Co na první řadu Daredevila říkají Edňáci?

První řada seriálu Daredevil je za námi, a tak pro vás několik členů redakce sepsalo zhodnocení všech třinácti epizod. Přečtěte si, jak se nám líbila první série a nebojte se s námi podělit o to, co jste na seriál říkali vy.

@Alisch

Díváte se na Flashe a štve vás Iris? Díváte se na Arrowa a schází vám v tom vtip? Přišli jste z Avengers a postrádáte zloducha, který má kromě té temné stránky i svědomí (aspoň částečně)? Už vás nudí superhrdinové, kteří nedostanou sami pořádně na prdel? Daredevil všechny tyto nedostatky napravuje a nedělá ze sebe kdovíjakou bombu. Sympatické dílko.

@Lucifrid

Na Daredevila jsem se těšila hodně, protože to mělo být temné syrové akční drama. Bez pozlátka, pod značkou Netflixu. Po zkušenostech s House of Cards a Orange Is the New Black jsem měla očekávání na maximu. Po filmu, který zklamal na celé čáře (ale Elektra je moje guilty pleasure), jsem se těšila jak malá. Jaké bylo mé překvapení, když už první díl má naprosto nemožná očekávání nejen splnil, ale i překonal. A díl od dílu se laťka kvality zvyšovala a člověk se nedokázal odtrhnout od obrazovky a neskonale se těšil na další díl. Ať už šlo o představovací pilot, který rozhodně nebyl jen představovací, ale plný akce, přes první díly, kdy Daredevil dostával věčně na prdel, přes první scény s Fiskem, kde se Vincent D'Onofrio převedl v životní roli (při každé scéně s ním mě mrazilo, vrcholem byla epizoda o jeho minulosti). Naprostou dokonalostí byly repliky mezi Mattem a Foggym, obzvláště v dramaticko-komediálně laděné desáté epizodě. Excelentní byla také epizoda s obklíčeným skladištěm. Minimalistická, ale úžasně syrová atmosféra… od tohohle dílu to šlo ráz naráz a mít čas, sjela jsem to až do konce, což nejeden z kamarádů udělal. Postav je v seriálu dost, ale zároveň ne moc. Většina z nich má vícero vrstev a občas na povrch prosvitne jejich temná stránka, nebo naopak ta světlá. Nepřišlo mi, že bych narazila na jedinou zbytečnou scénu, a naopak, nic mi tam nechybělo. Závěrečná třináctka byla dokonalou tečkou (s několika epickými scénami, i když z té operní dostanete – i po opakovaném sledování – ne husí kůži, ale přímo zimnici), a i když jsem jednotlivé díly při korekcích viděla několikrát, hodím si brzo znovu maraton a vychutnám si seriál, který bez přemýšlení můžu doporučit jako jeden z nejlepších, co jsem kdy viděla.

@Bobesh

Po letošní sezóně musím přestat říkat, že mě superhrdinské seriály nebaví. Protože právě Daredevil mě vyvedl z omylu. Čím? Téměř po celou dobu nám v seriálu pobíhá hrdina, který vlastně ani není moc super a dostává celkem na frak. Daredevil má skvělý spád, za což vděčí skvělému scénáři. Není epizoda, u které by se divák nudil. Scenáristé skvěle pracují s cliffhangery. Nečeká nás totiž jeden velký na závěr série. V každé epizodě nás čeká jeden malý, abychom se podívali, jak to bude dál, což lze připsat tomu, že Netflix vypouští všechny epizody najednou. Seriál velmi dobře zachycuje vývoj postav a to nejen hlavního Daredevila, ale i jeho nepřítele Wilsona Fiska. Díky zkrácené sérii není čas ztrácet čas, a tak nám seriál neservíruje pět zbytečných epizod, jak tomu bývá zvykem. Nebýt oné přihlouplé hlášky o tom, že tohle je mé město a onoho super obleku a závěrečného boje, kde nám byl Daredevil prezentován jako prvotřídní superhrdina hodnotil bych 5/5. Takhle jeden bodík ubírám.

