Kumránské svitky a esejské učení

V minulém článku jsme psali o esejcích a o jejich životě v poušti. Tentokrát se budeme věnovat nalezeným písemnostem v kumránských jeskyních. V těch byly nalezeny jak svitky napsané esejci, tak další různé rukopisy. V článku vám přiblížíme tyto svitky a jejich nález a také vám vysvětlíme, jak to bylo s měděnou destičkou ze seriálu.

Nález svitků a zveřejnění

První svitky kumránské komunity byly nalezeny beduíny z kmene Ta‘ámire v zimě 1946. Objevili asi deset nádob, ale jen jedna skrývala tři rukopisy. Tyto rukopisy byly nalezeny v několika jeskyních nedaleko zřícenin kumránského střediska zvaných dnes Chirbet (rozvaliny) či Chirbet Kumrán. Šlo o kožené svitky, vzhledem i vlastnostmi velmi podobné běžnému pergamenu, vyrobené hlavně z kůže kůzlat a jehňat. V březnu 1947 se tento nález ocitl v rukou křesťanských obchodníků a od nich se dostal do kláštera sv. Marka v Jeruzalémě. Beduíni, kteří si brzy uvědomili cenu těchto svitků, podnikli několik dalších výprav a začali objevovat další svitky. Bohužel to byli spíše hledači pokladů, a tak vykopávky nebyly přesně evidovány a se svitky nebylo zacházeno profesionálně.

Roku 1948 byly zveřejněny první přesnější a podrobnější údaje (a to včetně fotografií), ale vědci projevili obavy, že by to mohl být podvrh. Jelikož v té době rostlo napětí mezi Židy a Araby, tak se do jeskyní dostávali pouze beduíni a od nich nadále putovaly svitky od překupníků k odborníkům. Jordánsko nemělo finance na organizované vykopávky, a tak iniciativa zůstávala stále v rukou beduínů. Ta’ámirové, pod vedením rodových náčelníků, začali v oblasti hledat svitky organizovaně. Velký soubor fragmentů se dostal do rukou odborníkům v roce 1952, a tak zanedlouho vlastnili několik set svitků, i když ve velmi špatném stavu.

Po obdržení prvních rukopisů se s nimi začalo ihned pracovat. Fragmenty rukopisů se třídily a postupně sestavovaly dohromady. Při sestavování fragmentů do větších celků bylo důležité rozpoznat rukopis jednotlivých písařů. Kromě toho může být vodítkem kůže, ale naopak práci může komplikovat seříznutí psací tyčinky během psaní nebo změna písaře v polovině rukopisu. Datace pomocí radiokarbonové metody s jistotou vymezila rámec, v němž vznikly tyto svitky, a to mezi 167 př. n. l. a 233 n. l. Po dalším upřesnění, především na základě numismatiky, se nejstarším možným obdobím stala vláda Jana Hyrkána (134 – 104 př. n. l.). Necelých 10 let po objevu byly zveřejněny již téměř všechny zachovalé rukopisy.

Jednotlivé svitky a jejich obsah

Svitky jsou pro vědce velkým pokladem, ne sice takovým, jaký očekávali beduíni na počátku svého pátrání, ale jejich historická hodnota je nevyčíslitelná. Obsahují například biblické texty o stovky let starší, než jsou ty, ze kterých vychází moderní vydání Bible (zajímavostí je, že se svitky od pozdějších přepisů liší jen v pár slovech) a také byly nalezeny fragmenty deuterokanonických knih. Kromě toho svitky poskytují cenná svědectví o životě esejců, která doplňují informace od antických autorů jako Filón, Plinius Starší a Josephus Flavius.

Kumránské nálezy lze rozdělit do pěti kategorií:

1. Biblické spisy nepocházející přímo od esejců
2. Esejské výklady, komentáře a parafráze biblických knih
3. Esejské řády, liturgické spisy a chvalozpěvy
4. Astrologické spisy
5. Měděný svitek

1. Biblické spisy

Tato kategorie obsahuje v zásadě většinu spisů, které esejci tradovali, ale sami je nesepsali, tedy je zdědili ze starších dob, a to včetně spisů širšího apokalyptického hnutí, z něhož vzešli (chasidim – zbožní). Celkově tento nález obohatil vědce o velmi staré biblické rukopisy navazující často na textové tradice, které byly doposud neznámé. Také nyní mají k dispozici hebrejské verze deuterokanonic­kých knih.

