V minulé epizodě bylo zmíněno jméno amerického fyzika a nositele Nobelovy ceny Richarda Feynmana, kterého zná „každý, kdo se pohybuje ve světě vědy“. V tomto článku, jehož název se shoduje s názvem autobiografie, můžeme zjistit, že to rozhodně nebyl nijak suchopárný a nezábavný chlapík. Přečtěte si víc.
Jak bylo řečeno v minulé epizodě, Richard Feynman skutečně strávil svou dovolenou na Caltechu (ano, stejná škola, na jaké působí naše oblíbená čtyřka) v biologické laboratoři svého přítele. Jenom neočekával jako Sheldon učinění významných objevů. Citace z knihy:
Nemyslel jsem si, že bych v biologii svedl skutečnou výzkumnou práci, takže jsem si svůj letní výlet do ní představoval tak, že se budu jen tak poflakovat po biologické laboratoři, „umývat nádobí" a přitom koukat, co se tam děje.
Richard Feynman zmiňuje ve své knize i ženu, o které se tak romanticky rozpovídala Amy, a to dokonce v podobné souvislosti. Feynman se pro zábavu naučil kreslit a dokonce v tom byl tak dobrý, že pořádal výstavy svých děl. Na jednom nakreslil modelku takto:
Zatímco seděla, snažil jsem se nakreslit stíny tak, jak byly – nos vrhal poněkud nepřirozený stín přes obličej – takže to nevypadalo špatně. Nakreslil jsem rovněž její poprsí, takže bylo možno vidět její ňadra a stíny, které vrhala. Zařadil jsem kresbu mezi ostatní na výstavě a nazval ji: „Paní Curie pozoruje záření radia“. Chtěl jsem tím upozornit na to, že nikdo neuvažuje o paní Curie jako o ženě s krásnými vlasy, nahými ňadry a vším ostatním. Něco mi říká, že Amy by se tahle interpretace také dost líbila.
Richard Feynman pracoval nějakou dobu také na projektu Manhattan, což byl v té době nesmírně tajný projekt vývoje atomové bomby v Los Alamos. Kromě práce na bombě se tam Richard Feynman naučil otevírat sejfy nebo opravovat kalkulačky, v čemž následně trumfnul i zkušené profesionály.
Jakkoliv byl jeho život ve spoustě ohledů normální, patřil opravdu ke světové špičce. Popis z knihy o jedné z jeho přednášek:
Den nebo dva před seminářem jsem potkal Wignera na chodbě. „Feynmane,“ řekl, „myslím, že ta vaše práce s Wheelerem je moc zajímavá. Tak jsem na ten váš seminář pozval Russella.“ Takže Henry Norris Russell, slavný a vynikající astronom, přijde na můj seminář. Wigner pokračoval. „A také si myslím, že by to mohlo zajímat profesora von Neumanna.“ John von Neumann byl široko daleko největší matematik. „A náhodou je tady na návštěvě ze Švýcarska profesor Pauli… Tak jsem ho pozval taky.“ Pauli byl velice slavný fyzik – a v té chvíli jsem už byl bledý jako stěna. Nakonec Wigner dodal: „Profesor Einstein chodí na naše semináře zřídkakdy. Ale vaše práce je tak zajímavá, že jsem ho speciálně pozval. Takže přijde také.“ To už jsem musel zezelenat. Myslím, že takové pozvání by byl Sheldonův sen.
Co o něm ještě říci? Jako malý opravoval rádia, soutěžil v tom, jaké příklady lze vypočítat z hlavy, jako mladý pracoval na metodě pokovování předmětů, jako dospělý hrál na bubny, učil v Brazílii a naučil se portugalsky, také je nutné zmínit, že rád balil holky, popíjel v barech a přátelil se s šéfy masážních salónů. Kdo se chce dozvědět něco o tomto negeeky-geekovi, moc doporučuju právě tuhle knížku „To nemyslíte vážně, pane Feynmane“.