@Gripe

Když jsem slyšel o seriálu Daredevil (DD) poprvé, tak mě to nechalo úplně chladným. Vzpomněl jsem si na film, který jsem kdysi dávno viděl a docela se obával, že to bude stejný průser. O to větší nakonec bylo moje překvapení. První tři díly, které jsem viděl najednou, ani tak do děje nevtáhnou, ale to, co mě opravdu zaujalo, byla choreografie soubojů a souboje jsem si opravdu užíval po celou sérii. Šestý a sedmý díl byl pro mě zlomový. Člověk je už ponořený do děje a temné atmosféry Hell’s Kitchen. Pocit beznaděje jde snadno prožívat spolu s hrdiny a rozhovorem o existenci ďábla jen tyto pocity gradovaly. Od těchto dílů jsem za den dokoukal zbylé díly a vůbec jsem nelitoval, že jsem se do tohoto seriálu pustil. Co se týče postav, tak postupné představení Kingpina, jakožto padoucha, který má klasické lidské touhy, bylo špičkově provedené. To samé se týká i Matta, který byl představen jako komplexní postava a spolu s Foggym jsou skvělými parťáky. Problém jsem měl jen s Karen. Ta mi nesedla a asi byla překvapením až ke konci seriálu, i tak pro mě byla nejméně zajímavou a někdy nejvíce otravnou postavou DD. Jinak ale byly všechny představené postavy něčím zajímavé. Celkově seriál hodnotím velmi kladně. Temná atmosféra, dobré a komplexní postavy, perfektně provedené souboje… Nejednou jsem se přistihl, jak si říkám, že DD se DC povedl… Prostě jen nejsem u Marvelu zvyklý na takovou atmosféru.

@iHyi

Konečně ne tak infantilní jako první díly Agents of S.H.I.E.L.D. (přestal jsem sledovat po šesté epizodě), konečně ne tak třeskutě o ničem jako Agent Carter. Seriálový Daredevil napravil reputaci dosavadním hraným televizním počinům od studia Marvel. Na Netflixu totiž dostal šanci být temnější, drsnější a syrovější než jeho dva předchůdci na stanici ABC. A je to jedině dobře. Sám jsem ani nečekal, jak moc mě seriál chytne a o to snadnější bylo podlehnout jeho ponuré atmosféře. Mnozí můžou chválit hlavně Charlieho Coxe v hlavní roli (zaslouženě) ovšem dle mého si ještě větší uznání zaslouží antagonista Vincent D’Onforio. Jeho Wilson Fisk byl bez debat nejlepší záporákem v dosavadním universu seriálového i filmového Marvelu. Konečně se podařilo vytvořit záporného hrdinu s minulostí a obhajitelnými pohnutkami pro vše zlé, co dělá. Kam se hrabe zhrzený zlovolný Loki, kam se hrabou všichni agenti Hydry dohromady, Fisk byl konečně hrdinou s příběhem, kterého na jedné straně litujete a na druhé straně vám vlastně imponuje. Hrdinou, který konečně není zlý jen proto „že je prostě zlý“. Seriálový Daredevil mě jednoduše překvapil na plné čáře a jsem velice upřímně zvědavý na jeho pokračování v příštím roce. Ačkoliv si nedovedu představit, v čem by mohlo být ještě lepší.

@Jumpstar

U mě to byl Smallville. První superhrdinský seriál na motivy komiksu, na který jsem se díval. Bylo mi tehdy nějakých patnáct let a tenhle šablonkovitý pořad o boji dobra se zlem jsem prostě žral. Dodnes na něj mám příjemné vzpomínky, a to i přesto, že jsem ho po pár sezónách sledovat přestal – komiksová šablona se mi omrzela, morální černobílost postav začala být otravná a seriál z mého pohledu celkově už nepřinášel nic nového. Od té doby se roztrhl se superhrdinskými seriály (a filmy) pytel, jenže já se v Arrowovi, Flashovi, Agents of S.H.I.E.L.D., Agent Carter ani Gothamu prostě nenašel. A ačkoliv reklamní kampaně Netflixu slibovaly, že Daredevil bude jiný – temnější, dospělejší, hloubavější –, bohužel ani on mě nezaujal. Ono ani tak nejde o to, že by mi Daredevil přišel špatný – vlastně naopak. Po technické stránce jde o kvalitní televizní dílo; scénáře s přehledem převyšují celého Arrowa, Flashe a spol.; serializovanost Daredevilovi sluší stejně tolik jako temná atmosféra a bez-servítkovost některých násilných scén; i herecké výkony jsou celkově dobré. Pravda, Deborah Ann Woll a Elden Henson mohli být využiti a prokresleni lépe, ale co už – Charlie Cox to zachraňuje. Jenže tu pořád jde o seriál zatížený svou komiksovou předlohou: Hlavní hrdina je Dobrák, který má kromě syndromu nesmrtelnosti (kvůli němuž se o něj nemusíme bát v žádné akční scéně, čímž pádem seriál ztrácí napětí) navíc superschopnosti, mrtvé rodiče, legrační kostým nebo třeba insomnii (jak jinak si vysvětlit, že může ve dne právničit a po nocích místo spánku bojovat se zločinci, aniž by potřebovat zavřít oko?). V rámci černobílého chápání světa tu máme postavy, které jsou jenom dobré, postavy, které jsou jenom zlé, a postavy, které vypadají jako dobré, ale ve skutečnosti jsou zlé. Daredevil je prostě klasická komiksová pohádka – další v dlouhatánské řadě jí podobných. Tentokrát je možná o trochu temnější, ale v podstatě jde o ten samý druh příběhu a stejný typ hrdiny, které se desetkrát do roka objevují v kinech, a které diváci znají z desítek jiných seriálů. Ačkoliv se tedy Daredevil tvářil jako zábava i pro ne-komiksové fanoušky, obávám se, že úplně každému nejspíš nesedne. Vizuální stránku má pěknou, ale já osobně si zrovna kvůli ní stejně raději pustím Hannibala; v boji s kriminálními živly dám přednost realističtějšímu, byť komiksy také říznutému, Person of Interest; když budu chtít vidět nějaký úžasný dlouhý záběr, kouknu se znovu na True Detective; a když dostanu náladu pustit si nějaký superhrdinský příběh, raději sáhnu po Moorových Strážcích nebo V jako Vendetta. Sorry, Daredevile.

