Dexter v temnotách

ScaryX opět přečetl a zrecenzoval další díl série knih Jeffa Lindsayho. Tentokrát se nejedná o žádný aprílový žert, ale o opravdu seriózní shrnutí Dextera v temnotách. Čtěte dál.

Všechny z nás musel někdo zplodit, stejně tak naše Temné společníky

Třetí díl je výrazným mezníkem. Autor se pokusil změnit pravidla o 666 stupňů, ale spíš tak kopl do vosího hnízda. A po pravdě myslím, že pár vos ho i kouslo. Připravte se na parádní jízdu, která vás vyděsí. Jestli pozitivně nebo negativně, je otázkou názorů.

„Při celoživotním studiu lidských bytostí jsem zjistil, že bez ohledu na to, jak usilovně se snaží, prostě stále nenašly způsob, kterak zabránit příchodu pondělního rána.“

Upozornění tentokrát uvádím hned v úvodu. Recenze se dopodrobna zaobírá vznikem Temných společníků i Dexterových nových kamarádíčků. Přečtením se připravujete o hlavní zápletky budoucího příběhu…

Nejspíš konec s aliterací v názvech, inu škoda. No a jako další vás vyděsí změna stylu psaní knihy. V úvodu se totiž dozvíte jak se zrodilo TO! A sakra. Tak o tomhle celá ta kniha bude? Ano a takových TOpříběhu ještě pár bude a budou úmorně nudné! Nakonec začnete výraz „TO„ přeskakovat, protože se to čte stejně dobře i bez něj a někteří budou přeskakovat i celé ty TOpříběhy. Za další nám občas přibude vypravěčská postava Pátrače (The Watcher), tedy ztělesněné TO. Do hry tentokrát vstoupí zlo. Ale ne jen tak ledajaké zlo, ale tamto samotné ZLO s obřím zet! Vždyť už ho znáte: Buffyn První, Xenin Dahak, Kouř ze Ztracených, Edna z Bludičky… ten parchant je prostě všude. Na jednu stranu jsou Pátračovi proslovy příjemná změna, ale na tu druhou to knize značně podráží nohy, tedy rohy. Navíc útěk Temného společníka před svým stvořitelem změní Dexterův život a začne pak pociťovat emoce. I ten pocit o kterém slýchal od přátel, četl v knížkách a viděl ve filmech a nemyslím tím lásku… ale S-T-R-A-C-H!

Zbaven své podstaty, svého vnitřního Dextera, přepne na pud nejhlavnější: ochranu sebe a své rodiny. A rodina bývá to nejsilnější. Hlavně pokud jsou někteří jedinci Temnější než ostatní.

A pak překvapivě zmlkl. Podíval se mi přímo do očí, až nepříjemně naléhavě, a hlasem, který jsem u něj nikdy předtím neslyšel, pronesl: „On si tě najde.“

Na začátku všeho bylo nic. Nic a TO. A TO si velmi rádo hraje…

To by bylo pro začátek. Dexter teď bude muset trávit veškeré své volno s rodinou. Manželství, líbánky, Paříž… to nevypadá na běžné záliby našeho úplňkového mstitele. Ale chvilku si vždy najde. Místo na sklíčku si nyní zajistil Alexander Macauley zvaný „Úhoř“. Zbohatlík, který rád ulevuje bezdomovců od chudoby. A od života. Než se však vydá na jejich společné intimní setkání, bude muset promluvit do duše svým malým kamarádíčkům. Ano, Astor a Cody se cítí být připraveni na noční výlety. Dnes to nebude, ale je jim přislíbeno brzké vyučování. Setkání s Úhořem probíhá bez problémů a Dexter se v klidu vrací domů. Netuší však, že si právě udělal nechtěného nového přítele. Panu Pátračovi se jeho schůzka s Úhořem moc nelíbila a rád si tím druhým ještě pohraje. Velmi rád.

„A tak se Pátrač tiše stáhl zpět do noci, aby se připravil a aby pozoroval.“ – MLK

Jen co další den ráno provede tradiční koblihoví rituál s Masuokou, čeká ho místo činu: Miamská univerzita, Dexova stará dobrá alma mater. Dvě upálená, úhledně uložená ženská těla. Jen s nepatrným rozdílem. Místo hlav mají keramické býčí hlavy. Ale to není jediná zvláštnost na tomto zločinu. Temný pasažér ze zadního sedadla náhle utichne. Celý případ má tajemný mystický nádech a tak sestřička seržantka zavolá městského babalao. Ale když ten dorazí, je to ještě divnější. Jakmile uvidí tu spoušť, sklopí zrak a zacouvá zpátky do vozu. Poslyšte. Dějou se divný věci, o kterých nemáte páru a ani byste to nechtěli vědět. Nemůžu vám říct nic, protože nic nevím. Ale nelíbí se mi to a nechci s tím mít nic společnýho. Tak a teď všichni svorně tápou v temnotách.

