Agent Fox Mulder stojí v kostele a zpovídá se. Nic moc zvláštního, jenže pak za ním přijde jeptiška a nabídne mu orální sex. A v tom okamžiku si uvědomíte, že tohle není Fox Mulder, nýbrž Hank Moody. A je pěkně v hajzlu.
Že se nehodlá postavit do dlouhé fronty herců, jejichž talent je spoután okovy jediné postavy, to se nám David Duchovny svými „pauzami“ v Aktech X a podivnými filmovými rolemi marně snaží dokázat už docela dlouho. Tentokrát ale skutečně uhodil hřebíček na hlavičku a vytasil (a tohle slovo jsem vybral záměrně) na nás postavu s nejen perfektně propracovaným charakterem, ale navíc s přesně opačnými vlastnostmi, než jaké má jeho alter ego z Akt X.
Hank Moody je spisovatel. A to sakra dobrý spisovatel. Vydal už celkem tři bestsellery, z nichž se jeden stihl stát i obětí filmového průmyslu. To už je ale dávno, a momentálně Hank nedělá nic jiného, než že se utápí ve vlnách alkoholu a jednorázových známostí.
A z toho existuje jenom jediná cesta ven: dát do kupy znovu svůj starý život. To ale především znamená získat zpět svou celoživotní lásku Karen, která se však nyní rozplývá v náruči jiného muže, slizouna Billa.
Na první pohled se tak zdá být Californication něčím nenápadným. Pravdou ale je, že už hodně dlouho nám nebyl nabídnut seriál, který by se natolik distancoval od zbylé televizní produkce. Nejde mluvit vyloženě o originalitě, Hankovy potrhlé halucinace a šílené sny na první pohled mohou připomínat schizoidní stavy Ally McBealové a díky svým častým záletům může být snadno zařazen do stejného šuplíku s Joeym Tribbianim z Přátel, přesto je to ale celé o něčem úplně jiném.
V Californication se nedočkáte žádných nervydrásajících závěrů, kde si budete až do příští epizody ohlodávat prsty nad otázkou, co bude dál, ale ani si ho nezařadíte k seriálům, mezi kterými otupěle přepínáte po příchodu z práce. Duchovny vás nebude s vážným výrazem ve tváři přesvědčovat, že všechno se děje z nějakého důvodu nebo že pravda je tam někde venku. Bude se potloukat svým životem, bude trávit čas se svojí dcerkou, bude se egocentricky navážet do negramotné Ameriky a bude klátit všechno, co nevyleze na strom.
A tím se dostávám k té poněkud křiklavější – přesto však ne zase tolik podstatné – části seriálu, čímž je jeho překvapivá odvážnost. Zatímco již zmíněný Joey o svých sexuálních zážitcích jenom mužně tlachá, s Duchovnym se mnohdy ocitáme přímo uprostřed samotné „akce“ a takové té standardní erotické scény vyměřené vždycky pro jeden celovečerní film se tu dočkáme minimálně jednou za každou epizodu. Hankův představitel totiž překvapivě prostě nemá problém s tím ukázat vám svojí zadnici, jde jen o to, jestli vy ano. K tomu si navíc připočtěte jeho partnerky, které ho při vyvrcholení začnou například zničeho nic mlátit pěstí do obličeje nebo naopak při vyvrcholení svém v sobě svou rozkoš „neudrží“.
Takovéto scény jsou tak nejen opravdu humorné, ale ve své zábavnosti navíc nezvykle upřímné. Přesto se ale o Californication nedá mluvit jako o ryzí komedii nebo i jakékoliv jiné škatulkování. Duchovny vám v průběhu všech dvanácti epizod první série představí spoustu na první pohled známých prvků, ve skutečnosti ale podaných tak, jak jste to ještě opravdu neviděli.