Novinky, zajímavosti a tipy ze světa seriálů a filmů

V osmé epizodě se to písněmi jen hemžilo, takže vám dnes přinášíme nálož v podobě 12 písní a jednoho bonusu pro seriálové fanoušky. Opět se dočkáme nejrůznějších verzí rocku, od garage po psychedelický a nebude chybět ani tehdejší populární hudba a Charles Manson.

Harvey & The Phenominals – Darlene

Harvey & The Phenominals vydali mimo Darlene v podstatě jen singl Soul & Sunshine + What Can I Do (To Prove My Love Is Real) a ještě dvě další písně, které najdete na Spotify. Jako bonus pak ještě sólový song Harveyho Halla, taktéž na Spotify nebo ukázka pak na tomto webu (vpravo v přehrávači). Tato funk-soulová skupina hrála na přelomu 60. a 70. let hlavně po klubech a to zejména v Clevelandu.

The Knights – I Want To Love You (1965)

Skupina pocházející z Albuquerque v Novém Mexiku hrála od počátku 60. let a prošla si různými stádii od kytarového rocku, psychedelického garážového přes klasický s příchutí metalu, v 90. letech se vrátila ke kořenům a od roku 2001 hraje progresivní surf-rock. V případě zájmu si můžete něco málo o historii skupiny přečíst tady a jejich tvorbu pak poslechnout na Spotify. Co se 60. let týče, tak na YouTube naleznete např. Lonely By The Sea, Those Things You Do, I Don't Need You a How About Now.

Charles Manson – Big Iron Door (1968)

Manson jako muzikant patří spíše k průměru a tato píseň, jež by možná s jiným aranžmá mohla vyznít trochu lépe, to jen potrvrzuje.

Charles Manson – Sick City (1967)

To tento song už zní trochu lépe a rozhodně si ho poslechněte, na začátku se Manson směje a povídá a můžete krásně porovnat, jak skvěle dokázat Gethin Anthony Mansona zahrát.

The Attack – Sleep Like a Child

Anglická skupina hrající psychedelický rock v kombinaci s freakbeatem vydala v 60. letech pár singlů. Dohromady se dala ještě v roce 1979, aby se pak opět rozpadla. Píseň sice v seriálu zpívá skupina Andromeda, kterou si poslechnete pouze na Spotify, jenže Andromeda vznikla z odchozích členů z The Attack v roce 1968, hrála především progresivní rock a hard rock a rozpadla se o rok později. Od The Attack můžete zkusit třeba Magic in the Air, Try It nebo Colour of My Mind.

Bobby Blackmon & The Soul Express – She's Gotta Have Soul

Bobby Blackmon je stále aktivním hudebníkem a můžete si ho poslechnout na jeho stránce na MySpace či YouTube.

The Bad Seeds – Sick And Tired

Tuhle šestici Texasanů, která se dala dohromady v roce 1966, rozdělila Vietnamská válka v létě 1968 a ač nevydali v podstatě nic, tak se jejich nejlepší nahrané písně nedávno objevily na iTunes a jejich album najdete i na Spotify. Kapela má své webové stránky a na 60sgaragebands.com najdete poměrně rozsáhlý rozhovor se členy skupiny a dočtete se v něm hodně zajímavého. A malá perlička na konec – kapel jménem The Bad Seeds existuje více, čemuž se v 60. letech v době bez internetu nelze divit, jak poznamenává sám jeden ze členů skupiny.

Johnny Mathis – Misty (1959)

Johnny Matis je dodnes stále aktivním zpěvákem, ovšem od roku 2000 své účinkování trochu omezil. Je nadšeným a velice dobrým golfistou, sám uspořádal několik turnajů. V roce 2003 obdržel Grammy v kategorii Lifetime Achievement Award a třikrát byl uveden do Grammy Hall of Fame za písně It's Not for Me to Say, Chances Are a právě Misty. Ač je Mathis zařazován hlavně pod nálepku romantických „cajdáků“, jeho diskografie čítá i jazz, soul, tradiční pop, R&B, brazilskou hudbu, blues, country, disco, ad. Nahrál 5 vánočních a úctyhodných 71 studiových alb.

Sandy Szigeti – Things You Wouldn't Do

Sandy Szigeti má na svém kontě jedno soft rockové album z roku 1971 America's Sweetheart, ale vás asi bude zajímat to vydané v roce 2013, které si můžete poslechnout celé, ať na iTunes nebo na Spotify.

Human Expression – Optical Sound (1966)

Tato kalifornská pětice vydala v letech 1966–1967 tři dobře přijaté singly a natočila několik dalších demonahrávek a to ve stylu garage rocku a psychedelického rocku. Mimo náš Optical Sound zmiňme ještě zbývajících pět: Everynight, Love at Psychedelic Velocity, Calm Me Down, Sweet Child of Nothingness, I Don't Need Nobody. V roce 1994 vyšly singly spolu s demy na retrospektivním albu Love at Psychedelic Velocity a k poslechu ho najdete na YouTube.

John Fumo – Painting Rio (2015)

S tímto umělcem jsme se již setkali v druhém dílu našeho seriálu. Teď tu máme další jazzový kousek.

Petula Clark – Downtown (1965)

A to nejlepší-nejznámnější nakonec. Hlavně pro seriálové fanoušky. Petula Clark je britskou zpěvačkou, herečkou a skladatelkou, jež je aktivní od roku 1939 dodnes. Už v 9 letech se objevila v rádiu, filmu či televizi a v 17 letech už měla první nahrávky, vydala přes 60 alb a objevila se ve 30 filmech. Zpívala a vydávala nejen v angličtině, ale i ve francouzštině, němčině, italštině či španělštině. Mezi její další známé hity patří např. Don't Sleep in the Subway, I Know a Place, My Love, A Sign of the Times, I Couldn't Live Without Your Love, Colour My World a filmová This is My Song/C'est ma chanson, již složil Charlie Chaplin. Downtown je pravděpodobně jejím neznámnějším hitem a v USA se stal prvním z 15 po sobě jdoucích singlech, které se dostaly do TOP 40. Získala několik cen Grammy a Dowtown byl v roce 2004 uveden do Grammy Hall of Fame.