„Někdo kdysi řekl, že hříšníci nikdy nedojdou klidu, a dotyčný téměř jistě mluvil o mně.“

Jakmile dorazí domů, Astor s Codym ho přepadnou slovy „Tys je upálil! Tohle se učit nechceme.“. Pěkné přivítání. Vždyť ten večer byl na rande s panem Úhořem, ale vysvětlete to dětem. Alespoň že Rita je v sedmém nebi. Vince jim totiž zařídil na sestavení svatebního menu slavnou osobnost, Mannyho Borquea. A tak k němu už druhý den vyrazí za doprovodu Masuoky. A Manny Borque je přesně takový jak se očekává. Pije pouze z šálků jedné barvy, je arogantní, majetnický a rád se prezentuje honosnými akcemi. Dexter se asi bude muset rapidně plácnout přes kapsu.

„Vinci, je to jen dodavatel jídla. Není nebezpečný. Nemůže ti ani zrušit průkaz do knihovny.“ – Dexter Morgan

Policejní porada moc nových informací nepřinesla. KLAP. Vlastně jen dva návštěvníky, Společníka a… KLAP. No ano, Temný společník se vrátil a jeden starý známí přišel na návštěvu mezi své kolegy. KLAP. Stín bývající mužem se potuluje stanicí a vydává ze sebe víc hrůzy než kdy předtím. A všechen je pochopitelně zamířen na drahouška Dextera. Chudák Doakes…

Sny. Dexter přece nemá sny. A přesto se nyní z jednoho ošklivého probral. V hlavě mu duněli bubny a cítil divnou pachuť v ústech. Ještěže Rita přikládá tyto stavy předsvatební nervozitě. Snad mu spraví náladu vydatný oběd se sestřičkou a jejím přítelíčkem. Inu přínosný rozhodně byl. Dexter jako obvykle zaperlí geniální myšlenku a už se všichni ženou za novou stopu. Tam ho čeká nemilé překvapení. Oslepující žlutá záře, náhle vypnutí všech smyslů, pocit jako na zvracená a pak ticho. Okolo stojí spousta čumilů a jeden z nich je nejspíš ten pravý. Ale vnitřní já, jeho šestý smysl, zarytě mlčí. Je to k neuvěření, ale Temný společník znovu zmizel.

„Na místě, kde býval, jsem stále slyšel ozvěnu oné hudby, odrážející se od tvrdých zdí holého příbytku a kroužící v náhlé, palčivě bolestné prázdnotě. Temný společník mě opustil.“

Pátračovi se jeho dílo daří. Je tomu druhému extrémně blízko a on stále nic netuší. Už je dokonale nesvůj, ale ještě si počkáme. Však ho donutíme, aby začal naslouchat melodii strachu.

Nová stopa přinese alespoň nějaké ovoce. Už se ví, komu patřili ony na uhel spálená těla. Dvě místní party-holky. Drobečky vedou k dvěma profesorů, soupeřícím o místo na univerzitě. Jeden z nich, Halpern, má poněkud prchavou povahu a špatnou minulost a tak předběžně poputuje za mříže. Ani jízdy městem už nejsou takové jaké bývali. Znovu ten pocit, že Dextera někdo sleduje. Bílá Toyota Avalon. A Společník je stále pryč. No nic, tak alespoň vezmu děti do muzea…

„Tady se píše, že když nějaký lev přebere vládu nad lví rodinou…“ „Říká se jí smečka, Dextere,“ hned mě Astor opravila. „Bylo to ve Lvím králi!“

Děti jsou pochopitelně znuděné. Být v muzeu, když by se mohli učit. A oni by se rády učili. Ale není kam spěchat. Sám Dexter vzpomíná jak se jednou v mládí unáhlil. Jak ho chytili se skalpelem v ruce jak se sklání nad spolužákem přilepeným ke stolu lepící páskou. Tehdy ho z toho Harry vysekal, ale dal mu pořádnou lekci. A pěkný výlet do vězení, za názorným odstrašujícím případem Carlem, vrahem jedenácti lidí, který se ovšem nechal chytit. Dostatečný důvod, aby se Dexter polapit nedal. Zrovna během vysvětlování, jak je důležité nevypadat dravě, se ozve Deborah. Přijeď. Hned! Nezbývá než vzít děcka s sebou na místo činu.

