm, zajímavé. Díky
#2 ori