@„TheDarkKnight“

Kdybych nečetl komiksovou předlohu seriálového Daredevila, zřejmě bych nevěděl, zda mám fandit Mattu Murdockovi, nebo Wilsonu Fiskovi. Zatímco byl totiž Marvel doposud zvyklý servírovat svým fanouškům pouze černobílé hrdiny a zloduchy, při své spolupráci s Netflixem se od svého zlozvyku rozhodl odklonit. Máme tu totiž hrdinu, který tvrdí, že v sobě má ďábla a padoucha, co chce pro své město lepší zítřky. A stejně tak obsazení není ani pro jednu z postav diskriminující. Zkrátka, když na konci FBI zatýkala Kingpina a všechny jeho přívržence, měli jste pocit, že s posledním dílem přiběhl na pomoc Scorsese, díky čemuž jste nikomu ze zatčeným vlastně ani nepřáli, aby jej chytli. Zatímco tedy filmový svět využívá pestré barvy v obraze a černobílé při psaní postav, Daredevil se vydává opačnou cestou a vyplácí se mu to, vždyť byl svůj čas v Americe v patách ve stahovanosti i Hře o Trůny.

@Xavik

„Netflix a Marvel, ale jo, to by mohlo jít.“ To byl můj první názor na chystanou novinku Daredevil. Po zhlédnutí celé první řady se to však změnilo: „Netflix a Marvel, ku**a jo!“ Seriál Daredevil je nejlepším komiksovým seriálem současnosti, na jeho kvalitu nemá žádných z jiných současných komiksáren. Svou temnou atmosférou je naprosto dokonalý, není tam v podstatě ani špetka humoru (samozřejmě je, ale ta temnota to naprosto přebije). Daredevil měl složitou cestu, kterou mu přenechala původní adaptace, film Daredevil z roku 2003. Myslím, že hodně lidí po tomto filmu uvažovalo, že Daredevil je ztracen. Naštěstí se stal přesný opak, Marvel vsadil na tohoto slepého strážce, vrazil to do rukou Netflixu a ti to vrazili do rukou tvůrce Stevena DeKnighta, který stojí za perfektním počinem Spartacus. Prostě u Daredevila není slov, každý si zde něco najde a bude ho to bavit. Komiksoví nadšenci budou jásat a fanoušci pekelně kvalitních seriálů budou jásat také.

@Hurley

Daredevil není jen výborně strhující, atmosférický a syrový seriál. Je to zároveň důkaz toho, že filmový Marvel je ochotný experimentovat. Že se nehodlá omezovat mantinely duhové vize světa svých filmů, ale dokáže pracovat i s alternativními možnostmi. Tak markantní odklon Daredevila od zbylých filmů a seriálů sice na jednu stranu možná trochu boří onu iluzi jednoho propojeného světa, když si ale uvědomíme, co všechno Netflix s Daredevilem dokázal, tak to vážně stojí za to.

Foto: Netflix