Hlavy. Ten někdo umístil ty useknuté hlavy před dům jedné z truchlících rodin, zatímco byli na pohřbu. Ohavné. Hlavní podezřelí je ale ve vazbě, věci se komplikují. Navíc Codyho vystrašil nějaký strašidelný muž. Svým stínem! Dexterovi se povede Debru navést na tuto stopu a tak se hned rozjedou na výslechy.

Pátrač si pochopitelně nenechá ujít své mistrovské dílo. Co uviděl ho však udivilo a rozradostnilo zároveň. Děti. Mám rád děti. Děti jsou báječné. Tohle bude vskutku příjemné.

„Jejich pohledy na okamžik splynuly a čas se zastavil v tlukotu stínových křídel. Hoch tam jen stál a zíral na něj vědoucím pohledem –nepoznal, kdo je, ale co je, a jeho malá temná křídla sebou tloukla v záchvatu vzteku.“ – MLK

Halpern má neprůstřelné alibi, byl za mřížemi. Ale měl podivný sen. O tom jak obří socha s býčí hlavou pozřela ty dvě nebohé dívky. Jak je on zabil. Když už z něj nic dalšího nevypáčí, vezme děti domů a sám si jde oddechnou k sobě. Tam ho ale přepadne pátravá a chuť trochu si zagooglit.„Temný společník", „Vnitřní průvodce“, „Přítel v nitru“, „Duchovní vůdce“, „Niterný vůdce“, „Vnitřní rádce“, „Skrytý pomocník“, „Pozorovatel“, „Vnitřní pozorovatel“, „Temný pozorovatel“, "Skrytý pozorovatel“…“Hla­dový pátrač“. A odkazy ho zavedou na velmi zajímavá místa. Šalamoun, podmanivý zvuk bubnů a Moloch. A ještě něco nečekaného najde. Strach!

„Začínala mi z toho třeštit hlava. Mám si snad myslet, že sám král Šalamoun měl svého vlastního Temného společníka?“

Ráno cestou do práce ho zase někdo provokuje. Doslova před nosem mu projede bílá avalonka. Hned se začne divoká honička. Prchající je houževnatý, ale Dexter odhodlanější. Avalonce nakonec nezbývá než zahučet do plavebního kanálu a zbavit se tak nechtěného pronásledovatele. Než se stačí Dex vzpamatovat, zvoní telefon. Našli další tělo. Ale zároveň neuvěřitelný štěstí. Tělo našel profesor dějin umění, se znalostmi ohledně podobných rituálů ze staré Babylonie související s kultem jednoho z dávných bohů. Vlastně jednoho skutečně odporného. Molocha. Specializace: upalování mladistvých v obřích pecích. Tentokrát je v podezření Wilkins, ten druhý profesor. Wilkins je ale při výslechu překvapivě vstřícný. Nic důležitého z něj prostě nedostanou.

Definitivně dutý Dexter pociťuje potřebu navštívit majitele té avalonky, pana doktora Dariuse Starzaka. Měl velmi zajímavou minulost, tento si určitě zaslouží pozornost Dexova nože. I když je to poněkud narychlo a porušuje snad všechna pravidla kodexu. Ovšem v rozhodující okamžik nastane problém…

„… a nemohl jsem. Sklonil jsem nůž, odvrátil se a vyšel ven do noci.“

Poté co tak neskutečně selhal se Starzakem, ho čeká další selhání. Navštívit Mannyho a pokusit se usmlouvat nižší cenu. Ale Manny je neoblomný. Zlomený odchází aniž by věnoval pozornost okolí. Zmatený a bez Společníka nemá možnost pod maskou člověka poznat Pátrače. A ten se ho rozhodne opět potrápit.

Manny Borque je mrtev. A chudák Dexter je pochopitelně poslední kdo ho viděl naživu. Naštěstí zafunguje Morganovké štěstí. Mají svědka! Tentokrát je v podezření přítel jedné z obětí, Kurt Wagner.