2. Esejské výklady, komentáře a parafráze

V Kumránu byly nalezeny různé parafráze biblického textu. Tomuto žánru se říká pešer – výklad Bible. Výklady v podání esejců pocházejí z pozdní doby herodovské (30 př. n. l. až 70 n. l.). Nejlépe je zachován Pešer Abakuk. Dalšími parafrázemi jsou Aramejský převod Bible (targúm), midraš ke Genesis (Apokryf Genesis) nebo Kniha Jubilejí, která patří pravděpodobně k nejstarším dílům kumránských esejců (napsána kolem roku 100 př. n. l.). Tyto esejské spisy nejprve uvádějí úryvek z Bible, většinou jeden či několik veršů, a pak ho vykládají. Esejci vycházejí z jedné základní myšlenky, že ve starých spisech je skryto zjevení o přítomnosti a budoucnosti. Dochovaly se rovněž čtyři výklady Izajáše, nejoblíbenější prorocké knihy raného křesťanství i esejství. Kromě těchto děl se ještě dochovalo mnoho dalších fragmentů, například vidění čtyř mluvících stromů, z nichž jeden představuje Babylón a jiný Persii. Další rukopis obsahuje vidění Nového Jeruzaléma. Také byl nalezen zlomek díla nazvaného Kniha tajemství, které je něco mezi proroctvím a mudroslovím. Toto dílo vyjadřuje naději, že brzy zmizí zlo jako dým, jako temnota, když se kolem rozsvětlí, že nastane nový svět, kde již nebudou ti, kdo znají tajemství hříchu, ale pouze ti, kteří hledají prameny moudrosti a znají rozdíl mezi dobrem a zlem. Kniha tajemství poukazuje na to, že žádný lid si nepřeje být utiskován a nikdo si nepřeje být okraden, a přesto všichni sami utiskují a okrádají souseda.

Esejci neuznávali ústní výklad Tóry předávaný z generace na generaci a svou halachu zapisovali. Esejská halacha se zaměřuje na aktualizaci biblických proroctví, rozpoznávání biblických vizí v současném dění apod. Esejci totiž byli přesvědčeni, že se blíží konec času, příchod Pomazaného (mesiáše) a Božího soudu všemi syny temnoty. Josephus Flavius o esejcích napsal, že si velmi váží starodávných spisů a vybírají si z nich to, co je prospěšné tělu a duši. Někdo by mohl říct, že si z posvátných spisů vybírali to, co se jim hodilo, ale to v minulosti dělali jak židovské sekty, tak ty křesťanské.

3. Esejské řády, liturgické spisy a chvalozpěvy

Mnoho žalmů a chvalozpěvů esejci převzali. Kromě toho ale vytvořili svou vlastní náboženskou poezii, kterou nejspíše zpívali při modlitbách a bohoslužebných shromážděních. Tato esejská poezie se liší formou i slohem od té převzaté. Struktura veršů je velmi volná. Můžeme zde nalézt mnoho citátů z biblických žalmů i prorockých knih. Nejrozsáhlejší dochovanou sbírkou je Kniha chvalozpěvů, na které se zřejmě podílelo více autorů. Většina básní začíná slovy: „Chválím tě, Pane.“ Napsané jsou v první osobě a hebrejsky. Často oslavují Boží moc a dobrotu.

Mnoho liturgických textů se zachovalo pouze ve fragmentech. Patří mezi ně např. apokalyptická Liturgie tří ohnivých jazyků nebo tzv. Andělská liturgie narážející na sedm andělských knížat, na cheruby a Boží trůn. Andělská liturgie je důležitým dokumentem pro studium počátků židovské mystiky. Dále byly nalezeny soubory modliteb k obřadnímu očišťování. Bohoslužbou a očistou se zabývá i nejdelší svitek, který předčí délkou i kompletní Knihu Izajášovu, ale bohužel není v dobrém stavu, a tak není znám celý obsah tohoto svitku.

Jedním z nejzachovalejších kumránských svitků je esejský Řád Jednoty. Spis byl nalezen v jedné téměř kompletní verzi a i v dalších deseti opisech. Byl určen pro kumránské společenství, které mělo mnohem přísnější řád než jiná esejská společenství (viz Damašský spis níže). Řád Jednoty pochází zhruba z období mezi lety 125 a 100 př. n. l. a základní myšlenkou je, že esejci mají jednat podle Božího zákona zjeveného skrze Mojžíše a proroky, milovat syny světla a nenávidět syny temnoty. V tomto spisu jsou informace o zkouškách členů Jednoty (kumránské společenství, viz minulý článek). Na výsledku těchto zkoušek zčásti záviselo hierarchické uspořádání pro následující rok. Dokument dále uvádí výši trestů za různé přestupky apod. Mezi tresty patřilo hlavně omezení jídla a dočasné nebo trvalé vyloučení (např. za odporování řádu Jednoty). Vyloučení bylo nejpřísnějším trestem, jelikož bylo stvrzením toho, že daný člověk je synem temnoty. Podle tohoto spisu bylo k založení nové esejské komunity potřeba minimálně deset členů z nichž jeden musel být kněz. Jednotu vedlo dvanáct členů a tři starší, tedy 15 esejců. Lidé při vstupu do Jednoty odevzdávali svůj majetek do společné pokladnice. Řád Jednoty měl také dvě přílohy, a to Pravidlo pro veškeré shromáždění Izraele v posledních dnech a sbírku požehnání.

Směrnice Damašského spisu jsou mírnější. První část obsahuje napomenutí a druhá zákony a nařízení. Tento rukopis pochází z pozdního 1. století př. n. l. Členové esejského společenství se tu dělí na kněze, levity a syny Izraelovy. Je tu také uzákoněná daň v minimální výši dvou denních mezd za měsíc. Z takto vybraných daní byli podporováni chudí. Je jisté, že členové společenství, kteří se řídili Damašským spisem, žili v rodinách, vykonávali běžná zaměstnání, vlastnili otroky a nevzdávali se svého majetku. Obsahem spisu jsou také směrnice o vstupování do manželství a také o slibech a přísahách.

Dalším významným spisem je Válečný řád, někdy nazývaný Válka synů světla proti synům temnoty. Zachoval se v osmi exemplářích a pochází z doby těsně před přelomem letopočtu. Je v něm popisována válka synů světla proti pohanským sousedům, která potrvá 40 let. Šiky synů světla budou chránit archandělé. Jsou zde konkrétní směrnice o velitelích, věku bojovníků a důstojníků, speciálních oddílech, uspořádání šiků, signálech, standartách s nápisy hlásajícími různá náboženská hesla atd. Bitva tu je dopodrobna vylíčena a po dílčích neúspěších končí díky Božímu zásahu definitivním vítězstvím synů světla. Tohle vše je prokládáno promluvami velekněze k vojsku, předpisy čistoty, kterou musí bojovníci zachovávat, modlitbami, chvalozpěvy apod. Když synové světla zvítězí, omyjí krev bezbožníků a zapějí chvalozpěv.

4. Astrologické spisy

Několik fragmentů má astrologickou povahu. Například podle jednoho fragmentu platí, že pokud hřmí ve znamení Blíženců, přinese brzy cizinec strach a hrůzu. Fragmenty také poukazují na to, že tělesné znaky souvisejí se znameními zvěrokruhu. Další zajímavostí je horoskop, kde se podle různých částí těla odhaduje poměr temnoty a světla v určitém člověku. Například Býk by měl mít dlouhá stehna, útlé prsty u nohou, pokorné chování a bude u něj převažovat dobrý duch nad zlým v poměru 6:3. Tyto fragmenty určitě neukazují směřování většinové esejské teologie, spíše vypovídají o pluralitě názorů v esejském hnutí.

5. Měděný svitek

Roku 1952 byl v kumránské jeskyni nalezen svitek, plát přibližně dva milimetry silného měděného plechu. Bohužel se již při svinování rozpadl na dva, a pak se nedal rozvinout, tak jej bylo nutné rozříznout. Do plechu byl vyrytý hebrejský text pojednávající o inventáři ukrytého pokladu Jeruzalémského chrámu zničeného Titem v roce 70 n. l., který byl ještě před útokem nejspíše skryt na některých místech v Jeruzalémě a v poušti kolem Jericha. Poklad představuje zlato, stříbro, nádoby s vonnými oleji, dřevo, oděvy a knihy. Jistý Dr. Allegro se poklad pokusil nalézt, ale bezvýsledně. Tento svitek nesouvisí s esejci, ale naopak v seriálu byl využit a spojen s esejským svitkem Válečný Řád, který odkazoval na jeden z kamenů, jenž byl skrytý v mozaice na místě zvaném Megido.

Závěr

Svitky zmíněné výše nemají jednotnou teologii. Obsažené názory často pocházejí z různých období, od různých hnutí a proudů (zdaleka ne všechny jsou esejské). Jsou také často spjaty s různou historickou situací a kladou důraz na různé prvky. Často ani ty esejské nemusí pocházet přímo od kumránské komunity, nýbrž od jiných esejců (v případě Damašského spisu je to téměř jisté). I přes tuto nejednotnost ale zůstává faktem, že to byli zejména esejci, kteří v období druhého chrámu vypracovali systematický teologický systém. Svitky jsou uloženy ve Svatyni knihy.

Čerpáno z: Esejci v Kumránu a svitky od Mrtvého moře

Čtěte také: Úvod do historie esejců