„Nastal čas popohnat události. Dnešní noc bude výjimečná.“ – MLK

Zasloužený pobyt v říši spánku ovšem přerušil Codyho hlásek. Někdo je venku. A skutečně. Klika od dveří se pohybuje, jako by se někdo pokoušel dostat dovnitř. Zcela bezmocný Dexter, ozbrojený pouze záchodovým zvonem, raději volá na pomoc policii. Před jejich příjezdem ale vše ustane. Strážníci v tom vidí spíš jen žertík místních kluků, ale Dexter ví své. Chudák Rita už nedokáže usnout, ale Dex se po pár minutách převalování opět odpluje do Spánkovic. Dokud se najednou neocitnul na chodbě vedle Rity. Probuď se, Dextere. Chodíš ve spaní a zpíváš si. Spíš a přitom si zpíváš. Zase ty bubny. Ty podmanivé bubny. Alespoň že zbytek dne je rutinní. Brutální dvojnásobná vražda a návštěva Ritinina duchovního pastýře. Je přeci třeba probrat otázku víry a výchovy dětí. Jejich velmi speciální výchovu.

„Ano, reverende, mám velkou víru – v lidskou chamtivost a hloupost a také ve sladkost nabroušeného nože za měsíčné noci. Mám víru v temné a neviditelné, v chladné uchechtávání vnitřního stínu, v dokonalou čistotu nože."

"Ale ovšem, mám víru, reverende, a ještě mnohem víc – mám jistotu, protože jsem sestoupil až na dno a vím, že to, co tam je, je reálné; je to můj svět, ve kterém žiju.“

Hlavní podezřelí zmizel. Drahý organizátor svatby umřel. A na Dextera čeká další hřebík do rakve. Děti nevydrželi úporné čekání a Rita je zastihla se zahradními nůžkami vedle svázané sousedovic kočky. To je ale pěkné nadělení! Bude se muset naordinovat léčba šokem. A tak už druhý den Astor s Codym pokukovali po forenzní laboratoři. Stačila malá chvilka a Dexter jim předvedl jak by je dokázal usvědčit ze zločinu. Tohle je snad odnaučí. KLAP. Všichni ztuhli. KLAP. Astor se strachy choulí do klubíčka. KLAP. Stanici opět navštívil dávný stín. Bepi. Vy. Zvůbo. Jediné co ze sebe dokázal vysoukat. Ten kuk. „Kdepak, na ‘kuk’ si už dávno nehrajeme.“ pokusí se Dexter vymanit z těch pařátů. Naštěstí dorazila sestřička seržantka s dobrými zprávami. Našli tělo Kurta Wagnera.

„Nepřipadá v úvahu,“ pronesl jsem rezolutně. „Už minule jsem s tím měl dost problémů. Kdybych vás vzal podívat se na druhou mrtvolu, vaše matka by ze mě udělala rovnou třetí.“

Kurt je spálen a bez hlavy stejně jako ostatní. To se nám to ale pěkně komplikuje. Ale ne tak moc, jako když se vrací zpátky k dětem čekajícím v autě. Byl tady. Ten strašidelný muž byl tady! A poslal po dětech vzkaz. Řekni Dexterovi, že mě najde, až přijde čas. Ten má sakra odvahu. Podezření se tedy vrací zpátky na profesora Wilkinse. Nové vyšetřování se ale nestihne rozjet, protože se se na Miami žene hurikán. A nepřináší s sebou nic pěkného. Cody a Astor zmizeli. Má je Moloch. Než ale stačí duo Morganová-Morgan cokoliv udělat, zasáhne hudba. Démonická uchvacující hudba. A ano. I bubny…

"Čekal tam na mě vůz, což mě potěšilo ještě víc, a pospíšil jsem k němu, kráčel jsem tanečními kroky v rytmu hudby, a když jsem k němu došel, zadní dveře se otevřely a pak už si na nic nevzpomínám.“

Kdo všechno ještě upadl do Molochových spárů? Zemře někdo? A postaví se Dexter Zlu nebo bude kňučet v koutě? Porazí ho nadobro nebo jen oddálí nevyhnutelné? A co na to Jan Tleskač?

„Tvůj stín je zpátky,“ zašeptal. Pomalu jsem se napřímil a zavřel oči, jen na prchavý okamžik. Jen na tak dlouho, abych uslyšel tlumené zasyknutí, důvěrně známé uchechtnutí na přivítanou. Společník se vrátil.“

TEXT: ScaryX | FOTKY: ScaryX |